Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR – přílohy



Příloha č. 3 – Přínosy Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR: odvrácení černého scénáře

V této příloze jsou popsány nejdůležitější přínosy SMK tak, že ukazují, jakým negativním důsledkům se ČR implementací SMK vyhne. Jedná se tedy v podstatě o úspory plynoucí z odvrácení černého scénáře vývoje ekonomiky, který by nastal bez systematického a komplexního přístupu k budování mezinárodní konkurenceschopnosti. Tento přístup považujeme za seriózní vzhledem k tomu, že je schopen konzervativně a na základě dat (českých či zahraničních) ukázat úspory v dlouhodobém časovém horizontu. Vyhodnocení úspor touto metodou je komplexnější, než by bylo umožněno analýzou přínosů a nákladů, která by se pokoušela odhadovat přínosy jednotlivých navrhovaných projektů během příštích osmi let.

Vyhodnocení úspor plynoucích z černého scénáře se soustředí na tři hlavní osy SMK – tj. na instituce, infrastrukturu a inovace, neboť právě tyto tři oblasti jsou pro ČR klíčové.

1. Instituce

Veřejné instituce jsou oblastí s nejvýraznějšími negativními dopady na konkurenceschopnost ČR. Tento fakt dokládají bez výjimky snad všechna mezinárodní srovnání zaměřená na konkurenceschopnost a veřejný sektor, jakož i drtivá většina průzkumů realizovaných mezi českými podnikateli i zahraničními investory.

V případě nepřijetí SMK, která je v oblasti institucí poměrně progresivní a způsobilá zajistit jejich postupnou koordinovanou reformu, hrozí, že se budou výrazně prohlubovat následující problémy českých veřejných institucí:

  1. korupce,
  2. nízká produktivita,
  3. oslabování právní jistoty a důvěry ve veřejné instituce (a s nimi související posilování šedé ekonomiky).

Co se týče odhadu negativních dopadů černého scénáře v oblasti dle bodu a) korupce, lze se přidržet pro ČR např. studie Vymětal (2004) . Tato studie identifikuje následující negativní následky korupce:

  • pokles zahraničních investic (inverzní závislost úrovně korupce a podílu investic na HDP – data zahraničních studií ukázala, že zvýšení korupce o jeden bod na škále 0-10 povede k poklesu investic přibližně o 1-2,8 %, což se může odrazit na HDP poklesem v řádech desetin procent),
  • ve veřejném sektoru může zkomplikovat řadu vládních projektů, čímž ještě více přispívá k nejednoznačnosti, neprůhlednosti a špatné kvantifikaci ceny a nákladů (nárůst nákladů těchto projektů a navíc i vysoké riziko, že projekt nebude udělen nejefektivnějšímu zájemci, nebo snížení kvality veřejných projektů a jejich zpoždění, v neposlední řadě pak také relativní zvýšení podílu veřejných výdajů na HDP; bylo prokázáno, že existuje negativní závislost mezi úrovní korupce a výdaji na vzdělávání a zdravotnictví a kvalitou infrastruktury),
  • zvyšování nákladů mezinárodního obchodu,
  • zvýšení cen v administrativě,
  • snížení celkové částky určené na veřejné účely a odčerpávání vládních zdrojů,
  • preference takových projektů, kde je možnost vzít/nabídnout úplatek oproti projektům lidského rozvoje (vzdělávání, zdravotnictví, výzkum, vývoj…),
  • poskytování některých nadbytečných služeb z veřejných rozpočtů na jedné straně a zanedbávání určitých veřejných služeb na straně druhé (projevuje se například preferencí nových projektů na úkor oprav a údržby již realizovaných projektů ),
  • zvýšení rozpočtové náročnosti,
  • zkomplikování vládních procedur a regulací,
  • rozšiřování byrokratického aparátu
  • preferování nekompetentních úředníků a známostí a formování elit,
  • ohrožení politické stability země.

V souhrnu je možné říci, že náklady korupce se pohybují v řádech jednotek procent HDP České republiky a tvoří objemnou mrtvou váhu, kterou musí nést soukromý sektor.

Co se týče produktivity institucí (bod b), což je druhý bolestivý problém českých veřejných institucí, ukazuje studie Evropské centrální banky (Afonso, Schuknecht, Tanzi, 2003) , že neefektivita tvořená veřejnými institucemi se pohybuje pro státy EU 15 mezi 8-35 % výdajů na veřejný sektor. Na příkladu Řecka (na něj se vztahuje zmíněná neefektivita ve výši 35 %) je zjevné, jaké může mít nízká produktivita veřejných institucí v dlouhodobém horizontu negativní dopady.

Co se týče bodu c), nízká kvalita zákonů a špatná vymahatelnost práva vede obecně k přesunu podnikání a ekonomické aktivity do tzv. šedé zóny, což má negativní dopady na příjmovou stránku veřejných rozpočtů. Obcházení zákonů a neplnění povinností v dlouhodobém horizontu zároveň způsobuje vyšší veřejné výdaje (náprava škod způsobených obcházením zákona) a negativně ovlivňuje hospodářský růst.

V souhrnu lze říci, že dopady černého scénáře v oblasti institucí mohou zasáhnout HDP České republiky v rozsahu kolem -1 % ročně (maximálně konzervativní odhad) . Vzhledem k tomu, že právě na reformu institucí se soustředí SMK, je možné, že se její implementací podaří tyto negativní dopady odvrátit a zmíněné 1 % přetavit v úsporu nákladů.

2. Infrastruktura

Dopravní infrastruktura

Vymezení a vyjádření hospodářského přínosu dopravní infrastruktury získalo podle studie Moos a Lehovec (2011) v posledních letech značně na významu a je předmětem řady národních i mezinárodních studií a hodnocení. V principu lze rozlišit dvě kategorie přínosů:

  • přímé přínosy dopravní infrastruktury,
  • nepřímé přínosy dopravních výkonů (procesů).

Jako přímé přínosy jsou označovány ty faktory, které zahrnují zejména:

  • úspory času,
  • úspory energie (PHM),
  • snížení opotřebení vozidel,
  • snížení nehodovosti.

Nepřímé přínosy zahrnují zejména:

  • zvýšení počtu pracovních příležitostí,
  • zlepšení podmínek životního prostředí (hluk, exhalace) pro obyvatele podél stávajících přetížených komunikací,
  • zvýšení hodnoty území vytvářením obchodních a průmyslových zón,
  • zvýšení ekonomické síly obcí a měst vlivem zlepšené dopravní dostupnosti,
  • zlepšení přístupnosti území pro cestovní ruch a relaxaci obyvatel,
  • oživení stavební činnosti při výstavbě dopravní cesty a následné péči.

Odhady přínosů dopravní infrastruktury za využití modelu modifikované produkční funkce ukazují, že zvýšení investic do dopravní infrastruktury o jednu jednotku zvýší agregovaný výstup ekonomiky v dané oblasti o 4 až 15 % (elasticita produkční funkce vůči změnám v investicích do infrastruktury).

Zároveň je třeba snižovat náklady mrtvé váhy (neefektivity) spojené s korupcí při výstavbě dopravní infrastruktury, která výše uvedené pozitivní efekty výstavby dopravní infrastruktury výrazně snižuje (např. jak ukazují studie MMF – znakem rozvojových zemí s vysokou mírou korupce jsou dálnice, které nikam nevedou , a které poté, co se postaví, nikdo neudržuje; taková výstavba je pro ekonomiku čistý náklad, bez přímých i nepřímých přínosů. Pokud se chce ČR dostat do první ligy zemí s nejvyšší konkurenceschopností na světě, je třeba, aby zde tento problém nevznikal). Rozvoj dopravní infrastruktury by měl zároveň být vždy v souladu s udržitelným rozvojem území a generovat co nejnižší negativní externality pro životní prostředí (které se v dlouhodobém časovém horizontu projevují jako náklad infrastruktury).

Digitální infrastruktura

Jak ukazují studie ze zahraničí, je digitální infrastruktura v současné globální soutěži jedním z klíčových předpokladů konkurenceschopnosti. Zkušenosti vyspělých zemí i poznatky ze studií o ICT infrastruktuře v ČR naznačují, že pomalým rozvojem ICT infrastruktury se může ČR při konzervativním odhadu připravit o 0,005-0,01 % růstu HDP ročně. V případě dlouhodobé stagnace ICT infrastruktury se navíc dá předpokládat, že se toto procento bude zvyšovat – v desetiletém časovém horizontu by se tak mohla nedostatečně rozvinutá ICT infrastruktura promítnout do růstu HDP až zpomalením o několik desetin procenta ročně, což by pro českou ekonomiku a její konkurenceschopnost bylo velmi negativní.

3. Inovace

Inovace

Na základě velkého množství empirických studií z vyspělých zahraničních ekonomik je možné odvodit, že celospolečenská návratnost veřejných investic do VaV se pohybuje mezi 20 až 65 %, u investic soukromých mezi 28 až 80 % . Přehledová studie EK zpracovaná DG Research a vycházející z velkého množství dílčích případových studií (viz Příloha 1) konstatuje, že odhady celospolečenské návratnosti se pohybují mezi 50 až 100 %. Přitom obecně platí, že míra návratnosti ve vyspělých zemích je vyšší než v zemích méně vyspělých. Nejméně dvě třetiny hospodářského růstu na hlavu přitom přímo souvisejí s technologickými inovacemi, pro jejichž vznik je kvalita VaV velmi důležitá. Nárůst intenzity VaV (tj. výdaje na VaV vztažené k HDP) o 1 procentní bod představuje dlouhodobě nárůst produktivity o 0,6 procentního bodu.

V ČR obdobná srovnatelná datová základna vycházející z dlouhodobých výzkumů neexistuje, nicméně v odborné komunitě panuje přesvědčení, že celková efektivita veřejně financovaného systému VaV je nižší než ve vyspělých ekonomikách. Hlavní příčiny jsou popsány v projektových kartách kapitoly Inovace. Mezi hlavní předpoklady vyšší míry celospolečenské návratnosti v ČR patří:

  • existence systému (veřejného) financování, který dokáže rozlišit kvalitu od nekvality a vytvořit tak podmínky pro kultivaci a rozvoj kvalitního výzkumu na úkor výzkumu nekvalitního,
  • zralost a absorpční kapacita na straně aplikační sféry vůči výsledkům výzkumu a vývoje, která je podmíněna na jedné straně kvalitou vzdělání a na druhé straně náročností poptávky.

V případě zefektivnění systému VaV financovaného z veřejných zdrojů na toto riziko reagují projektové karty SMK zaměřené na posilování excelence VaV (zefektivnění systému hodnocení a financování).

V případě absorpční kapacity je nutné zdůraznit, že ta hraje klíčovou roli i ve vztahu ke schopnosti absorbovat nové technologie ze zahraničí, jejichž vznik byl podpořen investicemi do VaV kdekoliv jinde na světě. V tomto ohledu jsou proto vysoce relevantní také projektové karty v oblasti inovací, především navržená opatření zaměřená na technologický upgrading firem v ČR, a podpora a rozvoj nových technologických firem.

V obou případech je obtížné exaktně vyčíslit možné společenské ztráty plynoucí ze zachování statusu quo. V kontextu celkových ročních veřejných výdajů na VaV v objemu přibližně 24 miliard Kč/rok lze uvést, že při celospolečenské návratnosti na dolním konci empiricky doloženého spektra (tj. 20 %) představuje možné zefektivnění systému veřejných investic do VaV o 1 % dodatečný celospolečenský přínos ve výši 48 mil. Kč. S rozvojem inovační poptávky podniků však není nereálné, abychom se dostali do vyšších pater návratnosti, což společně s růstem podnikových výdajů na VaV může v delším období vést k přínosům v řádu min. několika desetin p.b. tempa růstu produktivity (viz výše) a tím i HDP.

Vzdělanost

Je neoddiskutovatelným faktem, že úroveň vzdělanosti jako takové i vzdělávacího systému ovlivňuje schopnost ekonomiky produkovat a využívat inovace. Kvalifikovaná pracovní síla je jedním z nejdůležitějších aspektů, který determinuje příchod zahraničních investorů, rozvoj ekonomiky a tvorbu hodnot, na nichž může ekonomika stavět do budoucna. Podle studie (Münich, Ondko, 2011) ukazují mezinárodní srovnání gramotnosti populace patnáctiletých zemí OECD1 PISA za roky 2003 a 2009 varovně se zhoršující pozici ČR. Protože vzdělanost populace rostoucím způsobem determinuje (mimo jiné) dlouhodobé tempo hospodářského růstu, je třeba tento trend chápat v širších ekonomických a následně i společenských souvislostech.

Výsledky citované studie ukazují, že v případě sedmi modelovaných cílů (které vyjadřují tempo, s jakým budou provedeny reformy školství a cíle těchto reforem – viz Tabulka níže) mají reformy vzdělávacího systému extrémně vysoký dopad na HDP.

Reformy školství a cíle těchto reforem

Jak uvádí Tabulka níže, rozdíl HDP v důsledku zvýšení gramotnosti se pohybuje oproti základnímu scénáři (tj. bez investic do reformy vzdělávacího systému) v řádech stovek procent i v nejslabším scénáři (scénář 5 – opatření zaměřená pouze na dorovnání rozdílů mezi dětmi z rodin s rodiči bez a s maturitou).

Současna hodnota komulovaneho přírůstku HDP do roku 2010

Dopady na HDP v kratším časovém horizontu vyjadřuje níže uvedený graf pro vybrané scénáře a roky 2020, 2030 a 2050. Již v době předpokládaného ukončení této SMK se ukazuje, že důsledky případné nerealizace reforem v oblasti školství budou dopadat na český HDP 0,2 – 0,5 %. Tento efekt se pak v čase exponenciálně zvyšuje (v roce 2030 už jde o rozdíl mezi reformními a nereformním scénářem v řádu jednotek procent a v roce 2050 se pohybuje mezi 7 – 8 %).

V procentech HDP daného roku odpovídajícího bezreformnímu scénáři

V případě základního scénáře (který tato SMK považuje za scénář černý) jsou výše uvedené přírůstky HDP (modelované do roku 2020, 2030, 2050 a 2090) nákladem příležitosti. Zlepšení nebo zhoršení gramotnosti patnáctiletých v důsledku hypotetické reformy školství se v budoucnosti projeví nejen na růstu HDP. Pozdější vstup absolventů na pracovní trh a následné zvýšení průměrné produktivity práce má vliv také na penzijní systém.

Za předpokladu zachování současné legislativy byla kvantifikace těchto vlivů na 1. pilíř důchodového systému provedena ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí. Na výpočty byl použit makroekonomický kvantitativní model, který je používán na dlouhodobé výpočty scénářů dopadu různých forem penzijních reforem na finanční bilanci penzijního systému. Níže uvedený graf ilustruje, jakým způsobem by dopadly jednotlivé scénáře na saldo 1. pilíře důchodového systému (% HDP). Z obrázku je jasně vidět odstup mezi základním (černým) scénářem a ostatními scénáři se zohledněním reforem.

Saldo 1. pilíře důchodového systému

Přínosy celkem

Celkové přínosy plynoucí z odvrácení černého scénáře vývoje české ekonomiky díky implementaci SMK lze odhadnout (za období účinnosti SMK , tj. 2012 – 2020) následovně :

  • instituce – úspora cca 0,2 – 1 % HDP ročně, celkem 1,6 – 8 %
  • infrastruktura – úspora cca 0,5 % HDP za sledované období
  • inovace – úspora cca 0,6 % HDP za sledované období .

Přínosy z implementace SMK by se měly pohybovat kolem 2,7 – 9,1 % HDP za období 2012 – 2020, což znamená cca 99 – 334 mld. Kč.

obsah Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR

Pravidelné novinky e-mailem