V roce 2025 bylo v Řecku vyrobeno 54,4 TWh elektřiny, což je o zhruba 2 TWh více, než v roce 2024. Největší podíl na výrobě elektřiny měly obnovitelné zdroje – 48,1 procent vyrobily sluneční, větrné a malé vodní elektrárny a další 6,2 procent velké vodní elektrárny, zemní plyn se podílel ze 40,6 procent a pouhých 5 procent činil podíl domácího lignitu. Zatímco v roce 2024 byla bilance dovozu a vývozu elektřiny vyrovnaná, v roce 2025 její vývoz převážil oproti dovozu o 2,6 TWh a Řecko se s 8,5 TWh zařadilo mezi největší vývozce elektřiny v EU.        

Národní plán v oblasti energetiky a klimatu do roku 2030 s výhledem do roku 2050 si vytyčuje nové ambiciózní cíle. Počítá s dalším nárůstem podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny na 81 procent v roce 2030 a na téměř 100 procent v roce 2050. Kromě solárních technologií by významnou roli měly hrát větrné elektrárny instalované jak na souši, tak nově i na moři, které se postupně stanou druhým nejvýznamnějším zdrojem elektřiny. Předpokladem širšího zapojení obnovitelných zdrojů do energetického mixu je zvýšení kapacity úložišť – v roce 2030 by měla činit 6,2 GW a do roku 2050 se téměř ztrojnásobit na 17 GW. Nezbytná je modernizace a posílení distribuční sítě. S ohledem na klimatické výkyvy a časté požáry má perspektivy zejména podzemní vedení a pokračuje výstavba podmořského propojení pevninské rozvodné sítě s ostrovy. Naopak lignitové elektrárny by měly být plně vyřazeny z provozu do roku 2028. 

Plán je rozdělen do tří etap. V první, od roku 2025 do roku 2030 pokračuje rozšiřování větrné, solární a akumulační infrastruktury, aby byla zajištěna nejen kapacita, ale i vyváženost systému. Postupně se budou uplatňovat nové technologie jako biometan, vodík, zachycování a ukládání uhlíku a velkoplošná tepelná čerpadla. Druhá etapa, od roku 2030 do roku 2040, by měla být orientována na „očištění“ elektřiny, urychlení úspor energie v domácnostech i na budovách a na elektrifikaci pozemní dopravy. Ve třetí etapě od roku 2040 do roku 2050 se plánují zelené změny v lodní a letecké dopravě, kde je třeba využít nová, ekologická paliva, a také v těžkém průmyslu.

Zajímavým projektem vlády je program „GR-eco Islands“. Vybrané ostrovy jsou postupně transformovány v „zelené“, energeticky udržitelné a autonomní destinace. Solární a větrnou elektřinu budou využívat obyvatelé, návštěvníci, podniky a veřejné instituce včetně veřejného osvětlení. Dopravu zajistí elektromobily. Realizace programu proběhla pilotně na ostrůvcích Agios Stratis, Astypalea, Tilos a Chalki. Na ostrově Astypalea sponzoruje elektromobilitu Volkswagen.

Perspektivní zůstává sektor LNG infrastruktury. V řeckých přístavech se rozšiřuje kapacita plovoucích skladovacích a regasifikačních jednotek (FSRU) spolu se související infrastrukturou. K hlavnímu úložišti LNG Revythousa v metropolitním regionu Attika přibylo plovoucí úložiště u přístavu Alexandroupoli a v následujících letech se plánuje instalace dalších v Soluni, Volosu a v Korintském zálivu. Řecko se také stává uzlem exportu zemního plynu do okolních zemí a na významu nabývá jižní vertikální koridor, který má ambice dodávat plyn do východní a střední Evropy. Hlavním dodavatelem LNG do Řecka je USA.

Po několikaleté přestávce ožil zájem o průzkum potenciálních nalezišť ropy a zemního plynu v řeckých výsostných vodách. Americká společnost ExxonMobil provádí průzkumy jihozápadně od Kréty a rovněž americká Chevron ve spolupráci s řeckou HELLENiQ získala v únoru 2026 práva na průzkum ve čtyřech mořských blocích jižně od Kréty a Peloponésu.

Řecký energeticko-klimatický plán předpokládá do roku 2030 rozsáhlé investice v řádu 39 miliard eur. Energetika patří k prioritním oblastem plánu na podporu oživení a odolnosti „Hellas 2.0“ financovaného z unijního fondu obnovy. Z finančního nástroje REPowerEU využije Řecko na půjčky dalších 5 miliard eur.

V oblasti alternativních zdrojů Řecko zvažuje jádro jako potenciální budoucí baseload (zejm. SMRs) nebo jako ekologický pohon pro velké dopravní lodě. 

Řecko leží v cípu Evropy na křižovatce tří kontinentů, v oblasti, která rozhodně nepatří k nejklidnějším. Jeho výdaje na výzbroj v poměru k HDP jsou proto tradičně v NATO jedny z nejvyšších. Státní rozpočet na rok 2026 vyčlenil na potřeby ministerstva národní obrany 7,1 miliard eur.

Ministerstvo národní obrany schválilo v roce 2025 střednědobý plán výzbroje s horizontem do roku 2036, který počítá s investicemi až 30 miliard eur do zásadní modernizace. Prioritu má vybudování komplexního obranného štítu nad územím Řecka zahrnujícího námořní, pozemní i leteckou dimenzi. Zájem je o moderní bezpilotní prostředky (zvláště o jejich koordinovaný vývoj a produkci) a prostředky protiletecké a protidronové ochrany (země využívá i domácí systém Kentavros), technologie pro kybernetický boj a o zapojení umělé inteligence. Zájem je i o modernizaci vozového parku. Podrobnosti o konkrétních programech budou zveřejňovány postupně při jednotlivých tendrech, které vyhlašuje ministerstvo obrany. Známo je nicméně to, že Řecko bude všude, kde je to reálné, prosazovat zapojení domácího průmyslu a služeb, například pomocí výroby komponent nebo jejich montáže, alespoň ve výši 25 procent hodnoty projektu. Pro české firmy může jít o zajímavou pobídku pro nalezení partnera v Řecku. Veletrh obranného průmyslu DEFEA (Defence Exhibition  Athens) je pro toho vhodnou příležitostí. Příští ročník veletrhu je plánován na květen 2027.  

Na podporu vývoje a inovací založilo ministerstva obrany Řecké centrum pro obranné inovace (Hellenic Center for Defence Innovation), které se má stát domácím ekosystémem inovativních startupů v oborech jako aplikace umělé inteligence, bezpilotní prostředky, elektronický boj a další. 

Ministerstvo pro klimatickou krizi a civilní ochranu bylo zřízeno jako samostatný resort v reakci na potřebu co nejefektivněji čelit dopadům klimatické změny jako jsou ničivé požáry, záplavy a další přírodní katastrofy, zamezit ztrátám na životech a minimalizovat materiální škody. Do jeho gesce patří hasiči, záchranáři a další složky civilní ochrany. Dohoda s Evropskou investiční bankou o spolupráci na pětiletém programu modernizace řecké civilní ochrany, podepsaná v roce 2022, zajišťuje úvěry v celkové výši až 595 milionů eur a technické poradenství v oblasti prevence a řešení přírodních katastrof. Z dlouhodobých úvěrů navýšených o veřejné a soukromé investice je financována modernizace vybavení jako polní nemocnice, požární a transportní letouny pro evakuaci osob, helikoptéry, bezpilotní technologie, hasičská vozidla a technologie, záchranné a zdravotnické prostředky. Rostoucí důraz je kladen na prevenci požárů za pomoci systémů jejich včasné detekce, na signalizační a informační technologie, meteorologické družice a systémy a na další prostředky umožňující co nejrychleji čelit krizovým situacím na národní i regionální úrovni. Na jednotlivé zakázky jsou vypisovány veřejné soutěže. Součástí zakázek je zajištění plynulých servisních služeb, přínosem je proto existence místního partnera.

Výdaje na výzkum a vývoj činily v roce 2023 (poslední disponibilní údaj) podle oficiálních řeckých údajů 3,37 miliard eur, tj. 1,49 % HDP (s meziročním nárůstem o téměř 10 procent) oproti 0,82 % HDP v roce 2013. Národním cílem je v roce 2030 zvýšit tyto výdaje na 1,81 % HDP. Nejvíce přispívá podnikatelský sektor, který v roce 2023 vynaložil na výzkum 1,66 miliard eur (0,73 % HDP, téměř polovina celkových nákladů), následují sektor vysokého školství (zhruba 30 procent výdajů), stát (21 procent) a soukromé neziskové instituce (necelé procento).

Rozvojový plán Řecka na programové období od roku 2021 do roku 2027 stanoví osm prioritních oblastí, jejichž rozvoj by se měl opírat o výsledky vědy a výzkumu: 1) zemědělsko-potravinářský řetězec, 2) digitální technologie, 3) životní prostředí a cirkulární ekonomika, 4) udržitelná energetika, 5) biotechnologie, zdravotnictví a farmacie, 6) materiály, stavebnictví, průmysl, 7) doprava a dodavatelský řetězec, 8) cestovní ruch, kultura a kreativní průmysl.

V Řecku působí celá řada významných center vědeckého výzkumu a technologických institutů, které by mohly být partnery pro české výzkumníky. Potenciál pro spolupráci lze vidět například ve zdravotnictví a farmacii, ICT a umělé inteligenci, v obraně nebo v energetice a ekologii.

Největším státním multidisciplinárním výzkumným střediskem se silným zastoupením v mezinárodním výzkumu je Národní centrum vědeckého výzkumu Demokritos, které bylo původně zaměřeno výhradně na jaderný výzkum. Dnes sdružuje špičkové výzkumné ústavy informatiky a telekomunikací, biověd a aplikací, jaderné a částicové fyziky, nanovědy a nanotechnologií a jaderné a radiologické vědy a technologie, energetiky a bezpečnosti. Demokritos podporuje aplikovaný technologický výzkum a inovace a má bohaté portfolio národních i mezinárodních patentů. Klade důraz na pomoc podnikům aplikovaného výzkumu. V jeho areálu působí technologický park Leukippos, kde se rozvíjí okolo čtyřiceti malých a středních startupů. 

Národní nadace pro výzkum zastřešuje např. instituty chemické biologie a teoretické a fyzikální chemie.Nadace pro výzkum a technologie Hellas sdružuje deset různých výzkumných ústavů. Opomenout nelze ani Národní observatoř, Řecký institut Pasteur, Výzkumné centrum biomedicínských věd Alexander Fleming či Řecké centrum pro mořský výzkum.