Motivace v organizacích

Teorie motivace očekávání (expektační)

Autorem této teorie je V. H. Vroom. Tvrdí, že motivace je proces zaměřený na budoucnost – proto se daleko více týká očekávání než uspokojení.

Opírá se o hypotézu, že lidé se přikloní k takovému jednání, které jim přinese největší užitek. Podíváme-li se na to z pohledu organizace, pro kterou pracují, lze říci, že zaměstnanci jsou motivováni k chování, které nejlépe vyhovuje jejich zájmům.

To tedy například znamená, že odměňujeme-li v organizaci výkon, lidé budou tvrdě pracovat. Budeme-li oceňovat dodržování pracovní doby, lidé budou nejspíš chodit včas a dávat si pozor na to, aby neodcházeli předčasně.

Expektační teorie je samozřejmě mnohem složitější, než stručné shrnutí uvedené v před­cho­zím odstavci, a také neskonale náročnější na praktické uplatnění. Její jádro tvoří určitý názor na to, jaké je vlastně spojení mezi odměnou na straně jedné a chováním nebo jednáním daného člo­vě­ka na straně druhé. Tvrdí, že proto, aby odměna skutečně motivovala k žádoucí­mu chování, je nut­né, aby současně:

  1. odměna měla pro odměňované kladnou hodnotu,
  2. výkon musí vést k odměně,
  3. chování musí vést k výkonu.

Každá z těchto složek je nezbytná, a pokud některá chybí nebo je slabá, je tím oslaben ce­lý ře­tězec a motivace chování je nedostatečná.

Jedním slovem je každá z těchto tří složek nazývána:

  1. valence, značená ve vzorci uvedeném níže jako V,
  2. instrumentalita, značená písmenem I,
  3. expektace, značená E.

Teorie dokonce poskytuje vzorec jako určité vo­dítko pro orientační výpočet motivační síly určité kombinace faktorů:

MS = E x Σ (I × V)

(MS = motivační síla)

Obrázek 2: Motivační síla

Ve výsledku se tedy jedná o komplexní „vektorový prostor“, kde se sčítá a násobí mnoho proměnných.

Vzorec MS = E x Σ (I × V):  lze ho číst tak, že “motivační síla je rovna součinu expektace krát součet násobků kaž­dé instrumentality vynásobené její příslušnou valencí”.

Co se skrývá za jednotlivými pojmy?

Valence v motivační teorii označuje hodnotu odměny pro daného jednotlivce. Jinými slovy to znamená, na co bude ten nebo onen člověk klad­ně reagovat (peníze, uznání, respekt, titul, odměna aj.). Často se pro vyčíslení valence používá škála od -100 do +100 bodů.

Instrumentalita se týká toho, jak je vnímán vztah mezi pracovním výkonem a příslušnou odměnou, čili toho, jak přímá je souvislost mezi tím, co a jak člověk dělá a tím, co za to získá. Instrumentalitu můžeme měřit na škále od -100 do +100 bodů.

Expektace popisuje vnímaný vztah mezi úsilím a výkonem. Této složce se někdy říká „expektace úsilí – výkon“, a pak se označuje symbolem E. V našem výkladu ji budeme nazývat expektace. Je jí míra, v níž daný subjekt vnímá souvislost mezi vlastním úsilím, snahou a výsledným výkonem. Expektaci můžeme měřit na škále od -100 do +100 bodů.

Příklad z praxe

Dovolím si pro vysvětlení této teorie použít příklad, který přímo s výrobou nesouvisí. Představte si třešňovou alej, která je oplocena a hlídána hlídačem se psem. Jde kolem chlapec X, který má rád třešně (vysoká valence), ale není schopen přelézt plot (malá instrumentalita), také si je nejistý, zda by vylezl na strom (malá instrumentalita) a utekl před psem (malá instrumentalita). Proto jeho motivační síla (úsilí) nevznikne a jde dál. Jde kolem chlapec Y, čahoun, který je schopen přelézt plot, vylézt na strom a popř. utéci psovi a hlídači (vysoká instrumentalita), ale třešně mu nechutnají, dokonce u něho vyvolávají alergickou reakci (malá valence). Proto jeho motivační síla (úsilí) také nevznikne a jde dál.

Ve výrobních firmách je to podobné – cílové odměny jsou pro některé zaměstnance nezajímavé nebo úsilí, které budou muset vynaložit k dosažení cíle je neúměrné a někdy dokonce ve svém očekávání neuskutečnitelné (např. neadekvátně navýšené normy).

Převzato z časopisu Úspěch vydávaného Akademií produktivity a inovací. Autor článku: Ph.Dr. Luděk Vajner, nezávislý konzultant.




• Témata: Dotace a financování