Významná tržní síla po novele zákona



Významná tržní síla

V posledních několika měsících se zájem odborné i laické veřejnosti dosti často věnoval tématu obchodních řetězců a jejich dodavatelů. Zájem o dané téma byl umocněn především v souvislosti s projednávanou novelou zákona č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití (dále též „zákon o významné tržní síle“ nebo „zákon“), na půdě poslanecké sněmovny. Diskuse byla zdůrazněna i tím, že mimo vládní návrh novely zákona, mající za cíl zpřesnění a efektivnější vymáhání zákona, existoval i zcela protichůdný návrh za strany opozičních poslanců na celkové zrušení vlastního zákona bez jakékoli náhrady.

Za této situace došlo začátkem tohoto roku ke schválení novely zákona, která dne 5. února 2016 byla vyhlášena ve Sbírce zákonů a následně nabyla účinnosti dne 6. března 2016.

Problematika zakázaných obchodních praktik při maloobchodním prodeji je předmětem zájmu nejen České republiky, ale rovněž i dalších členských států, tak i samotné Evropské unie. V roce 2013 byl vydán dokument vztahující se k problematice obchodní řetězců ve formě „Zelené knihy“, který obsahuje jednak identifikaci nejčastějších zakázaných obchodních praktik, ale dále i způsoby a možnosti řešení této problematiky v jednotlivých členských státech Evropské unie a návrhy na možné sjednocení řešení této problematiky. Na tuto aktivitu navazuje projednávání předmětné problematiky na úrovni Evropského parlamentu a pravidelná setkání pořádaná Evropskou komisí prostřednictvím DG Growth a DG Competition.

Tomuto tématu se proto věnujeme v samostatném článku v další části tohoto informačního listu. Na tomto místě bych pouze rád uvedl, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“ nebo „ÚOHS“) se diskusí k těmto otázkám na evropské úrovni aktivně účastní, přispívá svými poznatky získanými z provedených šetření a rovněž sleduje vývoj v oblasti legislativy zabývající se dodavatelsko-odběratelskými vztahy při dodávkách potravin v jiných členských státech. Získané poznatky byly využívány při přípravě a zpracování návrhu novely zákona.

Novela zákona ve vztazích mezi dodavateli a odběrateli významně ukotvuje tzv. absolutní koncept významné tržní síly. Jeho uplatňování při výkladu významné tržní síly a vymáhání ze strany Úřadu ve správních řízeních vedených před nabytím účinnosti a platnosti novely zákona o významné tržní síle je v současné době podrobeno zkoumání správních soudů. Dle názoru Krajského soudu v Brně: „Nejasnosti a pochyby ohledně vymezení pojmu významné tržní síly vedou, resp. před provedenou novelou zákona vedly, k dvojímu možnému výkladu tohoto pojmu, jakkoli to žalovaný ve svém vyjádření popírá. Jde o výklad významné tržní síly jako konceptu, který může být chápán jako absolutní anebo relativní (viz rozsudek Krajského soudu v Brně 30 Af 125/2013 – 191, ze dne 21. dubna 2016, str. 12-13).“

Podstatou absolutního konceptu významné tržní síly je dvoustupňový test objektivních skutečností, zda daný subjekt disponuje významnou tržní silou. Nejprve Úřad zjišťuje, zda povinný subjekt dosahuje zákonem předpokládaného obratu pěti miliard korun za prodané potraviny a služby s tímto prodejem související. Je-li tento předpoklad splněn, je přistoupeno k ověření, zda povinný subjekt disponuje významnou tržní sílou na základě posouzení dle § 3 odst. 2 zákona a zda jeho jednání je schopno ohrozit řádné fungování obchodního vztahu mezi dodavatelem a odběratelem.

Podstatou druhé fáze testu je skutečnost, že předmětem hodnocení, zda některý z povinných subjektů má významnou tržní sílu, není hodnocení jednoho nebo více konkrétních obchodních vztahů mezi dodavatelem a odběratelem, ale posouzení, zda jeho jednání může ohrozit neurčitý počet takových vztahů.

Je třeba poukázat i na skutečnost, že v průběhu existence smluvního vztahu se může pozice dodavatele měnit a je těžko představitelné, že by v každém okamžiku bylo reálné hodnotit, zda je dodavatel v pozici, kdy se k němu obchodní řetězec musí chovat v souladu se zákonem či nikoli. Znamenalo by to jednak enormní zátěž pro hodnotitele vyhodnocujícího pozici dodavatele, daleko závažnější je ale skutečnost, že takový stav by nutně vedl k právní nejistotě u všech účastníků smluvních vztahů.

Jestliže je tedy odběratel vyhodnocen jako subjekt nacházející se v postavení významné tržní síly, nachází se podle názoru Úřadu v situaci, kdy z pozice významné tržní síly vystupuje vůči všem svým dodavatelům a nemůže tak jednu skupinu dodavatelů diskriminovat vůči jiné skupině, ale musí vůči všem svým dodavatelům vystupovat tak, aby svým jednáním neporušoval zákon. Jedná se o obdobný přístup, jaký je uplatňován při posuzování chování dominanta podle zákona o ochraně hospodářské soutěže, kdy subjekt, který je v dominantním postavení, se musí chovat stejně ke všem ostatním subjektům na trhu, tedy konkurentům či spotřebitelům.

Novela zákona o významné tržní síle byla motivována na základě následujících skutečností:

  1. zohlednění poznatků regulátora, tzn. Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže,
  2. odstranění nejasností a nesprávností, které byly v zákoně,
  3. vhodnější formulace skutkových podstat.

Praktiky obchodních řetězců, které by mohly být posouzeny jako porušení zákona, jsou velmi propracované a jejich odhalování není jednoduché. Jedná se o stovky až tisíce dokumentů, které je nutno ve správních řízeních prověřit, aby Úřad mohl na základě důkazů konstatovat porušení zákona a nevznikly o tom důvodné pochybnosti. Jedním z cílů novely je zjednodušení a zkrácení doby správního řízení vedeného na základě zákona.

Nejdůležitější body novely jsou následující:

  1. Zpřesnění termínu potravina, jež vychází z evropské právní úpravy.
  2. Zpřesnění pojmů dodavatel a odběratel a řešení problematiky nákupních aliancí.
  3. Povinné náležitosti smlouvy mezi dodavatelem a odběratelem, kdy smlouva by měla být vždy v písemné podobě a ve smlouvě by měla být vždy uvedena výsledná cena dodávaných potravin.
  4. Zrušení šesti příloh zákona a jejich obecnější vyjádření v nově upraveném § 4.
  5. Novela zákona nezasahuje do ustanovení upravujících výši nebo stanovení pokuty. Tato ustanovení zůstávají zachována v původní podobě. Podstatou ochrany je vždy ochrana slabší smluvní strany. Není rozhodné, zda se jedná o tuzemský nebo zahraniční subjekt.
  6. Novela neupravuje tvorbu cen potravin. Ta je součástí negociačního procesu mezi dodavatelem a odběratelem.
  7. Novela zákona neurčuje, zda smluvní ujednání mezi dodavatelem a odběratelem jsou platná či nikoli. Toto je plně v působnosti obecných soudů.

Původní právní úprava při vymezení své věcné působnosti výslovně neuváděla, že se vztahuje i na služby poskytované mezi dodavateli a odběrateli v souvislosti s nákupem potravin, ačkoliv v přílohách byl obsažen popis zakázaných jednání týkajících se služeb, nebylo reflektováno, že spolu s nákupem velice úzce souvisí řada poskytovaných a přijímaných doplňkových služeb, při jejichž poskytování může též docházet ke zneužívání významné tržní síly.

Při vymezení působnosti v úvodním ustanovení zákona bylo přistoupeno k rozšíření právě o vztahy související s poskytováním těchto služeb. Nová úprava není de facto rozšíření stávající působnosti, ale spíše její výslovné vymezení. Navrhované změny se snaží předejít obcházení zákona, například prostřednictvím využívání třetích subjektů. V praxi se mohou vyskytovat situace, kdy osobou zneužívající své postavení je osoba ovládaná, tzn., sama o sobě nedisponuje významnou tržní silou, ve spojení s osobou ovládanou však tuto pozici de facto má. Je tomu tak také u nákupních aliancí účastnících se nákupu a prodeje potravin a služeb s tím souvisejících, přičemž jednotliví členové nákupní aliance významnou tržní sílou nemusejí disponovat.

Pojem „nákupní aliance“ se sice v rámci českých předpisů objevuje poprvé, což ale neznamená, že by se jednalo o pojem zcela neznámý. Je běžně používán například v oblasti ochrany hospodářské soutěže a svůj základ má v právu Evropské unie (srov. Sdělení Komise – Pokyny k použitelnosti článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie na dohody o horizontální spolupráci, 2011/C 11/01, ze dne 14. ledna 2011). Nákupní aliancí se pro účely tohoto zákona rozumí jakákoli forma spolupráce odběratelů. Nákupní aliance může, ale nemusí, být právnickou osobou a lze ji postihovat stejně jako odběratele.).

Navrhovaná úprava tak reaguje na realitu a její další možný budoucí vývoj a zahrnuje tyto subjekty vhodným způsobem pod působnost zákona. Novela jednoznačněji vymezuje okruh vztahů, na něž se zákon o významné tržní síle vztahuje. Dosavadní dikce zákona z hlediska věcné působnosti zákona neobsahovala přesný a úplný výčet vztahů, který je ve skutečnosti regulován.

Nově se proto zpřesňuje, že se zákon vztahuje na regulaci významné tržní síly v souvislosti s nákupem potravin za účelem jejich dalšího prodeje na území České republiky. Současně se doplňuje, že jsou regulovány také vztahy týkající se poskytování a přijímání služeb mezi odběratelem a dodavatelem, které souvisejí s nákupem a prodejem potravin. Jde o výslovné vymezení místní působnosti zákona.

Tak jako v předchozí právní úpravě budou postihovány předně delikty, které byly spáchány a jejichž účinky se projevují na území České republiky, ale též delikty spáchané v zahraničí, jejichž účinky se projeví v České republice, například sjednání smlouvy v cizině se zahraničními dodavateli, kteří dodávají zboží do České republiky pro další prodej (tzv. distanční delikty). Upřesnění věcné i místní působnosti zákona je tak dáno do souladu s faktickým předmětem jeho regulace.

Službou související s nákupem nebo prodejem potravin se rozumí služba poskytovaná nebo přijímaná pouze mezi odběratelem a dodavatelem, která úzce souvisí s prodejem nebo nákupem potravin jako takovým, například platby za reklamu, kterou poskytuje odběratel dodavateli, od kterého nakupuje potraviny. Pod pojem služby nespadá dodávka elektřiny, vody, tepla, platba nájemného a další služby nesouvisející se samotnou dodávkou potravin, ale s provozovnou, jejím vybavení atd. (v konkrétní provozovně se může prodávat cokoli jiného, ale bez vody, tepla, světla by provozovna fungovat nemohla).

V souvislosti s novelou dále došlo ke zpřesnění a doplnění základních pojmů v rámci předpisu. Pojem zemědělské a potravinářské produkty, jenž nebyl ve znění zákona před novelou definován a nevycházel z žádného jiného českého právního předpisu ani evropského práva, byl nahrazen pojmem „potravina“ používaným přímo aplikovatelnými evropskými nařízeními (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin).

Aby se v praxi předešlo obcházení zákona tím, že odběratelé nakupují potraviny přes zprostředkovatele, tedy o subjekty, které nákup nebo služby pro jiné odběratele zajišťují na základě smlouvy příkazního typu, došlo v zákoně ke zpřesnění pojmů „dodavatel“ a „odběratel“ tak, že je možno postihovat zprostředkovatele stejně jako v případě, kdy dojde k porušení zákona ze strany odběratele.

Mimo zpřísnění podmínek pro toho, kdo nese deliktní odpovědnost dle tohoto zákona, byla vedena i diskuse, zda by podobnou deliktní odpovědnost mimo odběratele neměl nést i dodavatel. I když lze teoreticky připustit dané deliktní jednání ze strany dodavatelů, není správnímu orgánu dosud z praxe znám případ potvrzující tento hypotetický předpoklad, a proto nedošlo v této části zákona k jeho úpravě.

Nová právní úprava přesněji stanoví kritéria pro posuzování významné tržní síly. Vyvratitelná právní domněnka, že významnou tržní silou disponuje odběratel, jehož obrat přesáhne částku pěti miliard korun, zůstává zachována, ovšem s tím, že se jedná pouze o obrat za prodej potravin a služeb s tím souvisejících.

Oproti předchozí právní úpravě se nově vymezuje, že se jedná o obrat za prodej potravin a služeb s tím souvisejících a dále, že se jedná o obrat za poslední ukončené účetní období. V původním znění zákona, kdy se hranice pěti miliard korun týkala čistého obratu, tuto podmínku splňovalo devět obchodních řetězců. Omezením tohoto obratu na potraviny a služby s tím související však nedojde ke změně počtu subjektů na straně odběratelů. K hraničnímu limitu se blíží jeden obchodní řetězec. Na odběratelské straně se tak jedná o jednotky subjektů.

Významná tržní síla se posuzuje u odběratele především s ohledem na strukturu trhu, překážky vstupu na trh a jeho finanční sílu. Nově se v případě zprostředkovatele jeho významná tržní síla posuzuje společně s postavením odběratele, pro kterého činnost vykonává.

Samotná existence významné tržní síly však v žádném případě neznamená porušení zákona. Porušením zákona a právem chráněných vztahů by bylo až její zneužití. Původní znění zákona obsahovalo demonstrativní výčet forem zneužití významné tržní síly, který byl však velmi obecný a odkazoval na podrobnou úpravu obsaženou v obsáhlých přílohách. V těchto přílohách byly též nepříliš systematicky obsaženy některé smluvní podmínky dotčených vztahů.

Nová právní úprava přenáší část obsahu těchto příloh vhodným způsobem do těla zákona a činí celý předpis přehlednějším a pro adresáty této právní normy přijatelnějším. V samostatném ustanovení byla zakotvena základní pravidla týkající se smluvních podmínek pro vztahy mezi dodavateli a odběrateli, v nichž odběratel disponuje významnou tržní silou.

Například požadavek jasně definovat povinnost obligatorní písemné formy a část minimálních náležitostí smlouvy zaručí subjektům vyšší míru právní jistoty v jejich smluvních vztazích a zamezí zneužívání významné tržní síly. Nedodržení povinností vyplývající z takového ustanovení by zakládalo skutkovou podstatu správního deliktu. Zmíněné požadavky jsou rovněž v souladu se Zelenou knihou o nekalých obchodních praktikách. S ohledem na využití prostředků moderní výpočetní techniky by byla písemná forma zachována, jestliže se učiní elektronickými prostředky umožňujícími zachycení obsahu takového právního jednání a určení osoby, která jej učinila.

Ustanovení § 3a částečně nahrazuje původní přílohy 2 až 4, které stanovily pravidla týkající se smluvních podmínek mezi dodavateli a odběrateli. Nová právní úprava pro smluvní vztahy, v nichž odběratel nebo dodavatel disponuje významnou tržní silou, převzala z platné právní úpravy povinnost obligatorní písemné formy a část minimálních náležitostí smlouvy a současně tato pravidla zpřesnila a zobecnila. V rámci smlouvy je nutné sjednat povinné náležitosti požadované občanským zákoníkem a vyjmenované v § 3a, a to obojí v písemné formě. Nesjednání povinné náležitosti nebo její nesjednání v písemné formě pak zakládá samostatnou skutkovou podstatu správního deliktu. Občanský zákoník povinnou písemnou formu nestanoví.

V nedávné době se ÚOHS při své dozorové činnosti setkával s tím, že byly například požadovány platby bez protiplnění, které byly sjednávány buď ústně, nebo písemně v naprosto obecné formě, pod kterou lze zahrnout cokoliv. V případě, že by nebyla stanovena podmínka písemnosti, je prakticky nemožné dohody prokázat, neboť zneužívané strany tvrdí, že vše bylo dohodnuto ústně z důvodu obav, že bude ukončen jejich obchodní vztah. Současně je možný souběh deliktů na základě porušení povinnosti, respektive zákazu podle ustanovení § 3a i § 4, pokud by zneužití dle § 4 bylo prokázáno.

Případná absence písemné formy by vedla k ztížení vedení správních řízení s nemožností protiprávní jednání dokázat. Obligatorní písemná forma již existovala ve znění zákona před novelou, a to v jeho příloze č. 3 Podmínky uváděné ve smlouvách mezi odběratelem a dodavatelem, kde bylo konkrétně stanoveno: „Ve smlouvě mezi dodavatelem a odběratelem se uvedou povinnosti, ke kterým se strany zavázaly s cílem stanovit cenu po ukončení obchodních jednání. Smlouva je uzavírána písemně a nelze ji měnit bez písemného souhlasu obou smluvních stran.“

Požadavek písemnosti je rovněž v souladu se Zelenou knihou. Obligatorní písemná forma a požadované náležitosti v ní uvedené tak dávají subjektům vyšší míru právní jistoty v jejich smluvních vztazích a zamezují zneužívání významné tržní síly.

Nově je rovněž zakotvena možnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v rámci výkonu dozoru nad tím, zda a jakým způsobem odběratelé a dodavatelé plní povinnosti vyplývající pro ně ze zákona nebo z předchozích rozhodnutí Úřadu vydaných na základě zákona, správní řízení nezahájit, a to v těch případech, kdy Úřad po předběžném prošetření věci zjistí, že na vedení správního řízení není veřejný zájem. Zejména tedy v situacích, kdy se předmětné protiprávní jednání týká pouze velmi omezeného počtu dotčených subjektů a míra závažnosti jednání je jen velmi nízká.

Ustanovením by měly být eliminovány případy, kdy existuje snaha využít jakýkoli veřejnoprávní předpis, v tomto případě zákon o významné tržní síle, k soukromoprávním sporům, nebo bagatelním porušením vůči malému počtu subjektů. Obdobnou úpravu obsahuje také zákon o ochraně hospodářské soutěže.

Změna zákona se dotkla též ustanovení § 4, který dnes obsahuje demonstrativní výčet forem zneužití významné tržní síly. Novela zrušila přílohy a přenáší jejich podstatu přímo do textu zákona a zároveň upřesňuje tyto skutkové podstaty v souladu s aktuálními požadavky. Za účelem jednotného systematického přístupu jako v případech zneužití dominantního postavení byla vypuštěna podmínka prokázání podstatného narušení hospodářské soutěže a soustavnosti

Podmínku podstatného narušení hospodářské soutěže neobsahuje ani zákon o ochraně hospodářské soutěže v případě prokazování zneužití dominantního postavení. Je nelogické, aby pro protiprávnost jednání subjektu s menší tržní silou bylo vyžadováno prokázání větších dopadů než v případě zneužití dominantního postavení.

Novela dává správnímu orgánu možnost uplatnit princip oportunity, tj. eliminuje případy, kdy by byl zákon využíván k soukromoprávním sporům, nebo by se jednalo o bagatelní porušení vůči malému počtu subjektů ze strany disponující významnou tržní silou. Ustanovení tak vyrovnává zrušení podmínky podstatného narušení soutěže, aby například Úřad v případě bagatelního zneužití významné tržní síly nemusel vést správní řízení. Úřad se tak bude moci zabývat systémovými pochybeními, nikoli jednorázovými excesy.

Konkrétní znění ustanovení vychází z obdobného ustanovení obsaženého v zákoně o ochraně hospodářské soutěže. Tento princip se rovněž uplatňuje i v jiných právních úpravách dohledu nad zneužíváním významné tržní síly, například ve Velké Británii. Novelou došlo též ke zpřesnění formulace ustanovení umožňujícího uložení pořádkové pokuty za nesplnění některých povinností stanovených v zákoně o ochraně hospodářské soutěže.

Autor: JUDr. Hynek Brom, 1. místopředseda ÚOHS, pověřený vedením Sekce hospodářské soutěže.
Převzato z dokumentu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže „Významná tržní síla po novele zákona“




• Oblasti podnikání: Služby