Zajištění a utvrzení dluhu

Některé případy změn v osobě dlužníka

V průběhu existence závazku může dojít k různým změnám na obou stranách závazkového právního vztahu. Některé změny na straně dlužníka mohou současně vést ke zvýšení jistoty věřitele, že dluh bude splněn řádně a včas, případně, že dlužné plnění bude možno vymoci. Takové změny potom plní též zajišťovací funkci, a je proto namístě se o nich v tomto článku alespoň stručně zmínit.

Převzetí dluhu původního dlužníka dlužníkem jiným

Pokud se nový dlužník dohodne s původním dlužníkem, že převezme jeho dlužnický závazek vůči věřiteli, a věřitel s tím projeví souhlas, nastoupí nový dlužník na místo původního dlužníka. Původní dlužník v takovém případě vystupuje ze závazkového vztahu a nadále již dlužníkem není.

Pro věřitele může mít nahrazení původního dlužníka dlužníkem novým význam tehdy, když nový dlužník je zřejmě solventnější než dlužník původní. Souhlas věřitele se vyžaduje zejména z důvodu, že v případě, že by nový dlužník byl nesolventní, došlo by k ohrožení splnění dlužnického závazku.

Převzetí dluhu má význam i ve vztahu k zajištění dluhu poskytnutého třetí osobou, např. ručitelem. Zajištění dluhu v takovém případě trvá pouze tehdy, souhlasí-li třetí osoba se změnou v osobě dlužníka.

Přistoupení nového dlužníka k dlužníku původnímu

Pokud někdo bez dohody s původním dlužníkem uzavře s věřitelem dohodu, že přebírá dluh původního dlužníka, stane se dlužníkem věřitele vedle původního dlužníka. V takovém případě jsou oba dlužníci zavázáni splnit závazek společně a nerozdílně – věřitel se může domáhat zaplacení celé dlužné částky od kteréhokoliv z dlužníků.

Dohoda s dlužníkem

Rovněž může nastat situace, kdy se nový dlužník dohodne s původním dlužníkem, že splní jeho závazek vůči věřiteli, avšak věřitel o této dohodě neví, nebo s ní neprojevil souhlas. V takovém případě je nový dlužník zavázán splnit dluh původního dlužníka vůči věřiteli; věřitel je však oprávněn vymáhat splnění dluhu pouze od svého původního dlužníka, protože k novému dlužníku nemá žádný právní vztah. Nový dlužník má právní vztah pouze s původním dlužníkem.

Zástavní právo

Zástavní právo tvoří jeden z nejspolehlivějších nástrojů zajištění závazků. Zástavní právo má totiž věcnou povahu – zatěžuje věc, často nemovitou. Majetek např. ručitele může v průběhu ručení doznat výrazných změn a zajištění závazku tak může být oslabeno. Naproti tomu cena nemovitých věcí, které bývají často předmětem zástavy, obvykle výrazných změn nedoznává.

Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn. V tomto případě lze dosáhnout uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy.

Zástavní právo může zřídit sám dlužník k věci, jejímž je vlastníkem, ale zástavcem může být i třetí osoba, která zatížením své věci posiluje postavení věřitele vůči dlužníkovi.

Zástavou je:

Zástavou může být každá věc, se kterou lze obchodovat, tedy jakákoliv movitá nebo nemovitá věc, podnik nebo jiná věc hromadná, soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha připouští, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví. Zástavní právo lze zřídit i k věci, k níž zástavnímu dlužníku vznikne vlastnické právo v budoucnosti.

Má-li být předmětem zástavy věc movitá, musí jít o jednotlivou samostatnou věc, která je volně zcizitelná a má hospodářskou hodnotu vyjádřitelnou v penězích. Zástavou tedy nemůže být věc, která je součástí věci hlavní a sdílí tak její režim.

Dominantní postavení mezi zajišťovanými pohledávkami mají bezpochyby pohledávky na peněžitá plnění. Pohledávka musí být převoditelná a způsobilá být předmětem postoupení.

V případě cenných papírů jako zástav jde v podstatě rovněž o pohledávky. Jejich výlučnost spočívá v tom, že jsou vtěleny do listiny, v níž je inkorporováno vyplývající oprávnění.

Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství, přírůstky a neoddělené plody zástavy. Je-li to ujednáno, může se vztahovat kupříkladu i na smluvní pokutu.

Zástavním právem může být zajištěna:

  • peněžitá i nepeněžitá pohledávka, zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky, tzn. úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním,nepeněžitá pohledávka je zajištěna do výše její obvyklé ceny v době vzniku zástavního práva;
  • pohledávka, která má v budoucnu vzniknout;
  • pohledávka, jejíž vznik je závislý na splnění podmínky;
  • pohledávky určitého druhu, které zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi budou vznikat v určité době;
  • zástavní právo se vztahuje i na nároky zástavního věřitele z odstoupení od smlouvy, podle které vznikla zajištěná pohledávka, nebylo-li v zástavní smlouvě dohodnuto něco jiného.

Pohledávka může být zajištěna zástavním právem na několika samostatných zástavách (tzv. vespolné zástavní právo). Nemusí přitom jít ani o zástavy téhož druhu. Věřitel tak může dosáhnout uspokojení celé své pohledávky z jedné ze zástav, a tím zbavit ostatní zastavené objekty jejich zatížení, anebo uspokojit svou pohledávku prodejem některých nebo všech zástav.

Vznik

Zástavní právo vzniká na základě smlouvy. Ta musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje. Z požadavku na určitost vyplývá také potřeba údaje o výši zajišťované pohledávky, která odpovídá skutečnému rozsahu dlužníkovy povinnosti. Obsahem smlouvy je závazek zástavce dát zástavnímu věřiteli určitou věc nebo jiný způsobilý předmět zástavního práva do zástavy.

Zástavní smlouva musí být úředně ověřena, je-li zástavou závod, jiná věc hromadná, nebo nemovitá věc, která nepodléhá zápisu do katastru nemovitostí, a také v případě, že si smluvní strany dohodnou, že zástavní právo k movité věci vznikne až zápisem do rejstříku zástav.

Zástavní právo může vzniknout též rozhodnutím soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví či na základě rozhodnutí soudu (tzv. soudcovské zástavní právo) nebo správního úřadu, ale také přímo ze zákona.

Zástavní právo k movitým věcem obvykle vzniká okamžikem předání movité věci, jež tvoří zástavu, zástavnímu věřiteli. Zákon však dovoluje též zřídit zástavní právo k movité věci, aniž by tato věc musela být předána zástavnímu věřiteli. V takovém případě musí být zástavní smlouva sjednána v písemné formě.

Je-li předmětem zástavního práva nemovitost, označujeme právní vztah založený zástavní smlouvou jako hypotéku. Zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo nebytovým prostorům vzniká zápisem do katastru nemovitostí. Vlastník celé nemovitosti může zástavním právem zatížit jen celou nemovitost, nikoli jen její pomyslnou část, která by však mohla být dostačující. Je-li nemovitost v podílovém spoluvlastnictví, lze zatížit i spoluvlastnický podíl na ní – nevyžaduje se k tomu souhlas spoluvlastníků, protože nejde o hospodaření se společnou věcí.

Zástavní právo k pohledávce vzniká uzavřením smlouvy, pokud v ní není ujednáno něco jiného. Vůči poddlužníku – dlužníku zastavené pohledávky – je zástavní právo účinné oznámením zástavního dlužníka o něm, nebo tím, že zástavní věřitel poddlužníku prokáže vznik zástavního práva. Poddlužník je pochopitelně povinen plnit až v době, kdy se pohledávka stane splatnou. Za trvání zástavního práva může plnit svému věřiteli (zástavci) jen se souhlasem zástavního věřitele.

Zástavní právo na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu vzniká vykonatelností tohoto rozhodnutí, a to i v případě, že tato skutečnost bude zaevidována do katastru nemovitostí, ledaže by v něm byla stanovena doba pozdější.

Budoucí zástavní právo k věci, k níž má zástavnímu dlužníku vzniknout zástavní právo teprve v budoucnu, vzniká nabytím vlastnického práva zástavním dlužníkem.

Zastavit cizí věc lze pouze se souhlasem jejího vlastníka. Pokud ale zástavní věřitel v dobré víře přijme od zástavního dlužníka cizí movitou věc, vzniká mu zástavní právo k této věci bez ohledu na souhlas jejího vlastníka.

Výjimka existuje pro zastavení movitých věcí v zastavárnách a obdobných podnicích. V případě, že by někdo pozbyl věc ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu, je zastavárna povinna mu věc vydat bez ohledu na to, zda byla při jejím převzetí v dobré víře.

Práva a povinnosti zástavního věřitele

Zástavní věřitel, jemuž byla zástava odevzdána, je oprávněn ji držet po celou dobu trvání zástavního práva. Je povinen starat se o ni s péčí řádného hospodáře, zejména ji opatrovat a chránit před poškozením, ztrátou a zničením. Vzniknou-li zástavnímu věřiteli plněním této povinnosti účelně vynaložené náklady, má vůči zástavnímu dlužníkovi právo na jejich náhradu jako poctivý držitel.

Užívat zástavu a přisvojovat si její přírůstky, plody a užitky může zástavní věřitel jen se souhlasem zástavce.

Dojde-li během doby, v níž zástavní věřitel má u sebe zástavu, ke ztrátě, zničení nebo poškození zástavy, odpovídá zástavní věřitel za vzniklou škodu. Pokud je zástava odevzdána třetí osobě, nesmí tato osoba převzatou věc odevzdat další osobě ani ji použít nebo umožnit její použití jinému, není-li domluveno jinak.

Zástavní dlužník je povinen zdržet se všeho, čím se zástava zhoršuje na újmu zástavního věřitele. Ztratí-li zástava na ceně tak, že zajištění pohledávky se stane nedostatečným, zástavní věřitel má právo od dlužníka žádat, aby zajištění bez zbytečného odkladu přiměřeně doplnil. Neučiní-li tak, stane se ta část pohledávky, která není zajištěna, splatnou.

Výkon zástavního práva

Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem splněna včas, tedy v době splatnosti dluhu, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Totéž právo má zástavní věřitel, jestliže pohledávka byla po své splatnosti splněna jen částečně nebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky. Zástavní věřitel má vůči zástavci právo na náhradu nutných nákladů vynaložených při výkonu zástavního práva.

Rozhodnutí o zpeněžení zástavy je zástavní věřitel povinen zástavnímu dlužníkovi sdělit písemně. V oznámení musí přitom uvést, jak se ze zástavy hodlá uspokojit. Jedná-li se o zástavní právo např. k nemovité věci, je zástavní věřitel povinen před započetím výkonu zástavního práva zajistit zápis o této skutečnosti do katastru nemovitostí.

Zástavní věřitel může však zástavu zpeněžit až po uplynutí lhůty třiceti dnů poté, co započetí výkonu zástavního práva zástavnímu dlužníkovi oznámil. V případě zástavy zapsané do veřejného rejstříku (např. nemovité věci) běží tato lhůta až od zápisu započetí výkonu zástavního práva do veřejného rejstříku.

Existuje několik způsobů, jak zástavu zpeněžit. Jedním z nich je veřejná dražba, kde základním předpokladem je návrh zástavního věřitele, ale také písemné upozornění vlastníku věci o chystané dražbě, s jehož doručením je spojen účinek zákazu dlužníkovy dispozice s touto věcí.

Jiným způsobem zpeněžení zástavy je soudní prodej zástavy, jejímž předpokladem je žaloba, kterou může podat jen zástavní věřitel, kde se v petitu navrhovatel uchází o výrok soudu, že se nařizuje prodej zástavy. Způsob prodeje zástavy přitom může být smluvně ujednán mezi zástavním věřitelem a zástavcem i odlišně, např. ve formě přímého prodeje zástavy. Po zpeněžení zástavy některým z uvedených způsobů si zástavní věřitel ponechá částku odpovídající zajištěné pohledávce včetně příslušenství. Případný zbytek z této částky patří zástavci a musí mu být vydán.

Zástavní věřitel si může se zástavcem také sjednat možnost, že si zastavenou věc ponechá, a to za libovolnou nebo předem určenou cenu. Takové ujednání však vyžaduje obligatorně písemnou formu.

Zánik zástavního práva

Zástavní právo je právní vztah, jehož existence je závislá na existenci hlavního právního vztahu. K zániku zástavního práva proto dojde zejména tehdy, když zanikne zajištěná pohledávka. Zástavní právo zaniká též zánikem věci, která tvoří zástavu. Zástavní právo může dále zaniknout písemným prohlášením zástavního věřitele, že se zástavního práva vzdává, uplynutím doby, na níž bylo zástavní právo zřízeno, složí-li zástavce věřiteli obvyklou cenu zastavené věci, či vrátí-li zástavní věřitel zástavu zástavci.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.




• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby