Odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci

Promlčecí doby

Zákon o odpovědnosti státu obsahuje vlastní speciální úpravu institutu promlčení oproti občanskému zákoníku, jako obecnému právnímu předpisu upravujícímu jak institut odpovědnosti za škodu, tak otázku jeho promlčení.

Z výše uvedeného je zřejmé, že smyslem zákona je nad rámec obvyklostí v soukromoprávních vztazích přimět poškozeného k uplatnění jeho práva na náhradu škody v takové lhůtě, která zabrání kumulaci dlouhotrvajících právních vztahů a sporů se státem či jinými subjekty veřejné moci.

Zvláštní úprava se týká konkrétně zejména počátku a délky běhu promlčecích lhůt, aniž by však v obecné rovině měnila základní zásady promlčení. Pro úplnost je vhodné zmínit, že podstatou promlčení subjektivního práva je nemožnost jeho uplatnění v případě vznesení námitky promlčení.

To samo o sobě sice neznamená zánik práva samotného, jako v případě tzv. prekluze, nicméně faktická vynutitelnost splnění práva je zcela závislá na jednání (nebo spíše nekonání) povinného (škůdce). Důležité je však zmínit, že v případě úhrady již promlčeného nároku na náhradu škody se nejedná na straně poškozeného o bezdůvodné obohacení.

V konkrétním případě vymáhání nároku na náhradu škody po státu nebo jiném orgánu veřejné moci nelze očekávat, že by osoba, která stát v řízení bude zastupovat, námitku promlčení nevznesla. De facto by se tak mohlo stát pouze v důsledku pochybení a je tak vhodné promlčení předcházet včasným uplatněním práva na náhradu škody prostřednictvím žaloby podané u soudu.

Uplatnění práva na náhradu škody a stavení promlčecí doby však může poškozená dosáhnout nejenom podáním samostatné žaloby, nýbrž i vzájemnou žalobou či námitkou započtení.

Délka promlčecích dob

Nárok na náhradu škody způsobené státem či jiným orgánem veřejné moci se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Jedná se o úpravu tzv. subjektivní promlčecí doby, v níž musí poškozený uplatnit nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím.

Počátek běhu subjektivní promlčecí doby u škody způsobené nesprávným úředním postupem se odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený o škodě z takového nesprávného úředního postupu dozvěděl, tedy kdy prokazatelně získal vědomost o tom, že vznikla. Vědomost se přitom zásadně vztahuje k majetkové újmě na straně poškozeného, nikoliv k události o skutečnosti, v jejíž příčinné souvislosti újma vznikla.

U škody způsobené nezákonným rozhodnutím se počátek běhu subjektivní promlčecí doby odvíjí od doručení takového rozhodnutí poškozené osobě.

U rozhodnutí, která se nedoručují do vlastních rukou, se běh doby počítá pak od jejich oznámení, vyhlášení nebo od doby jejich náhradního doručení (uložení po marné výzvě k vyzvednutí).

Vedle subjektivní promlčecí doby stanoví zákon u nároků na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, s výjimkou škody na zdraví, objektivní promlčecí dobu, která uplyne nejpozději za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno nebo oznámeno nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda.

Subjektivní a objektivní promlčecí doby plynou zcela nezávisle na sobě a pro promlčení nároku na náhradu škody postačí uplynutí jedné z nich. Taková situace je však vyloučena u nároku na náhradu škody, u které se uplatní pouze výše uvedená subjektivní promlčecí doba.

Nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření se promlčí za dva roky ode dne, kdy nabylo právní moci zprošťující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž bylo trestní řízení zastaveno, zrušující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž byla věc postoupena jinému orgánu nebo rozhodnutí odsuzující k mírnějšímu trestu.

Nárok na náhradu nemajetkové újmy se pak promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

V případě nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Jedná se o speciální úpravu subjektivní doby pro nemajetkovou újmu, kdy objektivní je pro takový případ stejná jako u případu majetkové újmy.

Stavení a přerušení promlčecí doby

Stavení běhu promlčecí doby znamená faktické přerušení běhu promlčecí lhůty po dobu trvání řízení, v němž poškozený svůj nárok žalobou uplatnil. Ust. § 35 zákona o odpovědnosti státu upravuje speciální případ stavení běhu promlčecí doby, kdy v návaznosti na povinné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ministerstva či jiného ústředního správního úřadu, se promlčecí doba po tuto dobu staví, nejdéle však po dobu šesti měsíců.

Zákon sám nemá zvláštní úpravu důsledků přiznání nároku na náhradu škody soudem na promlčení, když je nezbytné vycházet z obecné úpravy občanského zákoníku, který stanoví, že pokud bylo poškozenému právo na náhradu škody přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu, běh promlčecí doby se přerušuje (přetrhuje) a počínaje dnem po uplynutí stanovené lhůty k plnění běží nová, desetiletá promlčecí doba.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.

Přehled všech témat Právního průvodce