Řízení o přestupcích a sankce za přestupky ukládané podle přestupkového zákona

Přestupky jsou projednávány v rámci přestupkového řízení, které je zvláštním druhem správního řízení. Primární právní úpravou, kterou se přestupkové řízení řídí, je právě přestupkový zákon. Subsidiárně se pak použije zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. To znamená, že pokud přestupkový zákon určitou záležitost neupravuje vůbec nebo ji neupravuje odchylně, použijí se ustanovení právě správního řádu.

Řízení o přestupcích

Příslušný orgán

Věcně příslušným orgánem k projednávání přestupků je v drtivé většině případů obecní úřad, popř. obecní úřad s rozšířenou působností, který má tzv. zbytkovou působnost.

Obecní úřad je příslušný rozhodovat o přestupcích v taxativně vymezených případech:

  • a) proti pořádku v územní samosprávě: tj. přestupek, kterého se fyzická osoba, právnická osoba či podnikající fyzická osoba dopustí tím, že poruší povinnost stanovenou v obecně závazné vyhlášce obce či kraje;
  • b) proti veřejnému pořádku: např. znečistí veřejné prostranství, poruší noční klid atd., blíže viz §5 zákona č. 251/2016. Sb., o některých přestupcích;
  • c) proti občanskému soužití: např. ublíží jinému na cti, dopustí se vůči jinému schválnosti atd., blíže viz §7 zákona o některých přestupcích;
  • d) proti majetku: např. krádež, podvod či zpronevěra, pokud nejsou trestným činem, apod., blíže viz §8 zákona o některých přestupcích.

V ostatních případech, tj. pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, je příslušným orgánem obecní úřad s rozšířenou působností. Seznam obecních úřadů s rozšířenou působností obsahuje zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností. V případě, kdy zákon stanoví jinak, je poté věcně příslušný jiný zákonem určený správní orgán, např. Česká národní banka, krajské hygienické stanice, Úřad pro ochranu osobních údajů, Český telekomunikační úřad apod.

Pro úplnost je vhodné zmínit, že starosta obce může zřídit speciální komisi pro projednávání přestupků, která přestupky bude projednávat namísto příslušného obecního úřadu, určí též, které přestupky může komise namísto obecního úřadu projednat. Komise má vždy lichý počet členů.

Místně příslušným správním orgánem je orgán, v jehož obvodu byl přestupek spáchán. Nelze-li takovéto místo určit (popř. pokud byl přestupek spáchán v cizině), je místně příslušný správní orgán, v jehož obvodu měl podezřelý naposledy trvalý pobyt v případě nepodnikající fyzické osoby, v případě právnické osoby či podnikající fyzické osoby je pak rozhodné její sídlo, popř. místo výkonu činnosti či místo, kde má taková osoba majetek. Nelze-li místní příslušnost určit ani takto, je místně příslušným správní orgán, v jehož obvodu vyšel přestupek nejdříve najevo.

Příklad: Společnost XY se sídlem v Českých Budějovicích je podezřelou ze spáchání přestupku proti majetku, který se prokazatelně stal na území městské části Praha 4. Věcně a místně příslušným orgánem pro projednání přestupku proto bude úřad příslušné městské části Prahy. Avšak v případě, že by místo spáchání přestupku nebylo možné určit, byl by věcně a místně příslušným úřadem Magistrát města České Budějovice.

Účastníci řízení

Obecně

Dle přestupkového zákona jsou účastníky řízení obviněný, poškozený a vlastník věci, která může být nebo byla zabrána.

Poslední dva jmenovaní jsou účastníky jen pro tu část řízení, která se jich bezprostředně týká, tj. poškozený v části, která se týká jím uplatňovaného nároku na náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení; vlastník věci pak v té části řízení, která se týká zabrání věci či náhradní hodnoty.

Účastníky řízení však nemusí být všechny tyto osoby, ve většině případů je účastníkem pouze podezřelý.

Poznámka: Je též vhodné zmínit, že stará úprava řízení o přestupcích mezi účastníky řadila i navrhovatele, tj. osobu, na jejíž návrh bylo řízení zahájeno. Současně přestupkový zákon však tuto možnost zrušil, tudíž institut navrhovatele ztratil na významu.

Obviněný

Obviněným se stává osoba podezřelá z přestupku v okamžiku, kdy proti ní byl učiněn první úkon v řízení. Je však nutné zmínit, že i v případě řízení o přestupku platí princip presumpce neviny, tedy na obviněného se hledí jako na nevinného, dokud není na základě pravomocného rozhodnutí o přestupku vyslovena jeho vina. Platí rovněž zásada „in dubio pro reo“, tedy jsou-li pochybnosti o vině obviněného, měl by správní orgán rozhodnout ve prospěch obviněného

Mezi základní práva obviněného v rámci řízení o přestupku patří především právo navrhovat důkazy na svou obhajobu, vyjadřovat se ke všem skutečnostem, které se mu dávají za vinu, podávat návrhy na opravné prostředky, klást svědkům a znalcům při ústním jednání otázky. Obviněný má též právo na bezplatného tlumočníka v případě, že nemluví českým jazykem. Je též nutné mít na paměti, že obviněný má právo nevypovídat, a nesmí být tudíž žádným způsobem k výpovědi nucen, potažmo ani k samotnému doznání.

Mezi další práva, která mají i další výše zmínění účastníci řízení ve vztahu k části řízení, jež se jich bezprostředně týká, patří např. právo nahlížet do spisu, být vyrozuměn o zahájení řízení o přestupku, právo vyjádřit se k podkladům před rozhodnutím o přestupku, právo na oznámení rozhodnutí apod. Přestupkový zákon přesný výčet práv účastníků řízení neobsahuje, je nutné proto vzít v potaz i úpravu práv, která je obsažena ve správním řádu.

Poškozený

Poškozenýmje osoba, jíž byla přestupkem způsobena škoda nebo na jejíž úkor se obviněný spácháním přestupku bezdůvodně obohatil a která zároveň uplatnila nárok na náhradu škody, resp. vydání bezdůvodného obohacení.

O možnosti uplatnit výše jmenované nároky musí být osoba, které byla přestupkem spáchaná škoda (resp. na jejíž úkor se obviněný obohatil), bezodkladně vyrozuměna příslušným správním orgánem. Ten ji též informuje o případném nařízeném ústním jednání, v rámci kterého se přestupek bude projednávat. Nárok na náhradu škody (resp. bezdůvodného obohacení) lze uplatnit nejpozději při prvním ústním jednání či ve lhůtě, kterou příslušný správní orgán určí. O tom musí být poškozený správním orgánem též náležitě poučen.

Vlastník věci

Vlastník věci, která může být nebo byla zabrána, je účastníkem řízení o přestupku v případě, že se rozhoduje či bylo rozhodnuto o zabrání věci podle ust. § 53 přestupkového zákona, ve kterém jsou upraveny podmínky pro zabrání věci. Vždy však platí, že zabrat věc lze pouze v případě, že to vyžaduje bezpečnost osob či majetku nebo jiný obdobný zájem (typicky se tedy bude jednat např. o zabrání zbraně).

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.




• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby
• Teritorium: Česká republika