Trestní odpovědnost právnických osob

Druhy trestů a ochranných opatření, které lze uložit právnické osobě

Ačkoliv má právní nauka vůči použití termínu trest v případě sankcionování právnických osob výhrady a preferuje spíše užívání termínu sankce, jež není spojena s individuální vinou pachatele, zákonodárce si tímto rozlišením hlavu nelámal. Zákonným termínem je tedy pojem trest, a s ohledem na to bude přistupováno i k této části článku.

Vedle trestů lze však právnickým osobám, obdobně jako osobám fyzickým, ukládat ochranná opatření. Z povahy právnické osoby však vyplývá, že jim nelze uložit ochranné opatření ochranného léčení, zabezpečovací detence ani ochranné výchovy ukládané mladistvým. Soudu tak k uložení zbývá jediné ochranné opatření, které tuzemské trestní právo vedle zmíněných zná, a tím je zabrání věci.

Zrušení právnické osoby

Trest smrti byl u nás zrušen v roce 1990. S trochou nadsázky lze však říci, že pro právnické osoby byl tento trest zákonem o trestní odpovědnosti právnický osob opět zaveden. Trest zrušení právnické osoby je nepřísnějším trestem, který lze právnické osobě uložit. Pro to, aby mohl být tento trest uložen:

• a) musí činnost právnické osoby zcela nebo převážně spočívat v páchání trestné činnosti,
• b) musí mít sídlo v České republice a
• c) nesmí to vylučovat povaha právnické osoby.

První kritérium patrně netřeba dlouze rozvádět. V tomto směru se spíše nabízí otázka, zda by nebylo účelnější zohlednit rovněž závažnost spáchaného trestného činu. Požadavek sídla v České republice je logický, neboť pokud by právnická osoba neměla sídlo v České republice, nebylo by možné na této osobě uložený trest vykonat. Komplikovanější je otázka posouzení, kdy uložení tohoto trestu vylučuje povaha právnické osoby.

Uložení tohoto trestu nebude bezesporu možné u právnických osob založených zákonem, kterých je poměrně značné množství. Tyto právnické osoby lze totiž zrušit zase jedině zákonem. Uložit tento trest rovněž nejde územně samosprávnímu celku, tedy obci či kraji. Patrně nebude možné zrušit pro jejich povahu také právnické osoby působící jako přirozené monopoly v určitých síťových odvětvích (distribuce elektřiny či plynu).

Ještě spornější je posouzení, zda lze zrušit právnické osoby založené za účelem uplatňování některých ústavně garantovaných práv (církve a náboženské společnosti, politické strany a politická hnutí, atp.). V jejich případě to povaha patrně vylučovat nebude. Při ukládání tohoto trestu je pak patrně nejvíce nutno zohlednit, jaký dopad bude mít uložení trestu na třetí osoby.

Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob rovněž stanoví, že trest zrušení právnické osoby, která je bankou, pojišťovnou, penzijním fondem apod., je možné uložit až po vyjádření České národní banky o možnostech a důsledcích takového trestu. Obdobně je tomu v případě, že má být zrušena komoditní burza.

Pak je možné uložit takové právnické osobě trest zrušení až po vyjádření příslušného orgánu státní správy, který uděluje státní povolení k provozování burzy podle jiného právního předpisu. Takovým orgánem bude zpravidla Ministerstvo průmyslu a obchodu nebo Ministerstvo zemědělství.

Právní mocí rozhodnutí, kterým se ukládá trest zrušení právnické osoby, právnická osoba vstupuje do likvidace, během které dojde k vypořádání majetku zrušené právnické osoby. Likvidace je pak prováděna podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, přičemž odchylně od obecné úpravy bude nakládáno s majetkem, u nějž to vyplývá z jeho povahy (drogy, zbraně či padělané peníze), a s majetkem, který je například výnosem z trestné činnosti.

Propadnutí majetku

Stejně jako osobě fyzické osobě lze i právnické osobě uložit trest propadnutí majetku. Soud přitom může uložit trest propadnutí celého majetku nebo jeho části. Jelikož jde o nejpřísnější majetkový trest, který lze právnické osobě uložit, může soud uložit tento trest jedině:

• a) odsuzuje-li soud právnickou osobu za zvlášť závažný zločin, kterým pro sebe nebo jiného získala nebo se snažila získat majetkový prospěch, anebo
• b) pouze v případě, že trestní zákoník uložení tohoto trestu za spáchaný zločin dovoluje.

Má-li být trest propadnutí majetku uložen bance, pojišťovně, penzijnímu fondu apod., musí si soud vyžádat vyjádření banky obdobně jako je tomu u trestu zrušení právnické osoby. Výčet subjektů je však pro případ trestu propadnutí majetku širší, neboť jej lze uložit i právnickým osobám, které nemají sídlo v České republice.

Peněžitý trest

Dalším majetkovým trestem, který zákon o trestní odpovědnosti právnických osob jmenuje, je peněžitý trest. Ten je označován za univerzální trest, neboť jej lze uložit, za kterýkoliv trestný čin, za nějž je právnická osoba uznána vinnou. Lze jej tak uložit za přečiny, zločiny i zvlášť závažné činy bez ohledu na to, zda jsou spáchány úmyslně nebo z nedbalosti.

Na rozdíl o trestu propadnutí majetku, je výměra tohoto trestu vyjádřena vždy v penězích, a to počtem a výší denních sazeb. Rozsah trestních sazeb nalezneme v § 18 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, který stanoví, že denní sazba činí nejméně 1000 Kč a nejvíce 2 000 000 Kč, přičemž soud zohlední majetkové poměry právnické osoby.

Jde-li o počet denních sazeb, je nutno použít podpůrně trestní zákoník, který v § 68 stanoví, že lze uložit nejméně 20 a nejvíce 730 celých denních sazeb. Nejvýše lze tedy právnické osobě uložit trest ve výši 1,45 mld. Kč. To je o poznání více, než je tomu u osob fyzických, u kterých činí maximální výměra trestu 730 denních sazeb o výši 50 000 Kč, tedy celkem 36,5 mil. Kč.

Zákon o trestní odpovědnosti přitom výslovně zdůrazňuje, že uložení peněžitého trestu nesmí být na újmu práv poškozených. Obdobně jako u trestu propadnutí majetku, ukládá zákon o trestní odpovědnosti právnických osob soudu povinnost přihlédnout k vyjádření České národní banky, má-li být trest uložen bance, pojišťovně, penzijnímu fondu, atp.

Propadnutí věci

Jde-li o trest propadnutí věci, odkazuje zákon o trestní odpovědnosti právnických osob zcela na úpravu trestního zákoníku. Soud tedy uloží trest propadnutí věci, kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj. Dále může uložit trest propadnutí věcí,

• a) které bylo užito k spáchání trestného činu nebo která byla k spáchání trestného činu určena, nebo
• b) kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc získanou trestným činem nebo jako odměnu za něj, pokud hodnota takové věci není ve vztahu k hodnotě nabyté věci zanedbatelná.

Soud však nemá možnost uvážení, jde-li o věc, kterou drží pachatel v rozporu s jiným právním předpisem. Například by mohlo jít o zbraně, které právnická osoba přechovává v rozporu se zákonem o zbraních. V takovém případě soud vysloví trest propadnutí věci vždy.

Důležité je rovněž zmínit, že lze tento trest uložit jen vůči věci, která náleží pachateli. Není-li tomu tak, přichází v úvahu uložení ochranného opatření zabrání věci, o kterém bude pojednáno níže.

Zákaz činnosti

Podmínkou pro uložení tohoto trestu je skutečnost, že byl trestný čin spáchán v souvislosti s touto činností, čímž je zdůrazněn preventivní charakter tohoto trestu. Nutno však poznamenat, že soud nemůže zakázat právnické osobě jakoukoliv činnost, ale pouze takovou, ke které je třeba zvláštní povolení, nebo jejíž výkon je upraven zvláštním předpisem.

Na rozdíl od ukládání trestů fyzickým osobám lze uložit tento trest i jako trest samostatný. Odlišná, dvojnásobná, je i horní hranice trestní sazby, která u právnických osob činí 20 let. Dolní hranice je však stejná jako u fyzických osob, tedy 1 rok. I u tohoto trestu je za obdobných podmínek vyžadováno vyjádření České národní banky.

Zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži

Tento trest je vedle trestu zrušení právnické osoby a zbývajících dvou druhů trestů další, který lze uložit pouze právnické osobě. Trest, který je vlastně zvláštní podobou trestu zákazu činnosti, spočívá v tom, že soud právnické osobě zakáže uzavírat smlouvy na plnění veřejných zakázek, účastnit se zadávacího řízení o veřejných zakázkách, koncesního řízení nebo veřejné soutěže podle jiných právních předpisů. Zároveň je však třeba dodat, že se tento trest může vztahovat i na veřejné zakázky zadávání a realizace nepodléhající režimu zákona o veřejných zakázkách.

Stejně jako je tomu u trestu zákazu činnosti, lze tento trest uložit jen v případě, že trestný čin byl spáchán v souvislosti s uzavíráním smluv na plnění veřejných zakázek nebo s jejich plněním, s účastí v zadávacím řízení o veřejných zakázkách, koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži. Uložit jej lze i jako trest samostatný, ale jen, není-li vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, jiného trestu třeba. Výměra trestu přitom může činit 1 rok až 20 let.

Zákaz přijímání dotací a subvencí

Velmi obdobně jako předchozí trest je koncipován trest zákazu přijímání dotací a subvencí. Tímto trestem soud zakazuje právnické osobě ucházet se o veškeré dotace, subvence, návratné finanční výpomoci, příspěvky nebo jakékoliv jiné veřejné podpory podle jiných právních předpisů, jakož i takové dotace, subvence, návratné finanční výpomoci, příspěvky nebo jakékoliv jiné veřejné podpory přijímat. Co bylo shora řečeno k trestu zákazu plnění veřejných zakázek stran rozsahu výměry trestu, souvislosti se spáchaným trestným činem a možností uložit tento trest jako samostatný, platí totéž pro trest zákazu přijímání dotací a subvencí.

Uveřejnění rozsudku

Posledním, avšak rozhodně ne nezajímavým, druhem trestu, který zákon o trestní odpovědnosti právnických osob upravuje, je trest uveřejnění rozsudku. Ten není ani ve světě nikterak výjimečný a jeho zavedení doporučují i mnohé mezinárodní dokumenty. Jeho smyslem je seznámit veřejnost s protiprávním jednáním odsouzené právnické osoby. Je přitom nesporné, že vedle difamujícího účinku může mít tento trest zásadní dopady i do majetkové sféry odsouzené právnické osoby. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob nestanoví, za které konkrétní trestné činy lze tento druh trestu uložit, ovšem stanoví, že jej lze uložit, je-li třeba veřejnost seznámit s odsuzujícím rozsudkem, zejména:

• a) vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu,
• b) anebo vyžaduje-li to zájem na ochraně bezpečnosti lidí nebo majetku, popřípadě společnosti.

Právní naukou je tento druh trestu nejčastěji zmiňován v souvislosti s trestnými činy proti životnímu prostředí. Jistě si však lze představit uložení takového trestu za trestné činy hospodářské (poškozování spotřebitele), za trestné činy ohrožující život nebo zdraví (ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty) za trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství (neoprávněné nakládání s osobními údaji) a za mnohé další.

Trest uveřejnění rozsudku zasahuje do majetkové sféry odsouzené právnické osoby rovněž tím, že právnická osoba uveřejní rozsudek na svůj náklad. I s ohledem na to soud v rozsudku určí druh veřejného sdělovacího prostředku, ve kterém má být rozsudek uveřejněn, rozsah jeho uveřejnění a lhůtu určenou právnické osobě k uveřejnění rozsudku.

Co se týče výběru veřejného sdělovacího prostředku, přichází v úvahu sdělovací prostředky celostátní či regionální. Vyloučit bychom však nemuseli ani mezinárodní sdělovací prostředky, půjde-li o trestný čin spáchaný právnickou osobou působící ve více státech světa, případně globálně. V úvahu pak samozřejmě přichází sdělovací prostředky v podobě tisku, rozhlasového a televizního vysílání či sdělovacích prostředků dostupných prostřednictvím internetu.

Jde-li o rozsah zveřejnění, bude především záležet na povaze soudem zvoleného sdělovacího prostředku. I v případě uveřejnění prostřednictvím internetu, který v tomto směru neklade takřka žádná omezení co do rozsahu, patrně nebude účelné zveřejnit celý rozsudek čítající třeba i desítky, ba stovky stran. Takové sdělení by totiž široké veřejnosti nepřineslo valný užitek, a proto by měl soud označit i v tomto případě podstatné části, které mají být veřejnosti předloženy, s případným odkazem na plné znění rozsudku.

Lhůta pro uveřejnění je důležitá pro vykonatelnost rozsudku. Po jejím marném uplynutí totiž může být právnická osoba k uveřejnění donucována ukládáním pořádkových pokut až do výše 500 000 Kč. Tuto pokutu lze přitom ukládat opakovaně, až do splnění povinnosti uveřejnit rozsudek.

Zákonodárce v tomto směru pomyslel i na ochranu soukromí osob jmenovaných v rozsudku, odlišných od odsouzené právnické osoby. Údaje umožňující jejich identifikaci tak musí být před uveřejněním rozsudku anonymizovány, přičemž za tuto anonymizaci odpovídá odsouzená právnická osoba, po které mohou případně poškozené osoby nárokovat náhradu škody či nemajetkové újmy.

Zabrání věci

Vedle trestu může soud právnické osobě uložit také ochranné opatření v podobě zabrání věci či zabrání části majetku, včetně zabrání náhradní hodnoty nebo zabrání spisů a zařízení, nebo namísto zabrání věci uložit pozměnění věci, odstranění určitého zařízení, označení nebo provedení jiné změny nebo omezení dispozice s věcí. I na tomto místě zákon o trestní odpovědnosti právnických osob odkazuje na úpravu obsaženou v trestním zákoníku.

Jak již bylo uvedeno výše, liší se ochranné opatření zabrání věci či zabrání části majetku od trestu propadnutí věci tím, že zabraná věc nemusí náležet pachateli. Na překážku není ani skutečnost, že trestní odpovědnost právnické osoby již zanikla (na základě amnestijního rozhodnutí prezidenta republiky, promlčením, účinnou lítostí, atp.)

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.