Motivace v organizacích

Teorie motivace XY

Vedoucí, který podporuje teorii X, věří, že:

  1. Zaměstnanci jsou v podstatě leniví a snaží se vyhnout práci.
  2. Zaměstnanci neradi pracují, musí být k práci přinuceni systémem odměn a trestů a při práci musí být kontrolováni.
  3. Zaměstnanci se vyhýbají odpovědnosti a rádi se nechávají řídit, aby neměli odpovědnost.
  4. Lidé mají od přírody odpor ke změnám.

Existuje malá skupina lidí, pro které to neplatí. Ti jsou povoláni k tomu, aby řídili a kontrolovali ostatní.

Vedoucí, který podporuje teorii Y, věří, že:

  1. Pro zaměstnance je práce stejně přirozenou aktivitou jako zábava a odpočinek.
  2. Zaměstnanec rád přijímá samostatnost a odpovědnost, při příznivých podmínkách ji dokonce vyhledává.
  3. Snaha dosáhnout cíle je u zaměstnance spojena s potřebou seberealizace, uspokojení vlastního já může vyplývat také z úsilí směřujícího k firemním cílům.
  4. Schopnost samostatného rozhodování je v populaci silně rozšířena, není záležitostí jen několika jedinců.

Tato teorie je někdy popisována ve zjednodušené formě jako „teorie pěšáků a původců“. Pěšák je zaměstnanec, kterého práce nebaví, snaží se ji ošidit, „ulejt se“. Stále jen sleduje čas, aby nebyl v práci déle než musí. Pokud ho o něco požádáme, má po ruce popis pracovního místa, zákoník práce a kolektivní smlouvu, aby si ověřil, zda na to máme právo. Naopak původce do práce chodí rád, práce ho baví, zajímá. Je to pro něj jedna ze základních forem seberealizace.

Příklad z praxe

Jednou jsem šel kolem skupiny kopáčů (asi kopali jámu na nějaký kabel) a vidím, že docela pracují, aniž bych zahlédl jejich „vedoucího“. Najednou jsem si všiml, že na kopci stojí červený „žigulík“ a v něm vykuřující chlapík, který si vyplňoval nějaké výkazy a občas se podíval směrem ke skupině kopáčů. Nedalo mi to a říkám mu: „Vy si je tu pěkně hlídáte, že je to tak?“. „Samozřejmě, pokud tu nebudu, oni to sbalí, odejdou do hospody a nic se nevydělají a já také ne. Pokud tu ale jsem, vše je pod dohledem. Oni jsou nakonec také vděčni, že tu stojím a hlídám je.“

Často se setkávám s touto situací i ve výrobních podnicích, že je třeba dělníky hlídat, dát najevo, že sledujeme jejich výkonnost. Na druhé straně existují metody zapojení dělníků do tohoto kontrolního mechanismu (autonomní týmy), kde zodpovědnost za výkonnost leží na jejich bedrech.

Převzato z časopisu Úspěch vydávaného Akademií produktivity a inovací. Autor článku: Ph.Dr. Luděk Vajner, nezávislý konzultant.




• Témata: Dotace a financování