Pojišťování a financování vývozu se státní podporou (ČEB, EGAP)

Financování vývozu se státní podporou

Ze zákona je podpořeným financováním pověřena Česká exportní banka, a. s. (dále jen jako „exportní banka“). Více naleznete také na webu ČEB.

Na rozdíl od exportní pojišťovny nejsou akcie exportní banky výhradně ve vlastnictví státu. Zákon o pojišťování a financování vývozu se státní podporou v tomto směru vyžaduje pouze, aby byl stát vlastníkem minimálně 2/3 akcií exportní banky.

Svá akcionářská práva vykonává stát obdobně jako v případě exportní pojišťovny prostřednictvím příslušných ministerstev. Stejně tak exportní banka minimálně jednou ročně předkládá zprávu o své činnosti Poslanecké sněmovně.

Činnost exportní banky spočívá především v poskytování:

  • a) refinančního úvěru
  1. bance vývozce a bance dovozce na financování vývozu,
  2. bance vývozce a bance výrobce na financování výroby pro vývoz,
  3. bance investora na financování investice,
  4. bance vývozce na projektové financování,
  • b) přímého úvěru
  1. vývozci, zahraniční společnosti nebo zahraniční osobě na financování vývozu,
  2. vývozci a výrobci na financování výroby pro vývoz,
  3. investorovi na financování investice,
  4. vývozci na projektové financování,
  5. nebankovní společnosti na odkup pohledávek vývozce souvisejících s vývozem,
  • c) finančních služeb souvisejících s vývozem, které zahrnují především
  1. bankovní záruky,
  2. otevírání akreditivů a platební styk a zúčtování,
  3. zajišťovací operace,
  4. financování místních nákladů v zemi sídla nebo trvalého pobytu dovozce.

Vedle poskytování úvěrů tedy exportní banka poskytuje i ostatní bankovní služby se zaměřením na ty, které se častěji, než jindy uplatní v mezinárodním obchodu (dokumentární akreditiv, dokumentární inkaso, bankovní záruky, devizové obchody či forfaiting).

Poskytování těchto služeb se přitom řídí především zákonem o bankách s případnými drobnými odchylkami podle zákona o pojišťování a financování vývozu se státní podporou. Zákonem o bankách se řídí rovněž vydávání bankovní licence k poskytování těchto služeb, kterou vydává Česká národní banka.

Činnost exportní banky nefunguje jako u exportní pojišťovny funguje na principu samofinancování. Exportní banka na svoji činnost čerpá dotace ze státního rozpočtu. Zdroje na poskytování úvěrů totiž exportní banka získává především na finančních trzích.

Zjednodušeně řečeno si exportní banka půjčuje na finančních trzích finanční prostředky, za což platí věřitelům úrok. Částečně jsou tyto úrokové náklady získávání zdrojů kryty úrokovými výnosy z poskytnutých úvěrů. Zbývající část rozdílů mezi úrokovými náklady a úrokovými výnosy společně s dalšími náklady pak způsobují exportní bance ztrátu, na jejíž vyrovnání může čerpat dotace ze státního rozpočtu. Děje se tak na základě žádosti o poskytnutí dotace na úhradu ztráty, kterou exportní banka předkládá Ministerstvu financí ČR.

Povinností Ministerstva financí ČR je pak kontrolovat správnost stanovení výše dotace. Za tímto účelem je Ministerstvo financí oprávněno vyžádat si údaje a dokumenty vztahující se ke konkrétním obchodním případům a k operacím na finančním trhu. Exportní banka je přitom povinna tyto údaje a dokumenty poskytnout, případně je zpřístupnit v elektronické podobě, a rovněž Ministerstvu financí poskytovat další nutnou součinnost.

Žádost o podpořené financování

Žadatelem o podpořené financování může být:

  • a) banka vývozce,
  • b) banka výrobce,
  • c) banka investora,
  • d) zahraniční osoba,
  • e) vývozce,
  • f) investor nebo
  • g) výrobce.

Žádost o podpořené financování předkládá žadatel exportní bance. V žádosti je přitom žadatel povinen uvést nejméně:

  • a) své identifikační údaje,
  • b) výši svého čistého obchodního majetku a strukturu svých společníků,
  • c) charakteristiku vývozu a jeho objem, předpokládaný podíl hodnoty vývozu, která bude vytvořena v České republice, předpokládaný rozsah vývozního úvěru, platební podmínky a časové rozložení čerpání a splácení poskytovaného úvěru a rozsah bankovní záruky nebo jiných bankovních služeb poskytovaných v souvislosti s vývozem,
  • d) údaje o zahraniční osobě, které je vývozní úvěr poskytován, zejména identifikační údaje a údaje o její ekonomické situaci a platební morálce,
  • e) další údaje uvedené ve všeobecných obchodních podmínkách exportní banky,
  • f) identifikační údaje o bance vývozce, bance investora nebo o bance výrobce, nejsou-li žadateli o podpořené financování, kterým má být poskytnuto podpořené financování.

I exportní banka se snaží svým klientům podávání žádostí zjednodušit, a tak lze na stránkách České exportní banky nalézt a stáhnout všechny potřebné formuláře.

Aby mohla banka provést podrobný prescoring je žadatel povinen poskytnout exportní bance údaje o svém základním kapitálu, o své bilanci a další údaje rozhodné pro posouzení jeho schopnosti zabezpečit návratnost poskytnutého podpořeného financování. Ani na podpořené financování přitom není právní nárok.

U poskytovaných úvěrů a bankovních záruk se posuzuje hledisko rizik návratnosti, zejména pak:

  • a) platební schopnosti žadatele – dlužníka a
  • b) schopnosti vývozce splnit podmínky smlouvy o vývozu.

Jak již bylo uvedeno výše, poskytnutí úvěru není nově vázáno na uzavření pojistné smlouvy o pojištění vývozních úvěrových rizik. Pokud však taková pojistná smlouva uzavřena není, je nutné zajistit, případně utvrdit, závazek jiným způsobem. Exportní banka přitom jako zajištění nebo utvrzení akceptuje především

  • a) směnku,
  • b) zástavní právo k pohledávkám,
  • c) zajišťovací převod práva,
  • d) smluvní pokutu,
  • e) bankovní záruku,
  • f) ručení,
  • g) plnění z pojistných smluv ve prospěch exportní banky či
  • h) složení depozita na účtu vedeném u exportní banky nebo u jiné banky a jeho zástavu ve prospěch exportní banky.

Nutnost zajištění případně utvrzení závazku se však netýká případů, kdy je exportní bankou poskytováno pouze refinancování stávajícího úvěru. Zákon tak totiž v těchto případech nevyžaduje. Není však vyloučeno, že exportní banka bude i přesto zajištění, případně utvrzení, závazku po žadateli vyžadovat.

Dorovnávání úrokových rozdílů – IMU

Zákon o pojišťování a financování vývozu se státní podporou v neposlední řadě počítá s tím, že by se na financování vývozu vedle exportní banky podílely také banky komerční. Systém dorovnávání úrokových rozdílů (tzv. Interest Make-Up Scheme – zkráceně „IMU“) byl do zákona vpraven novelou z roku 2009.

Pro komplikovanost řízení o zařazení konkrétního úvěru do systému došlo v roce 2013 k novelizaci zákona, kterou bylo rozhodování o zařazení do systému podstatně zjednodušeno tím, že až na výjimky vyloučila aplikaci správního řádu a zároveň zapojila do řízení Exportní garanční a pojišťovací společnost, a. s.

Ani to však nevedlo k většímu zájmu o tento způsob státní podpory exportu ze strany bank a podnikatelů. Důvody rozebereme níže. Jelikož jde však o systém v mnoha zemích funkční, bude účelné jej v krátkosti popsat s nadějí, že se jej snad i u nás podaří v budoucnu spustit.

Právní úprava dorovnávání úrokových rozdílů vychází ze dvou skutečností. Zájmem vývozce, který svůj vývozní záměr financuje prostřednictvím dlouhodobého úvěru, je mít pokud možno stabilní úrokovou sazbou.

Má-li však banka poskytnout dlouhodobý úvěr s fixovanou úrokovou sazbou, přináší jí to značné riziko související s nejistými změnami úrokových sazeb v budoucnu. Toto riziko si banka kompenzuje výrazně vyšší takto sjednanou úrokovou sazbou. Systém dorovnávání úrokových rozdílů pak funguje tak, že toto riziko výkyvů úrokových sazeb na sebe přenáší stát.

Žádost o zařazení do systému může podat výhradně banka vývozce, a to Ministerstvu financí prostřednictví exportní pojišťovny. Žádost předně posoudí exportní pojišťovna, která ji v 15denní lhůtě postoupí Ministerstvu financí ČR; k žádosti přitom připojí své stanovisko. Ministerstvo následně o žádosti ve lhůtě 30 dnů rozhodne. Na zařazení do systému, i přes splnění níže uvedených podmínek, není právní nárok.

Podmínkou dorovnávání úrokových rozdílů je:

  • a) soulad vývozního úvěru s mezinárodními pravidly,
  • b) sjednání pevné úrokové sazby vývozního úvěru,
  • c) pojištění vývozních úvěrových rizik exportní pojišťovnou a
  • d) skutečnost, že vývozcem není zahraniční společnost.

Systém dorovnávání úrokových rozdílů poté funguje na bázi obousměrného dorovnávání fixních úroků s náklady na pořízení zdrojů komerčních bank. Nákladem na pořízení zdrojů se přitom myslí úrokové sazby na mezibankovním trhu v příslušné měně (např. sazba EURIBOR), ke kterým se připočte předem stanovená odměna banky (uvažována je sazba odměny ve výši 0,5 %).

Tyto náklady na pořízení zdrojů, které jsou vlivem změn mezibankovních úrokových sazeb proměnlivé, jsou následně pravidelně porovnávány se sjednanou pevnou úrokovou sazbou vývozního úvěru. Pokud náklady na pořízení zdrojů přesáhnou tyto sjednané úrokové sazby, bude bance vývozce rozdíl kompenzován ze státního rozpočtu, a to prostřednictví exportní banky.

Budou-li však náklady nižší, je banka vývozce povinna převést tyto přebytky úrokových rozdílů do státního rozpočtu. Zákon dále upravuje podmínky pro ohlašování změn, provádění kontrol a také případného vyřazení ze systému.

Důvod, proč systém IMU dosud nefunguje a ani fungovat nemůže, je vcelku prostý. Zákon o financování a pojišťování vývozu se státní podporou totiž počítá s vydáním prováděcí vyhlášky Ministerstvem financí, respektive se změnou té stávající vyhlášky z roku 2010. Tato prováděcí vyhláška má mimo jiné stanovit způsob výpočtu dorovnávání úrokových rozdílů, a to především určením výše odměny pro banku vývozce. Návrh změny je v současnosti ve schvalovacím procesu na Ministerstvu financí ČR.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přehled všech témat Právního průvodce

Pravidelné novinky e-mailem