Reorganizace

Způsob řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku, kdy dlužník může i nadále vyvíjet podnikatelskou činnost, avšak pouze v mezích tzv. reorganizačního plánu, který sleduje mj. ozdravění provozu dlužníkova podniku a uspořádání vzájemných vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli. Při reorganizaci přitom dochází také k postupnému uspokojování pohledávek věřitelů.

Možností řešení dlužníkova úpadku v rámci reorganizace je mnoho a limity klade jen to, zda navržené řešení není českým právem zakázáno, a zda s ním souhlasí věřitelé. Věřitelé se pro účely reorganizace dlužníkova podniku rozdělují do skupin, které pak plán reorganizace schvalují. Věřitelé tak činí na schůzi věřitelů, která je za tímto účelem svolána. Věřitelé dále mají právo průběžně provádět kontrolu, jak dlužník plní reorganizační plán. Pro věřitele má takové řešení výhodu v tom, že pokud se podaří reorganizaci zrealizovat, s velkou mírou pravděpodobnosti budou jejich pohledávky uspokojeny ve větším rozsahu než by tomu bylo v případě, kdy by byla podnikatelská činnost dlužníka zastavena, a dlužníkův úpadek by se řešil konkursem.

Reorganizace připadá v úvahu jen u podnikatelů, kteří:

• nejsou v likvidaci,
• nejsou obchodníky s cennými papíry nebo osobami oprávněnými k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu,
• jejichž celkový roční úhrn čistého obratu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň 50 000 000 Kč, nebo zaměstná-li dlužník alespoň 50 zaměstnanců v pracovním poměru.

Oprávněným k podání návrhu na povolení reorganizace je dlužník nebo přihlášený věřitel. Návrh na povolení reorganizace podaný dlužníkem musí vedle obecných náležitostí obsahovat:

• označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat;
• dlužníkovi známé údaje o kapitálové struktuře a majetku osob, které dlužníka ovládají nebo které tvoří s dlužníkem koncern;
• údaj o způsobu navrhované reorganizace,
• k návrhu navíc dlužník přikládá seznam majetku a závazků.

Lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení reorganizace je sledován nepoctivý záměr, insolvenční soud jej zamítne.

Na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení reorganizace lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu:

• v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek, a to v závislosti na výsledku takového řízení,
• podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Rozhodnutí o povolení reorganizace obsahuje:

• výrok o povolení reorganizace,
• informaci o tom, kdo je insolvenčním správcem nebo případně, nebyl-li zatím ustanoven, pak výrok o jeho ustanovení,
• výzvu, aby dlužník ve lhůtě 120 dnů předložil reorganizační plán nebo aby bez zbytečného odkladu insolvenčnímu soudu sdělil, že jej předložit nehodlá,
• informaci o tom, za jakých podmínek mohou předložit reorganizační plán další osoby,
• případně může obsahovat i výrok o jiných opatřeních týkajících se majetkové podstaty a nezbytných k zajištění účelu reorganizace.

Právní mocí rozhodnutí o povolení reorganizace se ruší omezení dispozičních oprávnění dlužníka, ke kterým došlo ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu v dosavadním průběhu insolvenčního řízení.

Ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky povolení reorganizace, sestaví dlužník mezitímní účetní uzávěrku. Rozhodnutím o povolení reorganizace se pozastavuje výkon funkce valné hromady nebo členské schůze dlužníka a místo valné hromady nebo členské schůze dlužníka rozhoduje v její působnosti insolvenční správce.

V řízení o reorganizaci se dlužníci dělí do několika skupin, a to tak, aby v každé skupině byli věřitelé se zásadně shodným právním postavením a se zásadně shodnými hospodářskými zájmy. Rozdělení věřitelů do jednotlivých skupin obsahuje reorganizační plán, v němž se vždy uvede, podle jakých kritérií k rozdělení věřitelů došlo.

Reorganizační plán

Reorganizační plán vymezuje právní postavení dotčených osob v důsledku povolené reorganizace. Musí být sestaven tak, aby údaje v něm obsažené věrně zobrazovaly ekonomické a právní možnosti dlužníka.

Reorganizační plán musí povinně obsahovat:

• rozdělení věřitelů do skupin, s určením, jak bude nakládáno s pohledávkami věřitelů v jednotlivých skupinách,
• určení způsobu reorganizace,
• určení opatření k plnění reorganizačního plánu, zejména z hlediska nakládání s majetkovou podstatou, a s určením osob, které s ní mohou nakládat, včetně rozsahu jejich práv k nakládání s ní,
• údaj o tom, zda bude pokračovat provoz dlužníkova podniku nebo jeho části a za jakých podmínek,
• uvedení osob, které se budou podílet na financování reorganizačního plánu nebo převezmou některé dlužníkovy závazky anebo zajistí jejich splnění, včetně určení rozsahu, v němž jsou ochotny tak učinit,
• údaj o tom, zda a jak reorganizační plán ovlivní zaměstnanost v dlužníkově podniku, a o opatřeních, která mají být v tomto směru uskutečněna,
• údaj o tom, zda a jaké závazky vůči věřitelům bude mít dlužník po skončení reorganizace.

Způsob provedení reorganizace není závazně stanoven, nicméně lze ji provést zejména prostřednictvím těchto opatření:

• restrukturalizací pohledávek věřitelů, spočívající v prominutí části dluhů dlužníka včetně jejich příslušenství nebo v odkladu jejich splatnosti,
• prodejem celé majetkové podstaty nebo její části anebo prodejem dlužníkova podniku,
• vydáním části dlužníkových aktiv věřitelům nebo převodem těchto aktiv na nově založenou právnickou osobu, ve které mají věřitelé majetkovou účast,
• fúzí dlužníka – právnické osoby s jinou osobou nebo převodem jeho jmění na společníka se zachováním nebo změnou práv třetích osob, připouštějí-li to právní předpisy o hospodářské soutěži,
• vydáním akcií nebo jiných cenných papírů dlužníkem nebo novou právnickou osobou,
• zajištěním financování provozu dlužníkova podniku nebo jeho části,
• změnou zakladatelského dokumentu nebo stanov anebo jiných dokumentů upravujících vnitřní poměry dlužníka.

V reorganizačním plánu může být uplatněno i několik způsobů reorganizace současně, pokud to jejich povaha připouští.

Obecně platí, že reorganizační plán je účinný, jakmile rozhodnutí o jeho schválení nabylo právní moci. V reorganizačním plánu může být účinnost odložena na pozdější dobu. Od účinnosti reorganizačního plánu se zejména stanoví, že:

• dlužník je oprávněn nakládat s majetkovou podstatou (může být ale reorganizačním plánem omezeno),
• obnovuje se výkon funkce valné hromady společnosti nebo členské schůze družstva,
• ruší se zákaz započtení pohledávek
• zanikají práva všech věřitelů vůči dlužníkovi,
• zanikají ze zákona práva třetích osob k majetku, který náleží do majetkové podstaty.

Účinnost reorganizačního plánu se nedotýká práv věřitelů vůči spoludlužníkům a ručitelům dlužníka. Po účinnosti reorganizačního plánu lze proti dlužníku nařídit a provést výkon rozhodnutí nebo exekuci k vymožení pohledávek.

Provedení procesních úkonů spojených s účinností reorganizačního plánu zajišťuje insolvenční správce.

Skončení reorganizace

Insolvenční soud zruší rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu:

• do 6 měsíců od jeho účinnosti, zjistí-li, že některému věřiteli byly poskytnuty zvláštní výhody, aniž s tím ostatní věřitelé stejné skupiny souhlasili, nebo že schválení reorganizačního plánu bylo dosaženo podvodným způsobem,
• do 6 měsíců od jeho účinnosti, zjistí-li že schválení reorganizačního plánu bylo dosaženo podvodným způsobem,
• do 3 let od jeho účinnosti, pokud byl dlužník, jeho statutární orgán nebo člen statutárního orgánu pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, kterým dosáhl schválení reorganizačního plánu nebo podstatně zkrátil věřitele.

Rozhodne-li insolvenční soud o zrušení reorganizačního plánu, mohou věřitelé bez dalšího požadovat uspokojení pohledávek a jiných práv, která měli před jeho schválením. Práva věřitelů a třetích osob založená reorganizačním plánem nejsou dotčena.

Insolvenční soud rozhodne o přeměně reorganizace v konkurs, jestliže:

• reorganizace byla povolena na návrh dlužníka a ten její přeměnu v konkurs po tomto povolení navrhl,
• oprávněná osoba nebo osoba určená schůzí věřitelů nesestaví ve stanovené lhůtě reorganizační plán ani po jejím případném prodloužení insolvenčním soudem nebo předložený reorganizační plán vezme zpět, a do 30 dnů poté nebude podán návrh na svolání schůze věřitelů za účelem rozhodnutí o tom, která jiná osoba má přednostní právo sestavit reorganizační plán, anebo tato jiná osoba nesestaví ve stanovené lhůtě reorganizační plán nebo jej vezme zpět,
• insolvenční soud neschválil reorganizační plán a oprávněným osobám uplynula lhůta k jeho předložení,
• v průběhu provádění reorganizačního plánu dlužník neplní své podstatné povinnosti stanovené tímto plánem nebo ukáže-li se, že podstatnou část tohoto plánu nebude možné plnit,
• dlužník neplatí řádně a včas úroky nebo v podstatném rozsahu neplní své jiné splatné peněžité závazky,
• dlužník po schválení reorganizačního plánu přestal podnikat, ačkoli podle reorganizačního plánu podnikat měl, nebo
• dlužník po schválení reorganizačního plánu neuhradil pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené jim na roveň.

Restrukturalizační portál Ministerstva spravedlnosti

Preventivní restrukturalizace je právní nástroj určený pro obchodní korporace, které se ocitly v tíživé finanční situaci, ale zároveň dosud nejsou v úpadku. Jejím cílem tak je předejití úpadku obchodní společnosti a obnova nebo zachování provozuschopnosti podniku postiženého finanční krizí prostřednictvím sestavení a následného plnění restrukturalizačního plánu schváleného buď všemi dotčenými věřiteli, nebo jejich částí a soudem. Obsahem restrukturalizačního plánu je dohoda ohledně změny závazků postiženého podnikatele – v praxi jde o prodloužení splatnosti dluhu, částečné odpuštění a podobně.

Mezi signály značící nastávající finanční krizi podniku lze zařadit například:

• klesající tržby,
• zvýšené čerpání kontokorentu,
• zpoždění s placením účtů,
• výnosy nepokrývají náklady,
• prodlení s platbou daně z přidané hodnoty,
• požadavek banky dodatečné zajištění úvěru.

Pro obchodní korporace, čelící nelehké finanční situaci, spustilo Ministerstvo spravedlnosti Restrukturalizační portál, který přináší přehledné informace, metodickou podporu a praktické nástroje, které mohou pomoci podnikům včas rozpoznat hrozící úpadek a přijmout potřebná opatření. Součástí portálu je mimo jiné nástroj Finanční zdraví, díky kterému si můžete zdarma a anonymně otestovat finanční stav vaší firmy.

Oddlužení

Oddlužení, jakožto nejpoužívanější forma řešení úpadku, umožňuje řešit úpadek fyzických osob, případně i právnických osob, které ale zároveň nejsou považovány za podnikatele a současně nemají dluhy z podnikání.

Nově však dluh z podnikání však nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže:

• s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, přičemž platí, že věřitel souhlasí, pokud nejpozději spolu s přihláškou své pohledávky výslovně nesdělí, že s řešením úpadku oddlužením nesouhlasí, a toto své stanovisko odůvodní, nebo
• jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka z důvodu zcela nepostačujícího majetku dlužníka anebo pro splnění rozvrhového usnesení.
• jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Oddlužení je způsob řešení úpadku, při němž se konsolidují dlužníkovy dluhy tak, aby nezajištění věřitelé byli uspokojeni alespoň částečně. Osoby, které chtějí využít oddlužení, musí přitom splnit několik požadavků:

• schopnost splácet v plné výši odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce,
• schopnost splácet věřitelům alespoň do výše odměny a hotových výdajů insolvenčního správce,
• poctivý záměr,
• schopnost splácet pohledávky na výživném,
• dosavadní odpovědný přístup v insolvenčním řízení,
• nemít kvalifikovanou insolvenční historii (tj. posledních 12 letech nebylo přiznáno osvobození od placení pohledávek, v posledních 5 letech nebyl návrh na povolení oddlužení zamítnut či zrušen pro nepoctivý záměr a v posledních 3 měsících nebyl vzat zpět návrh na povolení oddlužení).

Jedním z cílů tohoto institutu je kromě konsolidace ekonomické situace dlužníka rovněž dlužníkovo „hospodářské ozdravění“. Toto řešení má umožnit dlužníkovi „nový start“ a současně snížit náklady veřejných rozpočtů na sanaci těch, kteří se ocitli v sociální krizi.

Výhoda, kterou institut oddlužení přináší pro věřitele, spočívá v tom, že od dlužníka získají alespoň částečné uhrazení svých pohledávek. Institut oddlužení vychází z předpokladu, že pokud je dána dlužníkovi možnost osvobození od placení zbytku dluhu, dlužník se sám mnohem aktivněji zapojí do umořování svého dluhu vůči věřitelům. V konečném důsledku může věřitel docílit větší míry uspokojení svých pohledávek. Principiálně se vychází z toho, že oddlužení sleduje uspokojení těch dlužníků, kteří se do úpadku nedostali v důsledku své podnikatelské činnosti, ale činnosti běžné – zejména provozu domácnosti.

O návrhu na povolení oddlužení, který musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem, rozhoduje insolvenční soud. Návrh na povolení oddlužení musí být za dlužníka sepsán a podán oprávněnými osobami podle insolvenčního zákona. Blíže o oprávněných osobách v části tohoto článku s názvem „Zahájení insolvenčního řízení a podání insolvenčního návrhu.“

Manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, mohou tento návrh podat společně, tedy za takové manžele může být sepsán a podán společný insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení oprávněnou osobou. Pro posouzení oprávněnosti podat společný návrh manželů na povolení oddlužení, je rozhodné, zda jde o manžele ke dni, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu.

Společný návrh manželů na povolení oddlužení musí obsahovat výslovné prohlášení obou manželů, že souhlasí s tím, aby veškerý jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů. Podpisy obou manželů u tohoto prohlášení musí být úředně ověřeny. Po celou dobu trvání insolvenčního řízení mají manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka.

Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři zveřejněném Ministerstvem spravedlnosti ČR a musí obsahovat níže uvedené:

• označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat,
• údaje o schopnostech a možnostech dlužníka vykonávat výdělečnou činnost a údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 12 měsících,
• údaje o příjmech dlužníka za posledních 12 měsíců,
• návrh způsobu oddlužení nebo sdělení, že dlužník takový návrh nevznáší.

Pokud zákon nestanoví jinak, podpis dlužníkova manžela na návrhu na povolení oddlužení se nevyžaduje.

K návrhu na povolení oddlužení musí dlužník dále připojit:

• a) seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil,
• b) listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za posledních 12 měsíců (např. výplatní pásky, prohlášení o dani, daňové přiznání a daňový výměr),
• c) čestné prohlášení, že byl při sepisu insolvenčního návrhu poučen o svých povinnostech v insolvenčním řízení, že v oddlužení bude řádně platit pohledávky svých věřitelů, že vynaloží veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k jejich plnému uspokojení, že bude plnit všechny povinnosti vyplývající z tohoto zákona a z rozhodnutí o schválení oddlužení a že bude přiznávat veškeré své příjmy v plné výši.

Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže:

• jím je sledován nepoctivý záměr, nebo
• dlužník nebude schopen splácet v plné výši ani hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, přičemž výše splátky ostatním věřitelům, včetně věřitelů pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň, nesmí být nižší než tato pohledávka náležící za období plnění splátkového kalendáře, a dále ani pohledávky věřitelů na výživném ze zákona, a odměnu ze sepsání návrhu.

Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže:

• dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení;
• v posledních 12 letech před podáním insolvenčního návrhu bylo dlužníku pravomocným rozhodnutím přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny;
• v posledních 5 letech před podáním insolvenčního návrhu byl návrh dlužníka na povolení oddlužení pravomocně zamítnut z důvodu, že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo jestliže z téhož důvodu nebylo oddlužení schváleno nebo bylo schválené oddlužení zrušeno;
• v posledních 3 měsících před podáním insolvenčního návrhu vzal dlužník svůj předchozí návrh na povolení oddlužení zpět.

Nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí.

Oddlužení lze provést:

• zpeněžením majetkové podstaty nebo
• plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.

Zpeněžení majetkové podstaty

Při zpeněžení majetkové podstaty v rámci oddlužení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a zpeněžení má tytéž účinky jako zpeněžení majetkové podstaty v konkursu.

Pokud není stanoveno jinak, do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení.

V rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud:

• označí majetek, který podle stavu ke dni vydání rozhodnutí náleží do majetkové podstaty, včetně majetku, který se stane součástí majetkové podstaty podle § 412 odst. 1 písm. b), pokud jde o majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, a hodnoty získané z neúčinného právního jednání.

Plnění splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty

Dlužník je do doby podání zprávy pro osvobození měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení.

Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen vydat insolvenčnímu správci majetek náležející do majetkové podstaty ke zpeněžení postupem obdobným podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a dále do doby podání zprávy pro osvobození měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

Ode dne, od kterého nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, do dne, kdy došlo ke splnění předpokladů pro osvobození nebo kdy bylo dlužníku oddlužení zrušeno, je dlužník povinen podle § 412 odst. 1 insolvenčního zákona:

• vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat,
• hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy a část výtěžku zpeněžení majetku náležejícího do společného jmění manželů, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře (platí, že za mimořádný příjem se nepovažují plnění z pojistných smluv o škodovém pojištění a plnění z titulu práva na náhradu majetkové a nemajetkové újmy),
• bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání,
• vždy po uplynutí 3 kalendářních měsíců k patnáctému dni následujícího kalendářního měsíce předložit insolvenčnímu soudu přehled svých příjmů za uplynulé měsíce, neurčí-li insolvenční soud jinou dobu předkládání nepřevyšující 12 kalendářních měsíců; insolvenční soud může stanovit i to, že přehled příjmů bude dlužník předkládat pouze insolvenčnímu správci, který jej přiloží k nejbližší zprávě o stavu insolvenčního řízení a vyjádří se k jeho obsahu,
• nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení,
• neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody,
• nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit,
• vynaložit veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů.

Rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty doručí insolvenční soud do vlastních rukou také plátci mzdy dlužníka.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.