Trestní odpovědnost právnických osob



Působnost zákona o trestní odpovědnosti právnických osob

Podobně jako trestní zákoník i zákon o trestní odpovědnosti právnických osob upravuje v několika úvodních ustanoveních problematiku působnosti tuzemských trestních předpisů. Působností zákona o trestní odpovědnosti právnických osob přitom myslíme okruh protiprávních jednání postižitelných na základě tuzemského trestního práva. Rozlišujeme přitom působnost časovou, místní, osobní a věcnou.

Časová působnost

V zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob bychom úpravu časové působnosti hledali marně. Za takové situace tak přichází na řadu úprava obsažená v trestním zákoníku s jeho obecnou, podpůrně použitelnou právní úpravou. V trestním zákoníku je přitom časová působnost upravena hned v ust. § 1 až 3 TZ. V prvé řadě zde najdeme jednu z nejdůležitějších zásad trestního práva, tedy zásadu zákazu retroaktivity v neprospěch pachatele, která stanoví, že čin je trestný, jen pokud jeho trestnost byla zákonem stanovena dříve, než byl spáchán.

Pozdějšího zákona lze však použít v případě, že je to pro pachatele příznivější. Je přitom povinností soudu zkoumat příznivost té které právní úpravy v celé její šíři, tedy nejen s ohledem na trestní sazbu stanovenou u konkrétní skutkové podstaty trestného činu, ale dále například okolnosti vylučující protiprávnost, podmínky pro mimořádné snížení trestu pod dolní hranici trestní sazby, atp.

O důležitosti zásady zákazu retroaktivity v neprospěch pachatele, jež je rovněž ústavní zásadou vyjádřenou v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, svědčí i fakt, že je zákonodárcem vyjádřena hned v prvním paragrafu trestního zákoníku. Je ovšem nutnost zmínit, že tato zásada se uplatní pouze v trestním právu hmotném a nikoliv v trestním právu procesním.

Modifikována je rovněž, jde-li o druhy trestů, které lze pachateli za trestný čin uložit. V tomto směru trestní zákoník stanoví, že uložit lze jen takový druh trest, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje. Konkrétní sazba trestu se však bude řídit zákonem pro pachatele nejpříznivějším.

S ohledem na shora uvedené k časové působnosti a rovněž s ohledem na skutečnost, že zákona o trestní odpovědnosti právnických osob nabyl účinnosti 1. ledna 2012, jistě pozornější čtenář dovodí, že není možné potrestat právnickou osobu za trestný čin spáchaný před tímto datem. To však nevylučuje možnost postihnout konkrétní fyzickou osobu, jejíž čin by se jinak přičítal i právnické osobě (o možnostech souběhu trestní odpovědnosti fyzických a právnických osob bude pojednáno dále).

Místní působnost

Na rozdíl od působnosti časové nalezneme v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob speciální úpravu místní působnosti. Ta je, obdobně jako v trestním zákoníku, postavena na zásadách teritoriality, personality a univerzality.

Zásada teritoriality

Základem místní působnosti je zásada teritoriality (§ 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob). Ta stanoví, že podle tuzemského práva se posuzuje trestnost činu spáchaného na území České republiky právnickou osobou, která má sídlo v České republice nebo má na území České republiky umístěn podnik nebo organizační složku, anebo zde alespoň vykonává svoji činnost nebo zde má svůj majetek. Zákon pak dále stanoví, že za trestný čin se považuje čin spáchaný na území České republiky, dopustila-li se právnická osoba jednání

  • zcela nebo zčásti na území České republiky, i když porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem nastalo nebo mělo nastat zcela nebo zčásti v cizině, nebo
  • v cizině, pokud porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem nastalo nebo mělo, byť i jen zčásti, nastat na území České republiky.

Zásada personality

Tato zásada, obsažená v ust. § 3 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, je vyjádřením morálně politických zásad, jež stanoví, že stát stíhá trestné činy osob, které k němu mají nějaký právní vztah, bez ohledu na to, kde tyto osoby trestný čin spáchaly. Mnohdy se používá obratu, že si každá takováto osoba nese do zahraničí své právo, přičemž samozřejmě podléhá i moci cizích státních orgánů, které postupují podle vlastního práva.

Právním vztahem, který je pro zásadu personality rozhodujícím, je v případě fyzických osob jejich státní občanství (a trvalý pobyt u osob bez státního občanství). Jde-li o právnické osoby, je pro zásadu personality rozhodující sídlo právnické osoby. Má-li tedy právnická osoba sídlo v České republice, posoudí se trestnost jí spáchaného činu také podle tuzemských trestních předpisů.

Zásada univerzality

Zákonodárce touto zásadou obsaženou v ust. § 4 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob reaguje na závažnost některých trestných činů útočících na zvláště důležité zájmy. I pokud tedy nemá právnická osoba sídlo v České republice a ani nespáchá trestný čin na území České republiky, bude posuzovaná její trestnost podle zákona České republiky, dopustí-li se taková právnická osoba některého z výčtu trestných činů – zejména se jedná o některé trestné činy hlavy IX trestního zákoníku (trestného činu teroristického útoku), trestných činů proti lidskosti, míru a válečné trestné činy, a dále trestných činů proti měně.

Působnost daná mezinárodní smlouvou

Odchylně od předchozích zásad může být upravena působnost tuzemského trestního práva v mezinárodní smlouvě. Ta může působnost buď rozšířit, anebo rovněž zúžit.

Osobní působnost

Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob upravuje osobní působnost velmi široce. Negativním vyjádřením vylučuje zákon trestní odpovědnost České republiky a územních samosprávných celků při výkonu veřejné moci. Česká republika, včetně organizačních složek státu (např. ministerstva, soudy, atp.), se tak nemůže dopustit trestného činu. Stejně tak se trestného činu nemohou dopustit územní samosprávné celky, tedy obce a kraje, při výkonu veřejné moci. Je ale důležité upozornit, že uvedené výjimky nevylučují trestní odpovědnost takové právnické osoby, na níž má ČR nebo územně samosprávné celky majetkovou účast.

Na všechny ostatní právnické osoby se tedy trestní odpovědnost podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob vztahuje. Představit si lze tedy trestní odpovědnost opravdu rozličných právnických osob. V prvé řadě nám jistě vyvstanou na mysli obchodní společnosti a družstva.

Dále lze uplatňovat trestní odpovědnost vůči spolkům, nadacím, fundacím, nadačním fondům, ústavům či „netransformovaným“ obecně prospěšným společnostem, ale rovněž například vůči školám, nemocnicím, profesním komorám, církvím a náboženským společnostem, právnickým osobám zřízeným zákonem (Česká televize, Národní galerie, atp.), politickým stranám a hnutím, státním podnikům a mohli bychom pokračovat ještě dále. Jak je tedy patrné lze uplatňovat trestní odpovědnost vůči právnickým osobám soukromého i veřejného práva.

Věcná působnost

Co se týče věcné působnosti, tuto upravuje ust. § 7 ZoTOPO. Uvedené ustanovení prošlo zcela zásadní novelizací, kdy původně obsahovala výčet trestných činů, již se právnická osoba může dopustit.

V současné době ale používá metodu negativního výčtu trestných činů, když stanoví, kterých trestných činů se právnická osoba dopustit nemůže. Ust. § 7 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob taxativně vymezí, za jaké trestné činy není právnická osoba odpovědná. Právnické osoby budou tedy trestně odpovědné, pokud spáchají jakýkoli z trestných činů vymezených v trestním zákoníku, pokud takový trestný čin není výslovně vyloučen v ZoTOPO.

Z původních 84 trestných činů, kterých se mohly dopustit právnické osoby, došlo k zásadnímu zvýšení počtu trestných činů, na které dopadá působnost trestních předpisů na přibližně 200 trestných činů. Zákonodárce touto úpravou významně rozšířil kriminalizaci jednání právnických osob a lze konstatovat, že předmětnou novelizací došlo k zpřehlednění a určitému „zrovnoprávnění“ fyzických a právnických osob v případě možnosti jejich trestněprávního postihu za shodné jednání.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Pravidelné novinky e-mailem