Čína: Zahraniční obchod a investice

© Zastupitelský úřad ČR v Pekingu (Čína)

2.1. Obchodní bilance za posledních 5 let – vývoz, dovoz, saldo

 

Vývoz (bil. USD)

Dovoz (bil. USD)

Obrat (bil. USD)

Saldo (mld. USD)

2015

2,27

1,68

3,95

593

2016

2,09

1,58

3,68

510,7

2017

2,21

1,73

3,94

476

2018

2,48

2,13

4,61

352

2019

2,43

1,97

4,4

460

Zdroj: EIU 2020

Zpět na začátek

2.2. Teritoriální struktura – postavení v (k) EU

V roce 2019 byla pro Čínu hlavním vývozním trhem EU, která tak předstihla USA. Následovaly ASEAN, Hongkong a Japonsko. Hlavním zdrojem dovozu do Číny bylo v r. 2019 uskupení ASEAN, které naopak předstihlo EU. Následovaly EU, Jižní Korea, Japonsko a Taiwan. Na začátku roku 2018 se obchodní vztahy mezi USA a Čínou vyhrotily kvůli zavádění dovozních tarifů na americké a následně i recipročně na čínské straně. Obchodní válka pokračovala i po celý rok 2019. Podíl importu z USA na celkových importech se tak v období 2018-2019 oproti minulým rokům mírně snížil.

Top 10 největších vývozních trhů v roce 2019

Země/Blok

Vývoz z ČLR (mld. USD)

Podíl na celkových vývozech (%)

EU

428,5 17,2
USA

418,6

16,8

ASEAN

359,4

14,4

Hongkong

279,6

11,2

Japonsko

143,2

5,7

Jižní Korea

111

4,4

Indie

74,9

3,0

Tchaj-wan

55,1

2,2

Rusko

49,7

2,0

Austrálie

48,1

1,9

Zdroj: NBS 2020

 

Top 10 největších dovozních trhů v roce 2019

Země/Blok

Dovoz do ČLR (mld. USD)

Podíl na celkových dovozech (%)

ASEAN

282,0

13,6

EU

276,6

13,3

Jižní Korea

173,6

8,4

Tchaj-wan

173,0

8,3

Japonsko

171,8

8,3

USA

122,7

5,9

Austrálie

121,4

5,8

Brazílie

79,8

3,8

Rusko

61

2,9

Kanada

28,2

1,4

Zdroj: NBS 2020

Zpět na začátek

2.3. Komoditní struktura

Hlavní vývozní položky Číny v roce 2019 tvořily elektrické a elektronické přístroje, strojírenská zařízení a nábytek. Průmyslové výrobky tvoří většinu čínských vývozů, zejména telekomunikační zařízení a součástky, elektrické stroje a zařízení, kancelářské stroje a přístroje. Tyto produkty jsou většinou vyráběny zahraničními společnostmi či JV. Čína je nedílnou součástí výrobních řetězců, nicméně přidaná hodnota a technologie stále povětšinou zůstává v zahraničí. Zvyšují se vývozy lokomotiv a komunikačních zařízení. Vývozy dvou největších domácích telekomunikačních gigantů Huawei a ZTE se na celkových vývozech podílejí jen minimálně a to i přesto, že Huawei v zahraničí prodává 2/3 svých produktů a ZTE více než polovinu. Větší podíl na vývozech mají Apple a Hewlett-Packard. Relativně silnou pozici má také domácí počítačová firma Lenovo. Dalšími silnými položkami jsou pak oblečení a chemikálie. Začíná růst také vývoz průmyslových strojů a zařízení či vývoz silničních vozidel.

V roce 2019 tvořily hlavní dovozní položky Číny elektrické a elektronické přístroje. Velkou část dovozu tvořily také primární suroviny: ropa, železo, zemní plyn a sójové boby. Z průmyslových výrobků jsou v dovozech silně zastoupeny zejména stroje a dopravní zařízení. Čína je největším světovým dovozcem sójových bobů a druhým největším dovozcem rýže a ječmene. Pšenice, rýže a kukuřice se dováží především za účelem výroby krmných směsí a dalšího zpracování v potravinářském průmyslu.

Nejvýznamnější položky čínského zahraničního obchodu v roce 2019

 Vývozy:

Hodnota (mld. USD)

Podíl na celkových vývozech (%)

Elektrické a elektronické přístroje

664,4 27,0
Strojírenská zařízení

429,9

17,0

Nábytek, prefabrikované domy

96,4

3,9

Plastové výrobky

80,1

3,2

Vozidla (mimo kolejových)

75,1

3,0

Oděvy pletené, háčkované

73,5

2,9

Jiné oděvy

71,4

2,9

Optická, fotografická zařízení

71,4

2,9

Výrobky z ocele a železa

65,6

9,3

Organické chemikálie

59,8

2,4

Dovozy:

Hodnota (mld. USD)

Podíl na celkových dovozech (%)

Elektrické a elektronické přístroje

521,5

24,0

Ropa a ropné produkty

347,7

16

Strojírenská zařízení

202,3

9,5
Železná ruda a šrot

135,9

6,0

Optická, fotografická zařízení

102,5

4,8

Vozidla (mimo kolejových)

81,4

3,8

Plastové výrobky

74,8

3,5
Organické chemikálie

67,3

3,2

Drahé kovy, kameny

61,9

2,9

Měď

47,6

2,2

Zdroj: Tradingeconomics (United Nations COMTRADE databáze zahraničního obchodu)

Zpět na začátek

2.4. Zóny volného obchodu (VT parky, investiční zóny)

Mezi hlavní exportní centra v Číně patří zejména provincie Guangdong a okolí Šanghaje. Dále např. provincie Shandong s přístavem Qingdao (investoři z J. Koreji), Dalian v provincii Liaoning (investoři z Japonska) či Tianjin, kde mají základnu  Samsung a Toyota. V ostatních částech ČLR vyčnívají zejména Wuhan, Chengdu a Chongqing.

První zóny (SEZs, Special Economic Zones) vznikly před 30 lety, ale dnes je pro zahraničního investora možné investovat do jakýchkoli zón, nemusí jít nutně o státní úroveň. Lze tedy zamířit do zón, které se specializují na určitá odvětví, např. environmentální technologie, vyspělé strojírenství či software. Hlavními geografickými oblastmi, kam v minulosti investice směřovaly, jsou výše zmíněná „exportní centra“ v okolí Guangzhou, okolí Šanghaje, či oblasti Peking-Tianjin. Z dalších je možné jmenovat Dalian, Chengdu či Chongqing. Zahraniční investoři dělají výměnou za výraznou podporu místní vlády investice stále častěji „do vnitrozemí“ Číny – např. Samsung v Xian (provincie Shaanxi), či Foxconn.

Přestože část zahraničních investorů se přesouvá na jiné asijské trhy, velká část směřuje na západ a objevuje a obsluhuje nové trhy (rychle rostoucí centrální a západní oblasti), včetně „exportních“ trhů. Většinou ale investoři stále míří na východní čínské pobřeží. Objemy PZI na východním pobřeží v roce 2015 vzrostly meziročně o 8,9 %. Naopak zahraniční investice ve střední Číně zaznamenaly pokles o 3,3 %. Přímé zahraniční investice se od roku 2001, kdy Čína vstoupila do WTO více než zdvojnásobily. V roce 2015 činily 126,3 mld. USD. Masivní růst se v nadcházejících letech neočekává – lze očekávat úroveň v rozmezí 100 – 130 mld. USD.

Počínaje rokem 2008, kdy byly z pohledu daní vyrovnány podmínky pro domácí i zahraniční subjekty, již není za účelem daňových prázdnin nezbytně nutné směřovat do investičních zón. Daňové prázdniny pro zahraniční investory jsou stále možné pro „start-up“ či preferovaná odvětví, specifické podmínky mohou platit i v „nově“ (od roku 2013) vznikajících zónách. High-tech společnosti mají sníženou sazbu na daň z příjmů bez geografického omezení. Preferenční sazby platí pro podporované sektory také v západní Číně (Prodlouženo do roku 2020: Chongqing, Sichuan, Shaanxi, Guizhou, Yunnan, Tibet, Gansu, Ningxia, Qinghai, Xinjiang, Vnitřní Mongolsko, Guangxi – dále čtyři „nezápadní“, které mají podobnou úroveň preferenčního zacházení: Xiangxi Tujia a Miao – v Hunan, Enshi Tujia a Miao v Hubei, Yanbian v Jilin.). Specifické úlevy mají i služby – technologické, moderní logistické, kulturní a informační.

Přestože nelze zcela přesně definovat počty čínských investičních a dalších ekonomických zón, podle statistiky MOFCOM bylo těch „obecných“ v roce 2015 v Číně 218. Podle China Association of Development Zones bylo „hight-tech“ zón na konci roku 2016 přibližně 129. Obecným trendem je rozrůstání se zón ze „zón“ za městem na „městské“ zóny (např. Fujian Xiamen z původních 131 km2na 1573 km2). Prví z tzv. „nových“ free trade zón (FTZ) byla Shanghai FTZ, která vznikla v roce 2013.

Economist Inteligent Unit vybírá následujících 7 „nejslavnějších“:

  • Shenzhen SEZ
  • Guangzhou Development District (GDD)
  • Shanghai (PNA, Pudong New Area)
  • Suzhou Industrial Park (SIP)
  • Tianjin (BNA, Binhai New Area)
  • Dalian Development Area (DDA)
  • Beijing EconomicTechnological Development Area

Zvláštní ekonomické zóny (SEZs)

První čtyři SEZ byly otevřeny v Shenzhenu, Xiamen, Zhuhai a Shantou na konci 80. let minulého století. V roce 1988 přibyl Hainan. V těchto zónách historicky probíhaly experimenty s hledáním ekonomického modelu, který by přilákal investice – zejména od Číňanů žijících mimo pevninskou Čínu – Hongkong, Macau, Thajsko a Taiwan. Jednou z nejúspěšnějších zón se stal Shenzhen.

Ekonomické a technologické rozvojové zóny (Economic and Technological Development Zones, ETDZs)

Vznikly již v roce 1984 jako 14 „open coastal cities“ – Beihai, Dalian, Fuzhou, Guangzhou, Lianyungang, Nantong, Ningbo, Qingdao, Qinhuangdao, Šanghaj, Tianjin, Wenzhou, Yantai a Zhanjiang – a v roce 1992 byly rozšířeny na všechna provinční hlavní města a řadu dalších. Jsou důležitým pilířem čínského otevírání se světu a lákadlem pro zahraniční investory. Na ohraničeném území tyto zóny poskytují špičkovou infrastrukturu, resp. technické a logistické zázemí světové úrovně pro zahraniční investice, nejčastěji do technologicky-náročných projektů. Jde zejména o „greenfield“ zóny. Nejznámnější „national“ ETDZ: Zhengzhou Xinzheng, Tangshan Caofeidian, Ganzhou, Huai´an, Hengyang, Nantong, Suzhou Taicanggang, Xiangtan, Yancheng, Wuxi, Jinan, Shenyang, Nanjing, Changchun, Xinglong, Huaifang, Chengdu, Suzhou Gongyeyuan, Tianjin Binhai Xinqu, Beijing Tianzhu, Hainan Haikou, Guangxi Pingxiang, Heilongjiang Suifenhen, Shanghai Pudong Jichang, Jiangsu Kunshan, Chongqing, Xiyong, Guangzhou Baiyun Jichang, Suzhou Gaoxin Jishu Chanye, Xi´an, Xi´an Gaoxin, Yinchuan, Xinjiang Ala shankou, Xinjiang Kashen, Wuhan Donghu, Taiyuan Wusu, Zhoushangang, Guiyang, Guizhou Guian Xinqu, Lanzhou Xinqu, Linyi, Nanyang Wolong. 

Národní hi-tech průmyslové a vývojové parky (Hi-Tech Development Zones, HTDZs)

„Open cities“ si mohla v rámci rozvoje definovat HTDZ, které obvykle vznikaly v prostorách univerzit a měly být soustředěny na projekty s vyšší přidanou hodnotu. Nebyly však vhodné pro velké zahraniční projekty, protože vznikaly v existující zástavbě s nedostatečnou infrastrukturou. Historicky nebyly hodnoceny příliš pozitivně. 

Zóny volného obchodu – „původní“ a „nové“

V ČLR existuje de facto 16 centrální vládou odsouhlasených zón volného obchodu (Dalian, Qingdao, Shenzhen Yantian, Fuzhou, Shanghai Waigaoqiao, Tianjin Port, Guangzhou, Shantou, Xiamen Xiangyu, Haikou, Shenzhen, Futian, Zhangjiagang, Ningbo, Zhuhai, Shenzhen Shatoujiao) (National free-trade zones, NFTZ či bonded zones). Nejznámější z nich, Waigaoqiao FTZ, byla založena v roce 1990 v šanghajském distriktu Pudong. Většina zón se vyskytuje v tzv. otevřených městech či zvláštních ekonomických zónách (Special Economic Zones, SEZ). Podobně jako v dalších státech hlavními aktivitami v FTZ jsou skladování a exportní zpracování. Nové zóny vznikají také ve snaze podpořit ekonomický rozvoj vnitrozemské Číny – v roce 2008 byla za tímto účelem založena Chongqing Cuntan Bonded Port Zone.

Podniky vytvořené v tradičních zónách využívají bezcelních dovozů a vývozů, pokud materiál zůstane v rámci zóny, což dovoluje výrobcům dovážet materiál a zařízení a vyvážet hotové výrobky. Waigaoqiao umožňuje zahraničním subjektům dovážet a vyvážet zboží jiných výrobců prostřednictvím svých komoditních burz. Navíc Waigaoqiao a Shenzhen Futian FTZ nabízejí neomezené bezcelní skladování a nevybírají poplatky za celní dozor, což může být zajímavé pro firmy, jejichž zboží zde vyčkává na označení, třídění, balení či je zde skladováno. Výsledkem je zkrácení dodacích lhůt a větší prostor pro poprodejní podporu.

Celkový objem obchodu přes FTZ dosahuje přes 100 mld. USD ročně, což ukazuje na úspěšnost přilákání exportně orientovaných podniků. Nabízené výhody vysvětlují, proč cca 12 % čínského vývozu a 28 % zpracovatelského průmyslu prochází přes FTZ.

V září 2013 byla nově otevřena „finanční“ Shanghai Free/Foreign Trade Zone, která je první svého druhu na pevninské Číně. Jedná o finanční zónu hongkongského stylu, jež má být zkratkou ke konsolidaci ekonomické struktury země, průkopníkem širší konvertibility čínského jüanu a laboratoří pro tvorbu volnějších úrokových sazeb tržního hospodářství. Shanghai FTZ se rozkládá na ploše necelých 29 km2a spojuje čtyři již existující bezcelní zóny, tj. obě zóny volného obchodu Waigaoqiao, přístavní zónu volného obchodu Yangshan a zónu volného obchodu mezinárodního letiště Pudong.

Více než rok po slavnostním otevření SFTZ v září 2013, rozhodlo vedení ČLR v prosinci 2014 o rozšíření o další 3 Foreign Trade Zones – Guangdong, Fujian a Tianjin. Každá z „nových“ FTZ bude mít své zaměření, stejně jako SFTZ klade mj. důraz na finanční služby, liberalizaci kapitálového účtu a internacionalizaci CNY, úrokové míry, s cílem vytvořit ze Šanghaje mezinárodní finanční centrum. Například zóna v provincii Guangdong se zaměřuje na prohlubování spolupráce s Hongkongem a Macao, a působí jako „základna“ pro část iniciativy „Belt and Road Initiative“ – 21st Century Maritime Silk Road. FTZ ve Fujian má zase rozvíjet vztahy s Tchaj-wanem a soustředit se na výrobní služby a high-end služby. Tianjin FTZ má napomoci propojení Pekingu, Hebei a Tianjinu a usnadňovat plánovanou Dohodu o volném obchodu s Jižní Koreou. Má se také soustředit na služby, především finanční a high-end, a na „emerging“ industries.

Nové FTZ začaly fungovat v březnu 2015. V prosinci 2014 bylo zároveň rozhodnuto o rozšíření SFTZ z původních 29 km2 na 120,7 km2. Guangdong FTZ bude zahrnovat zóny o rozloze 120 km2– Guangzhou Nansha, Shenzhen Qianhai a Zhuhai Hengqin.V srpnu 2016 bylo vydáno nařízení ke vzniku dalších sedmi FTZ: Chongqing, Henan, Hubei, Liaoning, Shaanxi, Sichuan a Zhejiang. Nové zóny mají využívat principu „negative list“, který spočívá v definici omezení v konkrétních sektorech pro zahraniční investory. Tento negativní list má dávat zahraničním firmám jasnější prostor pro investice a snižovat míru zasahování státu do podnikání. Původních 190 omezení v rámci „negativního listu“ v SFTZ bylo v červnu 2014 sníženo na 139. Od 9. května 2015 platí ve všech FTZ znovu revidovaný negative list, ve kterém se opět snížil počet omezení. Zároveň se ale změnila struktura dokumentu, některé oblasti byly přesunuty do jiných kategorií. V praxi dokument přístup zahraničních investorů na čínský trh spíše omezuje, než aby jej podporoval. Pro zahraniční investory mělo dosud 11 nových FTZ velmi omezený přínos. Čína se proto na přelomu r. 2017/2018 snažila zlepšit podnikatelské podmínky prostřednictvím Anti-Unfair Competition Law a následně uvolnila některé sektory v FTZ. Celkem jde o změkčení 16 restrikcí zejména v oblasti dopravy a služeb: např. podíl zahraničního vlastnictví v lodním průmyslu, letecké výrobě a železniční dopravě. Pokud se však zahraniční společnosti neetablují přímo v dané FTZ, zůstává pro ně přínos těchto zón (i přes uvedená uvolnění podmínek) nepříliš významný. 

Zóny pro exportní zpracování

První dvě zóny pro exportní zpracování (Export-processing zones, EPZ) vznikly jako pilotní projekty v roce 2000 v Dalianu a Pekingu, jejich počet se však rychle zvýšil až na současných více než 60. EPZ jsou nejnovějším typem zvláštních zón vytvářených v ČLR. Pod dohledem celních orgánů může do EPZ vstupovat zboží bez formálních celních deklarací a placení cel za účelem reexportu po dalším zpracování. Některé z těchto zón (například Kunshan či Tianjin) jsou umístěné v existujících ETDZ.

Časté zneužívání těchto zón k bezcelnímu importu zboží a surovin do pevninské Číny vedlo k revizi pravidel bezcelního importu, tzv. „Measures of the Customs of the People’s Republic of China for the Supervision and Administration of Processing Trade Goods“, jejichž nové znění od 1. 3. 2014 podstatně zpřísnilo nakládání s bezcelně dovezeným zbožím. 

Hraniční ekonomické zóny

Většina z 15 hraničních zón (border economic co-operation zones) vznikla již v roce 1992 (Xinjiang, Yunnan, Vnitřní Mongolsko, Heilongjiang, Guangxi, Jilin a Liaoning). Roční PZI ve všech 15 zónách činí méně než 1 mld. USD, což zaatím neukazuje na silnou roli v celkovém rozvoji zón v ČLR. 

Tchajwanské investiční zóny

Původně čtyři zóny určené vládou v roce 1989, resp. 1992, které však nejsou jediné, kam mířily v posledních letech tchajwanské investice. Tchajwanští investoři upřednostňovali i jiná místa, např. Western Straits Economic Zone (20 měst v provinciích Fujian a Zhejiang) či 11 experimentálních parků pro investice v oblasti zemědělství. Dále existuje řada „místních“ a „privátních“ zón. Zatímco u místních zón si zahraniční investor musí dát pozor na soulad dohodnutých podmínek s vyššími úrovněmi vlád, u privátních platí, že vznikají „na okraj“ existujících ETDZ a dávají investorům „first class“ treatment, který si však musí navíc zaplatit. ETDZ tak získává zdroje pro rozvoj zóny jako takové. Centrální vláda tyto zóny zatím toleruje.

Zpět na začátek

2.5. Investice – přímé zahraniční investice v teritoriu (odvětvová a teritoriální struktura)

Příliv přímých zahraničních investic (PZI) dosahuje od 90. let značné výše. V letech 1985-92 byla průměrná roční hodnota PZI v ČLR 3,9 mld. USD, v letech 1993-2000 již 38 mld. USD. K rychlému růstu přílivu PZI do Číny dochází v letech 2004 až 2008, kdy roční objemy příchozích investic stoupnou z 68 mld. USD na 172 mld. USD. Rekordní výše byla zaznamenána v roce 2013, kdy bylo dosaženo dosavadního maxima ve výši 291 mld. USD. V důsledku přísnějších podmínek přístupu na čínský trh v posledních letech zahraniční investice v Číně klesaly. V roce 2018 sice došlo k nárůstu na 203 miliard, stále ale jde o nižší částku než v letech 2010 – 2015, kdy průměr dosahoval 261 miliard. Podle údajů čínského Ministerstva obchodu došlo v roce 2019 k dalšímu růstu a to dokonce o 5,8 %. Největší význam v celkovém objemu čínského hospodářství hrály PZI na začátku 90. let. Rekord byl zaznamenán v roce 1993, kdy tvořil příliv PZI 6,2 % čínského HDP. Od té doby je patrný sestupný trend značící, že relativní význam PZI v poměru k rostoucímu čínskému HDP postupně klesá. V roce 2018 čínil čistý příliv přímých zahraničních investic pouze 1,5 % HDP.

Navzdory deklaracím o otevřenosti místního trhu zahraničním investorům se podmínky zpřísňovaly a od r. 2013 byl patrný sestupný trend zahraničních investic zejména ze zemí EU. V roce 2017 dosáhly investice EU v Číně 6,8 mld. USD, což představovalo meziroční pokles o 15 %. V roce 2018 se dle údajů Rhodium Group evropské investice v Číně po čtyřech letech vrátily k mírnému růstu 3 % na 7 mld. USD.  Souvisí to s uvolněním vlastnických struktur v některých oblastech a také s velkými projekty několika automobilek a finančních společností. Hlavními evropskými investory v r. 2018 byly Německo (téměř 50 % evropských investic), Velká Británie, Nizozemsko a Francie. Pomalu nabývají na významu také zahraniční investice do čínských technologických firem.

Prvního ledna 2020 vešel v účinnost nový zákon regulující zahraniční investice v Číně, který se připravoval několik let. Deklarovaným záměrem čínské vlády je vytvoření lepšího prostředí pro zahraniční investory, což lze číst také jako reakci na klesající objemy zahraničních investic v zemi v posledních letech.

Zatímco evropské firmy se snaží v Číně o tzv. projekty na zelené louce, čínské investice v EU tvoří většinou akvizice technologicky vyspělých firem. Ty v poslední době začíná nahrazovat cílená spolupráce na výzkumu a vývoji s evropskými firmami nebo univerzitami.

Teritoriální struktura

Dle teritoriální struktury patřily v roce 2018 mezi 10 nejvýznamnějších investorů do ČLR následující země, tvořící 91,8% z celkových užitých zahraničních investic v ČLR.

Přehled nejvýznamnějších investorů v ČLR v roce 2018

Země

Objem (mld. USD)

Podíl (%)

Hongkong

81 465,1

64,6

Britské Panenské ostrovy

6 739,6

5,3

Singapur

6 046,7

4,8

Kajmanské ostrovy

5 151,3

4,1

Jižní Korea

4 751,1

3,8

Japonsko

3 095,8

2,5

Německo

2 710,5

2,1

USA

2 386,0

1,9

Tchaj-wan

1 962,8

1,6

Lucembursko

1 386,3

1,1

Zdroj: EIU China Hand 2019

Z EU zůstává největším investorem Německo, následované Francií a Velkou Británií. V roce 2017 vzrostl investiční význam Finska s projekty firem Huhtamaki a Salcomp.

Bezesporu důležitým faktorem pro zvyšování vnitrozemských PZI se staly obrovské investice centrální vlády do budování infrastruktury, které spolu s rostoucími cenami pozemků a zvyšováním mezd na jihu a jihovýchodě země přiměly investory vyhledávat nové lokality pro udržení co nejnižších nákladů na výrobu.

Odvětvová struktura

Zatímco v letech 2002-2004 přitékalo do sekundárního sektoru v ČLR 70 % PZI, v roce 2008 se poprvé PZI do sektoru služeb dostaly na první místo. V tvorbě HDP se na první místo dostaly v roce 2013, v roce 2015 činil podíl služeb na HDP 50,5 %. PZI do sekundárního sektoru rostly během období 2006-2010 v průměru o 5,5 % ročně, zatímco celkový průměrný růst dosahoval 9,8 %. Tomu odpovídal i pokles podílu exportu na HDP z 38,4% v roce 2007 na 29,6 % v roce 2010. Tento trend pokračoval i v dalších letech.

V roce 2018 výrazně vrostly investice do informačních technologií, dále převážně do výroby telekomunikačních zařízení, počítačů a jiných elektronických zařízení. Nejvíce zahraničních investic v sektoru služeb patřilo obchodování s nemovitostmi, velko a maloobchodu, leasingu a obchodním službám a dopravě. V roce 2018 tvořil nejvíce nových investic z EU automobilový průmysl (3 mld. USD) a potravinářský průmysl (0,9 mld. USD). Mezi klíčové projekty patřila nová výroba elektrických vozů Volkswagen v Šanghaji, továrna BMW v Shenyangu a výzkumné centrum Daimler v Pekingu. V oblasti elektromobility je vidět, že se nové investiční projekty zahraničních firem soustředí na sektory podporované čínskou vládou. V lednu 2019 využila nových podmínek pro investory v elektromobilitě americká automobilka Tesla a v lednu 2020 zahájila provoz nová továrna v hodnotě pěti miliard USD v Šanghaji. Investoři se také hodně orientují na sektor informačních a komunikačních technologií: nové centrum robotiky společnosti Siemens nebo výroba mobilních baterií firmy Salcomp.

Rozdělení zahraničních investic podle sektorů v roce 2018

Sektory

Počet firem

Roční změna (%)

Celkem

60 533

69,8

Zemědělství, lesnictví, chov zvířat a  rybolov

741

5

Výroba

6 152

23,4

Elektřina, plyn, voda

284

-23,7

Doprava, skladování, pošta a telekomunikace

754

45,8

IT

7 222

127,9

Velko- a maloobchod

22 853

86,1

Nemovitosti

1053

42,9

Leasing a obchodní služby

9 099

78,9

Komunální a jiné služby

485

39

Zdroj: NBS 2019

Sektory

Podíl na PZI v 2016 (%)

Podíl na PZI v 2005 (%)

Výroba

28

70,4

Leasing a obchodní služby

2

6,2

IT

4

1,7

Velko a maloobchod

7

1,7

Komunální a jiné služby

12

2,3

Doprava

16

3

Nemovitosti

13

9

Ostatní

19

5,7

Zdroj: EIU, China Hand 2019

Čínské investice v zahraničí

V prvních dvou dekádách čínského otevírání světu, tj. v 80. a 90. letech minulého století, byly čínské investice v zahraničí minimální (outward direct investment – ODI). Výrazný zlom nastal v době desátého pětiletého plánu (2001-2005), kdy čínská vláda vyhlásila strategii globalizace (”Go Global”). V roce 2004 Ministerstvo obchodu ČLR (MOFCOM) vydalo nařízení, které zjednodušilo schvalovací proceduru pro čínské investice v zahraničí (do 3 mil. USD může schválit lokální úřad, nad tuto částku MOFCOM), což umožnilo jejich rychlý nárůst. V roce 2005 poskočily čínské ODI na 12,3 mld. USD a jejich silný růst pokračoval i v následujících letech (viz tabulka). V roce 2006 činily ODI 19 násobek objemu roku 2000, což znamenalo průměrný roční růst o 116 %, oproti celosvětovému průměru za dané období ve výši 6%. V r. 2017 rozhodlo čínské vedení o zkrocení prudkého růstu čínských investic a zavedlo přísnější podmínky, které zahrnují omezení či přímo zákaz zahraničních investic do zábavního průmyslu, sportu a nemovitostí (hotely). Tyto investice jsou hodnoceny často jako neproduktivní (někdy iracionální) a rizikové z pohledu odlivu kapitálu. Čínské vedení argumentuje hlavně národními zájmy a bezpečností. Dále pak Čína nově vyhodnotila tzv. citlivé sektory, u nichž mají investice projít zvláštním schvalovacím procesem: vojenský materiál, média a přeshraniční vodní zdroje. Naopak z tohoto seznamu odstranila investice do telekomunikací a elektroenergetiky. Podporovány jsou investice pod hlavičkou Iniciativy pásma a stezky (Belt and Road Initiative – BRI, někdy také „nová Hedvábná stezka“). Kontrolním procesem musí projít všechny čínské investice v hodnotě nad 300 milionů USD. Větší kontrola se zaměřuje také na transakce přes Hongkong a offshore společnosti. Monitoring investic probíhá před vlastní transakcí, v průběhu realizace investice i po jejím skončení.

Rok

2013

2014

2015

2016

2017

2018

2019

Objem (mld. USD)

90,2

102,9

118

170,1

120,8

129,8

110,6

Zdroj: NSB 2019

Čínské přímé zahraniční investice v roce 2018 vzrostly dle údajů MOFCOM v meziročním srovnání o 4,2 % na 129,8 mld. USD. Většina investic putovala z ČLR do Hongkongu a zemí v Asii, značná část si ale také našla cestu do Evropy a Japonska. Výrazně se v r. 2018 snížily čínské investice do USA (meziročně o více než 80 %), které jsou nyní mnohem přísněji posuzovány. Na přísnější dohled naráží čínské investice i v Evropě. Pokles také souvisí s restrikcemi čínských investic do nemovitostí, sportu a zábavního průmyslu, které znemožnily např. další velkolepé nákupy evropských fotbalových klubů. Nejvýznamnější oblasti čínských zahraničních investic dle údajů MOFCOM v r. 2018 byly obchodní služby, výrobní průmysl, malo/velkoobchod a ICT služby. V roce 2019 dochází k poklesu 8,2 %, což znamená nejnižší hodnotu od roku 2014.

Čínské investice v EU dle Rhodium Group za r. 2019 činily 13 mld. USD, což představuje meziroční pokles o 33 %. Jedná se o pokračování sestupného trendu čínských PZI v zahraničí, který začal v roce 2017 dramatickým propadem oproti rekordnímu roku 2016. Pokles čínských investic v EU souvisí kromě zpřísnění regulací na čínské straně i s obezřetností a důkladnějším screeningem čínských investorů v EU.

V roce 2019 investovala Čína podle analýzy společností Baker McKenzie a Rhodium nejvíc ve Finsku (5,3 miliard USD), Velké Británii (3,8 miliard USD), Švédsku (1,3 miliard USD), Německu (0,7 miliard USD) a Itálii (0,7 miliard USD). Více než o 50 % stouply čínské investice v Irsku.

Zatímco evropské firmy se snaží v Číně zejména o tzv. projekty na zelené louce, čínské investice v EU tvoří většinou akvizice firem. Hlavním evropským cílem čínských investic jsou dlouhodobě Německo a Velká Británie. Mezi vyhledávané segmenty v EU v posledních letech patřil zejména sektor automotive, energetika, finanční sektor či biomedicína. V širším mezinárodním kontextu se v posledních letech posunulo těžiště čínských ODI z energetiky a surovin na sofistikovanější projekty (high-tech, vyspělá výroba). Nejvíce čínských investic v posledních letech směřuje do automobilového, chemického, IT, telekomunikačního, důlního a zpracovatelského průmyslu. Strategickou podporu mají také investiční aktivity do zemí hlásící se k čínské iniciativě BRI, kam patří také ČR. V roce 2019 do zemí řazených pod tuto iniciativu putovalo podle údajů MOFCOM 13,6 % z celkového objemu čínských ODI. Další informace k přímým zahraničním investicím jsou dostupné na www.fdi.gov.cn.

Zpět na začátek

2.6. Investice – podmínky vstupu zahraničního kapitálu (omezení, pobídky pro investory)

Nový zákon o zahraničních investicích, který vešel v platnost 1. ledna 2020, vytváří zcela nové regulatorní prostředí pro přímé i nepřímé zahraniční investice. Do praxe se zavádí princip národního zacházení, což znamená, že firmy se zahraniční účasti registrované v Číně by měly mít stejné podmínky k podnikání jako čínské firmy. Nově mohou zahraniční investoři zakládat stejné druhy právních subjektů jako domácí podnikatelé. Firmy lze zakládat samostatně nebo ve spolupráci s čínskými fyzickými osobami. Zahraniční investoři by měli mít nově rovné podmínky, pokud jde o přístup ke státním dotacím a tendrům, využití půdy, daňové úlevy a výjimky, udělování licencí, vyřizování žádostí apod. Práva na ochranu duševního vlastnictví by měla být chráněna stejně jako u čínských firem. Pod hrozbou trestů jsou zakázané tzv. nucené transfery technologií a měla by být posílena ochrana důvěrných firemních dat. Pokud by mělo dojít k vyvlastnění majetku podniků, kompenzace by měla být včasná, spravedlivá a v souladu s tržní hodnotou. Zahraniční firmy působící v Číně se mohou stejně jako ty domácí podílet na formulacích a revizích standardů. Zahraniční investoři by měli mít nově usnadněné financování a také repatriaci korporátních zisků.

V posledních letech byl systém povolování zahraničních investic „případ od případu“ postupně nahrazován tzv. negativním seznamem. V sektorech, které na negativním seznamu nejsou, mohou zahraniční subjekty investovat zjednodušeným způsobem a podléhají stejným podmínkám jako domácí firmy. Tímto způsobem si čínský stát hlídá zahraniční konkurenci v některých strategických sektorech (např. energetika, telekomunikace) a naopak kontrolovaně podporuje oblasti, kde mezinárodní know-how potřebuje (služby, životní prostředí, hi-tech, zpracovatelský průmysl).

Nová pravidla platná od 1. ledna 2020 upevňují pozici Národní rozvojové a reformní komise (NDRC), která je zodpovědná za povolování zahraničních investičních projektů včetně jejich posouzení z hlediska národní bezpečnosti. Orgány, které řeší regulaci jednotlivých průmyslových odvětví, mají pravomoc v těchto odvětvích vydávat licence. Státní správa pro regulaci trhu (SAMR) je odpovědná za proces registrace zahraničních podniků. Nový režim odebírá některé dosavadní pravomoci Ministerstvu obchodu (MOFCOM), které bude pouze monitorovat zahraniční investice skrze informační systém. Regulatorní orgány mají od nynějška povinnost poskytnuté informace vzájemně sdílet. Tím by měla firmám poklesnout zátěž související s povinným reportováním.

I po publikaci dlouho očekávané prováděcí vyhlášky, která měla obecná ustanovení zákona vyjasnit, zůstávají nevyřešené otázky. Experti na právní prostředí v Číně se vesměs shodují v tom, že budou následovat další upřesňující opatření a že hodnotit skutečný dopad zákona je v tuto chvíli předčasné. Zákon například nepřináší odpověď na otázku, jakým způsobem budou regulovány tzv. „variable interest entities“, tj. struktury, pomocí nichž zahraniční investoři obchází restrikce na přímé zahraniční investice do určitých sektorů tím, že získávají kontrolní podíl skrze smluvní dohody, nikoliv přímé vlastnictví. Zákon pouze říká, že se týká jak přímých, tak nepřímých investic, ale již nedefinuje, co všechno považuje za nepřímé investice. Finální verze zákona také obsahuje ustanovení, které vyžaduje zvláštní prověření u všech zahraničních investic, které mají nebo mohou mít dopad na národní bezpečnost Číny. Detaily toho, jak má takový přezkum probíhat, ale chybí. Zákon zavádí pětileté přechodné období, během kterého si mohou firmy zachovat modely řízení podle starých pravidel. Není ale jasné, zda zůstávají v platnosti dohody, které byly založené na již neplatných zákonech, které do konce loňského roku regulovaly do té doby povolené druhy subjektů se zahraniční účastí. Zahraniční firmy sice mají právo odvolání k různým vládním institucím, ale chybí možnost nezávislého rozhodčího řízení. Nová pravidla také nezavádí časové lhůty, které by umožnily včasné řešení případných sporů.

Současná čínská vláda již odmítá ekonomický růst za každou cenu a rozhodla se pro řadu klíčových reforem, od toho se odvíjí i vztah k zahraničním investorům, jak sektorově, tak geograficky. Provinční vlády v regionech jsou více vybíravé a zároveň velmi opatrné, pokud jde o poškozování životního prostředí. Existuje tedy tendence požadovat po zahraničních investorech „čisté“ provozy či směrovat energeticky náročné výroby do vnitrozemí. Vliv na teritoriální a odvětvovou strukturu mají rostoucí náklady na mzdy a rozvoj západních provincií, který „drží“ část migrující pracovní síly mimo východní provincie. Podle odhadů mezinárodních organizací se Čína bude v následujících letech potýkat s vážným nedostatkem ekonomicky aktivního obyvatelstva – do roku 2030 až 140 mil. Čína má zájem zejména o zahraniční investice, které pomohou místní ekonomice ve vybraných oblastech a k dalšímu rozvoji. N

 

Podle aktuálních průzkumů zahraničních obchodních komor v Číně patří mezi kritické otázky pro zahraniční investory následující:

  • Netransparentní legislativní prostředí
  • Přebujelá administrativa
  • Regulace
  • Rostoucí mzdové náklady
  • Nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců, vysoká fluktuace
  • Rozdílné zacházení ve srovnání s místními společnostmi/konkurenty
  • Ochrana duševního vlastnictví

Preferenční zacházení

Zahraniční investoři mohou podle současných pravidel dostat zvýhodněné podmínky v oblasti financování, zdanění či využití půdy, zejména pokud investují do preferovaných sektorů. Nový zákon má také za cíl zamezit tomu, aby lokální vlády v Číně mohly pod různými záminkami porušovat nebo svévolně měnit závazky v rozporu s uzavřenými smlouvami. Zahraniční investoři by měli díky nim mít silnější páku pro vynucení uzavřených investičních dohod. Před podpisem by si ovšem měly firmy dát pozor na to, zda jsou v souladu se zákonem a pravomocemi vlády na dané úrovni – jen pak se lze na základě nových pravidel bránit. Vyřizování stížností ze strany lokálních úřadů má být nově kontrolováno centrální vládou. Zákon rovněž zakazuje regulaci zahraničních investic skrze opatření, která nebudou předem veřejně vyhlášená. Pokud místní vláda musí z důvodu veřejného zájmu dohodnuté podmínky změnit, měla by postupovat podle zákona a poskytnout firmě spravedlivou kompenzaci. Preferenční podmínky mají zejména technologické projekty, investice do vědy a výzkumu apod.

Úlevy při dovozu

Blíže k formám vstupu na trh – viz dále.

Zpět na začátek

Zpracováno a aktualizováno zastupitelským úřadem ČR v Pekingu (Čína) ke dni

Souhrnná teritoriální informace

Pravidelné novinky e-mailem