Metody snižování podnikatelského rizika: Přesun rizika na jiné podnikatelské subjekty



Dokumentární akreditiv v tuzemském platebním styku

Banky otevírají tuzemský dokumentární akreditiv pouze svým klientům. Druhý partner, tj. dodavatel zboží nebo služeb, může být klientem libovolné banky. Banka se stává v okamžiku podpisu smlouvy o otevření akreditivu dlužníkem dodavatele. Je proto pochopitelné, že vyhoví jen bonitnímu klientovi, který skýtá záruku zaplacení akreditivu. Ne každý žadatel o otevření dokumentárního akreditivu tedy uspěje. České banky pochopitelně fungují podle přísloví „kde nic není, ani čert nebere“.

Tuzemské banky otevírají pouze akreditivy kryté, tj. se zajištěnou návratností proplacené částky. V současné době banky postupují (při zajišťování návratnosti) jedním z následujících způsobů:

• Banka blokuje částku akreditivu na běžném účtu klienta (částka může být použita pouze na proplacení akreditivu), klientovi však zůstává plně zachován úrokový výnos.
• Banka poskytne klientovi na částku akreditivu úvěr (podle všech pravidel pro poskytování úvěrů).
• Banka rezervuje částku akreditivu na klientově běžném účtu (obvykle 10 pracovních dnů před splatností akreditivu – tak postupuje například Komerční banka).
• Banka kombinuje možnosti uvedené pod předchozími body.

Konkrétní postup při otvírání tuzemského akreditivu je následující: odběratel vyplní žádost o otevření dokumentárního akreditivu. V žádosti uvádí seznam dokladů, které musí dodavatel předložit své pobočce (bance), chce-li čerpat tento akreditiv. Tyto doklady zpravidla zahrnují:

• fakturu (daňový doklad),
• doklady o přepravě zboží, případně pojistku zboží,
• doklady o přejímce zboží, osvědčení prokazující původ a kvalitu zboží apod.

Je však věcí odběratele (tj. žadatele o otevření akreditivu, příkazce), které doklady do žádosti uvede. Dodavatel bude muset všechny tyto doklady předložit bance, jinak banka částku akreditivu neproplatí. Proto lze jen doporučit, aby se odběratel s dodavatelem předem dohodli, které doklady budou v žádosti požadovány (uvede se i počet originálů, případně kopií).

Žadatelům o otevření akreditivu (odběratelům) lze doporučit, aby požadovali doklady alespoň ze dvou různých, na sobě nezávislých zdrojů (například od dodavatele a dopravce).

Jinou možností je obrátit se na nezávislého kontrolora jakosti, aby zajistil kontrolu poskytnutého plnění a vystavil o tom osvědčení.^[1]U nás má s touto činností nejvíce zkušeností společnost Inspekta, a. s., nyní po převzetí zahraničním partnerem fungující jako BUREAU VERITAS CZECH REPUBLIC,^[2] spol. s r.o., ale samozřejmě se může jednat o jakéhokoliv kvalifikovaného kontrolora, na němž se obě strany shodnou.

V mezinárodním obchodě se pracuje s různými poměrně sofistikovanými druhy dokumentů:

• Faktury:
  • faktura obchodní (klasická faktura, podle dnešního pojetí daňový doklad),
  • faktura konzulární (obvykle obchodní faktura ověřená konzulátem země, kde sídlí podávající),
  • faktura celní (obchodní faktura ověřená celnicí).
• Přepravní dokumenty:
  • podací lístek (pro přepravu poštovní nebo kurýrní službou),
  • potvrzení přepravce o převzetí zboží nebo o neodvolatelném odeslání zboží,^[3]
  • nákladní list (železniční, lodní, letecký), osvědčující údaje o přepravovaném zboží (název, počet, místo naložení a místo určení, příp. jiné údaje),
  • náložný list, tzv. konosament, což je na rozdíl od všech předchozích dokument, který má charakter cenného papíru,^[4]neboť je s ním spojeno právo na vydání zásilky od přepravce.^[5]
• Další dokumenty:
  • pojistné dokumenty,
  • balicí či vážní list,
  • osvědčení o původu zboží,^[6]
  • osvědčení o jakosti,
  • vývozní povolení (pro státem kontrolované zboží, obvykle technologie),
  • osvědčení o zdravotní a hygienické nezávadnosti, veterinární osvědčení apod.

Odběratel v žádosti dále uvede datum, do kterého se dodávka musí uskutečnit, zda bude dodávka realizována najednou nebo postupně, zda je povoleno zboží během přepravy překládat apod. Dále zde uvede i dohodnutý způsob krytí akreditivu (viz čtyři výše uvedené body). Při vyplňování žádosti volí odběratel (po dohodě s dodavatelem v kupní smlouvě) způsob dodávky zboží nebo služeb. Dodávka může být uskutečněna buď najednou, nebo po etapách (dílčí dodávky). Dohodnou-li se odběratel s dodavatelem na dílčích dodávkách, může dodavatel vždy po uskutečnění dílčí dodávky čerpat patřičnou část akreditivu (splnil-li všechny podmínky předepsané pro dodávku v žádosti o otevření akreditivu).

Existují i jiné varianty akreditivu: převoditelný (kdy příjemce není přímým výrobcem, ale obchodníkem, takže převodem akreditivu za určitých podmínek poskytne plnění svému subdodavateli), revolvingový (umožňující obnovování akreditivní částky za určitých podmínek), back-to-back (pro operace reexportního charakteru, kdy jeden akreditiv slouží jako zajištění pro otevření druhého), remboursní (jehož plnění spočívá v akceptaci směnky). Ne každá banka je ovšem schopna a ochotna poskytnout všechny druhy akreditivů.

Žadatelům o otevření akreditivu (odběratelům zboží a služeb) lze doporučit, aby při vyplňování citované žádosti uváděli údaje, které jsou rovněž obsaženy v kupní smlouvě, podepsané dodavatelem. Vyhnou se tím případným žádostem dodavatelů o změnu akreditivu.

Odběratel (příkazce akreditivu) podepisuje vyplněnou žádost (tzv. akreditivní listinu) a smlouvu o otevření akreditivu spolu se zástupcem banky. Od okamžiku podpisu smlouvy má banka neodvolatelný závazek proplatit částku akreditivu za podmínky, že dodavatel splní všechny podmínky předepsané v žádosti.

^[1]    Obvykle na základě smlouvy o kontrolní činnosti podle § 591 a násl. obchodního zákoníku.
^[2]    Viz www.bureauveritas.cz.
^[3]    Viz § 611 obchodního zákoníku, podle kterého je dopravce oprávněn požadovat, aby mu odesílatel potvrdil požadovanou přepravu v přepravním dokladu; odesílatel je oprávněn požadovat, aby mu dopravce písemně potvrdil převzetí zásilky. Podobně také § 2556 NOZ.
^[4]    Viz zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, resp. § 514 a násl. NOZ.
^[5]    Podle § 612 a násl. ObchZ je náložný list listina, s níž je spojeno právo požadovat na dopravci vydání zásilky v souladu s obsahem této listiny. Dopravce je povinen zásilku vydat osobě oprávněné podle náložného listu, jestliže mu tato osoba náložný list předloží a potvrdí na něm převzetí zásilky. Náložný list může znít na doručitele, na jméno určité osoby nebo na její řad. Práva z náložného listu na doručitele se převádějí předáním náložného listu osobě, která má tato práva nabýt. Práva z náložného listu na jméno lze převést na jinou osobu podle ustanovení o postoupení pohledávky. Práva z náložného listu vystaveného na řad oprávněné osoby lze převést vyplněným nebo nevyplněným rubopisem. Není-li v náložném listu uvedeno, na čí řad je vydán, platí, že je vydán na řad odesílatele. Obdobně § 2572 NOZ.
^[6]    Viz zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Převzato z knihy Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích vydané nakladatelstvím Grada v roce 2013