V současné době existuje více než 2 500 km rozpracovaných projektů nových rychlostních silnic a dálnic, 100 obchvatů měst o délce téměř 500 km a 20 mostů přes největší polské řeky. GDDKiA, což je centrální úřad odpovědný za správu a údržbu silnic I. třídy, dálnic a rychlostních silnic, plánuje v příštích 5 letech roční investice ve výši až 20 mld. PLN (115 mld. Kč). Celkově pak má být do roku 2033 investováno 294 mld. PLN (1,7 bil. Kč). Cílová délka polských rychlostních silnic by měla činit téměř 8 000 km, z toho 2 100 km dálnic. V polské realitě dvě třetiny investic do silnic připadají místním samosprávám.

Nejvýznamnějším strategickým investičním projektem v hodnotě 131 mld. PLN (755 mld. Kč) je Port Polska (Přístav Polsko). Zahrnuje výstavbu nového centrálního letiště a železničního terminálu v Baranówě 35 km jihozápadně od Varšavy do roku 2032 a rovněž vysokorychlostní železniční tratě (tzv. Y železnice) spojující Varšavu s letištěm v Baranówě a dále s Lodží, Poznaní a Wroclawí. Vlaky zde budou jezdit rychlostí až 350 km/hod. a letiště by mělo ročně odbavovat 38 mil. cestujících. V rámci projektu Přístav Polsko budou v roce 2026 vyhlášena výběrová řízení v hodnotě 40 mld. PLN (232 mld. Kč), stejně jako v roce 2025. Projekt financuje státní společnost CPK (Centralny Port Komunikacyjny).

Následnou velkou železniční investicí bude prodloužení stávající centrální železniční magistrály z Krakova a Katovic do Varšavy na nové letiště v Baranówě a odtud dále přes Plock a Grudziadz do Trojměstí (Gdaňsk, Sopot, Gdyně). Výstavba nové železniční tratě z letiště Baranów do Trojměstí v délce více než 300 km začne po roce 2030 a má být hotová do roku 2040.

Správce železniční infrastruktury, státní společnost PKP Polskie Linie Kolejowe (PKP PLK), realizuje největší investiční program za několik desetiletí. Velká část investic přichází z Národního plánu obnovy (KPO). Modernizují se železniční stanice, zastávky, přejezdy, mosty, tunely a nadjezdy. Zároveň PKP PLK investuje do elektrifikace železničních tratí a implementace zelených technologií.

V Polsku se do roku 2035 postaví 1 000 kilometrů nových železničních tratí, z nichž 470 km bude tvořit vysokorychlostní železniční trať z Varšavy přes nové letiště v Baranówě do Lodže, Poznaně a Wroclawi. Na začátku 30. let má být dokončena železniční trať Krakov – Zakopané a Krakov – Nowy Sącz a rovněž polská část tratě Rail Baltica z Elku na hranici s Litvou vedoucí převážně po nové trati. Po roce 2035 začne výstavba vysokorychlostní železniční tratě Katovice – Ostrava, která zajistí efektivní spojení do ČR. 

Ministerstvo infrastruktury chce v příštích letech modernizovat centrální letiště Chopina ve Varšavě i regionální letiště (Krakov, Gdaňsk, Katovice, Wroclaw, Poznaň, Řešov, Lodž, Varšava – Modlin, Bydhošť, Štětín, Lublin, Zelená Hora, Radom). Rozvoj letišť bude zahrnovat investice do technické infrastruktury i do zázemí přímo sloužícího k odbavení osobní dopravy. Regionální letiště v Polsku odbaví v současné době 63 % všech cestujících. Před 20 lety to bylo pouze 31 % cestujících. Od roku 2004 se počet cestujících odbavených na letištích zvýšil sedminásobně, přičemž v roce 2023 překonal poprvé v historii hranici 50 mil. cestujících.

Největší osobní železniční dopravce Polregio plánuje do roku 2030 nakoupit 100 nových vlaků různých typů. Polregio provozuje osobní regionální a dálkovou dopravu. Podíl Polregio na polském trhu osobní železniční dopravy dosahuje 25 %. Většinovým akcionářem společnosti Polregio je státní Agentura pro průmyslový rozvoj, ostatními akcionáři jsou samosprávy vojvodství. V roce 2025 využilo služby Polregio téměř 103 mil. cestujících. Druhý rok po sobě dopravce překonal hranici 100 mil. cestujících.

V energetickém mixu Polska hrají nadále dominantní roli uhelné elektrárny, i když jejich podíl na celkové výrobě elektřiny každoročně klesá. V roce 2025 činil jejich podíl 52,6 %, přičemž vyšší výrobu zaznamenaly černouhelné elektrárny (36 %) než hnědouhelné elektrárny (16,6 %). Dokud nebudou v Polsku postaveny jaderné elektrárny, zůstane uhlí stabilizátorem energetické soustavy. Podle Společenské smlouvy o transformaci sektoru těžby černého uhlí z roku 2021 má Polsko postupně ukončit těžbu černého uhlí do roku 2049. Těžební průmysl je stále významným zaměstnavatelem. Uhelné bloky jsou postupně nahrazovány plynovými, což nabízí příležitosti pro české firmy. V roce 2025 byl zaznamenán nárůst podílu výroby elektřiny v plynových elektrárnách na celkové produkci elektřiny na 14,1 %. V roce 2024 činil tento podíl 12,2 %.

OZE vykázaly v roce 2025 rekordní podíl 31,4 % na celkové výrobě elektřiny. Nejvíce se podílely větrné elektrárny na pevnině (14,8 %) a fotovoltaické elektrárny (12,9 %). Celková instalovaná kapacita OZE na konci roku 2025 dosáhla 37,7 GW, což je obrovský nárůst oproti nedávné minulostí (21,5 GW v roce 2021). Tento vývoj odpovídá dlouhodobým prioritám polské vlády, když nárůst podílu OZE patří mezi hlavní pilíře modernizace sektoru. Především je podporován rozvoj fotovoltaiky (domácí instalace) a větrných elektráren včetně větrných farem v Baltském moři, které vstupují do fáze implementace. Podle odhadů mohou náklady na realizaci všech plánovaných projektů větrných farem v Baltském moři činit až 300 mld. PLN (1,74 bil. Kč). Polsko se může stát technologickou základnou nejen pro své vlastní větrné farmy na moři, ale také pro projekty v jiných zemích regionu. Těžit z toho mohou v českém případě zejména výrobci ocelových konstrukcí a společnosti zabývající se pozemním stavitelstvím.

Jaderné elektrárny mají Polsku pomoci při odklonu od uhlí. Zároveň zajistí zvýšení bezpečnosti dodávek elektřiny, pomohou dekarbonizaci energetiky a diverzifikaci energetického mixu. Výstavbu jaderných elektráren podporují po sobě jdoucí polské vlády, velká většina politické reprezentace a zhruba 92 % obyvatel. První polská jaderná elektrárna v Pomořanském vojvodství je v procesu přípravy stavby. Bude zahrnovat tři reaktory AP1000 od firmy Westinghouse s celkovým výkonem až 3 750 MW. První reaktor byl měl být uveden do provozu v roce 2036, zbývající do roku 2038. Celkové náklady na výstavbu elektrárny jsou odhadovány na téměř 200 mld. PLN (1,16 bil. Kč). V roce 2027 se rozhodne o místě pro výstavbu druhé polské jaderné elektrárny.

Polský jaderný program zahrnuje kromě velkých elektráren také SMR. Polská vláda připravuje tzv. cestovní mapu pro rozvoj SMR. O tyto projekty se zajímá několik společností (Orlen Synthos Green Energy, KGHM, ŠGP Industria, Tauron, Enea, Unimot či Grupa Azoty), ale ještě nejsou v pokročilé fázi. Největší výzvou pro SMR je totiž financování, přičemž větší roli budou hrát privátní finance. Společnost Orlen Synthos Green Energy (OSGE) má zájem budovat SMR s využitím typu BWRX-300 od firmy GE Hitachi Nuclear Energy. OSGE obdržela od Ministerstva klimatu a životního prostředí kladné principiální rozhodnutí o šesti lokalitách pro SMR, v nichž chce vybudovat 24–26 SMR. Příležitosti pro české firmy nabízí výstavba velkých jaderných elektráren i SMR. Česká republika má dlouhodobé zkušenosti v oblasti jaderného výzkumu, průmyslu, servisu i inženýrství, které může Polsku nabídnout.

Velké naděje vkládá Polsko také do využití vodíku. Polsko je třetím největším výrobcem vodíku v EU po Německu a Nizozemsku. Roční produkce dosahuje přibližně 1,3 mil. tun. Jedná se však o tzv. šedý vodík, který se získává z fosilních paliv (zemní plyn) a jeho výroba produkuje vysoké emise CO₂. Významnými producenty vodíku v Polsku jsou největší rafinérská společnost Orlen a největší chemická společnost Grupa Azoty, přední evropský výrobce umělých hnojiv. Polsko si chce do budoucna udržet vedoucí pozici výrobce vodíku, ale tzv. čistého (zeleného) z OZE v elektrolyzéru. Do konce dekády chce mít Polsko nainstalované 2 GW kapacity elektrolyzérů. Očekává se, že vodík bude hrát klíčovou roli při dosažení uhlíkové neutrality. Vodík má nahradit zemní plyn jako nosič energie a má být také použit jako úložiště energie. Významným dlouhodobým energetickým projektem za účasti polského provozovatele plynárenské sítě (státní společnost Gaz-System) je seversko-baltský vodíkový koridor. Cílem je výstavba rozsáhlé sítě vodíkových plynovodů v oblasti Baltského moře. V prosinci 2024 vstoupila v platnost novela energetického zákona, která umožňuje  rozvoj vodíkových technologií a zavádí pravidla pro přepravu, distribuci a skladování vodíku. Novela usnadní a urychlí výstavbu malých instalací a sítí. Ve všech těchto oblastech se mohou uplatnit i technologie českých firem.

Polsko má velký potenciál geotermální energie. Její rozvoj jako stabilního zdroje energie se zrychluje. Využití geotermální energie je pro vládu prioritou. S ohledem na přírodní podmínky a geologickou strukturu Polska má využití geotermálních vod velmi vysoký potenciál rozvoje. Jedná se o stabilní a relativně levný zdroj čisté a obnovitelné tepelné energie. Široké využití geotermální energie je součástí klimatické politiky v rámci polské energetické transformace. Aktualizovaný plán rozvoje geotermální energie by měl být oznámen v letošním roce. Polsko má v současné době šanci vyvrtat celkem asi 50 nových geotermálních vrtů a zdokumentovat 40–45 nových ložisek geotermální vody v zemi. Desítky větších i menších polských obcí dostaly peníze na hledání geotermálních vod z Národního fondu pro ochranu životního prostředí a vodní hospodářství. V perspektivě příštího desetiletí existuje možnost uvedení do provozu minimálně 20 nových geotermálních tepláren. Národní fond poskytuje podporu také na výstavbu geotermálních tepláren. České firmy z oboru by měly využít příležitosti v oblasti využívání geotermální energie a nabídnout polským partnerům své služby jako například geologický průzkum, geotermální vrty, vrtné technologie, výstavbu geotermálních tepláren či financování projektů. Určitou výhodu pro potenciální české zájemce nabízí omezený domácí trh dodavatelů geotermálních vrtů v Polsku.

Dálkové vytápění v Polsku dosahuje do více než poloviny domácností. Zároveň ho využívá více než 70 % obyvatel měst. To ukazuje význam tohoto odvětví pro ekonomiku a důležitost sektoru v kontextu energetické transformace. Nejdůležitějším předpokladem transformace teplárenství je nahrazení technologií výroby tepla z uhlí za nízkoemisní. Energeticky úsporných teplárenských systémů je v současné době stále málo. Podle analýz Polské Asociace tepelné energetiky (PTEC) jich existuje něco málo přes 20 %. Podíl uhlí na vytápění v roce 2024 činil 57,4 %. Národní plán pro energetiku a klima předpokládá, že podíl OZE v teplárenství do roku 2030 dosáhne 36,7 % a 68 % do roku 2040. Hlavní roli by měly hrát obnovitelné plyny (24 %), tepelná čerpadla (22 %) a biomasa (21 %). Podle odhadů PTEC celková transformace teplárenského systému v Polsku do roku 2050 bude znamenat investice v řádu 300–466 mld. PLN (1,74–2,70 bil. Kč), z toho náklady na výstavbu teplárenské výrobní infrastruktury 102–211 mld. PLN, přenosové a distribuční sítě 82–106 mld. PLN a modernizace odběrných zařízení 115–149 mld. PLN. České firmy z oboru by měly využít příležitosti při transformaci teplárenství v Polsku a nabídnout například paroplynové bloky, plynové motory nebo turbíny, generátory, výměníky tepla, elektrodové kotle, kotle na spalování biomasy, topné přípojky a topné sítě, nové technologie vytápění.

Dynamický rozvoj fotovoltaiky, stejně jako plánované spuštění větrných elektráren v Baltském moři a jaderných bloků, vyžadují naléhavé investice do výstavby nové a modernizace existující přenosové a distribuční elektrické sítě. Provozovatel přenosové sítě, státní společnost Polskie Sieci Elektroenergetyczne (PSE), představila na konci roku 2025 strategii rozvoje do roku 2040. PSE chce přenosovou sít přizpůsobit dynamické elektrifikaci a rostoucímu podílu distribuované energie. Strategií PSE je zajištění levných dodávek elektřiny pro polské domácnosti a firmy. Do roku 2040 hodlá společnost PSE investovat 70 mld. PLN (406 mld. Kč) do rozvoje přenosových sítí a plánuje postavit 7 000 km nových vysokonapěťových vedení a zmodernizovat 3 500 km stávajících linek. Investice umožní přenos 45 GW kapacity z fotovoltaických elektráren, více než 19 GW z větrných elektráren na pevnině, 18 GW z větrných elektráren v Baltském moři, připojení 3,75 GW z jaderné elektrárny v Pomořansku a také uvedení SMR do provozu.

Jedním z nejdůležitějších projektů PSE je výstavba prvního elektrického vedení stejnosměrného proudu, které spojí sever a jih Polska. Umožní rychlý přenos elektrické energie z nových výrobních zdrojů na severu země do průmyslových center ve Slezsku, aniž by došlo k zatížení přenosové sítě. Bude sloužit jako energetická dálnice. Délka trati dosáhne 720 km a bude mít dvojité elektrické vedení. Stavba potrvá do roku 2034 a může stát až 18 mld. PLN (104 mld. Kč).

Modernizace a rozšiřování elektrické sítě v Polsku nabízí českým firmám dlouhodobé a reálné příležitosti. K hlavním oblastem zapojení českých firem mohou patřit výstavba nových rozvoden a elektrického vedení vysokého, středního i nízkého napětí, rekonstrukce stávajícího elektrického vedení, modernizace stávajících elektráren, instalace inteligentních zásobníků energie či dodávka transformátorů, kabelů, měřičů spotřeby elektrické energie s dálkovým odečtem.

Omezení přístupu k elektrické síti je v Polsku v současné době hlavní překážkou pro investory do fotovoltaických a větrných elektráren. Většina elektrických vedení je stará více než 30 let, což ztěžuje připojení OZE k síti, klesá kvalita přenášené energie a pokulhává modernizace sítě. Bez investic do elektrické sítě se energetická transformace v Polsku jednoduše nepodaří. Provozovatelé distribučních sítí proto urychlují své rozvojové plány. Pět hlavních distributorů energie (PGE, Tauron, Enea, Energa a E.ON) vynaloží na tento účel do roku 2030 přibližně 130 mld. PLN (754 mld. Kč). Každý provozovatel má vlastní investiční plán.

Důležitým aspektem polské energetiky je strategie společnosti Orlen zveřejněná v lednu 2025. Orlen plánuje do roku 2035 investice ve výši 380 mld. PLN (2,28 bil. Kč). Jedná se o největší rozvojový program v historii polské energetiky. Investiční plán zahrnuje mj. větrné farmy v Baltském moři, SMR, plynové elektrárny a teplárny, produkci zemního plynu, rozvoj distribuční sítě elektřiny a plynu, recyklaci odpadů, projekty zachycování a ukládání uhlíku (CCS). Novinkou je velkokapacitní skladování energie.

Největší polská energetická společnost PGE (Polska Grupa Energetyczna), oznámila v prosinci 2025 svoji investiční strategii do roku 2035. PGE plánuje v tomto horizontu investovat 235 mld. PLN (1,36 bil. Kč) do výroby, distribuce i skladování energie. Strategie předpokládá postupné nahrazování uhelných elektráren plynovými. Do roku 2035 chce PGE dosáhnout kapacity 10 GW v segmentu plynárenské energetiky. PGE realizuje několik projektů větrných farem v Baltském moři (např. Baltica 2).