Svěřenské nástupnictví

Z ustanovení § 1512 občanského zákoníku vyplývá oprávnění zůstavitele nařídit, aby dědictví po smrti jeho dědice přešlo na další osobu – tzv. svěřenského nástupce. Toto právo umožňuje zůstaviteli ovlivnit další osud svého majetku i po smrti prvního dědice, a tím zachovat jeho vůli a zajistit kontinuitu majetku v rámci rodiny či jiného vymezeného okruhu osob.

Zásadní rozdíl mezi institutem náhradnictví a svěřenského nástupnictví spočívá v právním postavení osob, které mají dědictví nabýt. U náhradnictví dochází k situaci, kdy povolaný dědic dědictví vůbec nenabude – typicky proto, že zemře dříve než zůstavitel, nebo ztratí způsobilost dědit ještě před smrtí zůstavitele. V takovém případě dědictví připadá rovnou náhradníkovi.

Oproti tomu při svěřenském nástupnictví dědic jmenovaný zůstavitelem dědictví skutečně nabude, avšak jeho oprávnění s tímto majetkem disponovat je omezeno. V rozsahu pozůstalosti, kterou nabyl, není například oprávněn pořizovat pro případ své smrti, nebo je toto oprávnění podmíněno tím, že majetek následně přejde na svěřenského nástupce – a to buď po smrti dědice, nebo při jiné právní skutečnosti, kterou může zůstavitel stanovit (například dosažení určitého věku či ukončení studia).

Je-li však zůstavitelova poslední vůle neurčitá do té míry, že nelze zjistit, zda povolal náhradníka, nebo svěřenského nástupce, má se za to, že povolal náhradníka.

Zánik svěřeneckého nástupnictví je upraven ustanoveními §1515 – §1519 Občanského zákoníku. Podle nich může svěřenecké nástupnictví zaniknout, pokud by zůstavitel povolal více svěřenských nástupců, z nichž by někteří v době smrti zůstavitele jako osoby ještě neexistovali. K zániku by došlo, jakmile by jmění nabyl první svěřenský nástupce z těch, kteří nebyli zůstavitelovými současníky.

Dále může svěřenské nástupnictví zaniknout uplynutím nejpozději sta let od smrti zůstavitele, a to i kdyby nařídil delší dobu. Zůstavitel tak v praxi může určit dlouhou řadu svěřenských nástupců, nicméně tato řada je rovněž výše uvedeným časovým úsekem omezena. Má-li však svěřenský nástupce nabýt dědictví nejpozději při smrti dědice žijícího v době zůstavitelovy smrti, zanikne svěřenské nástupnictví teprve, až první ze svěřenských nástupců nabude dědictví po tomto dědici.

Svěřenské nástupnictví zanikne také tehdy, není-li již žádný ze svěřenských nástupců, nebo nenastane-li případ, pro který bylo zřízeno. K zániku dojde také u svěřenského nástupnictví zřízeného zůstavitelem jeho dítěti, které v době zřízení nemělo potomka, nebo pokud by jeho dítě zanechalo potomka způsobilého dědit. To platí i tehdy, zřídí-li zůstavitel svěřenské nástupnictví jinému svému potomku v době, kdy ten potomka nemá.

Obdobně pak svěřenské nástupnictví zanikne, pokud zůstavitel povolá svěřenského nástupce osobě, která není způsobilá pořizovat pro omezení svéprávnosti a tato osoba později pořizovací způsobilost získá. Zánik je v takovém případě definitivní (ledaže zůstavitel projeví odlišnou vůli), a to i tehdy, pokud by daná osoba následně pořizovací způsobilost znovu ztratila.

Mezi povinnosti dědice vůči svěřenskému nástupci patří, že na požádání svěřenského nástupce je dědic povinen bez zbytečného odkladu a za jeho přítomnosti sestavit v písemné formě inventář všeho, co děděním nabyl. Takový inventář vydá svěřenskému nástupci. Na žádost svěřenského nástupce musí být podpis dědice na inventáři úředně ověřen. Náklady na sestavení inventáře pak jdou k tíži dědictví.

Dědic má při nařízení svěřenského nástupnictví povinnost o dědictví pečovat. Nesvěřil-li zůstavitel při nařízení svěřenského nástupnictví dědici právo s dědictvím volně nakládat, je vlastnické právo dědice k tomu, co nabyl děděním, omezeno na práva a povinnosti poživatele. K jakýmkoli dispozicím s dědictvím je nezbytný souhlas svěřenského nástupce, navíc ve formě veřejné listiny. Dědic tak nesmí věci volně zcizovat.

Určitou výjimku z takového omezení představuje stav, kdy je vzhledem k péči řádného hospodáře potřebné věc v dědictví zatížit nebo zcizit. Na návrh dědice může souhlas svěřenského nástupce nahradit soud. Má-li být věc rozhodnutím soudu zatížení nebo zcizena za úplatu, rozhodne soud rovněž o způsobu, jak bude s výtěžkem naloženo. V potaz vezme oprávněné zájmy svěřenského nástupce.

Odmítnutí dědictví

Každý dědic má právo po smrti zůstavitele své dědictví, tedy právo na pozůstalost, nebo na jeho poměrnou část, odmítnout. Na dědice, který dědictví odmítl, se poté hledí jako by ho nikdy nenabyl. Odmítnutí dědictví musí být provedeno ve formě výslovného prohlášení učiněného vůči soudu, a to ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice o jeho dědickém právu a právu dědictví odmítnout vyrozuměl. Je tedy vždy potřebné hlídat lhůtu k odmítnutí dědictví, protože prekluzí toto právo zaniká. Občanský zákoník připouští existenci závažných důvodů, pro které lze danou lhůtu přiměřeně prodloužit.

Možnost odmítnout dědictví nemá smluvní dědic, tedy ten, který se dědicem stal na základě dědické smlouvy. Nepominutelný dědic může dědictví odmítnout s výhradou povinného dílu. Obecně však nelze dědictví odmítnout pod podmínkou, s výhradou nebo jen zčásti.

Vzdání se dědictví

Každý dědic, kromě státu v případě odúmrti, má právo se dědictví výslovně vzdát ve prospěch jiného dědice. Vzdát se může prohlášením učiněným před soudem. Jiný dědic, v jehož prospěch se původní dědic svého dědictví vzdal, musí s nabytím dědictví souhlasit. Vzdát se dědictví samozřejmě nemůže dědic, který dědictví již dříve odmítl, nebo u kterého se zjistil nedostatek dědické způsobilosti. Ten, kdo se dědictví vzdal, se tím nezbavuje povinnosti splnit příkaz, nařízení odkazu, nebo jiné opaření, které může a má podle zůstavitelovy vůle splnit osobně.

Zřeknutí se dědického práva

Dědického práva se lze předem zříct, a to smlouvou uzavřenou formu veřejné listiny, uzavřenou se zůstavitelem. Účinky zřeknutí se dědického práva působí i proti potomkům. Zřeknutím se dědického práva se daná osoba zřekne i práva na povinný díl. Pokud by se ale osoba zřekla práva na povinný díl, nezříká se tím práva z dědické posloupnosti.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.