Práva a povinnosti akcionáře



Vkladová povinnost

Jednou ze základních povinností, kterou musí splnit každý z akcionářů, je vkladová povinnost. Jejím prostřednictvím je zajištěno, že se akcionář majetkově podílí na společnosti, a to obecně formou splacení emisního kursu jím upsaných akcií.

Vkladová povinnost akcionáře je upravena ustanovením § 344 a násl. ZOK. Podle § 344 odst. 1 ZOK akcionář splatí emisní kurs jím upsaných akcií v době určené ve stanovách nebo v rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu, nejpozději však do jednoho roku ode dne vzniku společnosti nebo od účinnosti zvýšení základního kapitálu.

O plnění vkladové povinnosti tedy hovoříme jednak po založení společnosti (před jejím vznikem, či po něm), kdy akcionáři splácí emisní kurs jimi upsaných akcií, nebo rozhodne-li valná hromada společnosti o zvýšení základního kapitálu.

Lhůtu pro splnění vkladové povinnosti může společnost určit v podstatě libovolně, nicméně tato nesmí překročit maximální zákonnou délku jednoho roku od vzniku společnosti (tedy od zápisu společnosti do obchodního rejstříku), resp. od účinnosti zvýšení základního kapitálu. Toto omezení se vztahuje na vklady peněžité; pro nepeněžité vklady má zákon zvláštní úpravu, o které je pojednáno níže.

Zároveň je podle § 253 odst. 1 ZOK založení akciové společnosti účinné pouze tehdy, splatil-li každý zakladatel nejpozději do okamžiku podání návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku případné emisní ážio a v souhrnu alespoň 30 % jmenovité nebo účetní hodnoty upsaných akcií. Bez splnění této podmínky nemůže být společnost zapsána do obchodního rejstříku.

Uvedené zákonné ustanovení je formulováno nepřesně, nicméně je vykládáno tak, že každý ze zakladatelů musí zaplatit případné emisní ážio a všichni dohromady alespoň 30 % jmenovité nebo účetní hodnoty upsaných akcií. Splnění podmínky splacení alespoň 30 % upsaných akcií je tedy při vzniku společnosti posuzováno ve vztahu k základnímu kapitálu jako celku a nevyžaduje se, aby každý ze zakladatelů splatil 30 % hodnoty jím upsaných akcií.

Stejně tak při zvýšení základního kapitálu může být návrh na zápis nové výše základního kapitálu podán až po upsání akcií odpovídajících rozsahu zvýšení a po splacení alespoň 30 % jejich jmenovité hodnoty, nevyžaduje-li usnesení valné hromady jejich splacení ve větším rozsahu, včetně případného emisního ážia.

Peněžitý vklad do společnosti se splácí na zvláštní účet u banky, který zřizuje správce vkladů určený zakladatelským dokumentem. Banka s těmito prostředky obecně neumožní nakládat dříve, než akciová společnost vznikne. Výjimkou je úhrada zřizovacích výdajů nebo vrácení emisních kursů zakladatelům.

Splnění vkladové povinnosti konstatuje správce vkladů v písemném prohlášení o splnění vkladové povinnosti nebo její části jednotlivými vkladateli. Toto prohlášení se přikládá k návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku.

Pokud by správce vkladů uvedl v prohlášení vyšší částku, než ve které byla vkladová povinnost splněna, ručil by věřitelům společnosti za její dluhy až do výše vzniklého rozdílu. Toto ručení správce vkladů zaniká, nebyla-li pohledávka vůči společnosti uplatněna u soudu do pěti let od vzniku společnosti, tedy od jejího zápisu do obchodního rejstříku.

Zároveň správce vkladů má povinnost předat každému upisovateli písemné potvrzení, které obsahuje:

  • druh, počet a jmenovitou hodnotu upsaných akcií, jejich formu nebo informaci, že budou vydány jako zaknihované cenné papíry;
  • celkovou výši emisního kursu upsaných akcií;
  • rozsah splacení emisního kursu upsaných akcií.

Nepeněžité vklady a jejich oceňování

V některých případech zakladatelé, resp. akcionáři přistupují k vnášení nepeněžitých vkladů, místo vkladu peněžitého. Typicky se může jednat například o pozemek.

Nepeněžitý vklad se do společnosti vnáší před jejím vznikem, v praxi tedy před podáním návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku. Při zvýšení základního kapitálu jsou nepeněžité vklady do společnosti vneseny před podáním návrhu na zápis nové výše základního kapitálu do obchodního rejstříku.

Základní právní úprava pro oceňování nepeněžitých vkladů je obsažena v § 251 ZOK. Podle něj se cena nepeněžitého vkladu určí na základě znaleckého posudku, přičemž nesmí být vyšší, než kolik činí částka určená znalcem. Zákon tedy nevyžaduje, aby cena nepeněžitého vkladu byla shodná s částkou určenou znalcem – může být nižší, ne však vyšší.

Znalecký posudek k určení ceny nepeněžitého vkladu přitom musí obsahovat alespoň popis nepeněžitého vkladu, použité způsoby jeho ocenění a údaj o tom, zda cena nepeněžitého vkladu odpovídá alespoň úhrnnému emisnímu kursu akcií, které mají být společností vydány jako protiplnění za tento nepeněžitý vklad, a dále částku, na kterou se nepeněžitý vklad oceňuje. Znalecký posudek pak musí společnost založit do sbírky listin rejstříkového soudu.

Odměna znalce za zpracování posudku se určí dohodou a hradí ji společnost (tedy nikoli zakladatel/akcionář, který plní vkladovou povinnost). Vedle odměny náleží znalci také náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s vypracováním znaleckého posudku. V případě, že společnost nakonec nevznikne (není zapsána do obchodního rejstříku), hradí odměnu společně a nerozdílně zakladatelé.

Prodlení s plněním vkladové povinnosti

Vkladová povinnost je základní zákonnou povinností akcionáře. Akcionář jí nemůže být zproštěn (s výjimkou snížení základního kapitálu). Vkladová povinnost tedy akcionáři nemůže být ze strany společnosti nijak „odpuštěna“.

Ocitne-li se akcionář se splacením emisního kusu akcií v prodlení, je povinen uhradit společnosti úrok z prodlení z dlužné částky ve výši dvojnásobku sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výše úroku z prodlení podle nařízení vlády odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů), ledaže stanovy určí jinak. Stanovy mohou výši úroku upravit odlišně v obou směrech – jako vyšší i nižší, než je zákonná výše. Dokonce může být stanovami úrok z prodlení i zcela vyloučen.

Postup při prodlení akcionáře s plněním vkladové povinnosti je následující. Nejprve představenstvo (resp. statutární ředitel) vyzve akcionáře, aby vkladovou povinnost nebo její část, s níž je v prodlení, splnil v dodatečné lhůtě určené stanovami společnosti. Není-li dodatečná lhůta určena ve stanovách, činí lhůta podle zákona 60 dnů ode dne doručení výzvy akcionáři.

Jestliže ani po této výzvě akcionář vkladovou povinnost nesplní a lhůta uplyne marně, představenstvo (resp. statutární ředitel) akcionáře vyloučí ze společnosti pro akcie, ohledně nichž vkladovou povinnost nesplnil.

Pokud byl vydán zatímní list, je akcionář též vyzván k jeho odevzdání a neodevzdá-li jej, představenstvo či statutární ředitel prohlásí zatímní list za neplatný a oznámí to písemně akcionáři. Zároveň se toto rozhodnutí oznamuje akcionářům způsobem stanoveným pro svolání valné hromady a také se zveřejňuje.

Společnost má možnost za určitých podmínek vrácené akcie prodat a získané plnění pak vyplatí akcionáři, samozřejmě po započtení pohledávek za vyloučeným akcionářem, které vznikly z důvodu porušení jeho povinností, případně též po započtení prokázaných účelně vynaložených nákladů.

Nebyl-li zatímní list vydán, přechází marným uplynutím dodatečné lhůty nesplacená akcie na společnost. Vyloučený akcionář přitom ručí za splacení emisního kursu jím upsaných akcií.

Zákon však dává společnosti možnost od výše uvedeného postupu upustit, pokud představenstvo či statutární ředitel přijme jiné opatření. Takovým jiným opatřením má zákonodárce zřejmě na mysli například návrh na snížení základního kapitálu upuštěním od vydání akcií, který by byl předložen valné hromadě, případně se také představenstvo či statutární ředitel mohou rozhodnout akcionáře ze společnosti nevyloučit a splacení emisního kursu akcií na něm vymáhat. Tehdy by přicházel v úvahu i úrok z prodlení, případně také vymáhání škody, kterou akcionář svým prodlením způsobil.

Prodlení akcionáře se splněním vkladové povinnosti má však ještě jeden důležitý důsledek. Akcionář, který je v prodlení se splněním vkladové povinnosti, totiž v rozsahu svého prodlení nemůže vykonávat své hlasovací právo – nemůže tedy hlasovat na valné hromadě společnosti.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

 




• Témata: Právní průvodce | Právo
• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby