Řízení o přestupcích a sankce za přestupky ukládané podle přestupkového zákona

Jak již bylo uvedeno výše, poškozený, kterému byla spáchaným přestupkem způsobena škoda či na jehož úkor se pachatel bezdůvodně obohatil, může požadovat náhradu škody v rámci samotného řízení o přestupku. Svůj nárok však musí příslušnému správnímu orgánu včas oznámit, o čemž by měl být opět správním orgánem náležitě poučen.

Řízení o náhradě škody a o vydání bezdůvodného obohacení

Správní orgán v prvé řadě působí na pachatele, aby dobrovolně škodu nahradil či vydal bezdůvodné obohacení poškozenému. Pokud tak pachatel dobrovolně učiní, bere se takovéto jednání jako polehčující okolnost, která má podstatný vliv na následné stanovování správního trestu.

Pokud se však správnímu orgánu nepodaří přimět pachatele, aby dobrovolně poškozenému škodu plnil, rozhodne o povinnosti pachatele nahradit poškozenému škodu či vydat mu bezdůvodné obohacení autoritativně, a to za splnění následujících podmínek:

  • škoda (popř. bezdůvodné obohacení) byla způsobena spácháním daného přestupku, a současně
  • její výše byla spolehlivě zjištěna.

Pokud však nejsou výše uvedené podmínky splněny, neznamená to, že by tím poškozený zcela ztrácel právo domoci se náhrady škody či bezdůvodného obohacení. Správní orgán ho s jeho nárokem, stejně jako v řízení trestním, odkáže na občanskoprávní soud, popř. jiný orgán veřejné moci.

Stejně platí v případě, kdy poškozenému byla v řízení o přestupku přiznána pouze částečná náhrada škody či částečné vydání bezdůvodného obohacení; ve zbytku poškozeného správní orgán odkáže opět na soud či jiný orgán veřejné moci.

Příkazní řízení

Zvláštním typem rozhodnutí o přestupku je příkazní řízení, které zjednodušuje, zkracuje a zlevňuje celé řízení o přestupku.

V případě, že je správní orgán na základě předložených podkladů přesvědčen o skutkových zjištěních vztahujících se k určitému přestupku (tedy že nemá pochyby o tom, že se přestupek stal a kdo jej spáchal), může rozhodnout o spáchaném přestupku formou příkazu, popř. příkazu na místě, a to, aniž by nařizoval ústní jednání či prováděl dokazování podle správního řádu.

Příkaz

V okamžiku, kdy je příkaz obviněnému doručen, má obviněný právo podat proti příkazu odpor, kterým vyjadřuje svůj nesouhlas s obsahem příkazu.

Podáním odporu je příkaz automaticky zrušen a o přestupku je dále rozhodováno v rámci standardního řízení o přestupku. Je však nutné zdůraznit, že byl-li podán odpor, v následném řízení nelze obviněnému v řízení uložit jiný druh správního trestu s výjimkou napomenutí nebo vyšší výměru správního trestu, než mu byl uložen v příkazu (např. byl-li v příkazu stanoven správní trest pokuty, nemůže pak správní orgán v rámci klasického řízení uložit místo něj správní trest zákazu činnosti).

To však neplatí, pokud správní orgán změní ve standartním řízení kvalifikaci skutku (např. sezná, že obviněný místo přestupku krádeže spáchal zpronevěru). Není-li odpor ve stanovené lhůtě podán, nabývá příkaz právní moci a stává se vykonavatelným.

Je však nutné zdůraznit, že rozhodování o přestupku prostřednictvím příkazu je omezeno. Správní orgán nemůže rozhodnout formou příkazu, pokud:

  • je rozhodováno o nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení, nebo
  • má být uložen správní trest mladistvému (to neplatí v případě, že je ukládána pokuta formou příkazu na místě, o kterém je pojednáno níže), nebo
  • má být uložen správní trest osobě s omezenou svéprávností, nebo
  • se jedná o řízení, které je zahajováno se souhlasem osoby přímo postižené spácháním přestupku (viz podkapitola „Zahájení řízení“).

Příkazem lze uložit pouze některé druhy správních trestů, tzn. napomenutí, pokutu, zákaz činnosti, či propadnutí věci či náhradní hodnoty (blíže k sankcím viz podkapitola Správní tresty).

Příkaz na místě

Příkaz na místě nahradil dřívější blokové řízení. Ve většině případů vede příkaz na místě k ještě větší hospodárnosti a rychlosti rozhodování o spáchaném přestupku, než v případě klasického příkazu.

Příkaz na místě se od klasického příkazu liší především v následujících bodech:

  • příkazem na místě lze uložit pouze správní trest napomenutí nebo pokutu;
  • výše pokuty je limitována, kdy příkazem na místě lze uložit pokutu nejvýše 10 000 Kč; v případě mladistvých max. 2 500 Kč (tato výjimka se neuplatní v případě, že mladistvý je fyzickou osobou podnikající);
  • obviněný musí výslovně s rozhodnutím formou příkazu na místě souhlasit;
  • proti příkazu na místě není možný odpor, příkaz na místě se stává pravomocným okamžikem podpisu obviněného, který tím vyjadřuje s rozhodnutím svůj souhlas.

Pokud je příkazem na místě ukládána pokuta, obdrží obviněný tzv. příkazový blok, který lze považovat za písemné vyhotovení rozhodnutí o daném přestupku.

Jako typický příklad příkazu na místě lze uvést pokutu za rychlou jízdu, která byla řidiči uložená policistou.

Správní tresty

Přestupkový zákon zakotvuje, že za přestupek lze uložit následující správní tresty:

  • napomenutí,
  • pokuta,
  • zákaz činnosti,
  • propadnutí věci nebo náhradní hodnoty,
  • zveřejnění rozhodnutí o přestupku.

Obecně platí zásada, že výše uvedené správní tresty lze ukládat samostatně nebo je kombinovat (např. lze naráz uložit správní trest zákazu činnosti a k tomu pokutu). Tento princip má však jednu výjimku, napomenutí nelze uložit spolu s pokutou.

O jednotlivých správních trestech bude blíže pojednáno na následujících řádcích.

Napomenutí

Napomenutí lze považovat za nejmírnější druh správního trestu, kdy cílem tohoto správního trestu je morálně působit na pachatele.

Napomenutí spočívá, jak již název napovídá, v tom, že správní orgán upozorní pachatele na důsledky jeho protiprávního jednání, které by mu v budoucnosti hrozily, pokud by se i nadále dopouštěl podobného jednání (především pak jaký správní trest by mu v budoucnu hrozil). K napomenutí správní orgán pak většinou přistupuje v okamžiku, kdy pachatel spáchal svůj první přestupek, jehož společenská závažnost je velmi nízká.

Pokuta

Pokuta patří mezi nejtypičtější a nejčastěji ukládané správní tresty. Pokutu lze ukládat samostatně, stejně tak i zároveň s jinými správními tresty (výjimku tvoří jen již zmiňované napomenutí).

Výši pokuty obvykle stanovují zvláštní zákony, kdy u jednotlivých skutkových podstat je ve značné míře případů stanoven i rozsah pokuty. Například v případě přestupků proti majetku (viz § 8 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích) lze uložit pokutu do výše 50 000 Kč, je-li takový přestupek páchán opakovaně, lze uložit pokutu až do výše 70 000 Kč. Za přestupky na úseku podnikání (viz § 9 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích) lze uložit pokutu až 100 000 Kč.

Pokud zvláštní zákony rozmezí pro stanovení výše pokuty nestanovují, může správní orgán uložit pokutu ve výši maximálně 1 000 Kč.

V určitých situacích lze uložit pokutu, která zdánlivě překračuje horní hranici danou zákonem (typicky se jedná o případ společného řízení) ve kterém je rozhodováno o více přestupcích pachatele. Jedná se však spíš o ojedinělé případy.

V případě, že je pachatelem mladistvý, snižuje se maximální výše možné pokuty na polovinu, i tak však nesmí přesáhnout 5 000 Kč. To neplatí, je-li mladistvý podnikající fyzickou osobou. Tak například pokud by mladistvý spáchal přestupek, za který lze uložit pokutu ve výši až 100 000 Kč, snižovala by se maximální výše pokuty na 50 000 Kč, správní orgán by však kvůli výše zmíněnému principu mohl mladistvému uložit pokutu pouze v maximální výši 5 000 Kč.

V případě, že by zvláštní zákon za spáchaný přestupek stanovoval maximální výši 8 000 Kč, lze mladistvému uložit pokutu nejvýše 4 000 Kč.

Pro úplnost je vhodné zmínit, že pokuta je obecně splatná do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku. Správní orgán však může stanovit lhůtu jinou (např. může lhůtu prodloužit, pokud by pokuta dosahovala vyšších řádů).

Pokud pachatel pokutu ve stanovené lhůtě nezaplatí, může být po něm vymáhána exekučně, což je obvykle spojeno s dalšími významnými náklady pro pachatele.

Zákaz činnosti

Zákaz činnosti patří mezi nejzávažnější správní tresty. Jeho podstata spočívá v tom, že správní orgán zakáže pachateli po určenou dobu vykonávat činnost, ke které je třeba veřejnoprávní oprávnění nebo kterou pachatel vykonává v pracovním či jiném obdobném poměru. Typickým příkladem je zákaz řízení motorového vozidla.

Pro uložení zákazu činnosti je však nutné splnění několika podmínek:

  • k přestupku musí dojít při výkonu činnosti, která se správním trestem zakazuje, popř. v souvislosti s ní;
  • možnost uložení zákazu činnosti musí být výslovně stanovena ve zvláštním zákoně;
  • zákaz činnosti lze uložit maximálně na dobu stanovenou ve zvláštním zákoně; není-li tam doba výslovně uvedena, pak nejvýše na tři roky;
  • nelze zakázat činnost, jejíž výkon zákon ukládá jako povinnost.

Zákaz činnosti lze uložit spolu s jinými správními tresty, typicky s pokutou.

Poté, co uplyne polovina uložené doby zákazu činnosti, lze od výkonu zbytku zákazu činnost upustit, pokud pachatel prokáže (např. způsobem svého života), že další výkon trestu již není potřeba.

Nicméně v případě, kdy vedle zákazu činnosti byla uložena pokuta a pachatel tuto pokutu dosud nezaplatil, nelze od výkonu zbytku zákazu činnosti upustit, a to ani, kdyby byly splněny všechny ostatní podmínky.

Příklad: Pachateli byl uložen zákaz řízení motorového vozidla na dobu tří let, spolu s pokutou ve výši 1 000 Kč. Od uložení zákazu uběhl již rok a půl, řidič by tedy mohl požádat o upuštění od zbytku trestu. Avšak vzhledem ke skutečnosti, že dosud pokutu ve výši 1 000 Kč neuhradil, nebude mu správním orgánem vyhověno.

V případě, že pachatel nerespektuje správním orgánem udělený zákaz činnosti, vystavuje se tím riziku trestního stíhání za trestný čin maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.

Propadnutí věci

Správní trest propadnutí věci lze uložit pouze za zákonem stanovených podmínek, což znamená, že předmětná věc musí náležet pachateli a zároveň musí být splněn alespoň jeden z následujících důvodů:

  1. věc byla užita či určena ke spáchání přestupku; např. propadnutí rybářského prutu při pytláctví;
  2. věc, kterou pachatel získal přestupkem nebo jako odměnu za něj; např. pachatel ukradl rybářský prut (a vlastník prutu není znám, aby mu mohl být navrácen);
  3. věc, kterou pachatel byť i z části nabyl za věc výše specifikovanou pod číslem 2, pokud hodnota takové věci není k hodnotě nabyté věci nezanedbatelná; např. pachatel ukradený rybářský prut prodal a získal za něj jízdní kolo.

Správní trest propadnutí věci lze uložit jak samostatně, tak v kombinaci s jinými správními tresty. Oproti zákazu činnosti, lze propadnutí věci uložit i v případě, že tento trest zvláštní zákon výslovně nestanovuje. Propadnutí věci nelze uložit, je-li hodnota věci v nápadném nepoměru k povaze přestupku.

Propadnutá věc připadá státu.

Propadnutí náhradní hodnoty

Tento správní trest připadá v úvahu v okamžiku, kdy pachatel věc, u které mohl být uložen správní trest propadnutí věci, zničil, poškodil, zcizil, zatajil, učinil neupotřebitelnou či jinak propadnutí věci zmaří. Správní orgán pak může rozhodnout o propadnutí hodnoty až do výše takové věci.

Zveřejnění rozhodnutí o přestupku

Posledním ze správních trestů je zveřejnění rozhodnutí o přestupku, který může mít často vliv na pověst pachatele. Zveřejnění rozhodnutí o přestupku lze uložit pouze právnické osobě a podnikající fyzické osobě, nikoli pak fyzické osobě nepodnikající (viz Odpovědnost za přestupky podle nového přestupkového zákona).

Tento správní trest lze navíc uložit pouze v případě, že to zvláštní zákon k danému přestupku výslovně stanovuje. Rozhodnutí o přestupku se zveřejňuje po nabytí právní moci a obsahuje lhůtu, po kterou má být rozhodnutí veřejně vyvěšeno, kdy se tato lhůta pohybuje mezi dvěma až šesti měsíci.

Zveřejnění rozhodnutí o přestupku se provádí zveřejněním:

  • ve veřejném sdělovacím prostředku, kdy záleží na uvážení správního orgánu, o jaký sdělovací prostředek se bude jednat (např. televize, rozhlas, noviny apod.); toto zveřejnění se obvykle provádí na náklady pachatele, a zároveň
  • vyvěšením na úřední desce příslušného správního orgánu.

Ochranná opatření

Pro úplnost je vhodné se též v krátkosti zmínit o možnosti ukládat v rámci rozhodnutí o přestupku rovněž ochranná opatření.

Ochranné opatření není správním trestem a nemá tedy ani represivní účel (tedy jeho účelem není potrestat pachatele). Jeho cílem je především působit preventivně, tedy s cílem zamezit pachateli v dalším porušování právního řádu. Přestupkový zákon mezi ochranná opatření řadí 

  • omezující opatření a
  • zabrání věci (popř. zabrání náhradní hodnoty).

Pod omezujícími opatřeními si lze představit především zákaz navštěvovat určitá veřejně prospěšná místa či místa, kde se konají sportovní, kulturní a jiné společenské akce, povinnost podrobit se kurzu zvládání agrese atd.

Zabrání věci je ochranným opatřením, ke kterému lze přistoupit pouze tehdy, nebylo-li uloženo propadnutí věci a pokud jsou kumulativně splněny následující podmínky:

  • do 60 dnů ode dne, kdy přestupek vyšel najevo, se nezjistí skutečnosti odůvodňující zahájení řízení o přestupku proti určité osobě,
  • věc náleží pachateli, proti němuž nelze vést řízení o přestupku nebo jemuž za přestupek nelze uložit správní trest,
  • věc náleží pachateli, u něhož bylo od uložení správního trestu za přestupek upuštěno nebo podmíněně upuštěno,
  • věc nenáleží pachateli nebo mu nenáleží zcela, nebo
  • vlastník věci není znám,
  • a jestliže to vyžaduje bezpečnost osob nebo majetku anebo jiný obdobný obecný zájem.

Vlastníkem věci se v případě jejího zabrání stává stát. O zabrání věci nelze rozhodnout, uplynulo-li od jednání majícího znaky přestupku 5 let.

K zabrání náhradní hodnoty se může přistoupit tehdy, když ten, komu náleží věc, která by mohla podléhat zabrání, ji před zabráním zničí, poškodí, zcizí, zatají, učiní neupotřebitelnou nebo zužitkuje, nebo jestliže jinak zabrání takové věci zmaří. V takovém případě může dojít k zabrání jiné věci až do hodnoty věci, jež měla být primárně zabrána.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přehled všech témat Právního průvodce




• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby
• Teritorium: Česká republika