Faktory ovlivňující organizační systém podniku



Technologie a organizační systém podniku

Technologie je proces přeměny, který transformuje vstupy organizace na její výstupy. Technologie není jenom mechanizmus, ale proces, který rovněž zahrnuje znalosti, prostředky, techniky a jednání, které jsou nezbytné k dokončení transformačního procesu. Pak pojem technologie může být použit ne pouze pro strojírenské firmy, ale také pro organizace, zabývající se informačními procesy (například univerzity), či pro podniky služeb.

Největší měrou k našemu porozumění vztahům mezi technologií a systémem organizace přispěla Joan Woodwardová. Její výzkum ukázal způsob, jak technologie ve výrobních firmách působila na organizační systém. Woodwardová a její kolegové zkoumali sto firem v jižním Essexu s původním záměrem zjistit, jaké univerzální principy management používá. Prostřednictvím interview, pozorování a průzkumu archívů společností změřili takové charakteristiky jako výrobní procesy, velikost, ekonomický výkon, strukturální charakteristiky a praktiky a styly managementu.

Nejprve analýza dat ukázala, že ani jeden princip managementu (viz výše) nebyl použit důsledně a že rozdíly v jejich aplikaci nesouvisí s ekonomickým výkonem. Tyto výsledky přímo vyvrátily klasický spor o existenci „nejlepšího způsobu“ vedení organizace. Woodwardová však nebyla spokojena pouze se zjednodušením klasické teorie managementu. Spíše hledala alternativní výklad, který by vysvětlil velké množství způsobů vedení v předváděném vzorku společností. Zjistila, že míra technické složitosti či firemní technologie vysvětluje rozdíly mezi organizacemi.
Určila tři základní kategorie technologií:

  • Technologie kusové a malosériové výroby. Organizace používající tuto technologii se podobají tzv. job-shop operacím, které vyrábějí speciálně podle přání zákazníka. Tyto organizace proto směřují k nízké mechanizaci. Příklady zahrnují výrobce aut na zakázku, výrobce bižuterie na zakázku a kadeřníky.
  • Technologie sériové, velkosériové a hromadné výroby. Transformační proces charakterizuje dlouhá výrobní řada se standardizovanými částmi. Výstup může být inovován, protože výrobky nejsou navrhovány podle zakázky. Příklady těchto společností jsou automobilky či lihovary.
  • Technologie kontinuální výroby. Představuje nejvíce mechanizované a automatizované transformační procesy. Výrobní proces je téměř úplně ovládán stroji. Často dochází k nepřetržitému provozu a velké množství výrobků je uskladněno k pozdějšímu prodeji. Příklady zahrnují ropné a chemické rafinérie a zařízení na elektrickou a jadernou energii.

Woodwardová určila kontinuální výrobu jako nejvíce a kusovou či malosériovou výrobu jako nejméně komplexní výrobní kategorii. Zjistila, že strukturální charakteristiky byly důsledně dodržovány u každé technologie.

Povšimněme si, že technologie velkosériové výroby nejlépe vyhovuje mechanistickému systému, zatímco kusová a malosériová technologie nejlépe vyhovují organickému systému. Technologie velkosériové výroby vyžaduje větší dělbu práce a pracovníky s menší specializací než technologie kusové nebo malosériové. Důsledkem je to, že je třeba více byrokratických struktur ke koordinační a kontrolní činnosti. Strukturální charakteristiky jako rozpětí řízení, centralizace, pravidla a procedury a písemná komunikace se vyskytují u technologie velkosériové výroby a hromadné výroby, což je kvůli standardizované povaze práce. Využití více specializovaných pracovníků, decentralizace, slovní komunikace, málo pravidel a procedur umožňuje kusová a malosériová výroba. Což jí umožňuje být více přizpůsobivou na měnící se podmínky.

Závěry vyplývající z jejích výzkumů vedly Woodwardovou k formulaci technologického „imperativu“: technologie určuje systém organizace. Pozdější výzkumy však technologický imperativ zpochybnily zjištěním, že firmy ve vzorku zkoumaném Woodwardovou byly převážně malé a výrobně orientované.




• Témata: Dotace a financování