Správní řád

Zásady správního řízení

Jakožto obecný kodex správního práva upravuje správní řád ve svém úvodu základní zásady správního řízení. Tyto definují podstatné rysy veškeré činnosti správních orgánů a vytvářejí základní osnovu, jíž jsou správní orgány povinny se bezvýjimečně držet. Základní zásady správního řízení v neposlední řadě slouží jako interpretační vodítko pro aplikaci zvláštních předpisů správního práva.

Mezi základní principy veřejné správy (některé vycházejí z Ústavy ČR, ze správního řádu – § 2–8 a z dalších ustanovení správního řádu, nebo z judikatury) patří:

  • zásada zákonnosti § 2 SpŘ
  • zásada služby veřejnosti § 4 odst. 1 SpŘ
  • zásada ochrany práv nabytých v dobré víře § 2 odst. 3 SpŘ
  • zásada proporcionality § 2 odst. 3 SpŘ
  • princip právní jistoty § 2 odst. 2, 3 SpŘ
  • zásada rovnosti stran § 7 SpŘ
  • zásada materiální pravdy § 3 SpŘ
  • zásada volného hodnocení důkazů § 50 odst. 4 SpŘ
  • zásada nestrannosti § 7 SpŘ
  • zásada poskytování pomoci a poučení § 4 odst. 2 SpŘ
  • zásada rychlosti a hospodárnosti řízení § 6 odst. 1, 2 SpŘ
  • zásada možnost účastníků vyjádřit se – zásada právního slyšení § 36 odst. 2, 3 SpŘ
  • právo nahlížet do spisu § 38 SpŘ
  • princip kontinuity služeb veřejné správy
  • princip transparentnosti – výkon veřejné správy musí podléhat kontrole
  • zásada neveřejnosti správního řízení modifikovaná zásadou veřejnosti § 49 odst. 2, 3 SpŘ
  • zásada písemnosti správního řízení modifikovaná zásadou ústnosti § 49 odst. 1 SpŘ
  • zásada oficiality § 46 SpŘ modifikovaná zásadou dispoziční § 44 SpŘ
  • zásada dvoustupňového řízení § 81 SpŘ

Zásada zákonnosti (legality)

Zásada legality stanoví, že správní orgán musí postupovat v souladu se zákony a ostatními právními předpisy (i mezinárodními smlouvami), uplatňovat svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem svěřena a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena.

Zásada ochrany dobré víry a oprávněných zájmů

Správní orgán musí šetřit práva nabytá v dobré víře, může do nich zasahovat pouze za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu.

Zásada materiální pravdy

Jedna z nejdůležitějších zásad formálního správního řízení, představuje povinnost správního orgánu zjistit v průběhu dokazování stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, rozhodnutí správních orgánů musejí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci.

Zásada služby veřejnosti

Každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k osobám chovat zdvořile a podle možností vycházet vstříc. S touto zásadou úzce souvisí zásada poučovací, podle které má správní orgán poskytnout potřebné osobě dostatečné poučení o jejích právech a povinnostech.

Zásada rychlosti a hospodárnosti

Správní orgány jsou povinny vyřizovat věc bez zbytečných průtahů v zákonné lhůtě. Správní orgán má postupovat tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a zatěžovat dotčené osoby co nejméně.

Zásada rovnosti a nestrannosti

Dotčené osoby mají při uplatňování svých práv rovné postavení. Správní orgán vyžaduje od všech osob plnění jejich povinností stejně. Rovněž se jedná o rovný přístup k veřejným věcem, k veřejným funkcím atd.

Zásada spolupráce a součinnosti

Správní orgány jsou povinny postupovat v úzké součinnosti s občany a organizacemi a spolupracovat mezi sebou.

Zásada písemnosti modifikovaná zásadou ústnosti

Správní řízení probíhá bez nařízených ústních jednání. Lze konstatovat, že v režimu této zásady probíhá naprostá většina správních řízení. Modifikací této zásady je zásada ústnosti, jež se uplatní vždy, jestliže je to vyžadováno zvláštním právním předpisem nebo může-li to přispět ke zjištění skutečného stavu věci, nebo je-li to vhodné z důvodu rychlosti a hospodárnosti řízení. Nařízené ústní jednání se nemusí konat pouze v sídle správního orgánu, ale i na místech, která jsou předmětem správního řízení nebo s ním souvisí.

Aplikovatelnost správního řádu

Správní řád se aplikuje na všechny oblasti, ve kterých o právech a povinnostech osob rozhodují orgány veřejné moci. Jeho ustanovení se použijí tehdy, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup (zásada subsidiarity správního řádu). Před správním řádem má aplikační přednost speciální procesní úprava (např. daňový řád, stavební zákon, zákon o drahách, zákon o svobodném přístupu k informacím a další).

Účastníci správního řízení

Správní řízení je postup, jehož účelem je vydání rozhodnutí v určité věci, jímž se zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti konkrétně určených osob, popř. se prohlašuje, že taková osoba právo či povinnost má nebo nemá. Účastníky správního řízení jsou obecně ti, o jejichž právech a povinnostech se ve správním řízení rozhoduje nebo jichž se rozhodnutí přímo týká. 

Způsobilost činit ve správním řízení samostatně úkony má každý v tom rozsahu, v jakém mu zákon přiznává svéprávnost (procesní subjektivita). Plně svéprávným se stává člověk zletilostí, před jejím dosažením pouze přiznáním svéprávnosti nebo uzavřením manželství. Osoby omezené ve svéprávnosti nemají procesní způsobilost v rozsahu tohoto omezení.

Pro určitá rozhodování ve správním řízení existují ohledně procesní způsobilosti odchylky – např. procesní způsobilost fyzických osob v řízení, jehož předmětem je rozhodnutí správního orgánu o správním deliktu.

Právnické osoby mají procesní způsobilost v plném rozsahu a tuto způsobilost nelze omezit. Za právnickou osobu jedná buď její statutární orgán, nebo jiná osoba na základě plné moci. Zmocnění k jednání za právnické osoby je třeba správnímu orgánu vždy prokázat (např. výpisem z obchodního rejstříku, plnou mocí). Platí ale, že za právnickou osobu může v rámci správního řízení činit úkony jen jedna osoba.

Je třeba mít na paměti, že zvláštní předpisy správního práva pak často obsahují vlastní výčet účastníků řízení. V takovém případě bude aplikována právě zvláštní úprava. Pokud okruh účastníků ale vymezen není, postupuje se podle správního řádu.

Ve správním řízení mohou být účastníky i ti, jejichž práv a povinností se výsledné rozhodnutí nebude týkat, rozhodující je možnost, že by tomu tak mohlo být.

Podle § 27 a násl. správního řádu:

  • je účastníkem ten, o jehož právech a povinnostech má být v řízení rozhodnuto
    • v řízení zahajovaném na žádost je vždy účastníkem žadatel, jde-li o správní řízení sporné, jsou účastníky navrhovatel a osoba, do jejichž práv a povinností se má na základě podaného návrhu zasáhnout – odpůrce,
    • v řízení zahájeném z moci úřední, jsou účastníky osoby, jimž míní správní orgán rozhodnutí adresovat;
  • účastníkem je i ten, jehož práva a povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny (§ 27 odst. 2 SpŘ) – v řízení o žádosti je žadatel povinen označit další jemu známé účastníky, povinností správního orgánu je tyto účastníky případně vyhledat,
  • účastníkem je i ten, kdo tvrdí, že o jeho právech a povinnostech má být rozhodováno, nebo jehož práva a povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny, dokud se neprokáže opak, správní orgán musí vždy pravomocným usnesením deklarovat, zda je taková osoba účastníkem (§ 28 odst. 1 SpŘ),
  • účastníkem je ten, komu zvláštní právní předpis postavení účastníka přiznává (§ 27 odst. 3 SpŘ) – jde o účastníky nad rámec vymezení § 27, 28 SpŘ, jejich postavení podle nich nelze posuzovat, jde o subjekty, které v určitých typově určených řízeních prosazují právem chráněné zájmy, popř. svá práva, což vyplývá z jejich postavení nebo úkolů, které mají ve veřejné správě, dále může jít o případy, kdy se procesní cestou poskytuje možnost uplatňovat určité zájmy v řízení subjektu, který by jinak účastníkem nebyl.

Účastník má ve správním řízení zejména právo:

  • podat návrh na zahájení řízení, umožňuje-li to zákon, a vzít svůj návrh zpět
  • na poučení od správního orgánu
  • namítat podjatost úřední osoby
  • být informován o osobách, které provádějí úkony v řízení
  • na tlumočníka, včetně tlumočníka znakové řeči
  • být zastoupen
  • být zastoupen, nemůže-li hájit svá práva
  • podávat návrhy a být slyšen
  • navrhovat důkazy
  • na konzultace s osobou, která mu podle občanského zákoníku může jako podpůrce napomáhat při rozhodování
  • nahlížet do spisu
  • požádat o prominutí zmeškání úkonu
  • požádat o povolení změny obsahu podání
  • být vyrozuměn bez zbytečného odkladu o zahájení řízení
  • být vyrozuměn o ústním jednání
  • být vyrozuměn o provádění důkazů mimo ústní jednání
  • být vyrozuměn o ustanovení znalce
  • žádat předběžné opatření
  • navrhnout, aby ústní jednání bylo veřejné
  • navrhnout přerušení řízení
  • na oznámení rozhodnutí
  • požadovat písemné potvrzení o ústně vyhlášeném jednání
  • požádat o stejnopis rozhodnutí
  • podat žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti správního orgánu
  • podat odvolání, rozklad
  • být vyrozuměn o podaném odvolání
  • podat návrh na vydání nového rozhodnutí
  • podat návrh na obnovu řízení
  • navrhnout výkon rozhodnutí

Účastník má ve správním řízení zejména tyto povinnosti:

  • poskytnout součinnost
  • označit důkazy na podporu svých tvrzení
  • prokázat totožnost
  • jako žadatel označit další jemu známé účastníky
  • dostavit se na předvolání před správní orgán
  • nahradit náklady řízení v případech uvedených v § 79 odst. 5, odst. 6 SpŘ

Každý účastník se může nechat v řízení zastupovat zmocněncem. Pokud účastník nemá procesní způsobilost, musí být zastoupen především zákonným zástupcem, nemá-li ho, nebo nemůže-li ho zákonný zástupce zastupovat, ustanoví mu správní orgán opatrovníka. Správní orgán ustanoví účastníkovi opatrovníka též v případech, kdy je nutno zajistit ochranu jeho práv, o kterou se účastník sám postarat nemůže.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.




• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby