Smlouvy



Zánik závazků

Závazek založený smlouvou může zaniknout na základě celé řady právních skutečností, z nichž ty nejvýznamnější si nyní představíme.

Splnění dluhu

Nejjednodušší a nejčastější způsob, jakým závazek zaniká, je ten, že je splněn. Například závazek zaplatit kupní cenu pochopitelně zaniká jejím zaplacením. Obecně platí, že závazek musí být splněn řádně a včas na náklad a nebezpečí dlužníka. Není-li závazek splněn řádně, nastupuje odpovědnost za vady, není-li splněn včas, nastupuje odpovědnost za prodlení. Pokud dlužník věřitele požádá o vydání písemného potvrzení o tom, že dluh byl zčásti nebo zcela splněn, je věřitel povinen toto potvrzení vydat.

Dohoda

Závazek může pochopitelně zaniknout dohodou jeho stran – dlužníka a věřitele. Ti se mohou dohodnout, že se původní závazek nahrazuje závazkem novým a tento závazek v dohodě vymezit. Stejně tak se mohou dohodnout, že současný závazek zanikne, aniž je nahrazen závazkem novým.

Rovněž prominutí dluhu je způsobem zániku závazku dohodou. Je třeba si uvědomit, že se nejedná o jednostranný právní úkon věřitele, prominout dluh lze pouze na základě dohody věřitele a dlužníka. Jinými slovy, pokud by dlužník s prominutím dluhu nesouhlasil, jeho závazek dluh splnit nezaniká.

Nemožnost plnění

Povinnost dlužníka plnit dluh zaniká, pokud se toto plnění stane po vzniku závazku nesplnitelným. Pro ilustraci lze jako příklad uvést situaci, kdy malíř, jenž se zavázal namalovat obraz, v důsledku úrazu přijde o ruku či situaci, kdy se řemeslník zaváže opravit střechu domu, který před jeho nástupem k provedení práce celý shoří. Plnění však není nemožné, lze-li jej uskutečnit i za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby či až po určené době. Tento způsob zániku závazku není v praxi příliš častý, ačkoliv osoby, které mají plnit, často tvrdí opak.

Započtení

Pokud věřitel a dlužník mají vzájemné pohledávky stejného druhu, mohou si je započíst. Většinou pochopitelně půjde o pohledávky peněžní. Započtení je možné na základě jednostranného právního úkonu směřujícího k započtení, není však vyloučena ani dohoda obou stran o započtení pohledávek. Při započtení je třeba definovat, které pohledávky se setkaly (v jaké výši si vzájemně odpovídají).

Započtení není přípustné proti pohledávkám:

  • které jsou nejisté nebo neurčité,
  • výživného pro nezletilého, který není plně svéprávný,
  • na náhradu újmy způsobené na zdraví, ledaže se jedná o vzájemnou pohledávku na náhradu téhož druhu.

Neuplatnění práva – prekluze

Některá ustanovení zákona stanoví lhůtu, ve které musí být určité právo uplatněno, a s neuplatněním práva v této lhůtě je spojen následek zániku daného práva – tzv. prekluze. K zániku práva soud přihlédne, i když to dlužník nenamítne. Prekluzívní je např. lhůta k uplatnění předkupního práva nájemce při prvním převodu jednotky po jejím vzniku rozdělením práva k domu nebo pozemku dle § 1187 NOZ.

Splynutí

Závazek zanikne, jestliže právo a jemu odpovídající povinnost splynou v jedné osobě. K tomu může dojít např. v důsledku dědického řízení – otec půjčil peníze jedinému synovi a po smrti otce, po němž syn zdědí vše, co otec měl, by syn byl povinen vrátit peníze sám sobě.

Výpověď

Výpověď je jednostranné právní jednání, které musí být doručeno druhé smluvní straně. Výpověď obsahuje vůli jedné smluvní strany zrušit smluvní vztah a tento se ruší uplynutím výpovědní doby. Protože výpověď je jednostranné právní jednání, souhlas druhé smluvní strany není třeba. Uplynutím výpovědní doby smluvní vztah zaniká. V případě, že lze závazek vypovědět bez výpovědní doby, zaniká závazek účinností výpovědi.

Závazek však lze vypovědět, jen dohodnou-li se na tom smluvní strany nebo stanoví-li tak zákon. Smlouva na dobu neurčitou může být vypovězena, lze zrušit ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň tři měsíce předem.

Smlouvu na dobu určitou není možné ukončit výpovědí, ledaže se jedná o smlouvu uzavřenou na dobu života člověka, anebo závazek trvající déle než 10 let. U smluv takto uzavřených je možné se domáhat jejich zrušení po uplynutí 10 let.

Odstoupení od smlouvy

Odstoupení od smlouvy je přípustné pouze v případech stanovených zákonem, nebo dohodou smluvních stran. Odstoupení od smlouvy se od výpovědi liší velmi podstatným způsobem. Zatímco smlouva, jež byla vypovězena, po určitou dobu trvala a uplynutím výpovědní doby trvat přestala, odstoupení od smlouvy je konstruováno odlišně.

Bylo-li od smlouvy některou smluvní stranou platně odstoupeno, tato smlouva se ruší od samého počátku; na takovou smlouvu je třeba hledět, jako kdyby nikdy neexistovala. Pokud došlo k odstoupení od smlouvy, jsou smluvní strany povinny si vrátit vše, co si až do doby odstoupení vzájemně plnily podle ustanovení o vydání bezdůvodného obohacení.

Promlčení práva

Hned z počátku je třeba zdůraznit, že promlčením právo nezaniká. O promlčení se v této sekci bude hovořit z důvodu vhodnosti jeho porovnání s neuplatněním práva (prekluzí) zmíněným výše. Promlčecí doba podle občanského zákoníku je obecně tříletá a počíná běžet okamžikem, kdy mohlo být promlčované právo vykonáno poprvé. Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy dospělo.

I promlčené právo trvá dále, avšak v oslabené podobě tzv. naturální obligace. Důsledkem promlčení je, že toto právo nemůže být přiznáno soudem, pokud druhá strana promlčení namítne. K promlčení se přihlíží jen v případně námitky dlužníka, že právo je promlčené.

Pokud by dlužník splnil dluh již promlčený, jde o plnění na základě platného právního důvodu a na straně věřitele se proto nemůže jednat o bezdůvodné obohacení. Pokud by dlužník plnil dluh, jenž zanikl prekluzí, plnil by bez právního důvodu a mohl by své plnění požadovat zpět jako bezdůvodné obohacení na straně věřitele.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Pravidelné novinky e-mailem