Přednostní právo na upsání akcií

S vkladovou povinností úzce souvisí přednostní právo akcionáře na upsání nových akcií (dále též jen „přednostní právo“). Jedná se o specifické právo akcionáře, které je uplatňováno při zvýšení základního kapitálu společnosti a podle kterého musí společnost při zvýšení základního kapitálu společnosti akcionáři umožnit, resp. nabídnout, aby v poměru jmenovité hodnoty svého podílu (tedy podle poměru svého podílu k základnímu kapitálu společnosti) upsal nové akcie.

Hlavním účelem přednostního práva akcionáře na upsání nových akcií je – samozřejmě při určitém zjednodušení – zabránit „zředění“ podílu akcionáře na společnosti proti jeho vůli, tedy zabránit tomu, aby při zvýšení základního kapitálu společnosti byl proti vůli akcionáře snížen jeho podíl na společnosti. Přednostní právo mu má zajistit, aby se mohl na zvýšení základního kapitálu podílet v poměru podle svého podílu na společnosti, čímž si akcionář může svůj podíl na společnosti zachovat, má-li na tom zájem.

Úpravu přednostního práva na upsání nových akcií nalezneme v § 484 a násl. ZOK (v Oddíle 2 Zvýšení základního kapitálu, Pododdíle 1 Zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií).

Ačkoli výslovná definice přednostního práva v zákoně chybí, dá se dovodit ze znění § 484 odst. 1 ZOK, podle nějž má každý akcionář přednostní právo upsat část nových akcií společnosti upisovaných ke zvýšení základního kapitálu v poměru jmenovité hodnoty jeho akcií k základnímu kapitálu, má-li být jejich emisní kurs splácen v penězích.

Zvýšení základního kapitálu ve vztahu k přednostnímu právu akcionáře na upsání nových akcií

Přednostní právo na upsání nových akcií tedy přichází v úvahu v případě, že se základní kapitál akciové společnosti zvyšuje upsáním nových akcií. Účelem takového zvýšení základního kapitálu bývá finanční posílení společnosti a je přípustné, pokud akcionáři zcela splatili emisní kurs dříve upsaných akcií, případně pokud je dosud nesplacená část emisního kursu vzhledem k výši základního kapitálu zanedbatelná a valná hromada takové zvýšení odsouhlasí. Zákaz vyslovený v předchozí větě však neplatí, jestliže se při zvýšení základního kapitálu do společnosti vnáší pouze nepeněžité vklady. Při takovém zvýšení základního kapitálu musí představenstvo nebo správní rada předložit valné hromadě a zveřejnit na internetových stránkách akciové společnosti zprávu odůvodňující takový postup.

Zpráva musí dále obsahovat popis nepeněžitého vkladu, informaci, jakým způsobem byl nepeněžitý vklad oceněn, jaká je výše emisního kursu, který má být nepeněžitým vkladem splacen, a případně částku, na kterou byl nepeněžitý vklad oceněn.

Povinnost vyhotovení takové zprávy byla do zákona o obchodních korporacích (dále jen jako „ZOK“) začleněna novelou, podle důvodové zprávy jsou informace do zprávy zahrnuté pro akcionáře významné především z důvodu, že zvýšením základního kapitálu jen nepeněžitým vkladem dochází k vyloučení práva přednostního úpisu akcií, a dále protože znalost informací zahrnutých ve zprávě je podstatná pro uplatnění práva kvalifikovaných akcionářů na nové ocenění nepeněžitého vkladu.

Nabízí se však otázka – není-li část emisního kursu dříve upsaných akcií zcela splacena, kdy lze tuto část hodnotit jako zanedbatelnou? Zákon nám na tuto otázku odpověď nedává. Prvotní posouzení tedy bude zejména na orgánu společnosti, který návrh na zvýšení základního kapitálu předloží valné hromadě k rozhodnutí, a dále zejména na samotné valné hromadě, která návrh schvaluje. Dále však tato „zanedbatelnost“ bude posuzována rejstříkovým soudem (případně notářem) při rozhodování o zápisu zvýšení základního kapitálu společnosti do obchodního rejstříku.

Dále však tato „zanedbatelnost“ bude posuzována rejstříkovým soudem (případně notářem) při rozhodování o zápisu zvýšení základního kapitálu společnosti do obchodního rejstříku.

Zákon o obchodních korporacích v § 475 vyjmenovává základní náležitosti, které musí být obsaženy v usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií. Z pohledu přednostního práva akcionáře na upsání nových akcií je znění samotného usnesení zásadní, a tedy musí obsahovat:

• částku, o kterou má být základní kapitál zvýšen, s určením, zda se připouští upisování akcií nad nebo pod navrhovanou částku, popřípadě do jaké nejvyšší částky;
• počet a jmenovitou hodnotu upisovaných akcií, jejich formu, zda se upisují listinné nebo zaknihované akcie, a název druhu upisovaných akcií, pokud jsou vydávány akcie různých druhů;
• údaje pro využití přednostního práva na upisování akcií uvedené v § 485 odst. 1 ZOK (jedná se o základní instrukce k vykonání přednostního práva, o kterých bude pojednáno dále); tyto údaje se v usnesení neuvádí, pokud se všichni akcionáři nejpozději před hlasováním o zvýšení základního kapitálu vzdali přednostního práva nebo pokud má být základní kapitál zvýšen dohodou všech akcionářů, vyžadující formu veřejné listiny (typicky notářského zápisu);
• určení, zda akcie, které nebudou upsány s využitím přednostního práva, budou všechny nebo jejich část upsány dohodou akcionářů, či nabídnuty určenému zájemci nebo zájemcům s uvedením osob anebo způsobu jeho/jejich výběru, nebo zda budou nabídnuty k upsání na základě veřejné nabídky;
• určení, zda budou akcie nebo jejich část upsány na základě veřejné nabídky, nebo zda budou upsány dohodou akcionářů anebo zda budou nabídnuty určenému zájemci nebo zájemcům s uvedením osob anebo způsobu jeho nebo jejich výběru;
• specifické zákonem stanovené podmínky pro případ, upíše-li akcie obchodník s cennými papíry podle § 489 odst. 1 ZOK (jestliže valná hromada rozhodne o upsání všech akcií obchodníkem s cennými papíry na základě smlouvy o obstarání vydání cenných papírů, pokud tato smlouva obsahuje také povinnost obchodníka prodat osobám, které mají přednostní právo, na jejich žádost za určenou cenu a v určené lhůtě upsané akcie v rozsahu jejich přednostního práva, nepovažuje se to za omezení nebo vyloučení přednostního práva);
• případný údaj o vyloučení nebo omezení přednostního práva na upisování akcií;
• v případě upisování akcií bez přednostního práva upisovací lhůtu a navrhovanou výši emisního kursu, případně také, má-li se emisní kurs splácet v penězích, odůvodněný způsob jeho určení anebo údaj o tom, že jeho určením bude pověřeno představenstvo nebo správní rada, včetně určení nejnižší možné výše, v jaké může být určen, tyto údaje se neuvádí, je-li výhradní formou splacení emisního kursu započtení;
• účet u banky a lhůtu, v níž upisovatel splatí emisní kurs nebo jeho část, popřípadě místo a lhůtu pro vnesení nepeněžitého vkladu;
• schvaluje-li se nepeněžitý vklad, údaje o nepeněžitém vkladu (jeho popis, informace o tom, jak byl oceněn, a výši emisního kursu, který má být vnesením nepeněžitého vkladu splacen) a částku jeho ocenění, pokud je určena na základě znaleckého posudku, dále počet a jmenovitou hodnotu upisovaných akcií, jejich formu, informaci o tom, zda se upisují zaknihované nebo listinné akcie, a název druhu upisovaných akcií, pokud mají být vydány akcie různých druhů;
• jestliže se připouští upisování akcií nad částku navrhovaného zvýšení základního kapitálu, určení orgánu společnosti, který rozhodne o konečné částce zvýšení (nejčastěji představenstvo, resp. správní rada);
• připouští-li se možnost započtení pohledávky vůči společnosti proti pohledávce na splacení emisního kursu, pravidla pro postup pro uzavření smlouvy o započtení, určení započítávané pohledávky včetně její výše a jejího vlastníka.

Pravidla výkonu přednostního práva akcionáře na upsání nových akcií

Jak již bylo řečeno, každý akcionář má přednostní právo upsat část nových akcií společnosti upisovaných ke zvýšení základního kapitálu v poměru jmenovité hodnoty jeho akcií k základnímu kapitálu, má-li být jejich emisní kurs splácen v penězích. V případě, že dojde k více kolům upisování akcií, nepřihlíží se k akciím, které akcionář upsal v prvním kole, a tedy poměr jmenovité hodnoty jeho akcií k základnímu kapitálu se určuje jen z akcií, které akcionář vlastnil k rozhodnému dni.

V případě, že se zvyšuje základní kapitál upisováním jen některého z druhů vydaných akcií, může být stanovami společnosti nebo rozhodnutím valné hromady určeno, že přednostní právo k upsání těchto akcií mají nejprve akcionáři, kteří jsou vlastníky akcií upisovaného druhu. Ostatní akcionáři mají přednostní právo k upsání akcií, které nebyly upsány akcionáři vlastnícími akcie upisovaného druhu.

Přednostní právo je právem, nikoli povinností. Je tak pouze na akcionáři samotném, zda svého práva využije, případně zda jej využije pouze zčásti. Samozřejmě lze doporučit, aby každý akcionář všechny možnosti pečlivě zvážil i se všemi důsledky, neboť nevyužití přednostního práva může mít za následek snížení vlivu akcionáře na společnost (snížení podílu na společnosti ve vztahu k celku s sebou zpravidla nese menší rozhodovací pravomoc ve vztahu k hlasování na valné hromadě).

V zásadě je tedy možné shrnout, že existence přednostního práva na úpis akcií zabraňuje diskriminaci jednotlivých akcionářů při zvýšení základního kapitálu společnosti.

Přesto nelze vyloučit situaci, kdy by, i přes existenci přednostního práva, mohl být postup společnosti, resp. akcionářů při zvýšení základního kapitálu ve vztahu ke konkrétnímu akcionáři hodnocen jako diskriminační.

Například v situaci, kdy by majoritním akcionářem byla nadnárodní společnost se silnou kapitálovou základnou, oproti tomu minoritním akcionářem, nicméně akcionářem kvalifikovaným, by byla fyzická osoba. Majoritní akcionář by prosadil výrazné zvýšení základního kapitálu bez důležitého důvodu na straně společnosti, přestože by mu bylo známo, že minoritní akcionář nebude mít k dispozici dostatek prostředků k využití svého přednostního práva. Pokud by v důsledku toho, že minoritní akcionář nebyl schopen svého přednostního práva zcela či zčásti využít, tento akcionář přestal splňovat podmínky pro využití práv kvalifikovaných akcionářů (o právech kvalifikovaných akcionářů bude pojednáno dále), dalo by se polemizovat o tom, zda takový postup není vůči konkrétnímu akcionáři diskriminační ve smyslu § 244 ZOK.

Zákonná úprava přednostního práva je kogentní, tedy stanovy ani usnesení valné hromady se od ní nemohou odchýlit, nepřipouští-li možnost odchýlení přímo zákon. Ustanovení § 487 ZOK přímo zakazuje ve stanovách přednostní právo omezit nebo vyloučit. Ustanovení § 488 odst. 1 ZOK pak umožňuje valné hromadě jejím usnesením přednostní právo omezit nebo vyloučit, jen je-li to v důležitém zájmu společnosti (o omezení přednostního práva podrobněji pojednáno dále).

Co se týče konkrétního právního jednání, kterým se upisují akcie na základě přednostního práva, zákon žádnou speciální úpravu neobsahuje. Použije se tedy obecná úprava zákona o obchodních korporacích, týkající se zvýšení základního kapitálu, podle které se akcie upisují buď v listině upisovatelů (pro úpis na základě veřejné nabídky), ve smlouvě se společností (pro úpis předem určeným zájemcem/zájemci nebo jediným akcionářem), nebo ve smlouvě mezi všemi akcionáři.

Pro úpis na základě přednostního práva je nutno jeden z uvedených způsobů vybrat, podle povahy věci tedy připadá v úvahu listina upisovatelů podle § 482 odst. 1 ZOK nebo smlouva se společností podle § 479 ZOK. Přestože mezi odbornou veřejností nepanuje úplná shoda o tom, který z uvedených způsobů má být použit, preferována je spíše listina upisovatelů, a to s odůvodněním, že úpis akcií na základě přednostního práva by mohl být považován za specifický případ upsání akcií na základě veřejné nabídky. Pokud však akcie na základě přednostního práva upisuje jediný akcionář, půjde o upsání akcií písemnou smlouvou uzavřenou se společností.

Jak vyplývá ze základní úpravy přednostního práva v § 484 odst. 1 ZOK, uplatní se toto právo pouze při zvýšení základního kapitálu peněžitými vklady. Jeho využití u nepeněžitých vkladů by bylo zjevně obtížné, resp. vyloučené (jak bylo v souvislosti s novelou ZOK a odkazem na její důvodovou zprávu uvedeno výše), proto zákon tuto možnost neuvažuje. Nelze však vyloučit, že jakási obdoba přednostního práva pro zvýšení základního kapitálu nepeněžitými vklady bude konstruována ve stanovách společnosti, případně rozhodnutím valné hromady. Muselo by však jít o detailní úpravu tak, aby obstála jako úprava dostatečně určitá. Takový úpis by pak byl z hlediska zákona o obchodních korporacích zařazen zřejmě pod úpis akcií předem určenými upisovateli, byť by tito byli určeni velmi specifickým způsobem.

Zároveň je však nutno podotknout, že není možné kogentně zákonem přiznané přednostní právo obcházet tím, že by emisní kurs akcií měl být splácen nepeněžitými vklady. Pokud by cílem takto zvoleného způsobu zvýšení bylo pouze omezení přednostního práva akcionářů, jednalo by se o nepřípustné jednání a takové usnesení valné hromady by mohlo být hodnoceno jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Současně by se jednalo o případ porušení pravidla rovného zacházení s akcionáři ve smyslu § 244 ZOK.

Co se týká „druhého kola“ úpisu, v něm mají akcionáři přednostní právo upsat akcie, které akcionáři neupsali v „prvním kole“ úpisu, a to opět poměrně v poměru jmenovité hodnoty jeho (akcionáře) akcií k základnímu kapitálu společnost. Počet akcií, které jsou akcionářům s přednostním právem k dispozici pro „druhé kolo“ upisování, je určen až po skončení „prvního kola“ úpisu, tedy poté, co uplyne lhůta stanovená usnesením valné hromady pro úpis akcií v „prvním kole“.

Akcie, které jsou „volné“ pro „druhé kolo“ úpisu, jsou ty, ohledně kterých se akcionáři přednostního práva vzdali, či tohoto práva nevyužili. Specifickým případem, který generuje určitý počet volných akcií, je situace, kdy na jednu stávající akcii připadá pouze podíl na nové akcii, přičemž upisovat lze pouze celé akcie.

Pokud v takovém případě akcionáři nevyužijí možnosti převést přednostní právo jako právo samostatně převoditelné (případně převést akcie, což však není v této situaci právě účelné), nemohou akcionáři vykonat své přednostní právo v celém rozsahu a v konečném důsledku právě tento postup generuje „volné“ akcie k úpisu ve „druhém kole“.

Nicméně, nepanuje jednotný názor na to, zda mají přednostní právo úpisu v „druhém kole“ opět všichni akcionáři jako v kole prvním, či pouze ti, kteří svého přednostního práva využili. Logickým výkladem je možno dojít k závěru, že by přednostní právo mělo svědčit pouze akcionářům, kteří o ně projevili v „prvním kole“ zájem, nicméně gramatickým výkladem znění zákona („každý akcionář“) lze dojít k závěru opačnému.

Lze tedy doporučit vyřešit tento problém již zněním samotného usnesení o zvýšení základního kapitálu, resp. vyloučením přednostního práva ve „druhém kole“ úpisu – viz níže.

Zákon však o žádném „prvním“ a „druhém kole“ úpisu nehovoří. Z tohoto důvodu lze doporučit, aby textace usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu byla mimo jiné též v otázce přednostního práva co nejpřesnější tak, aby bylo zabráněno nejasnostem při následném postupu úpisu.

Stane-li se, že některé akcie zůstanou neupsány i po „druhém kole“ úpisu, přednostní právo tím nezaniká, a tedy je možno si představit i „třetí kolo“, „čtvrté kolo“ a tak dále. V této souvislosti se však jeví účelným formulovat usnesení valné hromady tak, aby vzniklo určité „pásmo“ pro zvýšení základního kapitálu (stanovení minimální a maximální výše zvýšení, tedy i počtu akcií), a tedy by nebylo nutno upsat právě určitý počet v usnesení predikovaných akcií.

O konečné částce zvýšení by pak rozhodlo představenstvo, event. správní rada společnosti v závislosti na počtu upsaných akcií. Případně si lze představit též formulaci usnesení, podle kterého se základní kapitál zvýší pouze v rozsahu upsaných akcií. Tento postup je praktický především pro společnosti s větším počtem akcionářů, u kterých nelze předvídat, zda svého přednostního práva vůbec využijí, případně zda jej využijí zcela, či zčásti.

Další možností pak je vyloučení přednostního práva pro „druhé kolo“ úpisu, což je považováno za postup přípustný. Případně je možno přednostní právo vyloučit až po proběhnuvším „druhém kole“, tedy až pro „třetí kolo“, kdy akcie upíší předem určení zájemci, případně se akcie upíší na základě veřejné nabídky. Více k omezení či vyloučení přednostního práva naleznete níže.

Jak tedy akcionář zjistí podrobnosti o výkonu svého přednostního práva? Podle § 485 odst. 1 ZOK má představenstvo (případně správní rada) povinnost oznámit akcionářům způsobem stanoveným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady a současně zveřejnit (tedy zveřejnit v Obchodním věstníku podle § 776 odst. 1 ZOK, uvést na internetových stránkách společnosti, zaslat dopisem na adresu uvedenou v seznamu akcionářů, případně v evidenci zaknihovaných cenných papírů, nebo jinými způsoby dle stanov) informaci obsahující alespoň:

• údaj o místě a lhůtě pro vykonání přednostního práva, která nesmí být kratší než 2 týdny od okamžiku doručení, s uvedením, jak bude akcionářům oznámen počátek běhu této lhůty, není-li obsažen již v této informaci;
• počet nových akcií, které lze upsat na jednu dosavadní akcii o určité jmenovité hodnotě nebo jednu kusovou akcii nebo jaký podíl na jedné nové akcii připadá na jednu dosavadní akcii o určité jmenovité hodnotě nebo na jednu kusovou akcii s tím, že lze upisovat pouze celé akcie;
• počet a jmenovitou hodnotu upisovaných akcií, jejich formu, zda se upisují listinné nebo zaknihované akcie, a název druhu upisovaných akcií, mají-li být vydány akcie různých druhů, dálejejich emisní kurs nebo způsob určení emisního kursu, anebo pověření představenstva nebo správní rady, aby ho určily a
• rozhodný den pro uplatnění přednostního práva, jestliže společnost vydala zaknihované akcie.

Mají-li být všechny akcie upsány jediným akcionářem, výše uvedená informace se nevyhotovuje.

Samostatná převoditelnost přednostního práva

Přednostní právo akcionáře na upsání nových akcií je samostatně převoditelné (tedy je možno toto právo převést bez současného převodu samotné akcie), a to ode dne, kdy valná hromada společnosti rozhodla o zvýšení základního kapitálu společnosti. Jedná se o specifickou výjimku ze základního pravidla, podle kterého převodem akcie dochází též k převodu všech práv s akcií spojených.

Pokud je omezena převoditelnost akcií (typicky zástavním právem), platí stejné omezení také pro převoditelnost přednostního práva. Zákon dále uvádí, že v případě, že na jednu dosavadní akcii nepřipadá celá nová akcie, je přednostní právo vždy volně převoditelné.

Omezení přednostního práva

Jak již bylo výše zmíněno, stanovy nemohou přednostní právo omezit ani vyloučit. Valná hromada společnosti může přednostní právo svým usnesením omezit či vyloučit, jen je-li to v důležitém zájmu společnosti. V takovém případě však musí být omezení nebo vyloučení přednostního práva určeno pro všechny akcionáře ve stejném rozsahu. Usnesení valné hromady, kterým bylo přednostní právo omezeno nebo vyloučeno, se zakládá do sbírky listin rejstříkového soudu.

Valné hromadě, která má o omezení nebo vyloučení přednostního práva rozhodnout, je představenstvo povinno či správní rada povinná předložit písemnou zprávu, ve které jsou uvedeny důvody pro omezení nebo vyloučení přednostního práva, navrhovaný emisní kurs nebo způsob jeho určení, popřípadě návrh na pověření představenstva nebo správní rady na jeho určení.

Samozřejmostí pak je dodržení požadavků stanovených pro pozvánku na valnou hromadu, tedy mimo jiné též uvedení patřičných informací v rámci pořadu valné hromady a uvedení návrhu usnesení a jeho zdůvodnění.

Co je však myšleno oním „důležitým zájmem společnosti“, pro který může být přednostní právo omezeno či úplně vyloučeno, a tedy akcionář může být fakticky připraven o jedno ze svých základních akcionářských práv? Zákon na tuto otázku odpověď nedává, lze tedy pouze odhadovat, že tím je patrně myšlen existenční zájem společnosti, tedy zajištění jejího dalšího fungování v kritické situaci, případně pak „nastartování“ jejího dalšího rozvoje. Bude však záležet vždy na posouzení zúčastněných, zda ten který konkrétní důvod budou považovat za „důležitý zájem“ společnosti – a v konečném důsledku to ostatně zhodnotí až soud.

Zánik a vzdání se přednostního práva

S ohledem na znění § 490 odst. 1 ZOK přednostní právo akcionáře zaniká uplynutím lhůty stanovené pro jeho uplatnění.

Akcionář se může přednostního práva vzdát také před rozhodnutím o zvýšení základního kapitálu, a to písemnou formou s úředně ověřeným podpisem, případně také prohlášením na valné hromadě, na které se rozhoduje o zvýšení základního kapitálu. Toto prohlášení se pak uvede ve veřejné listině (notářském zápisu), kterou bylo osvědčeno rozhodnutí valné hromady, a má účinky také vůči každému dalšímu nabyvateli akcií tohoto akcionáře.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.