Jak postupovat při žádosti o poskytnutí informací?

Nejen prostřednictvím registru smluv se může běžný občan seznámit s činností veřejné správy. Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění, umožňuje jakékoli osobě žádat povinné subjekty o informaci.

Mezi povinné subjekty patří státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány, ale i další veřejné instituce. Tento praktický návod umožní získat od orgánů státní správy mnohdy nezbytné informace z nejrůznějších oborů.

Související předpisy:

Související články:

Úvod

Právo na informace je jedním ze základních lidských práv občana v demokratickém státě. V České republice je zakotveno primárně v čl. 17 odst. 5 Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „Listina“), který stanoví, že státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Prováděcím předpisem k citovanému článku Listiny je zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“).

Významným nástrojem v oblasti informací o veřejné správě a jejím hospodaření je také tzv. registr smluv zřízený 1. července 2016. Prostřednictvím registru smluv jsou veřejné subjekty povinny obecně zveřejňovat všechny soukromoprávní smlouvy, které uzavřou. Tyto smlouvy bylo sice možné získat i před zavedením registru smluv právě skrze žádost dle informačního zákona, nicméně cílem současné úpravy je jednoduché zpřístupnění informací o tom, jak je nakládáno s veřejnými prostředky a posílit tak transparentnost veřejné správy. Blíže se k tomuto tématu můžete dočíst v článku o registru smluv.

V tomto článku předkládáme praktický návod, jak může občan – podnikatel žádat od orgánů veřejné správy důležité informace z nejrůznějších oborů právě na základě informačního zákona.

Kdo má právo na informace?

Dle ustanovení § 3 odst. 1 informačního zákona může o poskytnutí informace žádat jakákoli fyzická i právnická osoba.

Pokud tedy podnikatel bude požadovat po veřejném subjektu informaci, může tak učinit i za právnickou osobu – například za obchodní společnost nebo spolek. Jako žadatele tedy označí např. obchodní společnost XY s.r.o., která je zastoupena panem Novákem, jednatelem.

Koho o informaci žádat?

Jak již bylo zmíněno v úvodu, subjekty, které mají podle informačního zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou dle ustanovení § 2 informačního zákona tyto:

  • a) státní orgány;
  • b) územní samosprávné celky a jejich orgány;
  • c) veřejné instituce, k jejichž působnosti se dotazovaná informace vztahuje, a dále
  • d) subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti.

a) státní orgány

Státní orgány jsou subjekty, skrze které stát vykonává státní moc. Právě zde zákonodárce způsobil výkladové nejasnosti, když určil, že informace o své působnosti poskytují všechny státní orgány, aniž by tyto orgány blíže definoval.

Obecně lze říci, že státní moc je vykonávána prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní, a tedy že všechny tyto jmenované orgány budou povinnými subjekty.

Typicky se bude jednat o obě komory Parlamentu ČR, dále pak o vládu, její ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy zřízené na základě zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Z ústředních orgánů státní správy lze jmenovat kromě jednotlivých ministerstev například:

  • Český statistický úřad,
  • Český úřad zeměměřický a katastrální,
  • Úřad průmyslového vlastnictví,
  • Energetický regulační úřad,
  • Úřad pro ochranu hospodářské soutěže,
  • Úřad vlády České republiky, a další.

Dále lze do kategorie státních orgánů řadit také státní zastupitelství, všechny typy soudů včetně Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR. Povinným subjektem je také Česká národní banka, Nejvyšší kontrolní úřad či veřejný ochránce práv.

b) územní samosprávné celky a jejich orgány

Územními samosprávnými celky jsou dle čl. 99 Ústavy ČR obce a kraje. Informační povinnost se vztahuje také na jejich orgány, a to jednak na orgány vykonávající přenesou působnost – tj. obecní úřady (městské úřady, magistráty, úřady městských obvodů, úřady městských částí) či krajské úřady, a jednak na orgány vykonávající samostatnou působnost – tj. rada obce/ kraje, starosta/ hejtman, zastupitelstvo obce/kraje.

Je však nutné rozlišovat, zda požadovaná informace patří do výkonu samostatné či přenesené působnosti, a dle toho směřovat žádost na konkrétní orgán obce nebo kraje. Informační povinnost platí i pro další orgány, které jsou obcemi nebo kraji zřizovány (např. obecní policie nebo základní a mateřské školy zřizované obcí a další).

c) veřejné instituce

Opět se jedná o povinný subjekt, který je ovšem vymezen neurčitým pojmem, a jeho obsah tedy musela dovodit judikatura. Jedná se například o tyto instituce:

  • Česká televize,
  • Český rozhlas,
  • Všeobecná zdravotní pojišťovna,
  • Fond národního majetku,
  • Ředitelství silnic a dálnic, příspěvková organizace,
  • Národní památkový ústav,
  • Kancelář prezidenta republiky,
  • Fakultní nemocnice,
  • Dopravní podnik hl. m. Prahy a další.

Vedle výše uvedených institucí jsou povinnými subjekty též právnické a fyzické osoby, kterým zákon svěřuje rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech jiných fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy. Tyto subjekty ovšem mají informační povinnost pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Pravidelné novinky e-mailem