Nemovitosti

Problematika nemovitostí v zákoně o dani z nemovitých věcí

Daň z nemovitosti, která je upravena zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z nemovitých věcí“) tvoří dvě dílčí daně – daň ze staveb a jednotek a daň z pozemků.

Obě daně mají odlišný způsob zdanění. Povinnost platit tyto daně vzniká na základě vlastnického nebo uživatelského vztahu k majetku a jejich úhrada je vyžadována bez ohledu na příjmy vlastníka.

Daň ze staveb

Poplatníkem daně ze staveb a jednotek je většinou vlastník zdanitelné stavby či jednotky, případně nájemce, či pachtýř.

Předmětem daně ze staveb a jednotek je, nachází-li se na území České republiky,

• zdanitelná stavba, a to budova, kterou se pro účely daně z nemovitých věcí rozumí budova podle katastrálního zákona a inženýrská stavba dle zákona o dani z nemovitostí,
• jednotka.

Poplatníci nejsou povinni platit daň ze staveb či jednotek, které jsou od daně ze zákona osvobozeny.

Základem daně ze staveb a jednotek u zdanitelné stavby je výměra zastavěné plochy v m² podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období. Zastavěnou plochou se pro účely daně z nemovitých věcí rozumí zastavěná plocha stavby podle stavebního zákona odpovídající nadzemní části zdanitelné stavby.

Základem daně ze staveb a jednotek u jednotky je upravená podlahová plocha, kterou je výměra podlahové plochy jednotky v m²  podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období vynásobená (i) koeficientem 1,22, je-li součástí jednotky pozemek přesahující zastavěnou plochu nebo je-li s jednotkou užíván pozemek ve spoluvlastnictví všech vlastníků jednotek v domě nebo (ii) koeficientem 1,20 v ostatních případech.

Podlahová plocha jednotky pro účely daně z nemovitých věcí nezahrnuje podlahovou plochu společných částí domu v rozsahu podílu na nich, který je zahrnut v jednotce. Základní sazby daně jsou diferencovány podle účelu využití stavby. Mohou se dále upravovat podle počtu nadzemních podlaží. Základní sazba (upravená o případná nadzemní podlaží) se navíc upravuje korekčním koeficientem podle velikosti (počtu obyvatel) obce, kde se stavba nachází.

Daň z pozemků

Poplatníkem daně z pozemku je většinou vlastník pozemku, případně nájemce, pachtýř či uživatel.

Dani z pozemků podléhají všechny pozemky v ČR vedené v katastru nemovitostí s výjimkou:

• pozemků zastavěných zdanitelnými stavbami v rozsahu zastavěné plochy těchto staveb,
• lesních pozemků, na nichž se nacházejí lesy ochranné a lesy zvláštního určení,
• pozemků, které jsou vodní plochou s výjimkou rybníků sloužících k intenzivnímu a průmyslovému chovu ryb,
• pozemků určených pro obranu České republiky,
• pozemků, které jsou součástí jednotky, a pozemků ve spoluvlastnictví všech vlastníků jednotek v domě užívané společně s těmito jednotkami.

Základem daně u pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů a trvalých travních porostů je cena půdy zjištěná násobením skutečné výměry pozemku v m² průměrnou cenou půdy stanovenou na 1 m²  ve vyhlášce vydané na základě zákona o dani z nemovitých věcí.

Základem daně u pozemků hospodářských lesů a rybníků s intenzivním a průmyslovým chovem ryb je cena pozemku zjištěná podle platných cenových předpisů k 1. lednu zdaňovacího období nebo součin skutečné výměry pozemku v m² a částky 3,80 Kč.

Základem daně u ostatních pozemků je skutečná výměra pozemku v m² zjištěná k 1. lednu zdaňovacího období.

Pro různé typy pozemků se uplatňuje různá daňová sazba. Základní sazba u stavebních pozemků se navíc upravuje korekčním koeficientem podle velikosti (počtu obyvatel) obce, kde se stavební pozemek nachází.

Při vyplňování daňového přiznání je rozhodný vždy stav k 1. lednu příslušného zdaňovacího období a ke změnám během roku se nepřihlíží.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.