Evidence skutečných majitelů

30. 5. 2019 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Článek seznámí čtenáře se základními informacemi o evidenci skutečných majitelů, jakožto jednom ze systémů veřejné správy. Text rovněž nabízí stručný návod, jak zajistit zápis údajů o svých skutečných majitelích, a informace, kdo může do rejstříku nahlížet. Věnuje se i sankcím pro subjekty, které nesplní svou povinnost evidence, a další související problematice.

Obsah dokumentu:

Úvod

Od 1. ledna 2018 vznikla povinnost právnických osob, svěřenských správců nebo jiných osob obdobného postavení vůči jinému právnímu uspořádání bez právní osobnosti (dále také jako „povinný subjekt“) zajistit zápis údajů o svých skutečných majitelích do evidence skutečných majitelů (dále také jako „Evidence“). Současně se vznikem výše specifikované povinnosti vzniklo i právo některých subjektů do Evidence nahlížet.

Skutečným majitelem se rozumí fyzická osoba, která má právně nebo fakticky možnost vykonávat přímo či nepřímo rozhodující vliv v právnické osobě, svěřenském fondu či jiném právním uspořádání bez právní osobnosti. Bližší informace k problematice skutečného majitele poskytuje článek Povinnosti podnikatelů podle zákona proti praní špinavých peněz.

Důvodem předmětné právní úpravy je zejména snaha o transparentnost při toku finančních prostředků a přesunu majetku konkrétních fyzických osob, předcházení zneužívání právnických osob a jiných právních uspořádání (např. podílové či penzijní fondy, zahraniční investiční fondy…) pro legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu či prověření případného střetu zájmů ve sféře zadávání veřejných zakázek.

Předpokládaným účelem je pak možnost dispozice s dostatečnými, přesnými a včasnými informacemi o skutečných majitelích a vlivech na právnické osoby a jiná právní uspořádání kompetentními orgány či úřady (případně jinými osobami, které prokáží oprávněný zájem), při provádění identifikace či kontroly.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Právní rámec a souvislosti povinnosti zápisu

Povinnost zápisu skutečných majitelů zavedla do českého právního řádu část takzvané „čtvrté AML směrnice“, tzn. směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ESAML. Anti Money Laundering je zkratka a výraz, obecně používaný pro oblast boje proti praní špinavých peněz.

V českém právním řádu tuto povinnost právnických osob zapsaných do jednoho z veřejných rejstříků (dle zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů, dále také jako „zákon o veřejných rejstřících“), svěřenských fondů zapsaných do evidence svěřenských fondů, případně jiných entit, resp. její způsob a rozsah upravuje zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „AML zákon“), konkrétně ustanovení § 29b tohoto zákona.

Ustanovení § 29b AML zákona ukládá právnické osobě (stejně jako svěřenskému správci nebo jiné osobě obdobného postavení vůči jinému právnímu uspořádání bez právní osobnosti) povinnost vést a průběžně zaznamenávat aktuální údaje ke zjištění a ověření totožnosti svého skutečného majitele, včetně údajů o skutečnosti, která zakládá postavení skutečného majitele či jiného důvodu, proč konkrétní osoba je považována za skutečného majitele.

Kromě informací o přesné identitě skutečného majitele, je třeba uchovávat rovněž dokumenty, na základě kterých povinný subjekt dospěl k závěru, že konkrétní osoba je jejím skutečným majitelem. Dále by pak povinný subjekt měl být schopen odůvodnit, jakým způsobem k takovému závěru dospěl.

Za splnění výše uvedeného je v rámci povinného subjektu odpovědný statutární orgán, a to v rámci své zákonné povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. V praxi je tedy nutné, aby povinný subjekt disponoval nástroji, které mu zajistí získávání potřebných informací a podkladů od dotčených fyzických osob (společníků, akcionářů...). Jako praktické řešení se nabízí např. vtělení takové povinnosti do zakladatelského právního jednání povinného subjektu.

Povinný subjekt má rovněž povinnost uchovávat informace, týkající se totožnosti skutečného majitele, a to i po dobu minimálně 10 let od zániku vztahu mezi povinným subjektem a skutečným majitelem. Tato lhůta se, vzhledem k šíři množiny povinných subjektů a skutečnosti, že drtivé většina z nich se důvody a účel této povinnosti nebudou týkat, jeví nepřiměřenou.

Problematičnost délky stanovené lhůty se pak může konkrétně projevit např. při převodech podílů či akcií, a to zvýšením administrativní zátěže procesu převodu či náročnosti právního auditu.

Kdo konkrétně je skutečným majitelem stanovuje pro účely tohoto zákona §4 odst. 4 AML zákona. Za předpokladu, že není ani při vynaložení přiměřených prostředků a úsilí možno skutečného majitele zjistit, případně jej dle jeho faktického, rozhodujícího vlivu na povinný subjekt určit, je třeba postupovat dle dalších zákonných domněnek.

Či použít právní fikci, kdy při neexistenci fyzické osoby nebo osob s rozhodujícím vlivem na vrcholné úrovni vlastnické struktury (tudíž lze hovořit o povinném subjektu s tzv. roztříštěnou vlastnickou strukturou), platí, že v takovém případě jsou skutečným majitelem členové statutárního orgánu.

Nicméně povinný subjekt si nesmí zjednodušovat svou povinnost ve smyslu, že by takto označil člena statutárního orgánu jako svého skutečného majitele bez předchozího prověřování.

Pro povinné subjekty byla stanovena povinnost zápisu svého skutečného majitele do Evidence do jednoho roku (nebo tří let) od účinnosti novely AML zákona, a to dle povahy povinného subjektu. Od 1. 1. 2019 je pak návrh na zápis pro právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku zpoplatněn, ostatní povinné subjekty jsou od něj osvobozeny.

V případě, že některý z povinných údajů není v Evidenci uveden, či existují pochybnosti o správnosti uvedených údajů má povinný subjekt na žádost povinné osoby nebo např. úřadu, soudu, orgánu činného v trestním řízení, orgánu Finanční či Celní správy České republiky sdělit, kdo je nebo byl jejím skutečným majitelem, spolu s uvedením údajů k prověření jeho totožnosti a zdůvodněním, proč povinný subjekt považuje uvedenou fyzickou osobu za skutečného majitele.

V souvislosti s výše zmíněným pátým odstavcem § 29b AML zákona se nabízí rovněž otázka výkladu pojmu „povinná osoba“. Byť to není v textu zákona výslovně uvedeno, jedná se zřejmě (kromě jiných) rovněž o osobu, která je či zamýšlí být s povinným subjektem v obchodním vztahu. Informace pak může vyžadovat jen v případě navázání takového obchodního vztahu a uskutečňování obchodů s ním spojených.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Rejstřík, jeho funkce, způsoby a podmínky pro zápis či změnu údajů

Evidence skutečných majitelů je informačním systémem veřejné správy, kterou v elektronické podobě vede příslušný rejstříkový soud (tzn. krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud osoby, jíž se zápis týká), pro každý povinný subjekt ve zvláštní složce. Nicméně Evidence není veřejným rejstříkem, tzn., neuplatňuje se zde princip formální a materiální publicity. Nelze do ní tedy volně nahlížet ani vyhledávat informace.

Zápis skutečných majitelů do Evidence se uskuteční výhradně na základě návrhu oprávněné osoby, případně notáře (jedná se tedy o řízení návrhové, nelze jej zahájit bez návrhu). Návrh lze učinit pouze na tzv. „inteligentním formuláři“, jehož náležitosti stanoví vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 323/2013 Sb., o náležitostech formulářů na podávání návrhů na zápis, změnu nebo výmaz údajů do veřejného rejstříku a o zrušení některých vyhlášek, ve znění pozdějších předpisů.

Tento formulář je k dispozici na webu Ministerstva spravedlnosti ČR. Po vyplnění formuláře je vygenerován soubor ve formátu PDF.

Návrh lze návazně podat v elektronické či listinné podobě. Prvním ze zmíněných způsobů je odeslání prostřednictvím datové schránky navrhovatele. Za předpokladu využití druhého možného způsobu podání je třeba vygenerovaný PDF dokument vytisknout, opatřit ověřeným podpisem osoby oprávněné k podání a podat na příslušný rejstříkový soud osobně na podatelnu či zaslat v listinné podobě jinak.

Zároveň s vygenerováním PDF dokumentu je vytvořen a navrhovateli zaslán jedinečný identifikátor ke skutečnému majiteli (dále také „JISM“). Jeho prostřednictvím pak navrhovatel může dále získat výpis z evidence, případně upravit či změnit provedený zápis.

Notář může takový zápis provést rovněž, tzv. přímým zápisem, a to na základě podkladového notářského zápisu. Pro zápis údajů o skutečném majiteli do Evidence notářem se obdobně použijí ustanovení § 108, 110, 112, 113 a 116 zákona o veřejných rejstřících. Tato ustanovení upravují předpoklady takového zápisu, příslušnost notáře, provedení či opravu zápisu, či odmítnutí zápisu notářem.

Rejstříkový soud je povinen údaje do Evidence zapsat (případně takový zápis změnit) do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu byl návrh na zápis či změnu doručen. V případě nezaplacení soudního poplatku navrhovatelem, který je osobou povinnou k platbě tohoto soudního poplatku, vyzve soud navrhovatele k jeho zaplacení a stanoví mu ke splnění této povinnosti soudcovskou lhůtu.

O provedení zápisu (či změny) rejstříkový soud nevede tzv. rejstříkové řízení a tedy nevydává žádné rozhodnutí ani tzv. opis zápisu nebo opis změnového zápisu. Povinný subjekt pak faktické provedení zápisu sezná pouze v případě, že si prostřednictvím JISM požádá o výpis z Evidence.

V případě nesplnění formálních předpokladů k provedení zápisu, tzn., pokud je návrh neúplný, nedoložený, nesrozumitelný, podaný neoprávněnou osobou či neurčitý, vydá rejstříkový soud ve lhůtě 3 pracovních dnů tzv. vyrozumění o neprovedení zápisu s poučením o nápravě, které doručí osobě navrhovatele.

Soudní poplatek pro právnické osoby od 1. 1. 2019 činí dle přílohy (položka 24a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, 1.000 Kč, ostatní entity jsou od něj osvobozeny.

Do Evidence se o skutečném majiteli zapisují tyto údaje:

  • jméno a adresa místa pobytu;
  • datum narození a rodné číslo (pokud bylo přiděleno);
  • státní příslušnost;
  • údaj o skutečnosti zakládající postavení skutečného majitele (např. údaj o podílu na hlasovacích právech, podíl na rozdělovaných prostředcích, je-li zapisovaná osoba jejich příjemcem);
  • případně jiná skutečnost zakládající zapisované osobě postavení skutečného majitele.

Výpis z Evidence je oprávněna získat:

  • zapsaná osoba, prostřednictvím JISM;
  • osoba, které Ministerstvo spravedlnosti České republiky na základě žádosti poskytuje dálkový přístup do Evidence, tj. kterýkoli ze subjektů taxativně vyjmenovaných v § 118g odst. 3 zákona o veřejných rejstřících (např. soudy, orgány činné v trestním řízení, správci daně apod.);
  • v omezeném rozsahu i osoba, která prokáže (nikoli jen doloží) oprávněný zájem v souvislosti s předcházením trestným činům dle AML zákona.

Ministerstvo spravedlnosti ČR zajistilo subjektům stanoveným zákonem dálkový přístup do Evidence. Tento přístup tak mohou využívat zejména orgány, které musí nebo by měly se zapsanými údaji nakládat v souvislosti s plněním svých zákonných povinností (tzv. povinné osoby).

Přístup do Evidence tak mají rovněž např. zadavatelé veřejných zakázek dle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „zákon o zadávání veřejných zakázek“), Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, zpravodajské služby, Česká národní banka, Nejvyšší kontrolní úřad a další.

V případě, že osoba soukromého práva prokáže (nikoli pouze doloží) oprávněný zájem (zejména pak související s předcházení konkrétním trestným činům v souvislosti s obchodním stykem), mohou být údaje z Evidence v omezeném rozsahu poskytnuty i takovému subjektu.

Jakým způsobem konkrétně bude probíhat kontrola účelu získání výpisu z Evidence, nebylo dosud zveřejněno.

Lhůta pro splnění povinnosti zápisu skutečných majitelů do Evidence pro právnické osoby již zapsané v obchodním rejstříku uplynula dne 1. 1. 2019, pro ostatní entity zapsané v jiných veřejných rejstřících je platný termín do 1. 1. 2021. Pro všechny povinné subjekty, zapsané do veřejných rejstříků po těchto datech pak platí, že evidenční povinnost musí splnit bez zbytečného odkladu po své registraci.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Sankce spojené s porušením zákonné povinnosti

Jelikož Evidence není veřejným rejstříkem, nevztahují se na ni sankce ze zákona o veřejných rejstřících. Právnické osobě tak nehrozí žádné konkrétní bezprostřední sankce, které by stanovil právní předpis.

Pokud zapsaná právnická osoba nesplní povinnost evidence skutečného majitele ve stanovené lhůtě, rejstříkový soud ji k tomu vyzve a stanoví dodatečnou lhůtu ke splnění této povinnosti. V případě marného uplynutí dodatečné lhůty soud na návrh rejstříkového soudu nebo osoby, která na tom osvědčí právní zájem, zapsanou osobu zruší a nařídí její likvidaci.

V právních předpisech není ošetřena ani eventualita, kdy povinný subjekt podá do Evidence nepřesné či nepravdivé informace. Ani v takových případech nejsou stanoveny žádné bezprostřední sankce. Z tvrzeného tedy vyplývá, že neexistuje právní jistota pravdivosti či správnosti zapsaných údajů.

Negativní důsledky absence zápisu do Evidence mohou pro povinný subjekt nastat v kontextu obchodního kontaktu s povinnými osobami, zejména pak se zadavateli veřejných zakázek. Zde, v návaznosti na zákonnou povinnost zadavatele dle zákona o zadávání veřejných zakázek ověřovat dodavatele v Evidenci, se jedná konkrétně o sankci vyloučení ze zadávacího řízení.

V souvislosti s povinnými osobami dle AML zákona pak při absenci zápisu nebo rozporu skutečných a zapsaných údajů lze očekávat zdržení při vyřizování různých žádostí, případně odmítnutí poskytnutí nějaké služby, vypovězení uzavřeného smluvního vztahu či možnost nahlášení povinného subjektu příslušnému orgánu (např. Finančnímu analytickému úřadu).

Rizikem se v neposlední řadě jeví i skutečnost, že odpovědná osoba povinného objektu nepostupovala s péčí řádného hospodáře, jak již bylo zmíněno výše v textu.

Závěr

Relativně čerstvá praxe zápisu do Evidence sebou přináší i množství nezodpovězených otázek či nevyjasněných skutečností.

Jednou z nich je např. přesné stanovení okruhu povinných subjektů. Dle některých právních názorů a výkladů např. uvedená zákonná povinnost nedopadá na právnické osoby nezapisované do žádného z veřejných rejstříků. V praxi se jedná zejména o církve, politické strany či hnutí, honební společenstva nebo právnické osoby veřejného práva.

Na druhé straně např. Metodický pokyn č. 3 Finančního analytického úřadu, aktualizovaný den 17. 5. 2017 v čl. II. Postupy ke zjištění skutečného majitele, písm. d) výslovně upravuje takový postup v případě církví či náboženských společností.

Zajímavou otázkou je i dopad zákonné úpravy na některé příspěvkové organizace, a to za existence Stanoviska Ministerstva spravedlnosti k zápisu do evidence skutečných majitelů v případě příspěvkových organizací (stav k 20. 12. 2018), zveřejněné na portálu www.justice.cz, které je koncipováno se závěrem, že je třeba dovodit, že smyslem a účelem zákonné úpravy, stejně jako záměrem zákonodárce nebylo, aby předmětná povinnost byla uložena osobám veřejného práva (tj. např. příspěvkovým organizacím, které provozují školu či školské zařízení).

Nicméně existenci formální povinnosti toto stanovisko nepopírá, pouze konstatuje, že nesplnění této povinnosti nelze považovat za protizákonné. Byť se v tomto případě nejedná o závazný výklad právního předpisu, jeho samotná existence je jistě významnou skutečností.

Dalším námětem pro úpravu právním předpisem je možnost sloučení návrhů (např. na jednotném formuláři) na zápis povinného subjektu do veřejného rejstříku spolu a návrhu zápisu skutečného majitele do Evidence. Pochopitelně za předpokladu, že budou tyto návrhy prostřednictvím konkrétních osob spojitelné.

Právní úprava výše zpracovaného tématu rozhodně není konečná. Na evropské úrovni je již od 19. 6. 2018 zveřejněna nová, pátá AML směrnice (č. 2018/843), jejímž cílem je pochopitelně novelizace čtvrté AML směrnice, a kterou má Česká republika povinnost transponovat do svého právního řádu v termínu do 10. 1. 2020.

Zásadními změnami v relevantních národních právních předpisech by pak měla být např. úprava veřejnosti Evidence (samozřejmě za předpokladu splnění stanovených podmínek) či zavedení jasných a vymahatelných sankcí a způsobu veřejné kontroly dodržování předmětné zákonné povinnosti.

Bude tedy zajímavé sledovat, jak se národní legislativa v kontextu s novou evropskou úpravou a zkušeností z praktické aplikace stávajících právních předpisů bude vyvíjet v budoucnu.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek