Metody snižování podnikatelského rizika: Přesun rizika na jiné podnikatelské subjekty



Forfaiting

Forfaiting je jednou z metod střednědobého, eventuálně dlouhodobého financování vývozních úvěrů, a to cestou odprodeje vývozní pohledávky zajištěné vhodnými úvěrovými nástroji (zajišťovacími dokumenty).

Forfaitingová firma odkupuje pohledávky („a forfait“, tj. bez nároku na pozdější reklamaci pro špatnou kvalitu) a stává se vlastníkem pohledávky se všemi riziky, která jsou s pohledávkou spojena.

Samotný odkup pohledávek, které mohou být v jakékoliv volně směnitelné měně a mohou mít splatnost od 90 až po 5 dní, v některých případech až po 7 i více let, je prováděn ihned po uskutečnění dodávky zboží (nejčastěji se jedná o dodávky strojů a zařízení). Pohledávky jsou zajištěny, obvykle bankovní zárukou, dokumentárním akreditivem s odloženou splatností nebo směnkou s bankovním avalem. Firma, zajišťující forfaiting, na sebe plně přejímá riziko inkasa. Výše pohledávek, které je forfaitingová firma (obvykle těsně finančně spjatá s bankovním domem, případně je to samotná banka) schopna odkoupit, není nijak striktně limitována.

Základní výhodou pro klienta firmy poskytující forfaiting je skutečnost, že obrat kapitálu klienta se zrychluje a redukuje se potřeba klasického úvěru. Klient na základě prodeje své pohledávky ihned získává finanční prostředky (i když často nikoliv v nominální výši pohledávky), což přispívá k jeho likviditě a převádí měnové, kurzové riziko a riziko nedobytnosti postupované pohledávky na forfaitera.

Na rozdíl od faktoringu je v tomto případě převzetí pohledávky forfaiterem bezregresní, takže veškeré riziko neuhrazení závazku nese forfaiter sám. Jedná se většinou o závazky střednědobé až dlouhodobé, takže předmětem forfaitingu jsou spíše jednotlivé pohledávky, zajištěné výše uvedenými kvalitními zajišťovacími nástroji.

Obecně se náklady forfaitingu liší podle forfaiterova vnímání rizika jednotlivých transakcí a podle délky úvěru. Náklady lze je vyjádřit následovně:

Náklady forfaitingu = diskont + riziková přirážka + poplatek za zpracování obchodu.

Hlavní součástí nákladů je sjednaný diskont, jehož výše je určena úrokovými sazbami. V evropských poměrech vychází úroková sazba ze sazby LIBOR[1] a ze lhůty splatnosti.

Riziková přirážka závisí na zemi dlužníka (na její důvěryhodností neboli bonitě). Výše poplatku za zpracování obchodu (management fee) je dána složitostí obchodu. Odměna za pohotové zabezpečení finančních zdrojů (commitment fee) se vztahuje na období mezi příslibem forfaitera k odkupu a vlastním odkupem příslušných dokumentů. V některých případech bývá sjednán i poplatek za opci, jehož úhradou si vývozce vyhrazuje právo později rozhodnout, zda pohledávku bude či nebude forfaitovat. Výše uvedené náklady zpravidla nese prodávající, obvykle si je však započítává do ceny zboží.

Forfaiter nabízí vývozcům v konkurenčním prostředí světového obchodu značné výhody.[2] To se vztahuje samozřejmě i na menší firmy, které by klasický úvěr od běžných komerčních bank těžko získaly.

Tak například při velkých investičních akcích je v zahraničí často vyžadován odklad platby o pět, sedm i více let, což řada běžných českých dodavatelů není schopna zajistit. Tento odklad však mohou zajistit právě firmy zajišťující forfaiting.

Forfaiting lze použít i pro dovozní operace, a to v případě, že kupující při nich žádá úvěr. Potom se odkoupí pohledávka od zahraničního dodavatele nebo se financuje přímo tuzemský dovozce. Jinou alternativu představuje použití podobného schématu jako u faktoringu, se dvěma forfaitingovými firmami v různých zemích.

Provize firem, které dlouhodobě působí na českém trhu forfaitingu, se liší v závislosti na bonitě pohledávky, pohybuje se však obvykle kolem jednotek procent, ale v extrémním případě může dosáhnout i výše 20 % i více (v závislosti na konkrétním případě) z fakturované částky.

Firmy poskytující forfaiting jsou obvykle orientovány odvětvově (například na strojírenství) nebo regionálně (na Slovensko). Tyto firmy na současném tuzemském trhu pochopitelně používají i ostatní nástroje pro vymáhání pohledávek (jako faktoring, zápočty atd.).

[1]    LIBOR – London Interbank Offered Rate – je průměrná sazba nabízená mezi bankami na londýnském peněžním trhu euroměn.
[2]    Nejznámější světové sídlo forfaitingových firem je zřejmě Londýn, kde fungují velké forfaitingové společnosti, například London Forfaiting Company, Midaval, Indosuez Aval, Hungarian International Bank a další.

Převzato z knihy Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích vydané nakladatelstvím Grada v roce 2013

Doporučujeme