Metody snižování podnikatelského rizika: Diverzifikace



Kdy diverzifikovat?

Před rozhodnutím o diverzifikaci by měl podnikatel provést následující tři kroky:

  • Provést (strategickou) analýzu oborus cílem zjistit, zda nový obor působení firmy bude (nebo již je) atraktivní, jaká je konkurence apod.
  • Provést nákladovou analýzu – platí zde pravidlo: náklady vstupu do nového podnikání nesmí spotřebovat všechny budoucí zisky.
  • Testovat výhodnost diverzifikace. Diverzifikace musí přinést firmě nějakou konkurenční výhodu. Nesmíme zapomínat, že diverzifikace váže volné finanční zdroje, a pokud je výhodou pouze změna struktury stávající firmy, pak je otázka, jestli si podnikatel může dovolit volné finanční prostředky vázat (vzpomeňme na devadesátá léta, kdy se majoritní vlastník Škody Plzeň rozhodl diverzifikovat do nepříbuzného oboru, a to cestou akvizice do výrobny plechovek).

Podnikatel by měl před vlastním rozhodnutím o nové diverzifikaci nejprve kladně odpovědět na výsledky analýz, provedených v rámci výše uvedených tří kroků. Nerespektování, případně podcenění těchto pravidel diverzifikace vedlo ke zhroucení nejenom mnoha malých českých firem, ale tento „dinosauří styl řízení“ byl jedním z důvodů zhroucení několika (dříve významných) českých mamutích firem.

Měření diverzifikace

K měření diverzifikace podniků existuje několik přístupů, mezi nejznámější patří tzv. Herfindahlův index celkové diverzifikace:

kde n je počet předmětů podnikání,
  pi je poměr zaměstnanců podniku v i-té oblasti podnikání k celkovému počtu zaměstnanců.

Index H nabývá hodnoty v intervalu <0; 1). Je-li H = 0, pak je firma aktivní pouze v jedné oblasti, pokud se hodnota H se blíží k 1, pak se aktivita firmy rovnoměrně rozkládá do nekonečného počtu odvětví. Uvedený index lze modifikovat i pro potřeby ohodnocení mezinárodní (územní) kooperace:

kde n je počet předmětů podnikání,
  pj je podíl j-tého trhu na celkovém počtu trhů.

Další přístupy jsou založeny na rozdělení firem do určitých kategorií (od úzce specializovaných firem až po diverzifikované firmy), členění je případně prováděno podle stupně příbuznosti firem[1]nebo podle stupně vertikální integrace.[2]Tato kvantifikace firem v závislosti na stupni jejich diverzifikace nám umožňuje sledovat finanční důsledky rozdílných strategií, vliv diverzifikace na riziko a dále též umožňuje provádět meziodvětvovou komparaci či komparaci jednotlivých zemí (což je ovšem mimo obor našeho zájmu).

Otázkou hodnou zřetele je i to, kolik diverzifikovat. Je nutné brát do úvahy, že se zvýšením diverzifikace stoupají náklady na správu, takže je nutné stanovit optimální velikost nákladů, které si diverzifikace vyžádá. Velký strojírenský podnik si může dovolit větší diverzifikaci než živnostník. Diverzifikace je samozřejmě současně zdrojem dalších rizik v podnikání, čili je třeba porovnat výši rizik, které tímto chceme odstranit, oproti těm nově vzniklým. Menší vzdálenost oborů v rámci diverzifikace sice snižuje náklady na správu podniku a může se jevit jako snadnější, na druhou stranu nemusí představovat dostatečně odlišný předmět podnikání tak, aby eliminoval rizika v určitém oboru.

 Pokud se podnikatel provozující přesné obrábění rozhodne rozšířit obor podnikání o výkovky, pak v případě krize strojírenství jako celku jej taková diverzifikace nijak neochrání. A opačně: rozhodne-li se provozovat současně cestovní kancelář, budou tržní vlivy zcela jistě odlišné, ale je otázkou, kolik námahy a dalších nákladů bude muset na tento způsob diverzifikace vynaložit.

[1]    Stupeň příbuznosti firem RR = obrat firmy z hlavní skupiny podnikání/celkový obrat. Je-li RR > 0,7, pak ve firmě převažuje příbuzná diverzifikace; je-li RR < 0,7, pak firma podstatně diverzifikuje do nepříbuzných oborů.
[2]    Stupeň vertikální integrace VR = obrat z více vertikálních navazujících procesů / celkový obrat.

Převzato z knihy Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích vydané nakladatelstvím Grada v roce 2013