Manažerská smlouva



Vznik pracovního poměru

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, stanoví, že se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou, pokud není stanoveno jinak. I v případě, že k obsazení pracovního místa dojde kupříkladu na základě volby, jedná se pouze o předpoklad, předcházející uzavření pracovní smlouvy. Specifickým typem vzniku pracovního poměru je pak jmenování.

Podle současné harmonizované právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 tedy může pracovní poměr vzniknout buď pracovní smlouvou, nebo jmenováním. Níže bude stručně pojednáno o obou těchto způsobech vzniku pracovního poměru.

Pracovní smlouva

Pracovní smlouvu uzavírá zaměstnanec a zaměstnavatel, přičemž pracovní poměr vzniká dnem, který je v pracovní smlouvě uveden jako den nástupu zaměstnance do práce. Z pracovního poměru zaměstnanci i zaměstnavateli vznikají vzájemná práva a povinnosti, jež podrobně upravuje zákoník práce.

Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně a musí obsahovat nejméně tyto náležitosti:

  • druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat,
  • místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána,
  • den nástupu do práce.

Jestliže zvláštní právní předpis nebo stanovy spolku vyžadují, aby se obsazení pracovního místa uskutečnilo na základě volby příslušným orgánem, nevzniká pracovní poměr samotným aktem volby. Volba je pouze předpokladem pro uzavření pracovní smlouvy; pracovní poměr v takovém případě vzniká až dnem, který je v pracovní smlouvě sjednán jako den nástupu do práce.

Jmenování

Dle zákoníku práce musí být pro vznik pracovního poměru jmenováním kumulativně splněny následující podmínky:

  • musí jít o vedoucí pracovní místo a
  • musí jít o případ stanovený zákoníkem práce nebo zvláštním právním předpisem.

Vedoucí pracovní místo

Ustanovení § 11 zákoníku práce o vedoucím pracovním místě stanoví: „Vedoucími zaměstnanci zaměstnavatele se rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Vedoucím zaměstnancem je nebo se za vedoucího zaměstnance považuje rovněž vedoucí organizační složky státu.“

Stanovené případy

Nezakládá-li zvláštní právní předpis vznik pracovního poměru jmenováním, podle ust. § 33 odst. 3 zákoníku práce se pracovní poměr zakládá jmenováním pouze u vedoucího:

  • a) organizační složky státu,
  • b) organizačního útvaru organizační složky státu,
  • c) organizačního útvaru státního podniku,
  • d) organizačního útvaru státního fondu,
  • e) příspěvkové organizace,
  • f)  organizačního útvaru příspěvkové organizace,
  • g) organizačního útvaru v Policii České republiky,

a v případech stanovených zvláštním právním předpisem.

V případě organizační složky státu a organizačního útvaru organizační složky státu (písm. a) a b):

Co je organizační složkou státu upravuje zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Podle ustanovení § 3 odst. 1 jsou organizačními složkami státu „ministerstva a jiné správní úřady státu, Ústavní soud, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky a jiná zařízení, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis anebo tento zákon (§ 51); obdobné postavení jako organizační složka státu má Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu.“

V případě organizačního útvaru státního podniku (písm. c):

Problematika státního podniku je upravena v zákoně č. 77/1997 Sb., o státním podniku. Jmenováním se pracovní poměr zakládá u vedoucích organizačních útvarů státního podniku. S účinností od 1. 1. 2008 byla ze zákona vypuštěna zmínka o tom, že jmenováním se zakládá pracovní poměr též u ředitelů státního podniku.

Podle ust. § 12 odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ředitele jmenuje a odvolává ministr, případně vláda, pokud si to vyhradí. Z tohoto právního stavu lze vyvodit, že ředitel státního podniku je vedoucím zaměstnancem, jehož pracovní poměr je založen jmenováním i poté, co výslovná zmínka o něm byla ze zákona vypuštěna. Ředitel státního podniku je tak statutárním orgánem, který tuto funkci vykonává v pracovním poměru (na rozdíl od statutárních orgánů obchodních společností, jejichž právní poměry se neřídí zákoníkem práce).

Organizační členění státního podniku je ve výhradní působnosti podniku; každý státní podnik tedy svým organizačním řádem stanoví, kolik a jakých organizačních útvarů zřídí.

V případě organizačního útvaru státního fondu (písm. d):

V České republice existuje celá řada státních fondů s nejrůznějším posláním; tyto fondy bývají obvykle upraveny svým vlastním zákonem. Příkladem uvádíme některé zákony upravující problematiku fondů:

  • zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu,
  • zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení,
  • zákon č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury,
  • zákon č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů
  • zákon č. 239/1992 Sb., o Státním fondu kultury České republiky,
  • zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky.

V případě příspěvkové organizace a organizačního útvaru příspěvkové organizace (písm. e) a f):

Problematiku příspěvkových organizací řeší zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích v § 54 a též zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů v § 27 a následujících.

V případě organizačního útvaru v Policii České republiky (písm. g):

Podrobnější úpravu Policie České republiky přináší zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky a jeho prováděcí předpisy.

V případech stanovených zvláštním právním předpisem:

Jako příklad vzniku pracovního poměru jmenováním na základě zvláštního právního předpisu lze uvést například:

  • zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, ust. § 2 odst. 5 až 7,
  • zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ust. § 102 odst. 2 písm. g) a ust. § 103 odst. 3,
  • zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ust. § 59 odst. 1 písm. c) a ust. § 61 odst. 3 písm. b),
  • zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ust. § 68 odst. 2 písm. v) a ust. § 72 odst. 3 písm. b),
  • zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, ust. § 131.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Pravidelné novinky e-mailem