Řízení o přestupcích a sankce za přestupky ukládané podle přestupkového zákona

Průběh řízení o přestupku

Ohledně průběhu řízení o přestupku se subsidiárně použije správní řád (konkrétně ust. § 1 odst. 2 SprŘ). Není-li dále stanoveno jinak, platí obecně informace uvedené k průběhu správního řízení v článku Správní řád.

Postup před zahájením řízení o přestupku

Správní orgán zjišťuje přestupky buď tak, že podezření z jejich spáchání získává z vlastní činnosti, nebo z podnětů fyzických a právnických osob, z oznámení správních orgánů, orgánů policie aj.

Přijímání podnětů k zahájení řízení o přestupku není v přestupovém zákoně speciálně upraveno, a proto se použije obecná úprava správního řádu. Dle ust. § 42 správního řádu je správní orgán povinen přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. Podnět může podat kdokoli a nejsou pro něj stanoveny žádné speciální náležitosti.

V § 73 přestupkového zákona nalezneme úpravu oznámení přestupku. Má-li orgán policie nebo jiný správní orgán důvodné podezření, že byl spáchán přestupek, a není-li sám příslušný k jeho projednání, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu příslušnému správnímu orgánu. V případě taxativně vypočtených přestupků v § 74 přestupkového zákona je orgán policie povinen učinit nezbytná šetření ke zjištění osoby podezřelé ze spáchání přestupku a k zajištění důkazních prostředků nezbytných pro pozdější dokazování před správním orgánem, nasvědčují-li okolnosti tomu, že byl spáchán přestupek.

Před zahájením řízení je příslušný správní orgán k prověření oznámení o spáchání přestupku či podnětů k zahájení přestupkového řízení opatřovat nezbytná vysvětlení od určitých osob za účelem určení předpokládaného rozsahu podkladů pro rozhodnutí, pokud tak stanoví zvláštní zákon. Vysvětlení může správní orgán požadovat pouze tehdy, nelze-li rozhodné skutečnosti zjistit jiným úředním postupem. Každý je povinen vysvětlení správnímu orgánu podat. V případě, že tak  bezdůvodně neučiní, resp. vysvětlení odepře podat, může mu správní orgán uložit pořádkovou pokutu až do výše 5 000 Kč. O podání vysvětlení je pořizován záznam; ten však nelze bez dalšího použít jako důkazní prostředek.

S postupem před zahájením řízení o přestupku se pojí i zajištění důkazů, které upravuje § 138 správního řádu. Tohoto institutu lze využít, pokud existuje důvodná obava, že později jej nebude možno provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi, a jestliže lze důvodně předpokládat, že provedení takového důkazu může podstatně ovlivnit řešení otázky, která bude předmětem rozhodování. Může se jednat např. o zajištění věci, u které hrozí v budoucnu její ztráta nebo zničení.

Pokud správní orgán během této fáze dospěje k závěru, že by řízení o přestupku nevedlo ke kýženému cíli, může usnesením věc z taxativních důvodů uvedených v § 76 přestupkového zákona odložit.

Zahájení řízení

Řízení o přestupku se zahajuje vždy a pouze z moci úřední. Dříve upravená možnost zahájit řízení na návrh byla v novém přestupkovém zákoně opuštěna.

Řízení je zahájeno okamžikem doručení oznámení o zahájení řízení podezřelému z přestupku, popř. ústním vyhlášením. Se zahájením řízení jsou spojeny důležité následky – pozice podezřelého přeměňuje na pozici obviněného, od okamžiku zahájení řízení začínají rovněž běžet i lhůty pro vydání rozhodnutí. Podle přestupkového zákona musí být o přestupku rozhodnuto bezodkladně, nelze-li tak učinit, pak nejpozději do 60 dnů ode dne zahájení řízení.

Oznámení o zahájení řízení musí obsahovat popis skutku, o kterém má být v řízení rozhodováno, a jeho předběžnou právní kvalifikaci, která se však v průběhu řízení může měnit.

V případě některých přestupků (jedná se především o přestupky v oblasti občanského soužití, popř. ublížení na cti apod.) je pro zahájení řízení vyžadován souhlas osoby přímo postižené spácháním přestupku. Příkladem bude situace, kdy podezřelý veřejně zesměšní osobu A, a tím jí ublíží na cti. V takovém případě lze řízení o přestupku zahájit pouze se souhlasem osoby A. Správní orgán musí osobu přímo postiženou spácháním přestupku o jejím právu poučit a zároveň jí stanovit lhůtu, ve které je nutné souhlasu vyjádřit.

Ústní jednání

Ústní jednání o přestupku nemusí být nařízeno v každém řízení o přestupku. Přestupkový zákon vymezuje následující situace, kdy k nařízení ústního jednání dojde:

  • na požádání obviněného, je-li to nezbytné k uplatnění jeho práv;
  • z moci úřední, je-li to nezbytné pro zjištění stavu věci;
  • z moci úřední, je-li podezřelým mladistvý;
  • na požádání poškozeného, je-li to třeba k rozhodnutí o nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

Pokud bylo nařízeno ústní jednání, příslušný správní orgán k němu všechny účastníky řízení předvolá. Ústní jednání by mělo být konáno vždy za účasti obviněného, aby mohl náležitě uplatnit všechna svá práva, která mu právní řád přiznává. To však neplatí v případě, kdy obviněný souhlasí s konáním ústního jednání bez vlastní přítomnosti či pokud se na jednání nedostaví bez omluvy či bez náležitého důvodu; to vše však platí, pouze pokud byl obviněný k ústnímu jednání náležitě předvolán.

Dokazování

Přestupkový zákon obsahuje zvláštní ustanovení týkající se otázky dokazování, respektive pouze výslechu.

Konkrétně je upraven výslech obviněného. K provedení výslechu přistoupí správní orgán za situace, kdy uzná, že výslech obviněného je nezbytný k uplatnění jeho práv, tzn. např. za situace, kdy správní orgán není přesvědčen o přesném průběhu skutku, má pochybnosti o osobě pachatele přestupku apod.

Je ovšem neoddiskutovatelným právem obviněného výpověď odmítnout. Zároveň platí, že k výpovědi, natož pak k samotnému doznání, nesmí být obviněný za žádných okolností nucen. Správní orgán má povinnost obviněného o tomto jeho právu před zahájením samotného výslechu řádně poučit.

Vedle možnosti odmítnout vypovědět však existují i situace, kdy správní orgán nesmí obviněného ohledně určitých skutečností vyslýchat (stejná omezení platí i pro výslech jiných osob). Obviněný proto nesmí být vyslýchán především ohledně utajovaných informací chráněných zákonem o ochraně utajovaných informací, nebo pokud by tak porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti (typicky se jedná o duchovního ve vztahu k osobě zpovídající se, o lékaře ve vztahu k pacientovi, o advokáta ve vztahu ke svému klientovi atp.). Toto omezení neplatí, byl-li obviněný své mlčenlivosti dle zvláštních předpisů zproštěn.

Pro úplnost je vhodné zmínit, že vedle výslechu obviněného obsahuje přestupkový zákon v oblasti dokazování i právo účastníků klást sobě navzájem otázky, stejně tak klást otázky znalcům či svědkům. Dotazovaná osoba má však podle přestupkového zákona právo odmítnout na otázku odpovědět. I u nich pak dále platí omezení uvedená výše, tj. zákaz výpovědi v případě utajovaných informací či v případě porušení státem uložené či uznané povinnosti mlčenlivosti.

Pro úplnost je rovněž vhodné uvést, že v řízení, které navazuje na výkon kontroly, mohou být jediným podkladem pro rozhodnutí správního orgánu o přestupku skutečnosti zjištěné při kontrole.

Skončení řízení

Přestupkové řízení může být skončeno několika způsoby. Mezi nejčastější způsoby skončení řízení patří vydání rozhodnutí o přestupku, ve kterém se vyslovuje vina obviněného, popřípadě, v němž je obviněný obvinění zproštěn, dále pak zastavení řízení či dohoda o narovnání.

Rozhodnutí o přestupku

Nejtypičtějším skončením řízení o přestupku je vydání rozhodnutí o přestupku, ve kterém je buď vyslovena vina obviněného a zároveň je mu obvykle za jeho protiprávní chování uložen správní trest, nebo je obviněný uznán nevinným. Je nutné zdůraznit, že až do právní moci rozhodnutí o přestupku (tj. do okamžiku uplynutí lhůty pro podání odvolání pro rozhodnutí) se na obviněného s ohledem na zásadu presumpce neviny hledí jako na nevinného a musí s ním být v tomto smyslu rovněž po celou dobu přestupkového řízení zacházeno.

Příslušný správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bezodkladně; není-li to možné, tak nejpozději do 60 dnů ode dne zahájení řízení.

Zastavení řízení

Přestupkový zákon předpokládá i situace, když taxativně vymezí případy, kdy o vině obviněného není rozhodnuto a řízení je zastaveno.

Jedná se především o skutečnosti, kdy obviněný v průběhu řízení zemře či v případě právnické osoby zanikl, nebo obviněný požívá výsad a imunit, skutek nespáchal obviněný, skutek, o kterém se vede řízení, nenaplňuje všechny znaky přestupku (více v článku Odpovědnost za přestupky podle nového přestupkového zákona). Poměrně častým důvodem bude skutečnost, že obviněný v době spáchání skutku nedovršil patnáctý rok svého věku.

V případě, že je o totožném skutku vedeno trestní řízení, správní orgán řízení o přestupku zastaví usnesením vždy. Řízení o přestupku je ovšem možné znovu zahájit po ukončení trestního řízení, až na výjimky, které zákon stanoví (tj. bylo-li o skutku rozhodnuto, že se nestal, nespáchal jej obviněný, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno, trestní stíhání bylo zastaveno na základě schválení narovnání, atd.)

Je též vhodné zmínit, že v ojedinělých případech může správní orgán zastavit řízení i tehdy, kdy bylo proti obviněnému vedle řízení o přestupku vedeno i trestní řízení za jiný skutek a správní trest, který by byl obviněnému v řízení o přestupku uložen, by byl zcela bezvýznamný k trestu, který byl obviněnému uložen v trestním řízení. Jako příklad lze uvést situaci, kdy by obviněnému byl v trestním řízení uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání 5 let a k tomu mu ve správním řízení hrozila za jiný skutek pokuta ve výši 1 000 Kč v rámci řízení o přestupku. Uvedená pokuta je k trestu odnětí svobody zcela bezvýznamná a řízení o přestupku by tak mohlo být zastaveno.

Narovnání

Přestupkový zákon umožňuje obviněnému a poškozenému uzavřít mezi sebou dohodu o narovnání.

Pro obviněného je výhodou tohoto řešení skutečnost, že při schválení dohody o narovnání nedochází k pravomocnému vyslovení viny, se kterým jsou pro obviněného spojeny negativní následky (např. zápis do evidence přestupků). Poškozený naopak může ve značné míře ovlivňovat znění dohody, a tím uplatňovat své požadavky a zájmy v co největší možné míře.

Konečné znění dohody o narovnání schvaluje příslušný správní orgán, a to za splnění následujících podmínek:

  • takovýto způsob vyřízení věci není v rozporu s veřejným zájmem a je dostačující vzhledem k povaze a závažnosti přestupku, stejně tak k osobě obviněného a jeho osobním poměrům;
  • obviněný prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán (takové prohlášení však musí být učiněno svobodně, vážně a určitě; obviněný k němu nesmí být donucen);
  • obviněný uhradil poškozenému škodu nebo mu vydal bezdůvodné obohacení;
  • obviněný složil na účet správního orgánu peněžní částku určenou k veřejně prospěšným účelům, kdy výše takové částky nesmí být zjevně nepřiměřená povaze a závažnosti přestupku a výši pokuty, kterou lze za takový přestupek uložit; výši peněžní částky a jejího příjemce určuje správní orgán.

Před vydáním rozhodnutí o schválení dohody o narovnání však musí správní orgán obviněného a poškozeného vyslechnout o způsobu a okolnostech uzavření dohody o narovnání a náležitě obviněného poučit o důsledcích takové dohody.

Správní orgán schválí dohodu o narovnání po výslechu obviněného a poškozeného a po jejich vzájemném prohlášení, že souhlasí se zněním dohody a že ji uzavřeli dobrovolně. Dnem nabytí právní moci rozhodnutí o schválení dohody o narovnání je řízení o přestupku skončeno.

Náklady řízení

Obviněný hradí náklady řízení tehdy, pokud byl uznán vinným. Náklady hradí paušální částkou, která je stanovena ve vyhlášce č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení.

Dle této vyhlášky je obecně určena částka paušálních nákladů ve výši 1 000 Kč.

Ve zvláště složitých případech nebo v případech, kdy byl přibrán znalec z jiného oboru než oboru dopravy nebo zdravotnictví odvětví psychiatrie nebo toxikologie, se paušální částka zvyšuje o 2 500 Kč, tj. k základu paušálu na 3 500 Kč.

Pokud byl přibrán znalec z oboru dopravy nebo zdravotnictví odvětví psychiatrie nebo toxikologie, zvyšuje se paušální částka o 5 000 Kč, tj. min. 6 000 Kč. Paušální částka nákladů řízení po těchto zvýšeních však může činit nejvýše 10 000 Kč.

Vedle těchto nákladů řízení může správní orgán uložit obviněnému povinnost nahradit náklady poškozenému, které poškozený účelně vynaložil v souvislosti s uplatněním nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

Správní orgán však tuto náhradu nákladů přizná pouze v případě, že poškozený uplatnil svůj návrh na náhradu škody a byl ve věci nároku na náhradu škody či nároku na vydání bezdůvodného obohacení úspěšný ohledně prokázání vzniku a výše způsobené škody.

Pokud byl poškozený v řízení úspěšný pouze částečně, přizná mu správní orgán poměrnou část jím účelně vynaložených nákladů. Viz též podkapitola Řízení o náhradě škody a o vydání bezdůvodného obohacení.

Odvolací řízení

Proti rozhodnutí o přestupku se lze odvolat, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. O možnosti odvolání musí být účastník řízení správním orgánem náležitě poučen.

Odvolání lze podle § 96 přestupkového zákona podat proti:

  • rozhodnutí, kterým byla vyslovena vina obviněného, kdy odvolání je oprávněn podat:
    • a) obviněný, a to v plném rozsahu;
    • b) poškozený pouze proti výroku o nároku na náhradu škody či nároku na vydání bezdůvodného obohacení, popř. výroku o nákladech účelně vynaložených poškozeným;
    • c) vlastník věci pouze proti výroku o zabrání věci či náhradní hodnoty;
    • d) v případě, že je obviněným mladistvý, může odvolání podat rovněž jeho zákonný zástupce, opatrovník či orgán sociálně-právní ochrany dětí, ale pouze ve prospěch obviněného;
  • rozhodnutí o schválení dohody o narovnání – odvolání může podat pouze ten, kdo dohodu o narovnání uzavřel; v případě mladistvého obviněného pak i jeho zákonný zástupce, opatrovník či orgán sociálně-právní ochrany dětí.

V rámci odvolacího řízení platí na rozdíl od trestního řízení, že obviněný může na svou obhajobu uvádět nové skutečnosti a důkazy, které neuplatnil v rámci předchozího řízení. Pro ostatní účastníky je však tento princip omezen.

Včasně podané a přípustné odvolání má vždy odkladný účinek. To znamená, že dočasně nenastává právní moc, a dokud nebude o odvolání rozhodnuto, nenastanou ani tím spojené účinky pravomocného rozhodnutí (např. nenastane povinnost zaplatit vyměřenou pokutu atd.). Odkladný účinek nelze v případě řízení o přestupku nikdy vyloučit.

Co se týče rozsahu přezkumu napadeného rozhodnutí, i zde je odlišná úprava oproti řízení trestnímu. Odvolací orgán v řízení o přestupku přezkoumává napadené rozhodnutí vždy v celém rozsahu, tj. není vázán námitkami, které jsou uvedeny v odvolání.

V rámci svého přezkumu odvolací správní orgán zjišťuje, zda napadené rozhodnutí není v rozporu s právními předpisy a zda není nesprávné. V opačném případě může odvolací orgán:

  • napadené rozhodnutí nebo jeho část zrušit a řízení zastavit;
  • napadené rozhodnutí nebo jeho část zrušit a věc vrátit správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal – v takovém případě je pak správní orgán vázán právním názorem odvolacího správního orgánu;
  • napadené rozhodnutí nebo jeho část za splnění určitých podmínek změnit; při tom však platí, že odvolací správní orgán nemůže změnit výrok týkající se uloženého trestu, popř. výrok o náhradě škody či výrok o vydání bezdůvodného obohacení v neprospěch obviněného (tzv. zákaz reformatio in peius). To znamená, že pokud bylo v napadeném rozhodnutí stanoveno, že obviněný je povinen zaplatit pokutu ve výši 5 000 Kč, nemůže mu samotný odvolací orgán uložit zaplacení pokuty ve výši 8 000 Kč. Snížení původně uložené pokuty však možné je.

Na závěr je vhodné poznamenat, že odvolání se řadí mezi řádné opravné prostředky, tzn. že je možné jej podat do okamžiku, než rozhodnutí nabude právní moci.

Nicméně i po právní moci rozhodnutí lze rozhodnutí o přestupku ve velmi omezeném okruhu případů změnit. Jedná se o institut „nového rozhodnutí“ (dle ust. § 99 přestupkového zákona), jehož praktické využití lze shledat zejména v možnosti upuštění od zbytku správního trestu, kterým byl uložen zákaz činnosti pachateli přestupku; druhým institutem je přezkumné řízení (dle ust. § 100 přestupkového zákona).

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.




• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby
• Teritorium: Česká republika