Obchodní právo – základní instituty a smluvní problematika

Žaloby a žalobní právo

Žalobní právo

Žalobní právo je chápáno jako obecný prostředek k uplatnění jakéhokoli práva před soudem. Jedná se o právo na poskytnutí ochrany státem v situacích, kdy ostatní řešení již nepřicházejí v úvahu. V obchodní oblasti půjde zejména o situaci porušování smluvních závazků, kdy smluvní strany neúspěšně vyčerpaly mimosoudní způsoby řešení dané situace nebo je z okolností případu zřejmé, že strany (strana) nemají zájem na smírném řešení určitého sporu. Žalobní právo je v tomto smyslu právo na vydání soudního rozhodnutí na žádost, která je závislá na existenci hmotného práva (práva obchodního, občanského).

Mezi základními nezadatelnými lidskými právy zaujímá výrazné místo tzv. právo na soudní ochranu (právo na spravedlivý proces). Listina základních práv a svobod (ústavní zákon č. 2/1993 Sb.) stanoví ve svém článku 36 – každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

Právo na spravedlivý proces je koncipováno jako subjektivní právo každého jednotlivce vůči státu jako povinného subjektu na poskytnutí náležité právní ochrany tomu, kdo se jí dovolá.

Pojem žaloby

Žaloba, jakožto návrh na zahájení řízení, je významný právní institut. Civilní žaloba (žaloba v občanskoprávních a v obchodněprávních věcech) je procesní úkon, jímž se žalobce obrací na soud s návrhem, aby o jeho určitém právu proti určitému odpůrci rozhodl. Zároveň se tak obrací na žalovaného, který má zásadně rovné postavení s žalobcem (výraz principu rovnosti), avšak obrací se na něho výlučně prostřednictvím soudu.

Složky civilní žaloby

Obligatorní (nepostradatelné) obsahové složky jsou ty, jejichž prvky dostatečně žalobu individualizují a umožňují určení její totožnosti. Jedná se o:

  • označení soudu, kterému je žaloba určena,
  • označení stran (resp. účastníků řízení),
  • předmět žaloby (žalobní nárok, petit),
  • žalobní důvod (popis rozhodných skutečností),
  • označení důkazů,
  • datum a podpis.

Strany

Jedním z požadavků individualizace žaloby je přesné vymezení okruhu účastníků. Je povinností žalobce přesně označit toho, proti komu žaloba směřuje (žalovaného, odpůrce). Označení účastníků v žalobě je nezbytné také proto, aby jim soud mohl garantovat rovnost a uplatnění veškerých procesních práv již od samého počátku řízení.

Předmět žaloby

Předmětem žaloby je tzv. žalobní nárok – žalobcův nárok v žalobě uplatňovaný, který musí žalobce přesně vyjádřit. Nejčastěji půjde o nárok, aby bylo poskytnuto plnění, aby byl soudem založen, změněn či zrušen právní vztah, nebo aby soud určil, že právní vztah existuje či nikoli.

Žalobní důvod

Žalobní, resp. právní důvod představuje ten právní poměr (př. závazkový vztah) o nějž žalobce opírá svůj uplatňovaný nárok a který vyplývá z tvrzených skutečností.

Náležitosti žaloby

Žaloba, jakožto návrh na zahájení řízení, musí vždy obsahovat tyto náležitosti:

  • přesné označení účastníků (jejich zástupců) – obchodní firma a sídlo právnické osoby,
  • identifikační číslo,
  • vylíčení rozhodujících skutečností,
  • označení důkazů, jichž se žalobce dovolává,
  • žalobní petit (tedy to, čeho se žalobce domáhá).

Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí žaloba dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby nebo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné pro identifikaci účastníků.

Zahájení řízení (příslušnost)

Řízení se zahajuje na návrh, který se v případech týkajících se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným nazývá žaloba. Řízení je zahájeno dnem, kdy byla soudu žaloba doručena. Zahájení řízení pak brání tomu, aby o téže věci probíhalo u jiného soudu stejné řízení.

K řízení v prvním stupni jsou až na výjimky příslušné okresní soudy, resp. soudy obvodní v Praze a Městský soud v Brně.

Krajské soudy a Městský soud v Praze rozhodují v těchto sporech:

  1. ve sporech o vzájemné vypořádání úhrady přeplatku na dávce důchodového pojištění, nemocenského pojištění, státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi a ve sporech o vzájemné vypořádání regresní náhrady zaplacené v důsledku vzniku nároku na dávku nemocenského pojištění,
  2. ve sporech o určení nezákonnosti stávky nebo výluky,
  3. ve sporech týkajících se cizího státu nebo osob požívajících diplomatických imunit a výsad, jestliže tyto spory patří do pravomoci soudů České republiky,
  4. ve sporech o zrušení rozhodnutí rozhodce o plnění závazků z kolektivní smlouvy,
  5. ve věcech vyplývajících z právních poměrů, které souvisejí se zakládáním obchodních korporací, ústavů, nadací a nadačních fondů a ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy, jakož i mezi společníky nebo členy navzájem, vyplývají-li z účasti na obchodní korporaci,
  6. ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy a členy jejich orgánů nebo likvidátory, jde-li o vztahy týkající se výkonu funkce členů orgánů nebo likvidace,
  7. ve sporech vyplývajících z práva duševního vlastnictví,
  8. ve věcech ochrany názvu a pověsti právnické osoby,
  9. ve sporech z finančního zajištění a sporech týkajících se investičních nástrojů a cenných papírů, i když se nejedná o investiční nástroje,
  10. ve sporech z obchodů na komoditní burze,
  11. ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků a sporů z toho vzniklých, s výjimkou sporů o příspěvky členů společenství vlastníků na správu domu a pozemku, sporů o zálohy na úhradu za služby a způsobu rozúčtování cen služeb,
  12. ve sporech o ochranu práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním nebo nedovoleným omezením soutěže,
  13. ve sporech z přeměn právnických osob,
  14. ve sporech z nakládání s obchodním závodem nebo jeho částí,
  15. ve sporech ze smluv na stavební práce, které jsou nadlimitními veřejnými zakázkami, včetně dodávek nezbytných k provedení těchto smluv,
  16. ve věcech zákonného ručení při porušení péče řádného hospodáře,
  17. ve sporech vyplývajících z úpravy podnikatelských seskupení,
  18. ve sporech o zajištění pohledávek věřitelů při snížení základního kapitálu obchodních společností nebo při snížení základního členského vkladu družstev.

Z hlediska místní příslušnosti je k řízení příslušný tzv. obecný soud účastníka (žalovaného), proti němuž návrh (žaloba) směřuje, nestanoví-li zákon jinak.

Obecným soudem fyzické osoby, která je podnikatelem, je ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů okresní, resp. krajský soud, v jehož obvodu má místo podnikání; nemá-li místo podnikání, je obecným soudem okresní (krajský) soud, v jehož obvodu má fyzická osoba bydliště a nemá-li bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje.

Obecným soudem právnické osoby je okresní (krajský) soud, v jehož obvodu má právnická osoba sídlo. Proti zahraniční osobě lze podat žalobu i u soudu, v jehož obvodu je v ČR umístěn její závod nebo organizační složka jejího závodu.

Vedle obecného soudu žalovaného je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu (tzv. příslušnost daná na výběr):

  • má žalovaný své stálé pracoviště,
  • došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody,
  • je umístěna organizační složka závodu fyzické nebo právnické osoby, která je žalovanou, týká-li se spor této složky,
  • je platební místo, uplatňuje-li se právo ze směnky, šeku nebo jiného cenného papíru,
  • je sídlo burzy, jde-li o spor z burzovního obchodu.

Druhy žalob

Žaloba slouží k ochraně různorodých porušených či ohrožených práv. Zákonná úprava rozlišuje žaloby s ohledem na obsah jejich petitu (podle žalobního návrhu), a to na:

  • žaloby ve věci osobního stavu (tzv. statusové),
  • žaloby na plnění,
  • žaloby určovací,
  • žaloby o založení, změnu či zrušení právního vztahu (tzv. konstitutivní).

Žaloba ve věci osobního stavu (tzv. statusové)

Mezi věci osobního stavu se řadí řízení o rozvod, neplatnost manželství, o určení, zda tu manželství je či není, o určení otcovství, o osvojení, o způsobilosti k právním úkonům, o prohlášení za mrtvého atd. Tyto žaloby směřují k autoritativní úpravě osobního stavu osob, které zpravidla nelze upravit jinou než soudní cestou.

Žaloba na plnění

Jedná se o nejtypičtější druh civilních žalob. Jejich cílem je, aby byl žalovaný povinen k určitému plnění. Rozsudek v těchto věcech je zároveň i exekučním titulem pro případ, že by žalovaný nesplnil svou povinnost dobrovolně ve lhůtě rozsudkem mu uložené. Tuto povinnost však soud nezakládá, vždy se jedná o povinnost, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu (např. ze smlouvy) nebo z porušení práva, a kterou měl žalovaný již dříve splnit sám. Jde tedy o žaloby, jimiž se žalobce domáhá zaplacení určitého peněžitého plnění, vydání určité věci movité, u nemovitostí je třeba žalovat na vyklizení dané nemovitosti.

Žaloba určovací

Cílem takovéto žaloby je, aby soud autoritativně v rozsudku vyřkl, že určitý právní vztah existuje či neexistuje. Právo tedy umožňuje, aby bylo žalováno na určení existence určitého práva nebo právního vztahu, anebo na určení neexistence práva či právního vztahu.

Odlišnost určovací žaloby od žaloby na plnění je v tom, že žalobou určovací se žalobce nedomáhá přisouzení nějakého plnění (nedomáhá se tedy exekučního titulu). Nejčastěji je předmětem určení existence či neexistence vlastnického práva, spoluvlastnického podílu, nájemního či podnájemního vztahu atd.

Podmínkou úspěšnosti žaloby je žalobcův naléhavý právní zájem na požadovaném určení, tedy že z objektivně neurčité či nejasné existence právního vztahu hrozí žalobci nebezpečí nějaké újmy. Žalobce se bude například domáhat určení neplatnosti smlouvy nebo určení vlastnického práva. Nelze žalovat na zrušení smlouvy, neboť soud nemůže uzavřenou smlouvu svým výrokem zrušit.

Žaloba o založení, změnu či zrušení právního vztahu

Jedná se o tzv. právotvorné žaloby, jimiž se žalobce domáhá vydání konstitutivního (právotvorného) rozhodnutí – žádá soud, aby založil, změnil nebo zrušil právní poměr mezi účastníky, nebo aby nově upravil jejich vzájemná práva a povinnosti. Tento druh žalob je charakterizován tím, že se vždy opírá o výslovné ustanovení zákona – soud může zakládat, měnit a rušit právní poměry pouze tam, kde to zákon výslovně stanoví (např. ustanovení § 724 a násl. OZ stanoví, že na návrh některého z manželů soud zúží společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti v případě, že jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní korporaci).

Náklady řízení – soudní poplatky

Soudní řízení je vždy spojeno s výdaji, které mají různou povahu a účel. Některé náklady nese stát (obecné náklady – provoz soudních budov atd.) a jiné jsou nuceni vynaložit účastníci řízení. Jedná se zejména o soudní poplatky, hotové výdaje, ztrátu na výdělku, odměnu advokáta apod. Mimo to vznikají náklady řízení i dalším osobám zúčastněným na řízení a státu – zejména náklady důkazů.

Náklady řízení plní dvě funkce – funkci preventivní a sankční. Přístup k soudnímu řízení bez nutnosti jakýchkoli výdajů s sebou nese riziko jeho zneužívání, a proti takovým případům působí právní úprava nákladů preventivně. Sankční funkce nákladů řízení spočívá v tom, že účastník řízení, který svým protiprávním jednáním (např. porušením povinností vyplývajících ze smlouvy) zapříčinil, že druhá strana musí bránit svá práva soudní cestou, ponese povinnost nahradit náklady řízení, které takto vzniknou.

Soudní ochrana práv však musí být spojena s náklady přiměřenými, neboť státní moc je povinna každému zajistit právo na soudní ochranu ve smyslu ustanovení Listiny základních práv a svobod. Proto v případech, kdy by vynaložení nákladů řízení mělo znamenat překážku k soudní ochraně práv a oprávněných zájmů, zakotvuje právo možnost osvobození od soudního poplatku při naplnění podmínek stanovených zákonem.

Předmět a výši soudních poplatků stanoví zákon o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb., v platném znění. Jeho sazebník vymezuje výši poplatků s ohledem na předmět soudního řízení. Jedná-li se o řízení, jehož předmětem je peněžité plnění, činí soudní poplatek:

  • u plnění do 20 000 Kč včetně činí poplatek 1000 Kč,
  • v částce vyšší než 20 000 Kč do 40 000 000 pak 5 % z této částky,
  • v částce  40 000 000 Kč, je soudní poplatek stanoven ve výši 2 000 000 Kč a 1 % z částky přesahující 40 000 000 Kč.

Pokud si žalobce není jistý výší soudního poplatku, může v žalobě uvést, že soudní poplatek bude uhrazen na výzvu soudu. V takovém případě se vyhne protahování sporu v případě, že by poplatek byl uhrazen v nižší než zákonem požadované částce nebo naopak administrativním komplikacím, pokud by žalobce soudní poplatek uhradil v částce vyšší, než zákon vyžaduje.

Zvláštní řízení soudní ve věcech podnikatelů

Mimo řízení sporných, která jsou popsána výše, a která jsou typická tím, že se jej účastní dvě strany, a to žalobce a žalovaný, se podnikatelé mohou dostat při výkonu podnikání i do situace, kdy budou účastníky zvláštního řízení soudního, označovaného také jako nesporné řízení. Takový to postup soudu podléhá pak zákonu č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

Oproti občanskému soudnímu řádu se liší především tím, že účastníky řízení nejsou žalobce a žalovaný, ale navrhovatel a ten, o jehož právech a povinnostech má být rozhodnuto, anebo navrhovatel a ten, kdo je za účastníka označen zákonem. Rozdíl oproti řízení podle občanského soudního řádu je rovněž v tom, že sporná řízení jsou zásadně zahájena na základě návrhu jedné ze stran (podáním žaloby), zatímco zvláštní řízení mohou být zahájena i bez návrhu. Podnikání a obchodní právo se může přímo dotýkat zejména těchto typů zvláštních řízení soudních:

  • o některých otázkách týkajících se právnických osob a svěřenského fondu,
  • o pozůstalosti,
  • o úschovách,
  • o umoření listin,
  • ve věcech kapitálového trhu,
  • o předběžném souhlasu s provedením šetření ve věcech ochrany hospodářské soutěže,
  • o zákazu výkonu práv spojených s účastnickými cennými papíry.
Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.




• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby