Egypt trpí nedostatkem vody z důvodu rychle rostoucí populace, klimatické změny i stále nedokonalého vodního managementu. Země potřebuje zajistit 114 mld. m3 ročně, zatímco k dispozici má pouze 60 mld. m3, plynoucích téměř výhradně (z 97 %) z povodí Nilu. V budoucnu bude tento deficit bude prohlubovat, k tomu se Egypt obává dopadů napouštění etiopské přehrady GERD. V přepočtu na obyvatele má Egypt k dispozici kolem 500 m3 vody na rok, tedy na hranici stavu vodní chudoby, přičemž množství vody na hlavu každým rokem klesá. Aby mohl Egypt těmto výzvám čelit, v rámci národní strategie chce do roku 2050 investovat až 30 mld. USD do projektů na navýšení kapacity a účinnosti vodovodního systému včetně čištění odpadních vod, zavedení moderních zavlažovacích systémů v zemědělství, modernizace kanálů a zařízení na odsolování mořské vody. Do roku 2026 plánuje vystavět 17 zařízení, z nichž všechna budou provozována pomocí solární energie, do roku 2050 chce potom Egypt postavit 67 dalších závodů v guvernorátech Matrúh, Rudé moře, Severní a Jižní Sinaj, Ismáilíja a Suez. Celková kapacita desalinizačních stanic dosáhnout 8,85 mil. m3 vody denně, tedy téměř osminásobek kapacity z roku 2020. V pokročilé fázi realizace se nachází iniciativa Haya Karima („Důstojný život“) na obrodu egyptského venkova, v jejímž rámci staví Egypt téměř 1000 čističek odpadních vod a na 10 000 vodních čerpadel. Ve výstavbě je také megaprojekt tzv. „Nové delty“, 114 km dlouhé umělé řeky na západ od přírodní delty Nilu, která má za cíl zúrodnit až 4 500 km2 půdy. Celkové náklady projektu se odhadují na 5,2 mld. USD.

Egypt také pracuje na projektu „Zavlažování 2.0“, tedy digitální transformaci zavlažovacích procesů a zavedení smart managementu s cílem sledovat i předpovídat hladinu vody, hlídat veškeré změny a provádět kontrolu kvality. Digitální transformace proto bude vyžadovat dodávky kvalitních a odolných měřicích přístrojů nebo zařízení pro telemetrii. Transformace bude zahrnovat i rozsáhlejší investiční projekty, například modernizaci a automatizaci přehradního systému v nilské deltě nebo budování přehrad na zachycování dešťové vody.

S ohledem na téměř 3000 km mořského pobřeží podporuje Egypt pod hlavičkou iniciativy „Čisté oceány“ projekty snižující znečištění oceánů a ochranu korálů, se zvláštním zaměřením na likvidaci plastů. Iniciativa je financována Evropskou investiční bankou a Francouzskou rozvojovou agenturou úvěrem ve výši 1,8 mld. USD a spadá do ní celkem 22 projektů. České firmy mohou nabídnout moderní řešení pro nakládání s plasty a jiným škodlivým materiálem, likvidaci škodlivých odpadů či konzultační služby v těchto segmentech. Důraz klade vláda také na modernizaci a rozvoj Horního Egypta, který se vyznačuje zastaralými metodami zavlažování úrodné půdy. Jedná se o investici 11 mld. USD do modernizace zavlažovacích systémů v Horním Egyptě a investici do vybudování závlahových kanálů v celkové délce 55 000 km po celém území Egypta.

Klíčovým elementem pro zachování egyptských vodních zdrojů je rozvoj kapacit pro čištění odpadních vod, proto egyptská vláda investuje 32 mld. USD do recyklace odpadních vod do roku 2037. Jedním z nejvýznamnějších projektů tohoto typu je výstavba čistírny odpadních vod El-Gabal El-Asfar, která má do roku 2040 sloužit 17,5 mil. obyvatelům Káhiry a okolí. Další dílčí projekty rozvoje čističek odpadních vod se nalézají v oblastech Nová delta, Helwan, Abú Rawaš, Bahr al Baqar a Maghagha. Příležitostí pro české firmy je dlouhodobé partnerství (na dobu 15–20 let) při údržbě a opravách vodohospodářských zařízení stejně jako profesionální školení techniků, na němž má Egypt eminentní zájem. Egypt se též zajímá o získávání energie z odpadních usazenin (tzv. sewage sludge energy).

Největším veletrhem vodohospodářského sektoru v Egyptě je „Watrex“, pořádaný každý rok na jaře, na podzim se potom koná veletrh „Cairo Water Week“.

Mezi klíčové projekty pro roky 2025/26 patří dokončení 47 nemocnic, rozvoj a vybavení 27 psychiatrických zařízení a 11 plazmatických center. Vedle toho budou zahájeny práce na 10 standardizovaných modelových nemocnicích, včetně dvou v guvernorátech Minya a Kafr El-Sheikh. Cílem plánu je zlepšit dostupnost zdravotní péče zvýšením poměru lékařů na 10 000 obyvatel a počtu nemocničních lůžek, přičemž zvláštní pozornost je věnována primární zdravotní péči a preventivní medicíně. Egypt má zájem také o investiční projekty, které zahrnují kompletní výstavbu a správu nových nemocnic. Ty jsou poptávány např. ve městech  6th October, 10th Ramadan nebo New Alamein.

Investiční plán rozvoje egyptského zdravotnického systému do roku 2030 počítá s rozmachem celkem 133 nemocnic s odhadovanými náklady v přepočtu 100 mld. Kč. Vedle potřeby až 38 tisíc nových nemocničních lůžek bude třeba zajistit vybavení stovek sesteren, operačních sálů a dialyzačních zařízení. Nejakutnější potřeba vybavení se dotýká nemocnic v Káhiře (El-Marg, Dar El-Salam General Hospital, Helwan General), v Menúfii i oblasti Horního Egypta (Minjá, Asijút a Kená). Do roku 2050 chce Egypt dosáhnout celkové kapacity 182 tisíc zdravotnických lůžek. Prosazuje také čím dále větší zastoupení privátního sektoru, který zdravotnictví přinese snížení nákladů, rozvoj specializace i vyšší efektivitu. Nadále také probíhá implementace projektu Haya Karima („důstojný život“), která cílí na egyptský venkov a zahrnuje mimo jiné rozvoj 1 250 zdravotnických zařízení ve venkovských oblastech.

Vzhledem k rozlehlosti Egypta se mnoho lidí nachází daleko od nejbližších ordinací, v případě nemocnic uzpůsobených k provádění složitějších zákroků se jedná i o stovky kilometrů. Již od koronavirové krize tedy v Egyptě roste význam i využití telemedicíny, vybavení však stále nenaplňuje standardy ani na straně zdravotnických zařízení, ani pacientů. Příležitosti se nabízejí v dodávkách digitálních ultrazvuků, stetoskopů nebo dermatoskopů, dále potom v oblasti zdravotnických lůžek i vybavení operačních sálů a nemocničních pokojů. Podobně jako v jiných sektorech láká Egypt i v případě zdravotnictví zahraniční investory na lokalizaci výroby do země. Příležitosti se nacházejí i v podobě odborných školících programů mezi ČR a Egyptem a velkým tématem je stále více digitální transformace (např. pro vedení zdravotnických záznamů), využívání umělé inteligence v diagnostice a posílení kyberbezpečnosti zdravotnického systému celkově.

Poptávka po prostředcích pro chemickou a biologickou ochranu od ústupu pandemie covid-19 postupně klesá, stále se však v omezené míře projevuje zájem o  ochranné obleky, masky, nebo mobilní zdravotnická zařízení a zdravotnický materiál pro terénní potřeby. Egypt dále stojí zejména o spolupráci v oblasti všeobecného ošetřovatelství a onkologické péče, poptává též hotová léčiva pro onkologicky nemocné pacienty, jejichž dostupnost je neadekvátní. Vzhledem k vysoké míře onemocnění cukrovkou v egyptské populaci se nabízejí možnosti dodávek potřeb pro diabetiky. Příležitost skýtá i vybavení do stále se rozšiřujícího počtu pohotovostních oddělení. Egypt chce rozvinout některé ze svých 400 přírodních pramenů pro lázeňské účely, což svědčí o vzestupu zdravotnické turistiky. Na ni budou navázány investice do menších projektů, např. odborné spolupráce při vytipování nejvhodnější lokality, konzultace při projektování lázeňských objektů nebo dodávek specializovaného vybavení.

Vzhledem ke stále citelnějšímu nedostatku vody má Egypt zájem na komerční i akademické spolupráci v oblasti vodohospodářského průmyslu – zajímá se o udržitelné nakládání s vodou, inovativní způsoby získávání vody i efektivnější metody jejího čištění, do značné míry však stále spoléhá na desalinizaci vody. Vodohospodářství je v Egyptě tak silné téma, že má přesah do působnosti několika ministerstev (bydlení, zemědělství, zdravotnictví, vodních zdrojů a zavlažování, životního prostředí aj.). Spolupráci na expertní úrovni formou školení nebo výměnných programů vyhledává Národní centrum pro výzkum vody (NWRC), které má zároveň zájem na dodávkách nového vybavení pro výzkum.

Možnosti vzájemné spolupráce mezi Českem a Egyptem se nadále nabízejí na poli kyberbezpečnosti a umělé inteligence, která je čím dál potřebnější nejen při budování desítek nových chytrých i odolných měst (smart & resilient cities). Ministr komunikací a informačních technologií předsedá Egyptské nejvyšší radě pro kybernetickou bezpečnost (ESCC), která vypracovává národní strategii, jak čelit kybernetickým hrozbám a útokům a jak na ně reagovat. Důraz kladený Egyptem na kyberbezpečnost je patrný též z faktu, že dle „Globálního indexu kybernetické bezpečnosti“, který sleduje míru závazků a odhodlání jednotlivých zemí v boji proti kybernetickým hrozbám, se Egypt umístil na první příčce v celé Africe. V listopadu 2019 vytvořila egyptská vláda Národní radu pro umělou inteligenci (NCAI) jako partnerství mezi vládními institucemi, významnými akademiky a odborníky z praxe z předních podniků v oblasti umělé inteligence. V roce 2025 vznikly desítky nových start-upů zabývajících se umělou inteligencí v různých sektorech – v dopravě, zdravotnictví, potravinářství nebo mediálním průmyslu. Podporu k růstu zajišťuje start-upům inkubační centrum Creativa a Agentura pro rozvoj IT průmyslu (ITIDA), která firmám pomáhá vyhledávat zahraniční investory i partnery. Možnosti spolupráce se nabízejí i na poli zabezpečení dopravní infrastruktury či antivirů. V Egyptě dále existuje na 12 univerzit, které mají fakultu specializovanou na umělou inteligenci.

Partnerství s jinými zeměmi by Egypt rád navázal i ve vesmírném programu, kde má ambice stát se africkým hubem. Egypt byl vůbec prvním africkým státem, který vypustil vlastní družice, naposledy šlo o satelit NExSAT-1 v roce 2024. Nedaleko od Káhiry pokračuje výstavba tzv. Space City, kde se nachází i největší montovna v Africe a vedle Egyptské vesmírné agentury se 300 zaměstnanci zde sídlí i Africká vesmírná agentura, která zaštiťuje kosmický program Africké unie. V závislosti na druhu satelitu je Egypt schopen lokalizovat do země až 60 % výroby.

Možnosti vzájemné spolupráce mezi ČR a Egyptem se nacházejí i na poli specializovaného tréninku a školících programů. Přestože Egypt díky téměř 110 milionům obyvatel disponuje velkým množstvím pracovní síly, v případě kvalifikovaných pozic zaostává, což jej vede ke snaze přenášet dovednosti navazováním spolupráce se zahraničními institucemi i firmami. Největší zájem má Egypt o školení v oblasti zdravotnictví (zdravotní sestry, lékaři specializovaných oborů), strojního inženýrství nebo ICT.

Velkým tématem egyptské energetiky je přechod na obnovitelné zdroje energie. Egypt oznámil ambiciózní plán do roku 2028 vyrobit 10 GW energie z obnovitelných zdrojů jako součást programu NWFE (nexus voda, potraviny a energie). Do téhož roku chce Egypt vyřadit z provozu tepelné elektrárny o celkovém výkonu 5 GW. Do roku 2035 by měl podíl obnovitelných zdrojů vzrůst až na 42 %, do roku 2040 dokonce na 60 %, přičemž do popředí se dostane solární energie. Pro budování fotovoltaických elektráren má Egypt díky stabilnímu přísunu 3 500 hodin slunečního svitu ročně i rozlehlým pouštním oblastem ideální podmínky. Kromě solárního parku Benban na jihu země, který aspiruje na největší fotovoltaickou elektrárnu na světě (k roku 2025 s kapacitou 1,8 GW a plánovaným významným rozšířením), jsou v provozu elektrárny Siwa a Kuraymat a další desítky dalších Egypt staví. Nabízejí se možnosti pro dodávky komponentů solárních panelů, akumulátorů i pro jejich dlouhodobější servis a údržbu.

Oblast Suezského zálivu je příznivá pro rozvoj větrných elektráren, v průměru zde rychlost větru dosahuje 8–10 m/s, probíhají proto rozsáhlé projekty výstavby větrných farem, které mají za ambiciózní cíl dosáhnout do roku 2030 až 14 GW větrné kapacity.

Masivní investice a pobídky plánuje egyptská vláda v případě zeleného vodíku, který je považován za klíčové palivo pro dekarbonizaci těžkých průmyslových procesů a skladování obnovitelné energie ve velkém měřítku. S ohledem na rostoucí podíl solárních i větrných elektráren má Egypt pro výrobu zeleného vodíku výborné předpoklady. Podíl produkce zeleného vodíku v Egyptě má postupně dosáhnout až 8 % globálního trhu, což odpovídá egyptským ambicím stát se hubem výroby a exportu zeleného vodíku v rámci regionu i do Evropy. Jedním z investičních projektů je výstavba největšího závodu na výrobu zeleného vodíku na světě na jižním Sinaji s odhadovanými náklady 17 mld. USD, která by po svém dokončení v roce 2035 vyráběla na ploše 127 km2 až 400 tisíc tun vodíku denně. Konkrétní příležitosti v oblasti zeleného vodíku se nabízejí v dodávkách, vybavení i údržbě rozvoden elektrické energie, kolektorů, elektrolyzérů, solárních panelů, větrných turbín i odsolovacích membrán. Rozšiřování celé energetické infrastruktury vyžaduje posílení a modernizaci přenosové soustavy, Egypt proto potřebuje zejména elektrické stanice a rozvodny pro přenos na velké vzdálenosti (VVN 500 – 1000 KV) i kratší vzdálenosti především v malých obcích (22 kV).

Rychlý populační růst má za následek i enormní množství komunálního odpadu, jehož Egypt vyprodukuje cca 60 000 tun každý den. Na významu proto nabývá výroba energie z odpadu. Do roku 2030 chce Egypt počet recyklačních zařízení zdvojnásobit.

Přes množství iniciativ k navýšení podílu obnovitelných zdrojů bude nicméně nadále hrát svou roli i výroba z tradičních zdrojů energie, zejména zemního plynu, který v energetickém mixu země tvoří k roku 2025 podíl až 80 %. Příležitosti jdou tedy ve výrobě zařízení a technologií pro petrochemický průmysl, spolupráci na energetických řešeních a podpoře projektů zaměřených na energetickou efektivitu a diverzifikaci zdrojů.

Nadále pokračuje výstavba 38 nových chytrých měst po celé zemi. V listopadu 2024 Egypt zahájil Národní strategii pro chytrá města, která klade důraz na soukromé projekty a postupný ústup od projektů národních.  Mezi největší projekty chytrých měst patří Nové administrativní hlavní město (New Administrative Capital), New Alamein nebo New Mansoura, celkem již existuje 22 měst tohoto typu. Při jejich výstavbě se vyskytují příležitosti především pro chytré systémy dopravy, parkování či řízení silničního provozu. Všeobecně žádané jsou též chytré měřiče (“smart meters”) pro měření spotřeby elektrické energie, vody či plynu.

Egypt hraje důležitou roli jako centrum dopravy a obchodu v regionu Blízkého východu a Severní Afriky, s čímž je spojený i význam civilního letectví. Egypt usiluje o širší zapojení soukromé sféry v odvětví letecké dopravy a přilákání soukromých investic. V roce 2024 odbavila egyptská letiště přes 50 milionů cestujících na 400 tisících letech. Z důvodu potřeby navyšování kapacit je ve výstavbě 4. terminál na mezinárodním letišti v Káhiře, rozšiřování se týká i letiště Borg El Arab obsluhující město Alexandrie. V souvislosti s výstavbou i provozem letišť má Egypt zájem především o navigační systémy, systémy pro řízení letového provozu a radary.

V silniční dopravě pokračuje třetí a čtvrtá fáze projektu „Bus Rapid Transit“, který má za cíl pomocí systému 100 elektrobusů kroužících po 300 km dlouhém městském okruhu kolem Káhiry ulevit již tak husté a neekologické dopravě. Desítky elektrobusů potom Káhira poptává i mimo rámec projektu Bus Rapid Transit; tím by se alespoň částečně obnovil vozový park, který zahrnuje na tři tisíce autobusů starých často přes třicet let. Dodávky elektrobusů budou také vyžadovat náhradní díly v dostatečném množství i dobíjecí stanice. Stále také probíhá lokalizace automobilového průmyslu do Egypta, enormní zájem má země na výrobě elektromobilů nebo jejich komponentů, hledá proto vhodné partnery, kteří by byli schopni část produkce do Egypta přenést. S tím souvisí i celková snaha posílit infrastrukturu pro elektromobily, kterých bylo na počátku roku 2025 v Egyptě jen kolem 6 000, ambiciózní plány však počítají s produkcí až 600 tisíc kusů do roku 2030. Plán rozvoje dopravní infrastruktury na roky 2025/26 potom počítá s dokončením 110 km dlouhého úseku okruhu kolem káhirské aglomerace a silnice spojující Wádí el Natrun a El Alamein (135 km). Do doku 2030 cílí Egypt na výstavbu 3 000 km nových silnic a modernizaci dalších 4 000 km. Vzniknout má také 20 nových dálničních křižovatek a celkem 365 mostů. Egypt nadále podporuje přeměnu benzínového pohonu automobilů na ekologičtější CNG. V roce 2025 činil celkový počet automobilů s CNG pohonem 643 tisíc, dalších 165 tisíc má být přestavěno v roce 2026. S tím souvisí perspektivní příležitosti pro částečné dodávky či subdodávky do čerpacích stanic a center, které převod z benzínového pohonu na CNG provádějí, i dalších nezbytností (CNG lahve, skladovací systémy pro CNG a dodávky dílčích dílů do nově vybudovaných továren).

Výraznou proměnou prochází egyptská železnice, obrovské investice proudí jak do kompletního zhušťování a digitalizace železniční sítě (která v Egyptě zahrnuje 10 500 km a více než 80 nádraží), tak do modernizace vozového parku. Největšími a finančně nejnáročnějšími projekty je výstavba sítě vysokorychlostních tratí, lehká kolejová doprava a jednokolejnicová dráha („monorail“), která propojí Káhiru s Novým administrativním hlavním městem na východě a s Městem 6. října na západě. Egypt má také zájem o modernizaci signalizačních zařízení. Do roku 2030 mají být pomocí železnice přepraveny až 2 miliónů cestujících denně a přes 20 miliónů tun nákladu. S ohledem na relativně běžné železniční nehody bude čím dál více kladen důraz i na zabezpečení tratí i bezpečnostní standardy samotných souprav a jejich řádnou údržbu. Pokračuje projekt obnovy tramvajové trati Raml v Alexandrii, který si klade za cíl navýšit počet cestujících za jeden den ze 47 000 až na 128 000 a nárůst provozní rychlosti o 10 km/h.

Vzhledem ke strategické poloze a vlastnictví Suezského průplavu hraje významnou roli též námořní přeprava. Egypt chce proto do roku 2030 rozšířit pásmo pro kotvení lodí ve svých přístavech na celkem 100 km a prohloubit je na 18–22 metrů, čímž by se zvýšila jejich kapacita ze 270 až na 400 miliónů tun nákladu.

V obranné oblasti může ČR v Egyptě navázat na dlouhou tradici vzájemné spolupráce. Nejedná se pouze o obranně-průmyslový kontext, čeští výzkumníci a vědci v zemi pomáhali zakládat například vojenskou univerzitu, jejíž technické kurzy stále patří mezi nejlepší dostupné terciární vzdělání v regionu. Egypt dlouhodobě poptává výzkumné kapacity pro realizaci obranně-průmyslového výzkumu a vývoje. Z českých výrobků země dlouhodobě projevuje zájem o lehké palné zbraně, pozemní techniku včetně podvozků či výrobky duálního charakteru pro těžební potřeby (důlní výbušniny, speciální chemikálie aj.) i infrastrukturní projekty (výrobky na detonační práce při výstavbě silnic, železnic apod.). Poptávka po munici se v poslední době snížila úměrně růstu její produkce přímo v Egyptě, nadále naopak poptává trhaviny, které nedokáže v odpovídajícím množství vyrábět sám.

Útoky jemenských povstalců Hútíů na lodě v Rudém moři odstartované v roce 2023 mají stále za následek výrazný pokles plavidel proplouvajících Suezským průplavem, a tedy i příjmů z vybíraného mýta, což podněcuje egyptskou poptávku po zařízeních na sestřelování vzdušných cílů. Dlouhodobě špatná a často nestálá bezpečnostní situace u sousedů znamená pro Egypt poptávku po prostředcích na ochranu hranic, což je příležitostí pro české firmy a jejich inteligentní systémy a radarové technologie. Egyptské ozbrojené složky mají zájem též o padáky pro přepravu osob i materiálu. Dozvuky pandemie covid-19 již převážně utichly, přesto v omezené míře trvá poptávka po produktech pro chemickou a biologickou ochranu, jako jsou ochranné obleky, masky nebo zařízení pro dekontaminaci.

Podobně jako v jiných sektorech usiluje Egypt i v případě obranného a bezpečnostního průmyslu o přenos výroby do země, což by kromě zlevnění zboží vedlo k přenosu potřebného know-how a podpořilo jeho vývoz na zahraniční trhy. Konkrétně se Egypt zajímá o rozšiřování výroby střeliva pro velké ráže nebo výrobu a montáž dílů letecké techniky, naopak v oblasti malorážové munice je Egypt ve výrobě téměř soběstačný. Pod egyptskou armádu spadá kromě vojenské výroby i řada podniků ryze civilního charakteru a ozbrojené síly mají v zemi výrazný politický i ekonomický vliv, což s sebou u dodávek zboží prioritního strategického charakteru nese téměř neomezené možnosti. Každé dva roky se v Egyptě koná veletrh obranného průmyslu EDEX, který pravidelně přiláká stovky vystavovatelů a přes 30 tisíc návštěvníků.

Egypt má značné energetické zdroje fosilních paliv, prokazatelné zásoby činí kolem 3,3 mld. barelů ropy a 2,2 bilionu m3 zemního plynu. V případě zemního plynu cílí Egypt na produkci cca 65 mld. m3 ročně. Spolu s populačním růstem, urbanizací i industrializací roste také domácí spotřeba zemního plynu, který mj. zajišťuje téměř 80 % výroby elektrické energie v zemi. V letech 2025/26 chce Egypt provést 17 průzkumných vrtů v deltě Nilu a Středozemním moři s celkovou investicí téměř 500 mil. USD, v témže období plánuje realizaci sedmi rozvojových projektů a seismický průzkum největšího naleziště Zohr. Egyptské ministerstvo ropy a nerostných surovin v roce 2025 také vytipovalo celkem šest vhodných oblastí pro průzkum v oblasti Západní pouště a Suezského zálivu. V ropném a plynárenském sektoru působí více než padesát nadnárodních společností.

Těžba minerálů je oproti ropě a zemnímu plynu v Egyptě stále podfinancovaná, přestože od roku 2020 došlo k řadě reforem, které vedly ke zjednodušení systému nájemného, licencí nebo uzavírání smluv s investory. Egypt  chce zvýšit podíl těžebního sektoru na HDP na 5–6 % s cílem diverzifikovat národní hospodářství a uvolnit obrovské bohatství nerostných zdrojů. Egypt má značné množství zásob nerostných surovin včetně zlata, tantalitu a niobu, soustředěných především ve Východní poušti a na Sinajském poloostrově. V Egyptě se nachází na sto zlatých dolů, nejvýznamnějšími z nich jsou Sukari a Iqat na jihovýchodě země. Jen v oblasti Východní pouště jsou zásoby zlata odhadovány na 300 tun, Egypt přitom stále pokračuje v hledání nových nalezišť i zvyšování počtu výrobních míst. Koncese těžařské společnosti Shalateen láká potenciální investory na benefity jakými jsou osvobození od DPH, příspěvek na cestovné a ubytování atd. Egypt chce dále hrát významnější roli na poli jaderné energetiky (mj. v souvislosti s výstavbou elektrárny Dabaa) a rozvinout potenciál thoria, jehož odhadované zásoby činí v Egyptě na 380 tisíc tun.

Příležitosti se nabízejí v inovativních řešeních spojených s provozem a environmentální zátěží těžby. Kromě výrobců a dodavatelů vybavení do dolů a rafinérií se mohou uplatnit i firmy poskytující služby v oblasti odborného poradenství, vrtání, chemických zkoušek i geologického průzkumu a hledání nových ložisek obecně.