Daňové předpisy a jejich aplikace

Procesní pravidla pro správu daní, postup správců daně, ale i práva a povinnosti daňových subjektů i třetích osob při správě daní upravuje zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.

Daňový řád se jako základní daňový předpis řadí k velkému počtu předpisů správního práva upravujících daňovou problematiku, proto je nutno vymezit jejich vzájemný vztah, který je stěžejní pro aplikaci.

Vztah ke správnímu řádu

Co se týče vztahu daňového řádu k zákonu č. 500/2004 Sb., správnímu řádu, ve znění pozdějších předpisů, daňový řád v  § 262 stanoví, že při správě daní se správní řád nepoužije, s výjimkou ustanovení o opatření obecné povahy.

Vztah ke speciálním předpisům

Daňová problematika je vedle daňového řádu upravena řadou dalších předpisů (například zákon o DPH, o dani z příjmů, o dani z nemovitých věcí a další). Daňový řád funguje ve vztahu k těmto předpisům jako tzv. „lex generalis“, je vůči těmto předpisům předpisem obecným, který se použije jen v případě, neupravuje-li jiný z těchto zákonů správu daní jinak. Pokud jiný daňový zákon obsahuje vůči daňovému řádu speciální úpravu, použijí se přednostně jeho ustanovení.

Daň

Právní teorie definuje daň jako povinnou platbu uloženou zákonem, která je příjmem veřejného rozpočtu (tedy státního rozpočtu, rozpočtu obcí, krajů, státního či národního fondu, Evropské unie, nebo jiného rozpočtu, o kterém tak stanoví zákon).

Jednotlivé druhy daní, jak již bylo řečeno, upravuje velké množství předpisů, v nichž je vždy konkrétně stanoveno, jak se daň vyměřuje, jaká je lhůta pro její zaplacení atd. Daňový řád upravuje daň obecně a poskytuje tak rámec pro úpravu speciální.

Daň dle daňového řádu

Pro vlastní účely je daň daňovým řádem definována v § 2 odst. 3 jako:

• peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek,
• peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle tohoto zákona,
• peněžité plnění v rámci dělené správy.

Příslušenstvím daně se rozumí úroky, penále, pokuty, ale také náklady řízení, které vznikají anebo se ukládají podle daňového zákona.

Jak tedy plyne z výše uvedeného, daňový řád pod pojem daň nezahrnuje jen daň jako takovou (např. daň z příjmu nebo daň z přidané hodnoty), ale také cla a poplatky.

Clo

Clo je možné definovat jako peněžité plnění zvláštního druhu stanovené právními předpisy, jež je vybíráno ve vazbě na přechod zboží přes hranici území. Tuzemskou právní úpravu poskytuje zákon č. 242/2016 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, nicméně se vstupem České republiky do Evropské unie, která funguje také jako celní unie, je většina úpravy obsažena právě v přímo aplikovatelných evropských předpisech, například Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie.

Poplatek

Právní úprava poplatků je roztříštěna do mnoha předpisů, neexistuje komplexní předpis vymezující jejich vyměření a placení. Některé druhy poplatků řeší speciální právní předpisy (např. zákon o soudních poplatcích či o místních poplatcích), některé jsou upraveny v rámci předpisu řešícího komplexně konkrétní problematiku (př.: poplatek o odnětí upravený v lesním zákoně).

Specifickým typem poplatků jsou poplatky místní. Obce mohou na základě zákonného zmocnění v rámci své samostatné působnosti ukládat místní poplatky. Je plně na rozhodnutí obce, zda je zavede, ovšem v případě, že tak zákonným postupem učiní, stávají se tyto pro obyvatele obce závaznými. Příkladem místních poplatků jsou například poplatek ze psů, poplatek z pobytu či poplatek za komunální odpad. Taxativní výčet místních poplatků je obsažen v zákoně České národní rady č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.