Těžba je nejvýznamnějším hospodářským sektorem Mongolska a hlavním zdrojem exportních příjmů, fiskálních příjmů i zahraničních investic. Země patří mezi surovinově nejbohatší ekonomiky Asie a její hospodářský cyklus je úzce navázán na vývoj cen uhlí, mědi, zlata a dalších komodit, poptávku z Číny a kapacitu přeshraniční dopravní infrastruktury. Současné mezinárodní přehledy uvádějí, že těžba tvoří přibližně čtvrtinu až necelou třetinu HDP a kolem 90 % mongolského exportu. Některé mongolské podnikatelské zdroje pro rok 2025 uvádějí ještě vyšší exportní závislost, a to až 94 % exportních příjmů, 33 % rozpočtových příjmů a 81 % přímých zahraničních investic.

Hlavními exportními komoditami zůstávají uhlí a měď. Uhlí je stále zásadní pro příjmy z exportu, zejména díky poptávce čínského ocelářství a blízkosti dolů Tavan Tolgoi k čínským hranicím. Zároveň však představuje výrazné koncentrační riziko: vývozní výnosy jsou citlivé na čínskou průmyslovou aktivitu, ceny koksovatelného uhlí, kapacity hraničních přechodů a železniční či silniční logistiku. V roce 2025 se proto ještě více ukázal význam diverzifikace směrem k mědi a dalším strategickým surovinám.

Měď je z hlediska dlouhodobého výhledu nejdůležitější komoditou Mongolska. Důvodem je rozvoj dolu Oyu Tolgoi, zejména jeho podzemních provozů, a globální poptávka po mědi související s elektrifikací, rozvojem přenosových sítí, obnovitelných zdrojů, elektromobility, datových center a průmyslové automatizace. Světová banka ve své Mongolia Economic Update z května 2025 výslovně uváděla, že růst mongolské ekonomiky v roce 2025 bude podpořen nárůstem produkce mědi. To potvrzuje strukturální posun, kdy měď postupně snižuje relativní závislost země na uhlí, i když uhlí zůstává z hlediska objemu exportu mimořádně významné.

Oyu Tolgoi je nejdůležitějším těžebním projektem země a zároveň jeden z nejvýznamnějších světových měděno-zlatých dolů. Rozšiřování podzemní těžby zvyšuje poptávku po vysoce specializovaných technologiích: podzemní dopravní a ventilační systémy, čerpací technika, automatizace, bezpečnostní a monitorovací systémy, geotechnické senzory, systémy řízení provozu, údržba těžební techniky, technologie pro snižování prašnosti a vodní hospodářství. Vedle Oyu Tolgoi zůstávají důležité také Erdenet, Tavan Tolgoi a další státní či polostátní těžební podniky, u nichž existuje poptávka po modernizaci, zvýšení účinnosti, snižování environmentálních dopadů a lepším zpracování surovin.

Novým strategickým segmentem je uran. V lednu 2025 podepsala francouzská skupina Orano s mongolskou vládou investiční dohodu k rozvoji a provozu uranového projektu Zuuvch-Ovoo v provincii Dornogovi. Projekt je obecně prezentován jako investice v hodnotě přibližně 1,6 mld. USD a má být realizován prostřednictvím francouzsko-mongolské spolupráce. Orano zdůrazňuje důraz na radiační bezpečnost, ochranu životního prostředí, provozní bezpečnost a zapojení místních komunit. Podle dostupných informací má projekt po přípravné fázi směřovat k produkci od roku 2028. Z hlediska českých firem nejde primárně o příležitost pro dodávku hlavní těžební technologie, ale mohou vznikat specializované subdodavatelské možnosti v oblasti bezpečnosti, měření, monitoringu, čerpadel, chemického hospodářství, environmentální kontroly, HSE vybavení, laboratorních technologií a technických služeb.

Významnou investiční položkou mimo klasickou těžbu je výstavba první mongolské ropné rafinerie v provincii Dornogovi. Projekt je financován indickou úvěrovou linkou ve výši přibližně 1,7 mld. USD a má mít kapacitu 1,5 mil. tun ropy ročně, tedy zhruba 30 000 barelů denně. Podle vyjádření indické strany z října 2025 se očekává uvedení do provozu v roce 2028. Rafinerie má snížit závislost Mongolska na dovozu paliv, zejména z Ruska, a vytvořit domácí kapacity pro zpracování ropy. Pro české firmy mohou být relevantní subdodávky čerpadel, armatur, potrubních prvků, měření a regulace, řídicích systémů, požární bezpečnosti, průmyslových ventilů, laboratorního vybavení, vodního hospodářství, čištění odpadních vod, energetického hospodářství rafinerie a údržbových technologií.

Vodní hospodářství je jedním z nejcitlivějších témat těžebního sektoru. V jižní Gobi, kde se nachází řada klíčových těžebních projektů, jsou vodní zdroje omezené a převážně podzemní. Starší analýzy ADB uvádějí, že těžba tvořila zhruba 13 % celkové národní poptávky po vodě, ale její význam jako uživatele vody bude narůstat. V jižní Gobi je podíl těžby na regionální spotřebě vody výrazně vyšší a ve veřejných analýzách se objevuje údaj až 78,3 %. Tato situace zvyšuje poptávku po recyklaci procesní vody, vodních auditech, monitoringu podzemních zdrojů, průtokoměrech, senzorech kvality vody, membránových technologiích, čerpadlech pro abrazivní a chemicky náročné prostředí a systémech pro opětovné využití důlních a průmyslových vod.

Environmentální a sociální standardy budou v těžbě nabývat na významu. Velké doly jsou pod tlakem investorů, místních komunit, mezinárodních finančních institucí i vlády, aby omezovaly prašnost, spotřebu vody, dopady na pastviny, emise a rizika spojená s odpady a odkališti. To otevírá příležitosti pro technologie monitoringu ovzduší a vody, sanace, stabilizace odkališť, bezpečnosti práce, osobních ochranných prostředků, požární ochrany, krizového řízení, geotechnického monitoringu, environmentálních auditů a digitálních nástrojů pro sledování souladu s ESG požadavky.

Pro české firmy je těžební sektor relevantní díky široké škále technologických potřeb. Uplatnění mohou najít dodavatelé vrtné techniky, drtičů, třídičů, dopravníků, pásových systémů, čerpadel, ventilů, kompresorů, ventilace, elektrozařízení, rozvoden, transformátorů, průmyslové automatizace, senzoriky, geologických a geotechnických měřicích zařízení, laboratorních přístrojů, systémů pro řízení flotace a separace, zařízení pro úpravu surovin, důlní komunikace, ochranných pomůcek a HSE řešení. Zajímavé mohou být také dodávky speciální techniky pro údržbu, servis a diagnostiku provozů, protože mongolské doly často pracují v extrémních klimatických podmínkách, s velkou vzdáleností od servisních center a vysokými nároky na provozní spolehlivost.

Z hlediska obchodní strategie je nutné počítat s tím, že největší projekty bývají řízeny velkými mezinárodními těžebními skupinami, státními podniky nebo konsorcii s výraznou čínskou, australskou, kanadskou, francouzskou, indickou či jinou zahraniční stopou. Pro české firmy je proto realistická zejména role technologických subdodavatelů, servisních partnerů, dodavatelů specializovaných zařízení nebo účastníků tendrů vyhlašovaných provozovateli dolů a jejich EPC kontraktory. Rozhodující bude schopnost doložit reference z těžkého průmyslu, nabídnout servis a náhradní díly, přizpůsobit technologie místním klimatickým a provozním podmínkám a najít spolehlivého místního partnera.

Sektor zároveň nese významná rizika. Patří mezi ně kolísání komoditních cen, vysoká závislost na čínské poptávce, politická citlivost velkých investičních dohod, změny daňového a regulatorního rámce, tlak na vyšší domácí přidanou hodnotu, logistická omezení a rostoucí environmentální požadavky. Přesto zůstává těžba z dlouhodobého pohledu nejdůležitějším sektorem mongolské ekonomiky a jednou z nejperspektivnějších oblastí pro české firmy nabízející robustní průmyslové technologie, environmentální řešení a specializované inženýrské služby.

Zemědělství a potravinářství zůstávají pro Mongolsko důležitým hospodářským a sociálním sektorem, i když jejich makroekonomická váha je nižší než u těžby. Sektor se podílí přibližně desetinou až nízkými jednotkami desítek procent na HDP podle metodiky a roku, ale zaměstnává přibližně třetinu pracovní síly a má zásadní význam pro venkovské obyvatelstvo. Jeho jádrem je pastevectví a živočišná výroba, které jsou úzce propojeny s tradičním způsobem života, produkcí masa, mléka, vlny, kašmíru a kůží. Zároveň jde o sektor mimořádně citlivý na klimatické výkyvy, dzudové zimy, sucho, degradaci pastvin, nízkou produktivitu a slabší zpracovatelskou základnu.

Rok 2025 přinesl výrazné oživení zemědělství po mimořádně náročném období. Dzud v zimě 2023/2024 způsobil rozsáhlé ztráty hospodářských zvířat, zhoršil příjmy pastevců a podle UNDP vedl k poklesu zemědělského růstu o 25 % v prvních devíti měsících roku 2024. V roce 2025 se situace díky příznivějším podmínkám částečně stabilizovala a zemědělství patřilo k hlavním příspěvkům k růstu HDP. Makroekonomické přehledy Ministerstva hospodářství a rozvoje uváděly za třetí čtvrtletí 2025 růst zemědělského sektoru o 33,8 %, zatímco za první pololetí 2025 šlo dokonce o 35,6 %. Tento růst je však nutné interpretovat opatrně: vycházel z nízké srovnávací základny po dzudu a byl tažen zejména obnovou živočišné výroby, nikoli zásadním zvýšením produktivity v celém agro-potravinářském řetězci.

Stavy hospodářských zvířat se po dzudu obnovovaly, ale podle údajů citovaných z Národního statistického úřadu mělo Mongolsko ke konci roku 2025 přibližně 58,1 mil. kusů hospodářských zvířat, tedy méně než v předchozích vrcholných letech, kdy se celkový počet blížil nebo přesahoval 70 mil. kusů. To ukazuje, že sektor se sice zotavuje, ale nadále zůstává zranitelný. Vysoký počet zvířat zároveň automaticky neznamená vyšší efektivitu. Mongolsko dlouhodobě řeší nadměrný tlak na pastviny, nízkou produktivitu části stád, sezónnost dodávek mléka, nedostatečné krmivové kapacity a slabou veterinární a logistickou infrastrukturu v některých regionech.

Rostlinná výroba je menší, ale strategicky důležitá pro potravinovou bezpečnost. Mongolsko má krátkou vegetační sezónu, omezené zavlažování a vysokou citlivost na sucho. FAO odhadla produkci pšenice v roce 2025 na přibližně 282 000 tun, tedy téměř 40 % pod pětiletým průměrem, což bylo způsobeno kombinací nižších osevních ploch, přechodem části farmářů k výnosnějším zeleninám a komerčním plodinám a nízkými výnosy v důsledku sucha a vysokých teplot. To podtrhuje potřebu modernizace mechanizace, zavlažování, skladování, sušení, osiv, přesného zemědělství, skleníků a technologií pro klimaticky odolnou produkci.

Hlavním politickým rámcem je Národní hnutí „Food Supply and Security“ na období 2022–2027. Parlamentní usnesení k tomuto programu předpokládalo financování ve výši 1,7 bilionu MNT na posílení potravinové bezpečnosti, podporu domácí produkce a rozvoj exportně orientovaných potravinářských kapacit. Program má směřovat k vyšší soběstačnosti u 19 hlavních potravinových komodit, k lepší dostupnosti bezpečných potravin a k rozvoji zpracovatelských řetězců. Podporovány jsou mimo jiné zvýhodněné úvěry, daňové a celní úlevy, investice do mechanizace, skladování, zpracování a veterinární infrastruktury.

Na tento rámec navazuje Atar-4, tedy nová fáze mongolské zemědělské rozvojové kampaně schválená vládou v roce 2025. Program Atar-4 je prezentován jako iniciativa pro udržitelné zemědělství, potravinovou bezpečnost a exportní růst v období 2025–2029. Podle dostupných informací má zahrnovat desítky opatření v oblastech adaptace na klimatickou změnu, regionálního rozvoje, průmyslu a hodnotových řetězců, inovací, technologií, řízení rizik a zahraničního obchodu. Pro české firmy je tento rámec důležitý, protože může vytvářet poptávku po zemědělské mechanizaci, technologiích pro zpracování půdy, sklizeň, skladování, zavlažování, přesné zemědělství, zemědělské drony, skleníky, krmivářské linky a servisní vybavení.

Významný potenciál má mlékárenství. Domácí trh je omezen sezónností surového mléka, nízkou hustotou sběrné sítě, chybějícím chlazením v regionech a potřebou zvýšit kvalitu vstupní suroviny. EBRD v listopadu 2024 poskytla APU Dairy financování ve výši 20 mil. USD na rozšíření zpracovatelských a balicích kapacit a zlepšení sourcingu surového mléka; ADB se paralelně zapojila do financování sektoru a uváděla podporu zřízení 25 nových center sběru mléka v okruhu 450 km od Ulánbátaru. To ukazuje směr modernizace: sběrné body, chlazení, hygienické standardy, zpracovatelské linky, obaly, laboratorní kontrola, energetická efektivita a spolupráce s farmáři.

Další prioritou je masný průmysl. Mongolsko má velké stavy zvířat a přirozený exportní potenciál, ale dlouhodobě naráží na veterinární bariéry, nedostatečnou sledovatelnost, kolísavou kvalitu, nedostatek moderních jatek, chladírenské logistiky, certifikace a schopnosti plnit požadavky cílových trhů. V roce 2025 Mongolsko podle dostupných údajů vyvezlo přes 85 000 tun masa a masných výrobků a desítky zpracovatelských firem získaly exportní licence. Potenciál existuje u moderních jatek, bouráren, chlazení a mrazení, balení, hygienických systémů, laboratorních technologií, veterinární kontroly, sledovatelnosti a školení v HACCP a potravinářské hygieně.

Samostatnou oblastí je zpracování vlny, kašmíru, kůží a dalších živočišných produktů. Program „White Gold“ má podpořit přechod od vývozu surovin k vyšší přidané hodnotě. V roce 2025 byla iniciativa rozšířena s cílem zdvojnásobit úroveň zpracování vlny, kašmíru a kůží během čtyř let, zvýšit produkci a export dvou- až trojnásobně a vytvořit přes 8 000 pracovních míst. Program počítá s rozsáhlými daňovými a celními úlevami, zvýhodněnými úvěry a podporou podniků v lehkém průmyslu. Pro české firmy může být relevantní dodávka pracích, česacích, třídicích, sušicích, barvicích, balicích a environmentálních technologií, stejně jako zařízení pro úpravu odpadních vod z textilních a kožedělných provozů.

Potravinářské zpracování nabízí širší a praktičtější obchodní prostor než samotná primární produkce. Mongolský trh potřebuje technologie pro mlékárny, masokombináty, pekárny, pivovary, sladovny, zpracování zeleniny, balení potravin, chlazení, skladování, sušení, laboratorní kontrolu, hygienu provozu a údržbu zařízení. České firmy zde mohou navazovat na existující reference, zejména v pekárenských a potravinářských technologiích, kde česká zařízení v Mongolsku již mají viditelnou stopu. Reálný potenciál mají také malé a střední pivovary, sladovnické technologie, technologie pro zpracování mouky a obilovin, balicí linky, sanitace a zařízení pro menší regionální provozy.

Rychle rostoucím tématem jsou skleníky, zavlažování a celoroční produkce zeleniny. Mongolsko je stále závislé na dovozu části zeleniny a ovoce, zatímco domácí skleníková produkce zůstává malá. Veřejné zdroje uvádějí, že využívaná plocha letních a zimních skleníků je velmi omezená a dovoz rajčat, okurek a dalších plodin v posledních letech rostl. To vytváří příležitosti pro energeticky efektivní skleníky, kapkové závlahy, řízení klimatu, hydroponii, skladování, třídění, balení a menší technologie vhodné pro farmáře i regionální podniky. Vzhledem k extrémním zimám je však klíčová energetická náročnost a schopnost propojit skleníky s lokálními zdroji tepla nebo odpadním teplem.

Pro české firmy je důležité vnímat, že zemědělství a potravinářství v Mongolsku nejsou homogenní sektor. Jiný obchodní přístup vyžadují velké potravinářské podniky v Ulánbátaru, jiný regionální mlékárny a jatka, jiný pastevecká družstva a jiný státem podporované programy. V praxi bude rozhodující schopnost nabídnout robustní technologii, jednoduchý servis, školení obsluhy, dostupnost náhradních dílů, financování a přizpůsobení mongolským klimatickým a logistickým podmínkám. Perspektivní jsou především projekty, kde se propojí veřejná podpora, potravinová bezpečnost, hygienické a veterinární standardy, energetická a klimatická odolnost a realistický obchodní model s místním partnerem.

Zdravotnictví v Mongolsku patří mezi sektory s dlouhodobou modernizační potřebou a relativně stabilním exportním potenciálem. Země má základní síť veřejných zdravotnických zařízení, univerzální zdravotní pojištění a relativně vysokou dostupnost základní péče, zároveň však čelí strukturálním slabinám: nerovnoměrné kvalitě služeb mezi hlavním městem a regiony, stárnoucí nemocniční infrastruktuře, nedostatečnému vybavení části provinčních zařízení, vysokým přímým platbám domácností, nedostatku specializovaného personálu mimo Ulánbátar a rostoucí zátěži chronickými neinfekčními nemocemi.

Výdajové ukazatele je vhodné interpretovat opatrně, protože covidové období výrazně vychýlilo statistiky. Národní zdravotní účty uvádějí, že podíl běžných zdravotních výdajů na HDP vzrostl v roce 2021 na 7,2 % a v roce 2022 na 8,9 %, mimo jiné kvůli mimořádným pandemickým výdajům. Z dlouhodobého hlediska však zůstává problémem zejména efektivita financování a vysoká spoluúčast domácností. Podle databází Světové banky/WHO dosahoval podíl přímých plateb domácností na běžných zdravotních výdajích v Mongolsku v roce 2023 přibližně 48,8 %, což je výrazně nad hranicí, kterou WHO obvykle považuje za bezpečnou z hlediska finanční ochrany obyvatel. To znamená, že část pacientů stále nese vysokou finanční zátěž při nákupu léků, diagnostiky, specializovaných výkonů a soukromé péče.

Hlavním epidemiologickým tlakem jsou neinfekční onemocnění. Kardiovaskulární choroby patří mezi hlavní příčiny úmrtnosti, významná je také zátěž onkologickými onemocněními, zejména rakovinou jater, a respiračními chorobami souvisejícími se zimním znečištěním ovzduší v Ulánbátaru. V gerových čtvrtích zůstává kvalita ovzduší v zimních měsících závažným zdravotním rizikem, které se promítá do poptávky po pulmonologii, pediatrii, urgentní péči, diagnostice, rehabilitaci a dlouhodobém monitoringu veřejného zdraví.

Regionální nerovnosti jsou pro Mongolsko mimořádně důležité. Ulánbátar koncentruje největší nemocnice, specializované lékaře, soukromé kliniky a diagnostiku, zatímco vzdálené ajmagy a soumy se potýkají s nedostatkem specialistů, velkými vzdálenostmi, omezenou laboratorní kapacitou a slabší dostupností moderních přístrojů. To vytváří poptávku po regionálních diagnostických a léčebných centrech, mobilních zdravotnických řešeních, telemedicíně, spolehlivých laboratorních přístrojích, transportních inkubátorech, urgentní a intenzivní péči, základní zobrazovací technice a systémech pro vzdálenou konzultaci.

ADB je dlouhodobě nejvýznamnějším externím partnerem mongolského zdravotnictví. V listopadu 2025 ADB a mongolská vláda podepsaly rámcovou dohodu o financování ve výši 475 mil. USD zaměřenou na sociální sektor a odolnost vůči katastrofám. Součástí rámce je připravovaný projekt Provincial Health Service Strengthening and Modernization Project, který má modernizovat nemocnice a diagnostická centra v 17 ajmacích. Projekt se má zaměřit na zlepšení urgentní, intenzivní a onkologické péče a zároveň na udržitelnost systému zdravotního pojištění. Již přípravná technická asistence ADB z roku 2025 ukazuje, že regionální zdravotnictví bude v příštích letech jednou z hlavních oblastí veřejných investic.

Důležitým podsektorem je kardiologie a kardiochirurgie. Lucemburská rozvojová spolupráce prostřednictvím LuxDev realizuje projekt Cardiology, cardio-surgery and telemedicine in Mongolia na období 2022–2027. Projekt má celkový rozpočet 8,56 mil. EUR a pokrývá celé území Mongolska, včetně 21 provincií a 9 městských distriktů Ulánbátaru. Zaměřuje se na prevenci, diagnostiku, péči o pacienty, posílení Národního kardiovaskulárního centra a rozvoj telemedicíny. Pro české firmy je to důležité i jako indikátor širší poptávky po kardiologickém vybavení, EKG, ultrazvuku, monitoringu, angiologických a kardiochirurgických nástrojích, rehabilitaci, telemedicíně a vzdělávání zdravotnického personálu.

Digitalizace zdravotnictví je další rostoucí oblastí. Mongolsko má širší vládní digitální agendu navázanou na e-Mongolia a v letech 2024–2025 proběhly aktivity zaměřené na konvergenci digitálního zdravotnictví, zapojení Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva digitálního rozvoje, UNICEF, AeHIN, WHO, ADB, Světové banky, JICA a dalších partnerů. Digitální agenda zahrnuje interoperabilitu zdravotních dat, elektronické zdravotní záznamy, nemocniční informační systémy, kybernetickou bezpečnost, správu dat, telemedicínu, využití AI ve zdravotnictví a posílení primární péče. V zemi s obrovskými vzdálenostmi a nízkou hustotou osídlení má telemedicína mimořádně praktický význam.

Pro české firmy vzniká poptávka v několika segmentech. První tvoří nemocniční vybavení: lůžka, nemocniční nábytek, operační sály, sterilizace, dezinfekce, kyslíkové systémy, intenzivní péče, neonatologie, rehabilitace, transportní technika, ambulantní vybavení a spotřební materiál. Druhým segmentem je diagnostika: ultrazvuky, RTG, laboratorní analyzátory, hematologie, biochemie, mikrobiologie, histologie, patologie, screeningové vybavení a přístroje pro regionální diagnostická centra. Třetím segmentem je zdravotnické IT: nemocniční informační systémy, elektronické zdravotní záznamy, telemedicínské platformy, datová integrace, kybernetická bezpečnost a řešení pro vzdálené konzultace. Čtvrtou oblastí jsou farmaceutické výrobky, zdravotnický spotřební materiál, stomatologie, rehabilitační technologie a vybavení pro soukromé kliniky.

Z obchodního hlediska je nutné počítat s tím, že veřejné nemocnice a velké projekty budou často financovány přes státní rozpočet, ADB, JICA, KOICA, Světovou banku nebo jiné rozvojové partnery. To znamená nutnost sledovat mezinárodní tendry, předkvalifikační řízení a procurementová pravidla donorů. U soukromých klinik a menších distributorů je rozhodující cena, rychlost dodání, servis a značka. V obou případech je prakticky nezbytný místní partner, který zvládne registraci zdravotnických prostředků a léčiv, komunikaci s Ministerstvem zdravotnictví a příslušnými regulačními orgány, záruční i pozáruční servis, školení obsluhy a dodávky náhradních dílů.

České firmy mohou v Mongolsku stavět na reputaci evropské kvality, zkušenostech v nemocničním vybavení, zdravotnické technice, farmaceutických výrobcích, rehabilitaci, laboratorních systémech a zdravotnickém IT. Největší šanci na úspěch budou mít dodavatelé, kteří nenabídnou pouze samotné zařízení, ale kompletní řešení: technické posouzení potřeb, instalaci, zaškolení, servisní plán, dostupnost spotřebního materiálu a náhradních dílů, případně financování nebo zapojení do projektů mezinárodních finančních institucí. Zdravotnictví proto není jednorázovým trhem pro prodej přístrojů, ale dlouhodobým sektorem, kde rozhoduje důvěryhodný distributor, reference, servis a schopnost přizpůsobit řešení regionálním podmínkám Mongolska.

ICT, digitalizace a kyberbezpečnost patří mezi nejdynamičtější oblasti mongolské veřejné politiky. Mongolsko v posledních letech systematicky buduje digitální stát, rozšiřuje elektronické veřejné služby a snaží se snížit administrativní zátěž občanů i firem. Vzhledem k obrovskému území, nízké hustotě osídlení a koncentraci služeb v Ulánbátaru má digitalizace v mongolských podmínkách nejen modernizační, ale i výrazný regionální a sociální význam. Elektronické služby mohou částečně kompenzovat vzdálenost od úřadů, nedostatek specializovaných služeb v ajmacích a soumech a slabší fyzickou dostupnost veřejné správy.

Základní digitální infrastruktura je relativně příznivá. Ke konci roku 2025 mělo Mongolsko podle DataReportal přibližně 4,97 mil. mobilních připojení, což odpovídalo 141 % populace, a 2,93 mil. uživatelů internetu, tedy 83,0 % populace. World Bank/FRED pro rok 2024 uvádí 85,1 uživatelů internetu na 100 obyvatel. Vysoká mobilní penetrace je zvlášť důležitá, protože velká část obyvatel využívá digitální služby primárně přes mobilní zařízení. Slabinou zůstává nerovnoměrná kvalita připojení mezi Ulánbátarem, provinčními centry a odlehlými venkovskými oblastmi, kde jsou vyšší náklady na infrastrukturu a menší ekonomická návratnost investic.

Vlajkovým nástrojem digitální veřejné správy je platforma e-Mongolia. Ta postupně integrovala více než tisíc elektronických služeb a stala se hlavním kontaktním místem občanů se státem. Zahrnuje služby spojené s osobními doklady, registrací, sociálními dávkami, podnikáním, majetkem, dopravou, zdravotnictvím a dalšími oblastmi. Její další vývoj však vyžaduje nejen přidávání nových služeb, ale také vyšší kvalitu uživatelského prostředí, interoperabilitu registrů, bezpečnou digitální identitu, ochranu osobních údajů, spolehlivou autentizaci, integraci s platebními systémy a lepší dostupnost pro obyvatele mimo hlavní město.

Klíčovým mezinárodně financovaným rámcem je projekt Smart Government II financovaný Světovou bankou. Jeho rozvojovým cílem je zlepšit použitelnost a efektivitu online veřejných služeb pro občany a podniky a zároveň zvýšit digitální dovednosti a digitálně podporovaná pracovní místa. Světová banka při schválení projektu uvedla, že má posílit právní a regulatorní prostředí pro důvěru a kyberbezpečnost, rozvoj veřejných digitálních služeb, sdílené využívání cloud computingu a kyberbezpečnostní služby ve veřejném sektoru. Implementační zpráva z června 2025 potvrzuje pokračující zaměření na online veřejné služby, digitální dovednosti a digitálně zprostředkované pracovní příležitosti.

V roce 2026 se Smart Government II dostal do praktické fáze zadávání významných ICT zakázek. V dubnu 2026 byla zveřejněna výzva na projekt „Online Gig Jobs“ s referencí MN-MDDC-525753-GO-RFB-3.2.3, navázaná na rozvoj digitální ekonomiky a pracovních příležitostí. Světová banka zároveň v dubnu 2026 organizovala Early Market Engagement k ICT infrastruktuře, AI a kyberbezpečnostním zakázkám, pokrývajícím servery, AI/GPU, úložiště, síťovou infrastrukturu, bezpečnostní systémy, datová centra, software, licence a podporu. Projektová stránka Smart Government II v květnu 2026 uváděla také tendry na AI modely a servery pro vládní operace a na hardware a softwarové licence pro Public Cyber Security Incident Response Team.

Kyberbezpečnost se stává jedním z nejrychleji rostoucích témat. Mongolsko přijalo zákon o kybernetické bezpečnosti v prosinci 2021 a Národní strategii kybernetické bezpečnosti v roce 2022. Strategie je rozdělena do dvou fází: první na období 2022–2025 a druhá na období 2026–2027. Jejím cílem je posílit odolnost státu vůči kybernetickým útokům, zlepšit ochranu kritické informační infrastruktury, rozvíjet CSIRT/CERT kapacity, školit odborníky a zvýšit připravenost veřejného i soukromého sektoru. JICA v roce 2025 upozorňovala, že Mongolsko dosáhlo pokroku v budování CSIRT a právního rámce, ale nadále čelí zpožděním v implementaci, omezeným rozpočtům a nedostatku kvalifikovaných odborníků.

Rizikové prostředí je přitom reálné. Public CSIRT/CC Mongolia v roce 2025 organizoval summit ke kritické informační infrastruktuře a spolupracoval mimo jiné s ropnými a distribučními společnostmi. Mongolsko je podle ITU Global Cybersecurity Index 2024 hodnoceno na 103. místě ze 194 zemí, což ukazuje prostor pro institucionální i technické posílení. Ve veřejné debatě se objevují i velmi vysoká čísla incidentů a kyberkriminality; Institut pro strategická studia v roce 2025 uváděl 1,6 mil. kybernetických útoků a incidentů v roce 2024, 13 061 kyberkriminálních případů a škody kolem 25,4 mil. USD. Tato čísla je vhodné používat opatrně, ale potvrzují rostoucí vnímání kybernetické bezpečnosti jako bezpečnostní i ekonomické priority.

Pro české firmy vznikají příležitosti zejména v kyberbezpečnosti veřejného sektoru, kritické infrastruktury a regulovaných odvětví. Relevantní jsou Security Operations Centre, CSIRT/CERT vybavení, SIEM, SOAR, EDR/XDR, správa zranitelností, penetrační testování, forenzní nástroje, ochrana koncových zařízení, bezpečnost cloudové infrastruktury, ochrana dat, zálohování a disaster recovery, PKI a kvalifikované služby důvěry, bezpečná digitální identita, audit souladu, školení a budování kapacit. Vzhledem k tomu, že Mongolsko buduje právní a institucionální rámec relativně rychle, může být poptávka nejen po produktech, ale také po metodice, standardech, školení a implementačním poradenství.

Druhou oblastí je e-government a digitální veřejné služby. Zde mohou české firmy nabídnout zkušenosti s portály veřejné správy, registry, interoperabilitou, elektronickou identitou, e-podpisem, datovými schránkami, správou dokumentů, workflow systémy, elektronickými formuláři, platební integrací, datovou analytikou a uživatelským designem veřejných služeb. Zvláštní význam má integrace se státními registry, bezpečnost a lokalizace do mongolštiny. U veřejných projektů bude důležité zapojení do tendrů Světové banky, ADB, EU nebo bilaterálních donorů, případně spolupráce s lokálním integrátorem, který zná mongolské regulatorní prostředí a technické rozhraní státu.

Třetím segmentem jsou datová centra, cloud a AI. Mongolsko potřebuje posilovat výpočetní kapacity veřejného sektoru, bezpečná úložiště, zálohování, síťovou infrastrukturu, datovou interoperabilitu a provozní spolehlivost vládních digitálních služeb. Early Market Engagement Světové banky v roce 2026 výslovně zahrnoval AI/GPU infrastrukturu, servery, úložiště, networking, bezpečnostní systémy, datová centra, software, licence a podporu. To vytváří příležitosti pro dodavatele hardware, systémové integrátory, bezpečnostní firmy, cloudové architekty, firmy poskytující správu dat a společnosti schopné dodat školení a provozní podporu.

Čtvrtou oblastí jsou smart city, IoT a sektorová digitalizace. V Ulánbátaru existuje poptávka po inteligentním řízení dopravy, parkování, kamerových systémech, senzorech kvality ovzduší, environmentálním monitoringu, energetickém managementu budov a městské infrastruktuře. V těžbě jsou relevantní senzory, průmyslová automatizace, monitoring vody, prachu a bezpečnosti, prediktivní údržba a digitální dvojčata provozů. V zemědělství mohou vznikat příležitosti pro monitoring stád, klimatické senzory, zavlažování, řízení skleníků, sledovatelnost potravin a digitální farm management. Ve zdravotnictví roste význam telemedicíny, elektronických zdravotních záznamů a nemocničních informačních systémů.

Obchodně je ICT sektor perspektivní, ale vyžaduje promyšlený vstup. Ve veřejném sektoru bude rozhodovat schopnost splnit procurementová pravidla donorů, doložit reference, zajistit kybernetickou bezpečnost a pracovat s místními datovými a jazykovými požadavky. U soukromých firem bude důležitá cena, rychlost implementace, lokální podpora a integrace se stávajícími systémy. Pro české firmy je realistická cesta přes místní systémové integrátory, partnerství s mongolskými ICT firmami, účast ve výzvách Světové banky a dalších donorů a nabídku konkrétních, modulárních řešení, která řeší naléhavý problém – kybernetickou bezpečnost, interoperabilitu registrů, cloudovou infrastrukturu, digitální identitu, smart city nebo provozní digitalizaci v těžbě a energetice.

Výzkum, vývoj, inovace a vysoké školství představují v Mongolsku sektor s dlouhodobým strategickým významem, ale zatím omezenou institucionální a finanční kapacitou. Mongolská ekonomika je stále silně závislá na těžbě a vývozu surovin, což vytváří tlak na diverzifikaci, rozvoj lidského kapitálu, technických oborů, aplikovaného výzkumu a inovací využitelných v praxi. Vláda i akademická sféra si uvědomují, že bez posílení znalostní základny bude obtížné zvýšit přidanou hodnotu ekonomiky, rozvíjet průmyslové zpracování, modernizovat zemědělství, zlepšit zdravotnictví a reagovat na klimatické a environmentální výzvy.

Nejslabším místem zůstává financování výzkumu a vývoje. Podle údajů Světové banky a UNESCO klesly výdaje Mongolska na R&D z maxima přibližně 0,34 % HDP v roce 2008 na 0,08365 % HDP v roce 2022. To je extrémně nízká úroveň nejen ve srovnání s vyspělými zeměmi, ale i ve srovnání se světovým průměrem, který UNESCO pro rok 2023 uvádí kolem 1,92 % globálního HDP. Nízké výdaje se projevují v omezené dostupnosti moderní laboratorní infrastruktury, slabší vazbě mezi univerzitami a průmyslem, nižší mezinárodní publikační a patentové výkonnosti, odchodu talentů a omezené schopnosti převádět výzkum do komerčně využitelných řešení.

Vysoké školství je naopak z hlediska účasti obyvatelstva relativně rozsáhlé. Odborné přehledy uvádějí, že Mongolsko mělo v akademickém roce 2022/2023 celkem 69 aktivních vysokoškolských institucí, z toho 16 veřejných, 50 soukromých a 3 náboženské. Celkový počet studentů dosahoval přibližně 145 tisíc a 92,8 % vysokoškolských institucí bylo soustředěno v Ulánbátaru. Národní statistický úřad pro akademický rok 2023/2024 potvrzuje 145,3 tis. studentů na univerzitách a colleges. Hrubá míra vysokoškolské participace přesahuje 70 %, což je na regionální poměry vysoké číslo, ale zároveň to vyvolává otázky kvality, relevance studijních programů a uplatnitelnosti absolventů na trhu práce.

Hlavními institucemi jsou National University of Mongolia, Mongolian University of Science and Technology, Mongolian University of Life Sciences, Mongolian National University of Medical Sciences, Mongolian State University of Education a Mongolian Academy of Sciences. Tyto instituce představují přirozené partnery pro zahraniční univerzity a výzkumné organizace. Pro českou stranu jsou zvlášť relevantní technické, přírodovědné, zemědělské, veterinární, geologické, environmentální, zdravotnické a IT obory, které přímo navazují na potřeby mongolské ekonomiky.

Roste poptávka po technickém a aplikovaném vzdělávání. Mongolsko potřebuje odborníky pro těžbu, geologii, energetiku, vodní hospodářství, zemědělství, veterinární péči, potravinářství, stavebnictví, zdravotnictví, kyberbezpečnost a digitální veřejnou správu. To vytváří prostor pro univerzitní partnerství, společné studijní programy, krátkodobé kurzy, letní školy, laboratorní cvičení, stáže, mobility studentů a pedagogů, vzdělávání techniků a podporu odborného školství. Praktický potenciál mají zejména projekty, které propojí akademickou spolupráci s konkrétními technologickými dodávkami, například vybavením laboratoří, 3D tiskem, měřicí technikou, environmentálními senzory, zdravotnickou diagnostikou nebo zemědělskými technologiemi.

Zvláštní význam má rozvoj prototypovacích a fablabových kapacit. GerLab je prezentován jako první plnohodnotná digitální výrobní laboratoř v Mongolsku. Původně vznikl s cílem lokálně vyrábět vědecké vybavení a nástroje, postupně se však rozvinul v otevřený prostor pro prototypování, technickou kreativitu a vzdělávání. Disponuje 3D tiskárnami, výrobními nástroji, elektronickými pracovišti, dílnami pro práci se dřevem a kovem a dalšími zdroji pro experimentální výrobu. Tento typ infrastruktury je pro Mongolsko důležitý, protože vyplňuje mezeru mezi univerzitním vzděláváním, malými technologickými firmami a praktickou výrobou prototypů.

Pro české firmy a instituce je oblast digital fabrication obzvlášť zajímavá. Česká republika má silnou reputaci v oblasti 3D tisku, technického vzdělávání, strojírenství, elektroniky a praktických dílenských řešení. Dodávky 3D tiskáren, filamentů, scannerů, CNC zařízení, laserových řezaček, elektronických stavebnic, CAD/CAM softwaru, robotických sad a vzdělávacích modulů mohou být využitelné nejen na univerzitách, ale i ve středním odborném školství, technických centrech, inkubátorech a průmyslových programech. Důležitá je však kombinace technologie se školením, metodikou výuky, lokální údržbou a reálnými demonstračními projekty.

Dalším perspektivním směrem je laboratorní vybavení. Mongolské univerzity, výzkumné ústavy, nemocnice, veterinární instituce a environmentální agentury potřebují modernizovat přístrojové zázemí. Poptávka může vznikat po mikroskopech, spektrometrech, chromatografech, laboratorních analyzátorech, měřicích přístrojích, geologickém a geotechnickém vybavení, zdravotnické diagnostice, veterinárních laboratořích, zařízeních pro testování potravin, vodní a půdní analýze, environmentálním monitoringu a školních laboratorních setech. Pro české dodavatele je zde prostor zejména tam, kde dokážou nabídnout robustní zařízení, servis, školení a dlouhodobou dostupnost spotřebního materiálu.

Výzkumná spolupráce má praktické uplatnění zejména v oborech, kde se protínají mongolské potřeby a česká expertiza. V geologii a paleontologii existuje tradice spolupráce a zájem o průzkum nerostných zdrojů, geotechniku, hydrogeologii a environmentální dopady těžby. V zemědělství a veterinární oblasti jsou relevantní témata adaptace na klimatickou změnu, zdraví stád, krmivářství, kvalita potravin, zpracování mléka a masa, monitoring pastvin a udržitelné hospodaření. V environmentálním inženýrství jde o vodu, odpadní vody, odpady, kvalitu ovzduší a sanace. Ve zdravotnických technologiích má smysl spolupráce v diagnostice, telemedicíně, rehabilitaci, biomedicínském inženýrství a laboratorních kapacitách.

Současně je nutné vnímat limity sektoru. Mongolské univerzity často nemají dostatečné rozpočty na velké nákupy technologií a jsou závislé na grantových programech, státním financování nebo mezinárodní spolupráci. Překážkou může být také akreditace kvalifikací, jazyková bariéra, rozdílné kurikulární standardy, administrativní kapacita partnerů a nízká absorpční schopnost u technicky složitých dodávek. Proto jsou nejrealističtější projekty, které mají jasného místního partnera, konkrétní využití, přiměřený rozsah, školení obsluhy a návaznost na širší institucionální nebo donorový rámec.

Pro české univerzity a výzkumné instituce je vhodné stavět spolupráci dlouhodobě. Jednorázové memorandum má omezenou hodnotu, pokud nenásledují výměny studentů, společné kurzy, společné projekty, vybavení laboratoří nebo konkrétní výzkumné výstupy. Vzhledem k tomu, že Mongolsko potřebuje diverzifikovat ekonomiku mimo těžbu a zároveň modernizovat technické vzdělávání, mohou české instituce nabídnout prakticky orientovaný model spolupráce: propojení univerzit, firem, technologií, aplikovaného výzkumu a odborné přípravy. To odpovídá potřebám mongolského trhu lépe než čistě akademické partnerství bez technologické nebo profesní návaznosti.

Z hlediska české ekonomické diplomacie má sektor význam i jako průřezová podpora ostatních oborů. Vybavení technických laboratoří může podporovat těžbu, energetiku a stavebnictví; 3D tisk a fablabové kapacity mohou podporovat inovace, vzdělávání a malé podnikání; veterinární a potravinářské laboratoře mohou posilovat zemědělství a export potravin; zdravotnický výzkum a diagnostika mohou navazovat na modernizaci nemocnic. Sektor proto nemusí přinášet pouze přímé exportní příležitosti, ale také vytvářet dlouhodobé kontakty, reputaci českých technologií a institucionální vazby, které mohou být využitelné v širší hospodářské spolupráci.