Posuzování vlivů na životní prostředí (EIA, SEA)



Historický exkurz

Otázka posuzování vlivů na životní prostředí je již dlouhodobě v rámci České republiky upravována. Poprvé byla tato oblast upravena v zákoně č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí na životní prostředí, v tehdy platném znění, který byl nahrazen zákonem EIA.

Zákon EIA je platný a účinný od roku 2002, avšak v roce 2015 byl změněn významnou novelou, a to zákonem č. 39/2015 Sb., změna zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a dalších zákonů (dále jen „novela“), s účinností od 1. dubna 2015.

Důvody pro takto rozsáhlou novelu byly poměrně závažné, neboť povolovací procesy plně nezohledňovaly požadavky směrnice Rady č. 2011/92/EU, o posuzování některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, a České republice bylo pohrozeno ze strany Evropské unie omezením dotací.

Nesoulad s komunitárním právem se především týkal nedostatečného zapojení veřejnosti do povolovacích procesů, nezávaznosti stanoviska v navazujících řízeních a soudní ochrany veřejnosti (možnost domáhat se soudní ochrany – nyní možnost podávat žaloby pro dotčenou veřejnost).

Současně nebylo stanovisko dle zákona EIA správním rozhodnutím, ale bylo vydáváno dle části IV. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), tedy jako osvědčení, sdělení, vyjádření, proti kterému se veřejnost nemohla bránit v soudním řízení ani v procesu EIA. Stanovisko bylo dle judikatury přezkoumatelné až v rámci navazujících řízeních.

Skutečnost, že stanovisko a jeho podmínky nebyly závazné, mohla vést ke změnám záměru v navazujících řízeních, co se týče rozsahu, kapacity, technického řešení, apod. Taktéž docházelo k situacím, kdy záměr, u kterého bylo vydáno nesouhlasné stanovisko, byl navzdory této skutečnosti zrealizován. Jako příklad záměru, který měl nesouhlasné stanovisko, a i tak byl zrealizován, lze uvést záměr Obchodní centrum Eden, Praha 10 – Vršovice (podrobnosti k OC Eden).

Z výše popsaných důvodů musel být zákon EIA změněn tak, aby odpovídal komunitárním předpisům, v opačném případě hrozilo zastavení čerpání veškerých evropských dotací.

Základní definice zákona EIA

Definice záměru a koncepce již byly vysvětleny výše. Pro orientaci v zákoně EIA jsou důležité ještě následující pojmy.

Příslušným úřadem, který bude posuzovat jednotlivé záměry, je buď Ministerstvo životního prostředí, nebo příslušný orgán kraje v přenesené působnosti, v jehož území by mohlo být závažně ovlivněno životní prostředí anebo obyvatelstvo.

Otázka, který úřad je pro konkrétní záměr příslušným úřadem, je taktéž vyřešena v příloze č. 1 zákona EIA, ve které je stanoveno, kdo je oprávněn posoudit předmětný záměr – zda Ministerstvo životního prostředí nebo dotčený krajský úřad. Současně je Ministerstvo životního prostředí vždy příslušné k zajištění posouzení mezistátních záměrů a koncepcí.

Dotčeným orgánem se rozumí správní orgán, který hájí zájmy chráněné zvláštními právními předpisy, a jehož územně správní obvod alespoň z části tvoří dotčené území. Za dotčený orgán se vždy považuje Česká inspekce životního prostředí.

Za navazující řízení se dle zákona EIA považují řízení vedená k záměru nebo jeho změně, která podléhají posouzení vlivů záměru na životní prostředí, jde-li o řízení vyjmenovaná v § 3 písm. g) zákona EIA, zejména potom územní a stavební řízení.

Velmi důležitá je definice dotčené veřejnosti, neboť pouze dotčená veřejnost má určitá oprávnění v navazujících řízeních a dle zákona EIA. Veřejností je jedna či více osob.

Mezi dotčenou veřejnost se řadí:

  • jednak osoba, která může být rozhodnutím vydaným v navazujícím řízení dotčena na svých právech nebo povinnostech,
  • a především se za dotčenou veřejnost považuje právnická osoba soukromého práva, jejímž předmětem činnosti je ochrana životního prostředí nebo veřejného zdraví a jejíž činnost vznikla alespoň 3 roky před zveřejněním informací o navazujících řízeních, případně před tím, než je vydán závěr zjišťovacího řízení, že záměr nepodléhá dalšímu posuzování, či pokud získala minimálně 200 podpisů dle § 3 odst. 1 písm. i) bodu 2 zákona EIA (dále jen „právnická osoba soukromého práva“).

Především definice právnické osoby soukromého práva jako dotčené veřejnosti, kdy se bude zpravidla jednat o spolek, je velice důležitá, neboť pouze tato osoba může využívat řádné opravné prostředky, popř. žaloby na zrušení buď negativního závěru zjišťovacího řízení, či stanoviska. Nikomu jinému toto oprávnění zákon EIA nepřiznává. Časové omezení minimální činnosti spolku bylo zavedeno z důvodu, aby bylo pokud možno zabráněno blokacím záměrů ze strany účelově vytvořených spolků.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.