Náklady projektu a stanovení jeho ceny



Řízení rizik v iniciační fázi projektu

Každý projekt s sebou nese určitou míru rizik. Jejich celkový potenciální „objem“ je při realizaci zpravidla rozdělen v určitém poměru mezi zákazníka a dodavatele projektu, a to na základě podmínek kontraktu. To znamená, že již při jednání o kontraktu a ceně projektu je potřeba mít alespoň rámcovou představu o rizikovosti projektu, neboť ta se zcela nevyhnutelně musí odrazit ve:

• druhu kontraktu a konceptu stanovení jeho ceny – například volba kontraktu typu „náklady plus cílová částka“ pro vysokorizikový projekt s obtížnou definovatelností všech parametrů zadání s možností ovlivnit kvalitu výstupů a zkrácení termínů ze strany dodavatele,
• odhadu velikosti rezerv na rizikové faktory projektu,
• způsobu vymáhání odpovědnosti za nesplnění příslibů.

Metody řízení rizik jsou jednou z významných částí kapitoly věnované procesní skupině Plánování spolu s dalšími detailními informacemi, které jsou soustředěny v kapitole 9.2. Stejně jako u předběžného rozpočtu projektu, je i pro řízení rizik a jednání o smlouvě, podle které bude projekt realizován, vhodné vytvořit základní koncept pro řízení rizik v pozdějším průběhu projektu.

Pro stanovení všech aspektů rizik projektu v jeho konceptuální fázi je nutno vyjít ze všech dostupných informací a provést:

• stanovení globální úrovně rizikovosti projektu – tj. jestli je projekt vysokorizikový, protože jeho úkolem je výzkum dosud neprobádaného jevu nebo stavu, vývoj nového produktu apod., nebo jde o projekt podobný jinému již realizovanému projektu a předpokládá relativně nízkou míru neočekávaných stavů a jevů,
• posouzení hlavních projektových a externích rizik a vytvoření jejich předběžného seznamu – v tomto okamžiku se jedná o odhady zásadních neurčitostí uvnitř projektu nebo potenciálních problémů, které se mohou objevit z projektového prostředí (potenciální nedostatek finančních zdrojů v budoucnosti, možná změna legislativy před dokončením projektu, hrozba kolize s ochranou životního prostředí apod.),
• rozhodnutí o
  • přijatelnosti takových rizik – zda a za jakých podmínek budou tato rizika přijata – úpravy konceptu kontraktu, změny předmětu projektu, dopady do ceny projektu apod.,
  • metodách obrany proti hlavním rizikům – pro známá globální projektová rizika je nutno vytvořit základní úvahy o tom, jakým způsobem budou kryta; tyto strategie jsou podkladem pro případné úpravy podmínek a omezení výslovně specifikovaných v kontraktu.

Rizika projektu zjištěná v jeho konceptuální fázi bývají důvodem mnoha složitých vyjednávání mezi smluvními stranami a jsou dokumentována ve smlouvě o kontraktu a bývají důvodem případných změn v částech:

• popisu toho, co je předmětem smlouvy,
• ceny plnění,
• výčtu akceptačních podmínek,
• definice záruk a garancí,
• formulace jiných podmínek a smluvních ujednání.