Regulace státních subvencí v mezinárodním právu a právu EU

Pojišťování a financování vývozu v kontextu nadnárodní regulace státních subvencí se bude zpravidla v první řadě týkat povahy těchto opatření jakožto subvencí. Ačkoliv nebudeme mít patrně zásadní pochybnosti o tom, že tento nástroj bude třeba zařadit do kategorie státních subvencí podléhajících mezinárodní regulaci, výslovně tuto domněnku potvrdí až oba shora zmíněné mezinárodní dokumenty.

Dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních definuje subvence, mimo jiné, jako jednání vlády zahrnující:

• a) přímé převody zdrojů (například dary, půjčky a účasti na základním kapitálu)
• b) potenciální přímé převody zdrojů nebo závazků (například záruky půjček);

současně pak musí být splněna podmínka, aby uvedeným postupem byla poskytována výhoda. Samotné poskytnutí zápůjčky, záruky, či jiného opatření ještě automaticky neznamená, že je o subvenci ve smyslu Dohody. Rozhodujícím faktorem je zejména to, zda je tím příjemci poskytnuta výhoda oproti podmínkám, za jakých by byl schopen zápůjčku získat v běžném tržním prostředí.

Ujednání OECD pak definuje státní podporu (official support) mimo jiné jako

• a) záruky nebo pojištění vývozních úvěrů (čisté pojištění),
• b) státem poskytovanou finanční podporu (přímé úvěry/financování a refinancování nebo podporu úrokových sazeb) a
• c) jakoukoliv kombinaci výše uvedené podpory,

a to současně za podmínky, že lhůta splatnosti úvěru dosáhne alespoň dvou let.

Na paměti je rovněž nutné mít provázání mezi oběma těmito dokumenty. Dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních totiž stran úvěrových subvencí přímo odkazuje na Ujednání OECD, neboť podle jejích ustanovení nebude za zakázanou subvenci považována vývozní úvěrová praxe, která je v souladu s Ujednáním OECD.

Oba dokumenty však ze své působnosti vylučují některé ekonomické oblasti (především zemědělské komodity a Ujednání OECD též vojenské vybavení) a pro jiné Ujednání OECD stanovuje specifický režim (jaderná energetika, lodě, železniční infrastruktura, atp.).

Kategorizace subvencí

Dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních dále kategorizuje jednotlivé subvence na zakázané, napadnutelné a nenapadnutelné.

Za zakázané jsou podle Dohody považovány

• a) subvence závislé právně nebo fakticky, výlučně nebo jako jedna z několika dalších podmínek, na výsledcích vývozu,
• b) subvence závislé, výlučně nebo jako jedna z několika dalších podmínek, na přednostním použití domácího zboží před dováženým zbožím.

Mezi napadnutelné subvence pak Dohoda řadí takové, které sice nelze zařadit mezi zakázané, ale mohou působit nepříznivé účinky na zájmech jiných smluvních stran Dohody, tedy mohou způsobit:

• a) újmu domácímu výrobnímu odvětví jiného smluvního státu,
• b) zrušení nebo zmenšení získávaných výhod přímo nebo nepřímo jiným smluvním státům podle GATT 1994 (Všeobecná dohoda o clech a obchodu), zejména výhod z koncesí, vázaných podle článku II GATT 1994;
• c) vážnou újmu zájmům jiného smluvního státu.

Poslední kategorií jsou pak nenapadnutelné subvence. Mezi ně Dohoda řadí především nespecifické subvence, tedy takové subvence, které nejsou zaměřeny na konkrétní podniky či je jejich poskytnutí a částka vázána na objektivní kritéria nebo podmínky stanovené zákonem nebo jiným obecně závazným právním předpisem.

Mezi nenapadnutelné subvence budou ale zařazeny i takové specifické subvence, které podporují výzkum, znevýhodněné oblasti smluvního státu nebo úpravu existujících zařízení podle nových ekologických požadavků, ukládaných právním předpisem. U všech těchto specifický subvencí jsou však stanovena podrobná kritéria a limity pro jejich poskytování.

Vyrovnávací opatření

V případě, že je konkrétní subvence shledána nesouladnou s Dohodou, zavádí Dohoda tzv. vyrovnávací opatření, která spočívají především v uvalení vyrovnávacích cel na nedovoleně subvencovanou produkci.

Uvalení vyrovnávacích cel však musí předcházet poměrně komplikovaný proces řešení sporů. Uvalení cla má totiž sloužit až jako nejzazší řešení. Výše vyrovnávacího cla by zároveň měla být v zásadě nižší než celková částka subvence, neboť má sloužit pouze k vyrovnání vzniklé újmy. Současně by ale měla být přiměřená, a především by clo mělo být vybíráno nediskriminačně.

Vyrovnávací clo musí být rovněž souladné s Všeobecnou dohoda o clech a obchodu (GATT 1994), podle které nelze kupříkladu uvalit vyrovnávací clo na výrobek jen proto, že byl osvobozen od cel nebo daní, ukládaných na obdobný výrobek určený ke spotřebě v zemi původu nebo vývozu.

Pojištění vývozních úvěrových rizik

Rozhodne-li se podnikatel expandovat na nové trhy, přináší mu to nejen potenciál nových zisků, ale také nová rizika. Vedle rizika, že narazí na nesolidní obchodní partnery, se kterým se musí podnikatelé mnohdy vypořádávat i ve své domovské zemi, na ně totiž v rámci zahraničního obchodu číhají i další nástrahy, které se mnohdy shrnují pod pojmem politická rizika.

Mezi ně patří například riziko znárodnění či vyvlastnění obchodního majetku v zahraničí (byť taková situace je minimálně v současném evropském prostoru málo pravděpodobná), omezení transferu zisků ze zahraničí do domovské země či odejmutí licence pro provozování určité činnosti z jiných než zákonných důvodů.

Těmto negativním jevům se v prvé řadě snaží předcházet dvoustranné či vícestranné dohody o podpoře a ochraně investic (tzv. BITs), které zpravidla zakazují smluvním státům výše uvedené jednání či toto povolují za určitých podmínek (např. vyvlastnění za náhradu včetně ušlého zisku, atp.), a rovněž nastavují mechanismy pro řešení sporů z investic.

Česká republika v minulosti uzavřela více než 70 takových dohod. Dne 5. května 2020 podepsalo v Bruselu 23 členských států Evropské unie Dohodu o ukončení platnosti dvoustranných dohod o investicích mezi členskými státy EU. Aktuální stav dohod ČR s konkrétními státy naleznete na webu Ministerstva financí ČR.

Ani tyto dohody však nemohou vyloučit, že bude určitá zahraniční investice zmařena. Jak je patrné, nemá Česká republika uzavřeny dohody o podpoře a ochraně investic s celou řadou státu. I trhy těchto zemí však mohou být pro investory zajímavé, ba některé dokonce mimořádně zajímavé.

Zvláště v těchto případech nabývá na významu pojištění vývozních úvěrových rizik, jež je předmětem činnosti Exportní garanční a pojišťovací společnosti, a. s. (dále jen jako „exportní pojišťovna“). Více naleznete také na webu EGAPu.

Tato státem vlastněná akciová společnost byla založena v roce 1992 a podle zákona o pojišťování a financování vývozu se státní podporou je v její působnosti se souhlasem České národní banky poskytovat:

• a) pojištění krátkodobých vývozních úvěrů proti nezaplacení v důsledku teritoriálních nebo kombinovaných teritoriálních a tržně nezajistitelných komerčních rizik,
• b) pojištění dlouhodobých vývozních úvěrů a úvěrů na investice proti nezaplacení v důsledku teritoriálních nebo kombinovaných teritoriálních a tržně nezajistitelných komerčních rizik, nebo nezaplacení v důsledku tržně nezajistitelných komerčních rizik,
• c) pojištění investic v zahraničí proti teritoriálním rizikům, především proti riziku zamezení převodu výnosu z investice, vyvlastnění, nebo politicky motivovaného násilného poškození,
• d) pojištění proti ztrátám vývozců a investorů spojeným s přípravou a realizací obchodních činností,
• e) pojištění úvěrů poskytnutých výrobci nebo vývozci na financování výroby určené pro vývoz proti riziku nesplacení úvěru v důsledku neschopnosti výrobce nebo vývozce splnit podmínky smlouvy o vývozu,
• f) pojištění přímých a nepřímých záruk a ručení spojených s vývozem a investicemi nebo pojištění finančních služeb poskytnutých bankou vývozce, bankou dovozce a bankou investora proti riziku nesplnění závazků vývozce, investora, dovozce nebo dlužníka
• g) pojištění rizik kurzové ztráty české koruny vůči cizím měnám vzniklé v případě pojistného plnění v důsledku rozdílu kurzu platného při sjednání pojistné smlouvy a kurzu platného při výplatě pojistného plnění,
• h) zajišťovací činnost spočívající v přebírání rizik z pojištění podle písmen a), b) a f) sjednaných zahraničními úvěrovými pojišťovnami,
• i) zajišťovací činnost vůči úvěrovým pojišťovnám ve vztahu k pojištění vývozu proti tržně nezajistitelným teritoriálním a tržně nezajistitelným komerčním rizikům,
• j) pojištění a zajištění úvěrů malých a středních podnikatelů s trvalým pobytem nebo sídlem na území České republiky,
• k) pojištění refinančních a přímých úvěrů poskytovaných exportní bankou,
• l) pojištění úvěrů poskytnutých vývozně orientovanému podniku na zvyšování mezinárodní konkurenceschopnosti,
• m) pojištění přímých a nepřímých záruk a ručení spojených s činností vývozně orientovaných podniků nebo pojištění finančních služeb poskytnutých bankou vývozně orientovaného podniku, bankou zahraniční osoby proti riziku nesplnění závazků vývozně orientovaného podniku nebo zahraniční osoby.

Povolení k těmto činnostem je Českou národní bankou udělováno obdobně jako v případě jiných pojišťovacích činností podle zákona o pojišťovnictví. Česká národní banka rovněž nad činností exportní pojišťovny vykonává dohled. Jednou ročně exportní pojišťovna předkládá zprávu o svojí činnosti také Poslanecké sněmovně.

Práva akcionáře, tedy státu, jsou pak vykonávána prostřednictvím příslušných ministerstev. Významné úkoly jsou přitom svěřeny především Ministerstvu financí ČR. Na rozdíl od „běžných“ pojišťoven se nedostatečnost kapitálu použitelného k plnění solventnostního kapitálového požadavku u exportní pojišťovny nahrazuje státní zárukou za její závazky; výše jejího primárního kapitálu však nesmí klesnout pod 30 % hodnoty solventnostního kapitálového požadavku.

Do novely zákona o pojišťování a financování vývozu se státní podporou bylo uzavření pojistné smlouvy o pojištění vývozních úvěrových rizik jednou z nezbytných podmínek pro poskytnutí podpořeného financování Českou exportní bankou, a.s. V současnosti je poskytnutí podpořeného financování podmíněno sjednáním zajištění, pokud není sjednáno pojištění vývozních úvěrových rizik pojistitelných exportní pojišťovnou.

Žádost o pojištění vývozních úvěrových rizik

Žadatelem o pojištění vývozních úvěrových rizik může být:

• a) vývozce,
• b) výrobce,
• c) investor,
• d) vývozně orientovaný podnik,
• e) banka výrobce,
• f) exportní banka
• g) banka vývozce,
• i) banka investora nebo
• j) banka vývozně orientovaného podniku.

Tato osoba předkládá svoji žádost exportní pojišťovně. Přitom je povinna v žádosti uvést:

• a) své identifikační údaje, a to u právnické osoby obchodní firmu nebo název, identifikační číslo osoby, je-li přiděleno, právní formu a adresu sídla; u fyzické osoby její jméno, popřípadě jména, a příjmení, identifikační číslo osoby, je-li přiděleno, předmět činnosti, adresu sídla nebo místa trvalého pobytu na území České republiky, popřípadě bydliště, nemá-li fyzická osoba místo trvalého pobytu na území České republiky,
• b) u právnické osoby strukturu svých společníků včetně uvedení skutečného majitele podle zákona upravujícího evidenci skutečných majitelů,
• c) charakteristiku předmětu pojištění a požadovanou hodnotu pojištění a objem vývozu nebo investice, souhrn splátek jistin a úroků příslušného úvěru nebo hodnotu záruky,
• d) předpokládaný podíl hodnoty vývozu, která bude vytvořena v České republice,
• e) identifikační údaje o zahraniční osobě, které je vývozní úvěr poskytován,
• f) další údaje uvedené v pojistných podmínkách exportní pojišťovny.

Konkrétní údaje podle písmena f) se liší podle pojišťovacího produktu, o jehož uzavření žadatel žádá. Může jít například o informace o subjektech finančně spjatých s žadatelem, dodací podmínky podle smlouvy o vývozu, apod. Žadatel však nemusí mít obavy, že by musel podrobně prozkoumávat pojistné podmínky exportní pojišťovny, aby zjistil, které údaje je v žádosti třeba uvést.

Na základě předložené žádosti o pojištění vývozních úvěrových rizik exportní pojišťovna po kontrole údajů uvedených v žádosti a posouzení rizika návratnosti může uzavřít pojistnou smlouvu, a nebyla-li smlouva o vývozu dosud sjednána, pak smlouvu o příslibu pojištění. Náležitosti žádosti o pojištění vývozních úvěrových rizik se stáním zájmem stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.

Žádost o konkrétní pojišťovací produkt se totiž podává na příslušném formuláři, který žadatele navede na údaje, které je nutné v žádosti uvést. Formuláře žádostí naleznete přímo na webových stránkách EGAP.

Při pojišťování vývozních úvěrových rizik se posuzuje hledisko rizika návratnosti vývozního úvěru s ohledem na platební schopnost:

• a) zahraniční osoby v postavení dlužníka a
• b) země, ze které má být úhrada pohledávky provedena nebo do níž má směřovat investice.

Závěrem je k pojišťování vývozu se státní podporou nutno podotknout, že na uzavření pojistné smlouvy s exportní pojišťovnou nemá žadatel právní nárok. Kdyby tomu tak nebylo, je možné, že by činnost exportní pojišťovny bylo nutné „dotovat“ ze státního rozpočtu. To by nejen nesl těžce daňový poplatník, ale rovněž by takový postup byl v příkrém rozporu s pravidly WTO a Ujednáním OECD, které vyžadují, aby podpora vývozních úvěrů nebyla poskytována za podmínek, které představují nepřiměřenou subvenci.

Exportní pojišťovna tedy musí při stanovení pojistného pečlivě zohlednit riziko, aby výše pojistného postačovala k nedostatečnému pokrytí dlouhodobých provozních nákladů a ztrát v příslušném programu. Kdyby stát musel dlouhodobě přispívat na chod exportní pojišťovny, mohlo by se, v závislosti na dalších okolnostech, jednat o subvenci neslučitelnou s pravidly WTO.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.