Motivace v organizacích

Teorie motivace očekávání (expektační)

Autorem této teorie je V. H. Vroom. Tvrdí, že motivace je proces zaměřený na budoucnost – proto se daleko více týká očekávání než uspokojení.

Opírá se o hypotézu, že lidé se přikloní k takovému jednání, které jim přinese největší užitek. Podíváme-li se na to z pohledu organizace, pro kterou pracují, lze říci, že zaměstnanci jsou motivováni k chování, které nejlépe vyhovuje jejich zájmům.

To tedy například znamená, že odměňujeme-li v organizaci výkon, lidé budou tvrdě pracovat. Budeme-li oceňovat dodržování pracovní doby, lidé budou nejspíš chodit včas a dávat si pozor na to, aby neodcházeli předčasně.

Expektační teorie je samozřejmě mnohem složitější, než stručné shrnutí uvedené v před­cho­zím odstavci, a také neskonale náročnější na praktické uplatnění. Její jádro tvoří určitý názor na to, jaké je vlastně spojení mezi odměnou na straně jedné a chováním nebo jednáním daného člo­vě­ka na straně druhé. Tvrdí, že proto, aby odměna skutečně motivovala k žádoucí­mu chování, je nut­né, aby současně:

1. odměna měla pro odměňované kladnou hodnotu,
2. výkon musí vést k odměně,
3. chování musí vést k výkonu.

Každá z těchto složek je nezbytná, a pokud některá chybí nebo je slabá, je tím oslaben ce­lý ře­tězec a motivace chování je nedostatečná.

Jedním slovem je každá z těchto tří složek nazývána:

1. valence, značená ve vzorci uvedeném níže jako V,
2. instrumentalita, značená písmenem I,
3. expektace, značená E.

Teorie dokonce poskytuje vzorec jako určité vo­dítko pro orientační výpočet motivační síly určité kombinace faktorů:

MS = E x Σ (I × V)

(MS = motivační síla)

Obrázek 2: Motivační síla

Ve výsledku se tedy jedná o komplexní „vektorový prostor“, kde se sčítá a násobí mnoho proměnných.

Vzorec MS = E x Σ (I × V):  lze ho číst tak, že “motivační síla je rovna součinu expektace krát součet násobků kaž­dé instrumentality vynásobené její příslušnou valencí”.

Co se skrývá za jednotlivými pojmy?

Valence v motivační teorii označuje hodnotu odměny pro daného jednotlivce. Jinými slovy to znamená, na co bude ten nebo onen člověk klad­ně reagovat (peníze, uznání, respekt, titul, odměna aj.). Často se pro vyčíslení valence používá škála od -100 do +100 bodů.

Instrumentalita se týká toho, jak je vnímán vztah mezi pracovním výkonem a příslušnou odměnou, čili toho, jak přímá je souvislost mezi tím, co a jak člověk dělá a tím, co za to získá. Instrumentalitu můžeme měřit na škále od -100 do +100 bodů.

Expektace popisuje vnímaný vztah mezi úsilím a výkonem. Této složce se někdy říká „expektace úsilí – výkon“, a pak se označuje symbolem E. V našem výkladu ji budeme nazývat expektace. Je jí míra, v níž daný subjekt vnímá souvislost mezi vlastním úsilím, snahou a výsledným výkonem. Expektaci můžeme měřit na škále od -100 do +100 bodů.

Ve výrobních firmách je to podobné – cílové odměny jsou pro některé zaměstnance nezajímavé nebo úsilí, které budou muset vynaložit k dosažení cíle je neúměrné a někdy dokonce ve svém očekávání neuskutečnitelné (např. neadekvátně navýšené normy).

Převzato z časopisu Úspěch vydávaného Akademií produktivity a inovací. Autor článku: Ph.Dr. Luděk Vajner, nezávislý konzultant.