Zajištění a utvrzení dluhu

Smluvní pokuta

Základem právní úpravy smluvní pokuty jako institutu k utvrzení dluhu jsou ustanovení občanského zákoníku, a to konkrétně ust. § 2048 a násl.

Smluvní pokutu si sjednávají smluvní strany v určité výši pro případ porušení smluvní povinnosti, přičemž platí, že ji lze sjednat i vedle úroků z prodlení. Smluvní pokuta má funkci paušalizované náhrady škody, z čehož vyplývá, že poruší-li účastník svou povinnost, je zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. V případě sjednání smluvní pokuty tak ale není možné uplatňovat další nárok na náhradu škody. Věřitel tak v případě nesplnění smluvní povinnosti dlužníka nemusí prokazovat vznik a výši škody a uplatní se paušálně smluvní pokuta.

Smluvní pokuta může být sjednána i ústně, i když z praktického hlediska se doporučuje písemná forma. Věřitel musí totiž prokázat její existenci, stejně jako to, že ujednání o smluvní pokutě obsahovalo určení její výše nebo způsob určení. Tata ustanovení se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem – tedy penále. Smluvní pokuta může být ujednána i v případě jiného než peněžitého plnění.

V praxi nehraje roli, jak si strany označí svou dohodu, popř. zda použijí přímo termín „smluvní pokuta“, nýbrž rozhodující je obsah jejich ujednání. Může jít o zajištění povinností vyplývajících z jakékoli smlouvy – tedy i ze smlouvy inominátní – v zákoně nepojmenované, pokud to její charakter připouští.

Zákon ovšem připouští, aby si smluvní strany výslovně sjednaly, že i přes sjednanou smluvní pokutu, vázající se na povinnost dlužníka, z jejíhož porušení může vzniknout věřiteli škoda, má věřitel právo jak na zaplacení smluvní pokuty, tak na náhradu vzniklé škody.

Na rozdíl od úroků a poplatku z prodlení není smluvní pokuta příslušenstvím pohledávky, ale je samostatným nárokem. Shora bylo uvedeno, že smluvní pokutu lze sjednat i vedle úroků z prodlení. V praxi se ve smlouvách často objevuje ustanovení, dle kterého je smluvní strana v případě prodlení se zaplacením peněžní částky zavázána zaplatit smluvní pokutu v procentuálně určené výši za každý den prodlení.

Taková smlouva se vůbec nezmiňuje o úroku z prodlení a v případě, že k prodlení dojde, má oprávněná strana právo žádat nejen smluvní pokutu v dohodnuté výši, ale též úrok z prodlení v zákonné výši.

Zákon ovšem poskytuje ochranu dlužníkům v případě, že si smluvní strany sjednají nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu. V takovém případě je plně v kompetenci soudu, aby zhodnotil, zda je smluvní pokuta přiměřená, zejména s ohledem na hodnotu a význam zajišťované povinnosti. V případě, že vyhodnotí, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, má možnost ji snížit, a to až do výše vzniklé škody, na kterou se smluvní pokuta vztahuje.

Důsledky smluvní pokuty:

  • dlužník je povinen plnit povinnost, jejíž plnění bylo zajištěno smluvní pokutou, i poté, co smluvní pokutu již zaplatil, pokud si účastníci ve smlouvě o smluvní pokutě neujednají něco jiného;
  • věřitel není oprávněn požadovat náhradu škody způsobenou porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, pokud z ujednání účastníků nevyplývá něco jiného (to je důsledkem toho, že smluvní pokuta plní funkci paušalizované náhrady škody);
  • věřitel je oprávněn domáhat se náhrady škody přesahující smluvní pokutu, jen když je to mezi účastníky dohodnuto.

Ručení

Úprava ručení v občanském zákoníku

Vznik

Ručení vzniká písemným prohlášením, v němž na sebe ručitel bere povinnost vůči věřiteli, že pohledávku uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník. Věřitel nemusí s takovým projevem ručitele vyslovit souhlas. Obdobně pak není potřeba souhlas dlužníka. Nepřijme-li však věřitel prohlášení ručitele, není oprávněn později po něm požadovat plnění.

Ručením lze zajistit každou pohledávku s peněžitým plněním. Z nepeněžitých pohledávek pouze ty, jejichž předmětem je zastupitelné plnění. Pokud by šlo o nezastupitelné plnění vázané jen na osobu dlužníka, ručitel by tento závazek nemohl převzít – v takovém případě by mohlo být zajištěno jen náhradní peněžité plnění nebo plnění z titulu náhrady škody vzniklé nesplněním dluhu. Ručení lze poskytnout i ve vztahu k dluhům budoucím nebo podmíněným.

Ručitel se může platně zavázat k ručení i bez souhlasu svého manžela. Neznamená to však, že vznikl společný ručitelský závazek obou manželů.

Jestliže ručitel převzal závazek ručení na základě nepravdivých informací, které mu poskytl dlužník, zůstává ručitelský závazek platný. Důvodem je, že ručitelský závazek je vztahem mezi věřitelem a ručitelem; ručitel by však mohl případně nárokovat náhradu škody od dlužníka.

Ručitelský závazek se obvykle vztahuje na plnění ve stejném rozsahu, v jakém je vázán dlužník, je však možné ujednat i rozsah menší. Ručitel ale nemůže převzít ručení ve větším rozsahu.

Ručení je zásadně časově neomezené. Ručitel jej ale může omezit na určitou dobu, pokud to uvede ve svém ručitelském prohlášení, eventuálně pokud o tom dodatečně uzavře písemnou dohodu s věřitelem.

Za jednu pohledávku může převzít ručení i několik osob, a to každá buď za celý dluh, nebo jen za jeho část. Je důležité si uvědomit, že pokud ručitel neomezí své ručení v písemném prohlášení jen na část dluhu dlužníka, pak ručí za celý dluh. Je-li dluh zajištěn ručením více osob, může věřitel požadovat splnění na kterémkoliv z ručitelů, nebo jen na některých z nich, nebo na všech současně.

Zánik

Ručitelský závazek zaniká nejpozději se zánikem pohledávky, která je zajištěna.

OPU_zanik_ruceni

Ručitelský závazek se neváže k osobě dlužníka, ale k pohledávce věřitele, a proto nezaniká smrtí dlužníka. Ručení však nezaniká, pokud dluh zanikl pro nemožnost plnění dlužníka, a ručitel jej splnit může.

Uplatnění

Věřitel musí nejprve písemně vyzvat k plnění dlužníka a teprve po této marné výzvě, kdy dlužník nesplnil, je ručitel povinen dluh splnit. Stačí písemné vyzvání či upomínka, která byla dlužníkovi doručena, není třeba, aby věřitel svou pohledávku vůči dlužníku nejdříve uplatnil u soudu. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

Ručitel může proti věřiteli uplatnit všechny námitky, které by měl proti věřiteli dlužník. Jde např. o námitku promlčení (byl-li dluh promlčen) či o námitku započtení (pokud dlužník mohl proti pohledávce věřitele započíst svou vlastní pohledávku, ale neučinil tak). Ručitel však může proti pohledávce věřitele započíst i svou vlastní pohledávku, kterou má proti věřiteli. Pokud dlužník uzná dluh, je toto uznání účinné vůči ručiteli, jen když s ním vysloví souhlas.

Ručitel má možnost plnění odepřít jen v případě, že věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem. Pokud splní dluh ručitel, je oprávněn požadovat na dlužníkovi náhradu za plnění poskytnuté věřiteli – tzv. regresní nárok.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.




• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby