Mongolsko disponuje více než 8 000 ložisky asi 80 druhů nerostných surovin — od uhlí, mědi a zlata až po uran, zinek či ropu — což dělá těžbu klíčovým odvětvím ekonomiky. V roce 2023 těžební sektor tvořil přibližně čtvrtinu HDP a více než 90 % vývozních příjmů, které dosáhly rekordních 15 miliard USD. Zvláštní význam má uhlí: nový železniční koridor do Číny umožnil Mongolsku stát se významným vývozcem koksovatelného uhlí, zatímco projekty jako Oyu Tolgoi, Erdenet a Tavan Tolgoi představují jedny z největších těžebních investic v poměru k HDP na světě.

Vláda reaguje na tuto závislost reformami zaměřenými na zvýšení transparentnosti a hodnoty. V červenci 2023 byla zřízena komoditní burza pro lokální obchod s klíčovými surovinami, což má posílit devizové rezervy a rozšířit těžební kapacity. Paralelně podporuje vznik downstream zpracovatelských zařízení — od hutí a rafinerií po technologické parky –, aby se místo surové rudy vyvážely produkty s vyšší přidanou hodnotou.

Současně roste tlak na udržitelnost. Mongolské doly, vedené Rio Tinto v Oyu Tolgoi, zavádějí „zelené těžební“ postupy: dekarbonizaci provozů, recyklaci vody i energetickou efektivitu. Poptávka po environmentálních technologiích — systémech pro čištění odpadních vod, zpracování těžebních odpadů, sanaci půdy či řízení emisí prachu — spolu s digitalizací a automatizací těžebních procesů otevírá prostor pro dodavatele senzorů, softwaru, robotiky a autonomních strojů.

Ropný sektor doposud generuje jen malé objemy (4–6 mil. barelů ročně), které se kvůli absenci rafinerie vyvážejí surové, většinou do Číny. Více než 90 % ropných produktů je závislých na ruských dodávkách. K nápravě slouží výstavba první mongolské rafinerie v Dornogovi (kapacita 1,5 mil. tun ročně), kterou financuje Indie částkou 1,7 mld. USD, s plánovaným dokončením v letech 2025–2026. Tento projekt, doplněný snahami o rozvoj nových ložisek (např. Heron) a infrastruktury jako pipelines, přinese příležitosti pro procesní inženýrství, skladovací nádrže, čerpadla, ventily i HSE řešení.

Celkově mongolské rozvojové plány a „Nová politika oživení“ spatřují těžbu jako motor ekonomiky, ale zdůrazňují potřebu diverzifikace a dlouhodobé udržitelnosti. Pro české firmy to znamená bohaté příležitosti: od dodávek těžební techniky (vrtné soupravy, nakladače, drtiče, dopravníky, ventilační systémy) a ekologických technologií (čistírny vod, filtrace, sanace) až po automatizační a digitální řešení. Ve zpracovatelském sektoru je poptávka po moderních linkách pro hutnictví, rafinaci a výrobu finálních surovinových produktů. Ropné projekty vyžadují procesní technologie, skladovací a přepravní vybavení, stejně jako systémy nouzové komunikace či mitigace ropných nehod.

Konzultační a školicí služby v oblastech geologického průzkumu, plánování těžby, environmentálních standardů a HSE doplňují technické dodávky. Všechny segmenty mongolského těžebního i ropného odvětví hledají partnery, kteří poskytnou robustní, udržitelné a klimaticky odolné technologie, jež zvýší efektivitu, bezpečnost a přidanou hodnotu surovinových zdrojů země.

Zajištění přístupu k čisté vodě a zdravému životnímu prostředí patří k hlavním prioritám mongolské vlády. Ulánbátar, kde žije téměř polovina ze 3,4 milionu obyvatel, čelí akutnímu nedostatku vody a znečištění. Mnohé předměstské čtvrti „ger“ bez centrálního vodovodu a kanalizace jsou závislé na cisternách a trpí špatnými hygienickými podmínkami. V reakci na to probíhají rozsáhlé investice: nové hluboké vrty, budování vodních nádrží k ochraně řeky Tuul a velký závod na recyklaci odpadní vody pro průmyslové využití. Největší zahraniční grant – 350 mil. USD od Millenium Challenge Corporation – podporuje komplexní projekt rozšíření kapacity zásobování vodou, jehož dokončení (2025–2026) má zvýšit objem pitné vody až o 80 %.

Vedle vodního hospodářství Mongolsko zmodernizovalo i sektor čištění odpadních vod. Nová centrální čistírna v Ulánbátaru, dokončená z 95 % ke konci roku 2024, zásadně rozšíří kapacitu města a umožní recyklaci vyčištěných vod pro další účely. Evropská banka pro obnovu a rozvoj a Evropská unie spolufinancují menší čistírny ve městech mimo metropoli, kde dosud mnohé obce vypouštějí nečištěné odpadní vody přímo do řek.

Problémy s pevnými odpady se zhoršily rychlou urbanizací a rostoucí spotřebou. Kapacitně vyčerpané skládky a nedostatečné sběrné služby vedou k environmentálním rizikům, zejména s nebezpečnými odpady z průmyslu a těžby. Vláda proto podporuje zavádění moderních recyklačních zařízení, posílení třídění na zdroji i koncepty odpad → energie (malé spalovny). Zároveň roste potřeba školení a budování institucionálních kapacit, aby obce a podniky efektivně nakládaly s komunálním i nebezpečným odpadem.

Součástí strategie udržitelného rozvoje jsou i nové průmyslové zóny s odpovídající environmentální infrastrukturou. V regionech Darkhan, Ulaanbátar a Khovd vznikají parky pro zpracování kůží, vlny či kašmíru. Komplex v Darkhanu (25 ha, 14 továren, až 10 000 t kůží ročně) a park Emeelt u UB (7 mil. kusů kůží) mají v provozu (2024–2025) zpracovávat odpadní vody v čističkách s filtračními a chemickými technologiemi pro odstranění těžkých kovů. Plánují se i jednotky pro nakládání s pevnými zbytky a systémy odvětrávání a odstraňování pachů.

Navzdory investicím zůstávají velké mezery mimo hlavní město. Mnoho provinčních center nemá vlastní čistírny, malé a střední podniky musí podle zákona instalovat kompaktní čistírny, což otvírá trh pro modulární balené čističky. Podobně je potřeba modernizovat staré obcéní teplárny, které stále spalují nekvalitní paliva. Zlepšení vytápění gerových čtvrtí – přechod z uhlí na čistší brikety či elektrické systémy – nabízí příležitost pro technologie v oblasti obnovitelné energie.

Na úplném východě a v okolí řek hrozí bleskové povodně kvůli nedostatečnému odvodnění. Městské úřady proto zvažují nasazení mobilních protipovodňových bariér, modulárních opěrných zdí a systémů raného varování na bázi senzorů počasí a hladiny vody. Zájem je i o technologie pro zvládání sněhových kalamit, např. přenosné sněhové taviče a skladovací kapacity pro krmivo pastevcům.

Pro české firmy to znamená bohaté příležitosti: v oblasti vodního hospodářství lze dodávat čerpadla, filtrační a úpravárenské systémy, potrubí, ventily i měřicí techniku; pro čištění odpadních vod kompaktní i velkokapacitní čističky, membránové a UV technologie; v odpadovém hospodářství sběrná vozidla, třídicí linky, lisy, zařízení na spalování či kompostování i systémy pro zpracování nebezpečných odpadů. Průmyslové parky hledají integrované systémy čištění odpadních vod, chemické filtry, odvětrávání a zařízení na nakládání s pevnými zbytky. Environmentální poradci mohou pomáhat s projektováním, legislativou, modelováním vodních zdrojů a školením místních odborníků. V oblasti rizik a katastrofového managementu lze uplatnit protipovodňová řešení, monitorovací senzory a systémy včasného varování.

Mongolsko oceňuje řešení, která jsou odolná vůči drsnému podnebí, nákladově efektivní a snadno udržovatelná. Česká zkušenost s robustními technologiemi a transparentními výběrovými řízeními financovanými mezinárodními dárci vytváří ideální podmínky pro dlouhodobou spolupráci a úspěšné realizace v sektoru vody a životního prostředí.

Zemědělství v Mongolsku, kde pracuje téměř třetina ekonomicky aktivního obyvatelstva, je tradičně postaveno na pastevectví hospodářských zvířat na rozlehlých stepích. Drsné kontinentální klima se silnými mrazy a krátkým vegetačním obdobím (asi 100 dní) spolu s nízkými srážkami (300–400 mm ročně) výrazně omezuje pěstování plodin, které tvoří jen pětinu zemědělské produkce (pšenice, brambory, zelenina). Zbytek zajišťuje chov ovcí, koz, skotu, koní a velbloudů—v zemi je více než 70 milionů zvířat, tedy více než 20 kusů na obyvatele, což patří k nejvyšším poměrům na světě. Extenzivní pastevectví ale postrádá intenzitu: nadměrné spásání (70 % pastvin je degradováno nebo ohroženo), podvýživa i časté choroby snižují výnosy masa, mléka, vlny či kašmíru. Například přesto, že Mongolsko chová velký počet krav a jaků, produkuje málo čerstvého mléka a doplňuje zásoby dovozem.

Aby se země vyrovnala s těmito omezeními a dosáhla potravinové soběstačnosti, spustila vláda v roce 2022 pětiletý program „Zásobování potravinami a bezpečnost potravin“ s rozpočtem 1,7 bilionu MNT. Cílem je plně uspokojit domácí poptávku po 19 klíčových komoditách (pšenice, brambory, maso, mléko, vejce) a posléze stát se jejich exportérem. Program podporuje rozšíření orné půdy až o 500 000 ha (z méně než 1 % území na 0,6 %), zrušení dovozních cel a DPH na zemědělské stroje (traktory, kombajny, skleníky) do roku 2025 a poskytování dotovaných úvěrů na investice do strojů, osiv a krmiv. Už nyní se projevují pozitivní dopady: zlepšily se sklizně pšenice, brambor i zeleniny a země se přiblížila soběstačnosti v mouce.

Druhá osa strategie se zaměřuje na intenzifikaci živočišné výroby, zvláště mléka a hovězího masa. Extrémní zimy („dzud“) v letech 2022–23 způsobily úhyn téměř 5 milionů zvířat, což urychlilo diskusi o redukci stáda a přechodu k chráněným farmám s kontrolovaným krmením, moderními dojičkami a veterinární péčí. Několik velkých podniků—některé se státní podporou či zahraničními investicemi—již staví intenzivní mléčné farmy u měst, kde zvířata chovají celoročně. Vláda tyto snahy financuje zvýhodněnými úvěry a dokonce přemístěním ministerstva zemědělství do regionů. Evropská banka pro obnovu a rozvoj investovala v roce 2023–24 20 mil. USD do APU Dairy, což vysílá silný signál důvěry v další rozvoj mlékárenského průmyslu.

Mongolsko rovněž usiluje o větší přidanou hodnotu u svých unikátních produktů—kašmíru, vlny a masa. Program „Bílé zlato“ podporuje domácí zpracování kašmíru a vlny výstavbou továren na praní, česání a pletení, čímž se snižuje závislost na vývozu suroviny do Číny. V masném sektoru jsou v plánu moderní jatky s veterinární kontrolou a technologiemi pro zpracování masa („od řezání po vakuové balení“) tak, aby vyhovovaly exportním normám do Číny, Ruska či na Blízký východ.

Rostoucí urbanizace a příjmy zároveň podporují rozvoj domácího potravinářského průmyslu. Zpracované potraviny—pečivo, snacky, nápoje—vždy rostou na významu, ale chybějí místní výrobní kapacity a chladírenský řetězec. Mongolsko proto nabízí pobídky pro stavbu potravinářských závodů, skladů a mrazíren.

Pro české firmy se otevírají četné obchodní příležitosti napříč celým řetězcem zemědělské výroby a zpracování potravin. V oblasti zemědělských strojů lze nabídnout traktory, kombajny, secí stroje, zavlažovací systémy, skleníky i specializované stroje na sklizeň pícnin a přípravu krmiv. Intenzifikace živočišné výroby vyžaduje vybavení pro moderní ustájení s automatizovanými krmnými i dojiči, doplněné veterinárními nástroji, vakcínami a systémy identifikace a sledovatelnosti stád (RFID, digitální databáze). V potravinářských provozech rostou investice do mlékárenských linek — pasterizátorů, UHT sterilizátorů a balicích strojů — i do masokombinátů, kde se uplatní porážkové linky, linky na porcování, chlazení, balení, uzeniny či konzervárenské zařízení. Součástí rozvoje je také chladírenská logistika, kam patří chladicí boxy, mrazírenské sklady a specializovaná vozidla. Textilní sektor v Mongolsku hledá stroje na praní, česání a pletení kašmíru a vlny, stejně jako chemické procesy pro úpravu vláken. Konečně existuje značná poptávka po odborném poradenství a školení v oblastech farm managementu, veterinární hygieny, systémů HACCP, modelování zemědělských a vodních zdrojů a kapacitního budování projektových týmů.

Mongolské přechodné období od extenzivního pastevectví k intenzivní, tržně orientované produkci je podpořeno masivními investicemi i politickou vůlí. České firmy se spolehlivými technologiemi, robustními stroji a odbornými znalostmi mohou nalézt dlouhodobé partnerství a přispět k dosažení potravinové bezpečnosti, vyšší produktivity a exportního úspěchu Mongolska.