Práva a povinnosti akcionáře



Přednostní právo na upsání akcií

S vkladovou povinností úzce souvisí přednostní právo akcionáře na upsání nových akcií (dále též jen „přednostní právo“). Jedná se o specifické právo akcionáře, které je uplatňováno při zvýšení základního kapitálu společnosti a podle kterého musí společnost při zvýšení základního kapitálu společnosti akcionáři umožnit, resp. nabídnout, aby v rozsahu svého podílu (tedy podle poměru svého podílu k základnímu kapitálu společnosti) upsal nové akcie.

Hlavním účelem přednostního práva akcionáře na upsání nových akcií je – samozřejmě při určitém zjednodušení – zabránit „zředění“ podílu akcionáře na společnosti proti jeho vůli, tedy zabránit tomu, aby při zvýšení základního kapitálu společnosti byl proti vůli akcionáře snížen jeho podíl na společnosti.

Přednostní právo mu má zajistit, aby se mohl na zvýšení základního kapitálu podílet v poměru podle svého podílu na společnosti, čímž si akcionář může svůj podíl na společnosti zachovat, má-li na tom zájem.

Úpravu přednostního práva na upsání nových akcií nalezneme v § 484 a násl. ZOK (v Oddíle 2 Zvýšení základního kapitálu, Pododdíle 1 Zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií).

Ačkoli výslovná definice přednostního práva v zákoně chybí, dá se dovodit ze znění § 484 odst. 1 ZOK, podle nějž má každý akcionář přednostní právo upsat část nových akcií společnosti upisovaných ke zvýšení základního kapitálu v rozsahu jeho podílu, má-li být jejich emisní kurs splácen v penězích.

Zvýšení základního kapitálu ve vztahu k přednostnímu právu akcionáře na upsání nových akcií

O přednostním právu tedy můžeme hovořit v případě zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií. Účelem takového zvýšení základního kapitálu bývá finanční posílení společnosti a je přípustné jen tehdy, jestliže akcionáři zcela splatili emisní kurs dříve upsaných akcií, ledaže dosud nesplacená část emisního kursu je vzhledem k výši základního kapitálu zanedbatelná a valná hromada se zvýšením základního kapitálu tímto postupem projeví souhlas.

Zákaz vyslovený v předchozí větě však neplatí, jestliže se při zvýšení základního kapitálu do společnosti vnáší pouze nepeněžité vklady.

Nabízí se však otázka – není-li část emisního kursu dříve upsaných akcií zcela splacena, kdy lze tuto část hodnotit jako zanedbatelnou? Zákon nám na tuto otázku odpověď nedává. Prvotní posouzení tedy bude zejména na představenstvu, resp. statutárním řediteli, tedy na orgánu společnosti, který návrh na zvýšení základního kapitálu předloží valné hromadě k rozhodnutí, a dále zejména na samotné valné hromadě, která návrh schvaluje.

Dále však tato „zanedbatelnost“ bude posuzována rejstříkovým soudem (případně notářem) při rozhodování o zápisu zvýšení základního kapitálu společnosti do obchodního rejstříku.

Zákon o obchodních korporacích v § 475 vyjmenovává základní náležitosti, které musí být obsaženy v usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií. Z pohledu přednostního práva akcionáře na upsání nových akcií je znění samotného usnesení zásadní, a tedy musí obsahovat:

  • částku, o kterou má být základní kapitál zvýšen, s určením, zda se připouští upisování akcií nad nebo pod navrhovanou částku, popřípadě do jaké nejvyšší částky;
  • počet, jmenovitou hodnotu, druh upisovaných akcií, jejich formu nebo údaj, že budou vydány jako zaknihované cenné papíry;
  • údaje pro využití přednostního práva na upisování akcií uvedené v § 485 odst. 1 ZOK (jedná se o základní instrukce k vykonání přednostního práva, o kterých bude pojednáno dále); tyto údaje se v usnesení neuvádí, pokud se všichni akcionáři nejpozději před hlasováním o zvýšení základního kapitálu vzdali přednostního práva nebo pokud má být základní kapitál zvýšen dohodou všech akcionářů, vyžadující formu veřejné listiny (typicky notářského zápisu);
  • určení, zda akcie, které nebudou upsány s využitím přednostního práva, budou všechny nebo jejich část upsány dohodou akcionářů, či nabídnuty určenému zájemci nebo zájemcům s uvedením osob anebo způsobu jeho/jejich výběru;
  • určení, zda budou akcie nebo jejich část upsány na základě veřejné nabídky;
  • specifické zákonem stanovené podmínky pro případ, upíše-li akcie obchodník s cennými papíry podle § 489 odst. 1 ZOK (jestliže valná hromada rozhodne o upsání všech akcií obchodníkem s cennými papíry na základě smlouvy o obstarání vydání cenných papírů, pokud tato smlouva obsahuje také povinnost obchodníka prodat osobám, které mají přednostní právo, na jejich žádost za určenou cenu a v určené lhůtě upsané akcie v rozsahu jejich přednostního práva, nepovažuje se to za omezení nebo vyloučení přednostního práva);
  • případný údaj o vyloučení nebo omezení přednostního práva na upisování akcií;
  • v případě upisování akcií bez přednostního práva upisovací lhůtu a navrhovanou výši emisního kursu, případně také, má-li se emisní kurs splácet v penězích, odůvodněný způsob jeho určení anebo údaj o tom, že jeho určením bude pověřeno představenstvo, včetně určení nejnižší možné výše, v jaké může být určen (emisní kurs nebo způsob jeho určení přitom musí být pro všechny upisovatele stejný); tyto údaje se neuvádí, je-li výhradní formou splacení emisního kursu započtení;
  • účet u banky a lhůtu, v níž upisovatel splatí emisní kurs nebo jeho část, popřípadě místo a lhůtu pro vnesení nepeněžitého vkladu;
  • schvaluje-li se nepeněžitý vklad, jeho popis a částku jeho ocenění a emisní kurs, jmenovitou hodnotu a druh akcií, které se za peněžitý vklad vydají, jejich formu nebo údaj, že budou vydány jako zaknihované cenné papíry;
  • jestliže se připouští upisování akcií nad částku navrhovaného zvýšení základního kapitálu, určení orgánu společnosti, který rozhodne o konečné částce zvýšení (nejčastěji představenstvo, resp. statutární ředitel);
  • připouští-li se možnost započtení pohledávky vůči společnosti proti pohledávce na splacení emisního kursu, pravidla pro postup pro uzavření smlouvy o započtení, určení započítávané pohledávky včetně její výše a jejího vlastníka.

Pravidla výkonu přednostního práva akcionáře na upsání nových akcií

Jak již bylo řečeno, každý akcionář má přednostní právo upsat část nových akcií společnosti upisovaných ke zvýšení základního kapitálu v rozsahu jeho podílu, má-li být jejich emisní kurs splácen v penězích.

Jestliže neurčí stanovy společnosti jinak, má každý akcionář přednostní právo na upsání i těch akcií, které v souladu se zákonem o obchodních korporacích neupsal jiný akcionář (v této souvislosti se obvykle hovoří o prvním a druhém kole úpisu akcií).

Jak již vyplývá ze samotného obsahu pojmu, přednostní právo je právem, nikoli povinností. Je tedy pouze na akcionáři samotném, zda svého práva využije, případně zda jej využije pouze zčásti. Samozřejmě lze doporučit, aby každý akcionář všechny možnosti pečlivě zvážil i se všemi důsledky, neboť především nevyužití přednostního práva může mít za následek zásadní snížení vlivu akcionáře na společnost (snížení podílu na společnosti ve vztahu k celku s sebou zpravidla nese menší rozhodovací pravomoc ve vztahu k hlasování na valné hromadě).

V zásadě je tedy možné shrnout, že existence přednostního práva na úpis akcií zabraňuje diskriminaci jednotlivých akcionářů při zvýšení základního kapitálu společnosti.

Přesto si však lze představit hypotetickou situaci, kdy by i přes existenci přednostního práva mohl být postup společnosti, resp. akcionářů při zvýšení základního kapitálu společnosti ve vztahu ke konkrétnímu akcionáři hodnocen jako diskriminační.

Kupříkladu pokud by majoritním akcionářem byla nadnárodní společnost se silnou kapitálovou základnou, oproti tomu minoritním akcionářem, nicméně akcionářem kvalifikovaným, by byla fyzická osoba, a majoritní akcionář by prosadil výrazné zvýšení základního kapitálu bez důležitého důvodu na straně společnosti, přestože by mu bylo známo, že minoritní akcionář nebude mít k dispozici dostatek prostředků k využití svého přednostního práva.

Pokud by v důsledku toho, že minoritní akcionář nebude schopen svého přednostního práva zcela či zčásti využít, tento akcionář přestal splňovat podmínky pro využití práv kvalifikovaných akcionářů (o právech kvalifikovaných akcionářů bude pojednáno dále), dalo by se polemizovat o tom, zda takový postup není vůči konkrétnímu akcionáři diskriminační ve smyslu § 244 ZOK.

 Zákonná úprava přednostního práva je kogentní, tedy stanovy ani usnesení valné hromady se od ní nemohou odchýlit, nepřipouští-li to přímo zákon. Ustanovení § 487 ZOK přímo zakazuje ve stanovách přednostní právo omezit nebo vyloučit. Ustanovení § 488 odst. 1 ZOK pak umožňuje valné hromadě jejím usnesením přednostní právo omezit nebo vyloučit, jen je-li to v důležitém zájmu společnosti (o omezení přednostního práva bude podrobněji pojednáno dále).

Co se týká konkrétního právního jednání, kterým se upisují akcie na základě přednostního práva, zákon žádnou speciální úpravu neobsahuje. Použije se tedy obecná úprava zákona o obchodních korporacích, týkající se zvýšení základního kapitálu, podle které se akcie upisují buď v listině upisovatelů (pro úpis na základě veřejné nabídky), ve smlouvě se společností (pro úpis předem určeným zájemcem/zájemci nebo jediným akcionářem), nebo ve smlouvě mezi všemi akcionáři.

Pro úpis na základě přednostního práva je nutno jeden z uvedených způsobů vybrat, podle povahy věci tedy připadá v úvahu listina upisovatelů podle § 482 odst. 1 ZOK nebo smlouva se společností podle § 479 ZOK. Přestože mezi odbornou veřejností nepanuje úplná shoda o tom, který z uvedených způsobů má být použit, preferována je spíše listina upisovatelů, a to s odůvodněním, že úpis akcií na základě přednostního práva by mohl být považován za specifický případ upsání akcií na základě veřejné nabídky. Pokud však akcie na základě přednostního práva upisuje jediný akcionář, půjde o upsání akcií písemnou smlouvou uzavřenou se společností.

Jak vyplývá ze základní úpravy přednostního práva v § 484 odst. 1 ZOK, uplatní se toto právo pouze při zvýšení základního kapitálu peněžitými vklady. Jeho využití u nepeněžitých vkladů by bylo zjevně obtížné, proto zákon tuto možnost neuvažuje. Nelze však vyloučit, že jakási obdoba přednostního práva pro zvýšení základního kapitálu nepeněžitými vklady bude konstruována ve stanovách společnosti, případně rozhodnutím valné hromady.

Muselo by však jít o detailní úpravu tak, aby obstála jako úprava dostatečně určitá. Takový úpis by pak byl z hlediska zákona o obchodních korporacích zařazen zřejmě pod úpis akcií předem určenými upisovateli, byť by tito byli určeni velmi specifickým způsobem.

Zároveň je však nutno podotknout, že není možné kogentně zákonem přiznané přednostní právo obcházet tím, že by emisní kurs akcií měl být splácen nepeněžitými vklady. Pokud by cílem takto zvoleného způsobu zvýšení bylo pouze omezení přednostního práva akcionářů, jednalo by se o nepřípustné jednání, zvýhodňující, resp. znevýhodňující některé akcionáře, přičemž k takovému jednání se nepřihlíží. Eventuálně by mohlo být takové usnesení valné hromady pro rozpor s dobrými mravy hodnoceno jako neplatné.

Co se týká „druhého kola“ úpisu, i tam mají akcionáři přednostní právo upsat akcie, které akcionáři neupsali v „prvním kole“ úpisu, a to opět poměrně v rozsahu podle velikosti svého podílu. Počet akcií, které jsou akcionářům s přednostním právem k dispozici pro „druhé kolo“ upisování, je určen až po skončení „prvního kola“ úpisu, tedy poté, co uplyne lhůta stanovená usnesením valné hromady pro úpis akcií v „prvním kole“.

Akcie, které jsou „volné“ pro „druhé kolo“ úpisu, jsou ty, ohledně kterých se akcionáři přednostního práva vzdali, či tohoto práva nevyužili. Specifickým případem, který generuje určitý počet volných akcií, je situace, kdy na jednu stávající akcii připadá pouze podíl na nové akcii, přičemž upisovat lze pouze celé akcie.

Pokud v takovém případě akcionáři nevyužijí možnosti převést přednostní právo jako právo samostatně převoditelné (případně převést akcie, což však není v této situaci právě účelné), nemohou akcionáři vykonat své přednostní právo v celém rozsahu a v konečném důsledku právě tento postup generuje „volné“ akcie k úpisu ve „druhém kole“.

Nicméně, nepanuje jednotný názor na to, zda mají přednostní právo úpisu v „druhém kole“ opět všichni akcionáři jako v kole prvním, či pouze ti, kteří svého přednostního práva využili. Logickým výkladem je možno dojít k závěru, že by přednostní právo mělo svědčit pouze akcionářům, kteří o ně projevili v „prvním kole“ zájem, nicméně gramatickým výkladem znění zákona („každý akcionář“) lze dojít k závěru opačnému.

Lze tedy doporučit vyřešit tento problém již zněním samotného usnesení o zvýšení základního kapitálu, resp. vyloučením přednostního práva ve „druhém kole“ úpisu – viz níže.

Zákon však o žádném „prvním“ a „druhém kole“ úpisu nehovoří. Z tohoto důvodu lze doporučit, aby textace usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu byla mimo jiné též v otázce přednostního práva co nejpřesnější tak, aby bylo zabráněno nejasnostem při následném postupu úpisu.

Stane-li se, že některé akcie zůstanou neupsány i po „druhém kole“ úpisu, přednostní právo tím nezaniká, a tedy je možno si představit i „třetí kolo“, „čtvrté kolo“ a tak dále. V této souvislosti se však jeví účelným formulovat usnesení valné hromady tak, aby vzniklo určité „pásmo“ pro zvýšení základního kapitálu (stanovení minimální a maximální výše zvýšení, tedy i počtu akcií), a tedy by nebylo nutno upsat právě určitý počet v usnesení predikovaných akcií.

O konečné částce zvýšení by pak rozhodlo představenstvo, event. statutární ředitel společnosti v závislosti na počtu upsaných akcií. Případně si lze představit též formulaci usnesení, podle kterého se základní kapitál zvýší pouze v rozsahu upsaných akcií. Tento postup je praktický především pro společnosti s větším počtem akcionářů, u kterých nelze předvídat, zda svého přednostního práva vůbec využijí, případně zda jej využijí zcela, či zčásti.

Další možností pak je vyloučení přednostního práva pro „druhé kolo“ úpisu, což je považováno za postup přípustný. Případně je možno přednostní právo vyloučit až po proběhnuvším „druhém kole“, tedy až pro „třetí kolo“, kdy akcie upíší předem určení zájemci, případně se akcie upíší na základě veřejné nabídky. Více k omezení či vyloučení přednostního práva naleznete níže.

Jak tedy akcionář zjistí podrobnosti o výkonu svého přednostního práva? Podle § 485 odst. 1 ZOK má představenstvo povinnost zaslat akcionářům způsobem stanoveným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady a současně zveřejnit (tedy zveřejnit v Obchodním věstníku, uvést na internetových stránkách společnosti, zaslat dopisem na adresu uvedenou v seznamu akcionářů, případně v evidenci zaknihovaných cenných papírů, případně jinými způsoby dle stanov) informaci obsahující alespoň:

  • údaj o místě a lhůtě pro vykonání přednostního práva, která nesmí být kratší než 2 týdny od okamžiku doručení, s uvedením, jak bude akcionářům oznámen počátek běhu této lhůty, není-li obsažen již v této informaci;
  • počet nových akcií, které lze upsat na jednu dosavadní akcii o určité jmenovité hodnotě nebo jaký podíl na jedné nové akcii připadá na jednu dosavadní akcii o určité jmenovité hodnotě s tím, že lze upisovat pouze celé akcie;
  • jmenovitou hodnotu, počet a druh akcií, upisovaných s využitím přednostního práva, jejich formu nebo údaj, že budou vydány jako zaknihované cenné papíry, a jejich emisní kurs nebo způsob určení emisního kursu, anebo pověření představenstva, aby ho určilo (emisní kurs se určí tak, aby byl pro všechny akcie, které lze upsat s využitím přednostního práva, stejný, může však být odlišný od emisního kursu akcií upisovaných jinak); a
  • rozhodný den pro uplatnění přednostního práva, jestliže společnost vydala zaknihované akcie (v takovém případě je rozhodným dnem den, kdy mohlo být přednostní právo vykonáno poprvé).

V akciové společnosti s monistickým systémem vnitřní struktury má povinnost vyhotovit patřičnou informaci statutární ředitel (event. správní rada, je-li tak určeno stanovami společnosti).

Jestliže se základní kapitál zvyšuje bez možnosti využití přednostního práva nebo mají-li být všechny akcie upsány jediným akcionářem, výše uvedená informace se nevyhotovuje.

Samostatná převoditelnost přednostního práva

Přednostní právo akcionáře na upsání nových akcií je samostatně převoditelné (tedy je možno toto právo převést bez současného převodu samotné akcie), a to ode dne, kdy valná hromada společnosti rozhodla o zvýšení základního kapitálu společnosti. Jedná se o specifickou výjimku ze základního pravidla, podle kterého převodem akcie dochází též k převodu všech práv s akcií spojených.

Pokud je však omezena převoditelnost akcií (typicky zástavním právem), platí stejné omezení také pro převoditelnost přednostního práva. Nicméně zákon dále uvádí, že v případě, že na jednu dosavadní akcii nepřipadá jedna nová akcie, je přednostní právo vždy volně převoditelné. Tato formulace však není zcela přesná, neboť zákonodárce měl zjevně na mysli případ, kdy počet nových akcií připadajících na jednu dosavadní akcii neodpovídá celému číslu.

Omezení přednostního práva

Jak již vyplynulo z předešlého výkladu, stanovy nemohou přednostní právo omezit ani vyloučit. Valná hromada společnosti může přednostní právo svým usnesením omezit či vyloučit, jen je-li to v důležitém zájmu společnosti. V takovém případě však musí být omezení nebo vyloučení přednostního práva určeno pro všechny akcionáře ve stejném rozsahu. Usnesení valné hromady, kterým bylo přednostní právo omezeno nebo vyloučeno, se zakládá do sbírky listin rejstříkového soudu.

Valné hromadě, která má o omezení nebo vyloučení přednostního práva rozhodnout, je představenstvo povinno předložit písemnou zprávu, ve které uvede důvody pro omezení nebo vyloučení přednostního práva, navrhovaný emisní kurs nebo způsob jeho určení, popřípadě návrh na pověření představenstva na jeho určení. V akciové společnosti s monistickým způsobem vnitřního uspořádání bude tuto povinnost zastávat statutární ředitel společnosti.

Samozřejmostí pak je nutnost dodržet patřičné požadavky na pozvánku na valnou hromadu, tedy mimo jiné též uvedení patřičných informací v rámci pořadu valné hromady a uvedení návrhu usnesení a jeho zdůvodnění.

Co však je oním „důležitým zájmem společnosti“, pro který může být přednostní právo omezeno či úplně vyloučeno, a tedy akcionář může být fakticky připraven o jedno ze svých základních akcionářských práv? Zákon nám na tuto otázku odpověď nedává, můžeme tedy pouze odhadovat, že tím je patrně myšlen existenční zájem společnosti, tedy zajištění jejího dalšího fungování v kritické situaci, případně pak „nastartování“ jejího dalšího rozvoje.

Bude však záležet vždy na posouzení zúčastněných, zda ten který konkrétní důvod budou považovat za onen „důležitý zájem“ společnosti – a v konečném důsledku to ostatně zhodnotí až soud.

K problematice omezení přednostního práva je nutno dodat, že jak již bylo uvedeno výše, za omezení nebo vyloučení přednostního práva zákon nepovažuje případ, kdy podle rozhodnutí valné hromady upíše všechny akcie obchodník s cennými papíry na základě smlouvy o obstarání vydání cenných papírů, pokud tato smlouva obsahuje také povinnost tohoto obchodníka prodat osobám, které mají přednostní právo, na jejich žádost za určitou cenu a v určené lhůtě upsané akcie, a to v rozsahu jejich přednostního práva.

Zánik a vzdání se přednostního práva

S ohledem na znění § 490 odst. 1 ZOK přednostní právo akcionáře zaniká uplynutím lhůty stanovené pro jeho uplatnění.

Akcionář se může přednostního práva vzdát také před rozhodnutím o zvýšení základního kapitálu, a to v písemné formě s úředně ověřeným podpisem, případně také prohlášením na samotné valné hromadě. Toto prohlášení se pak uvede ve veřejné listině (notářském zápisu), kterou bylo osvědčeno rozhodnutí valné hromady, a má účinky také vůči každému dalšímu nabyvateli akcií tohoto akcionáře.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.




• Témata: Právní průvodce | Právo
• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby