Spojené státy americké: Zahraniční obchod a investice

Jednou ze základních charakteristik zahraničního obchodu Spojených států je setrvalý deficit v obchodu se zbožím a přebytek obchodní bilance se službami. Dalším stálým jevem je přebytek v agrárním obchodě, protože USA jsou jedním z největších exportérů zemědělských komodit na světě. Největší deficit v obchodu se zbožím dosahují USA již tradičně s Čínou, přes 300 mld. USD ročně. Výrazný deficit mají Spojené státy v obchodě se zbožím i s Evropskou unií, který je kolem 140 mld. dolarů ročně.

Kreativita amerických firem a silný tlak na vymáhání a dodržování práv duševního vlastnictví ze strany US společností se nejvíce projevuje v exportu služeb, které jsou chráněné vlastnickými právy, díky nimž USA exportují okolo 130 mld. USD ročně. Po cestovních službách (přes 206 mld.) jde o druhou největší vývozní položku mezi službami. Dalšími důležitými položkami vývozu služeb jsou doprava a finanční služby. Za dopravu a cestování v zahraničí utratí Spojené státy ročně kolem 230 mld. USD, což je kolem 40 % všech výdajů za zahraniční služby. Za pojištění zaplatí USA zahraničním subjektům cca 50 mld. USD ročně.

Zdroj: Census.gov

Obchodní výměna se sousední Kanadou a Mexikem věrně kopíruje ekonomickou situaci USA. Růst či pokles obchodní výměny se odvíjí od investičních aktivit US firem v obou zemích, kdy velká část vyrobeného zboží v jejich zahraničních pobočkách směřuje zpět do USA v rámci intra-firemního obchodu. Obě země rovněž zaznamenávají pravidelný přebytek ve vztahu k USA.

Spojené státy mají s většinou zemí deficit zahraničního obchodu. Jak již zmíněno výše, největší samozřejmě s Čínou. Velký deficit zaznamenávají USA také v obchodování s Evropskou unií. O výsadním postavení Německa svědčí to, že více než třetina deficitu s EU je tvořena obchodní výměnou právě s ním. Trvalý je i deficit s některými dalšími velkými zeměmi EU jako jsou Francie a Itálie.

Obchodní výměna USA s EU v letech 2013-2018 (zboží)

Zdroj: Vládní statistika

Zdroj: Census.gov

Zdroj: Census.gov

Ve Spojených státech se zóna volného obchodu neoznačuje za Free-Trade Zone, ale Foreign-Trade Zone. Aktivních FTZ bylo v USA k roku 2020 celkem 195 (spolu s více než 500 tzv. „subzones“ pro jednotlivé podniky, např. Tesla Motors ve Fremont), celkově zaregistrovaných 296. Dle dat z roku 2018 ( k 15.5.2020 nejsou k dispozici aktuálnější) v ekonomicky aktivních zónách pracovalo kolem 440.000 lidí v cca 3.200 firmách. Velikost exportu z FTZ mimo USA dosahovala 87 mld. USD /2017, což je cca 4 % celkového amerického vývozu Seznam FTZ s přesnými adresami a kontaktními údaje je k dispozici zde.

FTZ zřizuje Výbor pro FTZ při Ministerstvu obchodu (U.S. Department of Commerce – International Trade Administration) vydáním licence. Předsedou výboru je ministr (Secretary of Commerce). Zboží procházející FTZ je osvobozeno od cla a dovozních kvót v případě, že je po úpravě nebo zpracování reexportováno, nebo je platba cla odložena do doby, než je zboží po úpravě a zpracování uvolněno na americký trh. Zboží je také v některých státech osvobozeno od skladovacích daní.

Podle statistik do FTZ vstupují nejvíce ropa, motorová vozidla a jejich části a spotřební elektronika. Podle objemu obchodních transakcí jsou z pohledu FTZ nejaktivnějšími státy na americkém jihu (Texas a Louisiana), což souvisí s jejich polohou v Mexickém zálivu, na třetím místě pak Kalifornie.

Problematika FTZ včetně textu zákona 19 U.S. C 81a – 81c je podrobněji popsána na webové stránce.

VT parky jsou součástí prakticky všech univerzit (přes 174) a jejich zaměření je velice široké, vždy ale s důrazem na využití VT poznatků v praxi. Právní statut těchto parků je vždy závislý od legislativy a uspořádání daného státu popř. města, neexistuje tedy jednotná statistika o těchto parcích. V posledních letech se mezi provozovatele VT parků začaly řadit i státní instituce a agentury (např. NASA), které chtějí získat lepší přístup k technologiím pro vlastní potřebu. Např. ozbrojené síly USA provozují několik takových otevřených kampusů či mají svá zastoupení na řadě univerzitních či státních parcích situovaných blízko svých základen (např. Central Florida Research Park), iniciativy mají také další federální orgány.

PZI je v USA definována jako přímé či nepřímé vlastnictví nebo kontrola minimálně 10 % hlasovacích práv v místní firmě jednou zahraniční osobou. Osobou se rozumí fyzická nebo právnická osoba nebo jiná organizace a jakékoliv vládní organizace či instituce. V ostatních případech (vlastnický podíl pod 10 %) se jedná o portfoliové investice. Mezi tradiční země, tvořící skupinu cca deseti největších investorů, se přibližuje Mexiko, které je, díky hospodářskémů růstu a sousedství USA, v ideální pozici pro investování ve Spojených státech.

Přímé zahraniční investice v USA

Příliv PZI do USA podle země původu – 10 nejvýznamnějších (v mil. USD, data dostupná k 15.5.2020)

Celková hodnota přímých zahraničních investic v USA byla k 31.12.2018 4,344 bilionu USD.  Zahraniční firmy investují primárně do tradičních a výrobních sektorů ekonomiky, z nichž většina je kapitálově velice náročná. Ročně do USA přitečou investice v hodnotě přes 100 mld. USD. 

Zdroj

Americké zákony zajišťují stejné zacházení pro místní i zahraniční investory. V USA existuje ze zákona informační povinnost pro zahraniční investory.

Podle zákona „The International Investment Survey Act of 1976″ (IISA) musí zahraniční investor, který vlastní nebo kontroluje přímo či nepřímo minimálně 10% akcií (nebo ekvivalentní podíl) v americké firmě informovat o této investici. Příslušná instituce pro tuto informaci je The Bureau of Economic Analysis (BEA), což je vládní agentura při ministerstvu obchodu USA. Informační povinnost se vztahuje na získání jakékoliv nemovitosti v USA. Zahraniční investor musí průběžně informovat BEA o své činnosti, při nesplnění informační povinnosti hrozí pokuta až do výše 25 000 USD, případně vazba do jednoho roku. Získané informace o investicích mají důvěrný charakter a používají se pouze pro analytické a statistické účely. BEA nemá právo zveřejnit údaje v podobě, která by umožňovala společnost identifikovat.

Informační povinnost vůči BEA nastává k momentu nabytí více než 10%-ního podílu v US společnosti. Týká se také investic do nemovitostí, pokud se nejedná o rezidenční bydlení nabyvatele. Oznamovací povinnost vyplývá ze zákona. Oznamovací povinnosti se realizují vyplněním formuláře BE-13, firma má lhůtu 45 dní po provedení kapitálové transakce.

Firmy se zahraničním kapitálem musejí také BEA poskytovat čtvrtletní a roční informace. Čtvrtletní se poskytují přes BE-13 (A, B, C, D nebo E podle charakteru firmy), roční přes BE-15. Roční povinnost ale spadá jen na větší firmy, které BEA přímo kontaktuje. Oznamování se děje prostřednictvím webu BEA na eFile. Stránka BEA věnovaná celé investiční problematice.

Nabytí vlastnictví zemědělské půdy nad 10 akrů s pokrytím stromy nad 10 % včetně lesů je nutno podle zákona Agricultural Foreign Investment Disclosure Act of 1978 (AFIDA) oznámit ministerstvu zemědělství (Department of Agriculture) v příslušném americkém státě. Termín na splnění této povinnosti je 45 dní po nabytí. Nesplnění povinnosti může mít za následek pokutu ve výši až 25 % tržní ceny zahraničního podílu z pozemků.

Rozsah povinné informace pro zahraniční investory je členěn do dvou kategorií, první kategorií je hlášení o akvizicích s aktivy nad 3 miliony USD nebo získání půdy o rozloze nad 200 akrů (81 ha). V těchto případech je investor povinen podat BEA úplnou zprávu (full report) v ostatních případech je možno podat částečnou zprávu (Partial report).

I když jsou USA poměrně liberální vůči zahraničním investorům, i zde existují některá omezení na federální i státních úrovních. Federální omezení se vztahují na následující oblasti:

Domácí letecká doprava, lodní doprava

Zahraniční investor může vlastnit maximálně 25% podíl ve společnosti, zabývající se leteckou dopravou. V takové společnosti může mít zahraniční investor maximálně třetinu členů představenstva. Do této kategorie nespadají cizí letecké společnosti operující mezi zahraničními destinacemi a USA.

Lodě plující pod americkou vlajkou musí být vlastněny americkými občany či právnickými osobami ovládanými americkými občany. Jejich podíl ve společnosti musí tvořit minimálně 75% – Marchant Marine Act (Jones Act) z roku 1920.

Telekomunikace

Federální zákony neumožňují vydávání licencí pro vysílání zahraničním společnostem. Podíl zahraničního investora v amerických telekomunikačních společnostech může činit maximálně 20 %. V roce 2013 vydala agentura FCC upřesnění, že umožní cizím majitelům nabývat i více než 20% US TV a radio stanic, vždy ale po prozkoumání konkrétního případu.

Bankovnictví a pojišťovnictví

Existuje řada federálních a státních regulací omezujících zahraniční vlastnictví bank a pojišťoven. Podrobná pravidla v tomto směru vymezuje „International Banking Act of 1978“ (IBA). Dohled vykonává Federal Reserve.

Energetické zdroje

Americké firmy provozující vodní a jaderné elektrárny potřebují ke své činnosti licenci, omezující ve značné míře zahraniční vlastnický podíl. Zahraniční osoby či společnosti rovněž nemohou vlastnit těžební společnosti nebo provozovat jako nájemci těžbu surovin v USA, aniž by byl naplněn princip reciprocity v domovské zemi vůči americkým občanům.

Národní bezpečnost

Ministerstvo obrany USA (U.S. Department of Defense) může omezit zahraniční účast v projektech národní bezpečnosti nebo projektech umožňujících přístup ke klasifikovaným informacím. V roce 2007 byla přijata novela zákona, který má umožňovat kontrolu nad tím, zda investoři přicházející do USA nepřinášejí s sebou také bezpečnostní rizika (Foreign Investment and National Security Act of 2007). V souladu se zákonem funguje Komise pro zahraniční investice v USA /Committe on Foreign Investment in the USA /CFIUS. Komisi vede MF USA, Treasury; dalšími členy jsou: ministerstva spravedlnosti, domácí bezpečnosti, obchodu, obrany, zahraničních věcí, energetiky, Úřad obchodního zmocněnce, Úřad pro vědu a technologie. Zvláštní pozornost CFIUS věnuje nákupům US firem společnostmi ze zemí, které nejsou členy NATO. Pokud CFIUS dojde k názoru, že by transakce ohrozila národní bezpečnost, může doporučit prezidentovi, aby prodej zablokoval.

Jaderné materiály

Cizinec nemůže získat licenci na transfer, výrobu, využívání či dovoz zařízení, které vyrábí či využívá jaderné materiály.

Vlastnictví zemědělské půdy

Některé federální předpisy mohou omezit vlastnictví či pronájem zemědělské půdy pro cizince. Jedná se o omezení v kategoriích vodní zdroje, pastevectví na federální půdě. Rovněž výhody poskytnuté americkým vlastníkům zemědělské půdy nemusí být vždy přístupné zahraničním osobám.

V USA existují omezení pro zahraniční investory i na úrovni jednotlivých států. Ta se týkají především vztahů k zemědělské půdě a podnikání v oblasti nemovitostí.

Investiční pobídky

V USA neexistuje federální systém investičních pobídek, jednotlivé státy upravují svůj vztah k investorům a investičním pobídkám prostřednictvím státních rozvojových agentur. Cílem investičních pobídek je stimulovat ekonomický růst, vytvářet nová pracovní místa a podpořit rozvoj firemních aktivit především v oblastech s vysokou nezaměstnaností, či odlivem populace a firemních aktivit. Investiční pobídky a přilákání investorů do určitého teritoria se stávají předmětem konkurence mezi jednotlivými státy unie a potenciální investor má možnost porovnat výhody umístění své investice do příslušného státu.

Investiční pobídky jsou sjednávány zpravidla na jednotlivé projekty a nemají povahu standardních zákonných programů. Pobídky zahrnují daňové úlevy, zvýhodněné úvěry, garance za úvěry, finanční podpora na výzkum a vývoj v určitých oblastech (zdravotnictví, životní prostředí, software), zvýhodněné pronájmy výrobních zařízení a prostor, bezplatné konzultace, atd. Podmínkou je obvykle umístění v určité oblasti a vytvořený určitý minimální počet pracovních míst. Mnoho užitečných informací lze nalézt na stránkách organizace SelectUSA, která patří pod US Department of Commerce (americké ministerstvo obchodu).