Základy soudního řízení správního

Náklady řízení

Náklady řízení v soudním řízení správním tvoří zejména hotové výdaje účastníků řízení a jejich zástupců, soudní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady spojené s dokazováním, odměna zástupce a jeho hotové výdaje, příp. tlumočné.

V případě, že je zástupcem účastníka advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty, patří k nákladům řízení rovněž částka, která odpovídá příslušné sazbě daně, vypočtená z odměny za zastupování a z náhrad za hotové výdaje vypočtené dle advokátního tarifu.

Podstatné je také vědět, že i svědek má vždy právo na náhradu hotových výdajů a ušlého výdělku, v případě, že soudu poskytne na jeho výzvu nebo na žádost stran řízení svědeckou výpověď. Toto právo však zaniká, není-li uplatněno svědkem do tří dnů od výslechu nebo ode dne, kdy bylo svědku oznámeno, že k výslechu nedojde. O tom musí soud svědka vždy poučit.

Každý z účastníků a osob zúčastněných na řízení si zásadně platí veškeré své náklady, které jim v souvislosti s řízením vzniknou, a to včetně nákladů na právní zastoupení.

Stát pak platí náklady vynaložené na svědečné, znalečné, tlumočné a jiné náklady spojené s dokazováním. Ve výjimečných případech může předseda senátu uložit účastníkovi řízení, který nebyl osvobozen od soudních poplatků, aby složil zálohu na náklady provedení důkazu, který navrhl.

K takovému opatření soudy přistupují spíše zřídka, a to v případech, kdy zajištění důkazu nebo jeho provedení je spojeno s vysokými náklady, ale účastník na provedení důkazu přesto trvá. Je ovšem vždy na rozhodnutí soudu, zda provedení navrhovaného důkazu považuje za nezbytné ke správnému posouzení a rozhodnutí ve věci.

Při skončení řízení soud vždy rozhoduje rovněž o náhradě těchto nákladů. Soudní řád správní vychází z premisy, že tyto náklady státu nahradí neúspěšný účastník řízení.

V případě, kdy jsou účastníci částečně úspěšní, tak hradí náklady poměrně, dle míry svého úspěchu ve věci. Např. účastník, který měl ve věci úspěch v 60 %, hradí 40 % nákladů, které stát platil, a protistrana, která měla úspěch 40 %, hradí 60 % nákladů, popřípadě rovným dílem, jestliže byl neúspěch obou účastníků stejný…“ (Drápal, s. 998 ).

Pokud účastník složil na náklady řízení zálohu, jak bylo uvedeno výše,  bude samozřejmě započtena na náklady řízení a účastník musí zbytek doplatit. V případě, kdy záloha je vyšší než náklady, vrátí soud zbylou částku účastníkovi řízení.

Osvobození od soudních poplatků

Účastník řízení může vždy požádat soud také o osvobození od soudních poplatků, o kterém rozhoduje předseda senátu, který je přizná tehdy, jestliže účastník řízení doloží, že nemá dostatečné prostředky k ochraně svých práv před soudem na vlastní náklady.

K osvobození od soudních poplatků dochází pak spíše výjimečně, a to spíše u fyzických než u právnických osob, i když ani u nich není takový postup soudu vyloučen. Je-li pak neúspěšný účastník osvobozen od soudních poplatků pouze zčásti, soud mu vždy dle toho uloží i povinnost k náhradě nákladů řízení, a to dle poměru odpovídající míře, v níž byl účastník osvobozen od soudních poplatků. Je-li tedy účastník osvobozen např. ze ¾, soud mu uloží k náhradě pouze ¼ nákladů.

Náhrada nákladů řízení

Ve většině případů má pak účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, a to proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li však takový účastník úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu pouze poměrné části nákladů.

Náhradu nákladů řízení je třeba vždy odlišovat od povinnosti k náhradě nákladů za právní zastoupení, které se nehradí v případě, kdy účastník není v řízení zastoupen advokátem. V takovém případě má účastník nárok pouze na náhradu takových nákladů, které mu vzniknou důvodně při uplatnění jeho práva u soudu a účasti na soudním řízení. Takovými náklady jsou např. jízdné nebo poštovné.

Žádný z účastníků pak nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Výjimkou je pak situace, kdy navrhovatel vzal podaný návrh zpět výhradně pro pozdější chování odpůrce nebo pokud došlo k zastavení řízení pro uspokojení navrhovatele.

V takovém případě má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení bezvýhradně. Jedná se o situace, kdy po podání správní žaloby dojde k dohodě mezi navrhovatelem a žalovaným správním orgánem, který např. plně vyhoví žádosti navrhovatele nebo sám zruší rozhodnutí o uložené sankci.

Osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných jí může soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení.

V případech, kdy existují důvody zvláštního zřetele hodné, může soud rozhodnout, že se náhrada nákladů účastníkům nebo státu zcela nebo zčásti nepřiznává. K tomu však dochází zřídka a je vždy na soudu, aby posoudil individuální okolnosti každého jednotlivého případu, které mohou být značně komplikované a specifické a mohou odůvodňovat použití tohoto moderačního pravidla před obecným principem přiznání nákladů dle úspěchu ve věci.

O povinnosti nahradit náklady řízení pak rozhoduje soud v rozsudku nebo usnesení, jímž řízení končí, přičemž určení její výše může předseda senátu ponechat až na písemné vyhotovení rozsudku nebo usnesení, a nesdělit je tak účastníkům řízení při vyhlašování rozsudku nebo usnesení.

Řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu

Řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je nejvyužívanějším žalobním typem ve správním soudnictví. Tuto žalobumůže podat pouze ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech rozhodnutím správního orgánu. Žalobou je možné napadnout téměř každé rozhodnutí správních orgánů, přičemž výjimky se týkají zejména rozhodnutí o úpravě vedení správního řízení, a ne rozhodnutí ve věci samé.

Žalobce se v takovém řízení domáhá zrušení takového rozhodnutí, což vede de facto k obnově správního řízení.

Zvláštním typem tohoto řízení je i možnost podat soudu návrh na změnu rozhodnutí o uložení pokuty nebo jiného trestu za přestupek nebo správní delikt. Takový postup volí žalobce, který má za to, že za správní delikt nebo přestupek byl potrestán nepřiměřeně přísně. Soud v případě vyhovění takového návrhu může pokutu nebo uložený trest zmírnit nebo zrušit.

Je namístě zdůraznit, že k podání žaloby může žalobce přistoupit vždy až poté, co vyčerpá v původním správním řízení veškeré řádné opravné prostředky, které měl k dispozici.

Lhůta k podání žaloby  činí obecně dva měsíce ode dne, kdy mu bylo doručeno zamítavé rozhodnutí o opravném prostředku. Některé zvláštní zákony však stanoví pro napadení jednotlivých rozhodnutí správních orgánů lhůtu kratší a je třeba tedy si vždy délku lhůty zkontrolovat.

S podáním žaloby není spojen odkladný účinek správního rozhodnutí. Žalobou tedy nedochází k pozastavení jeho vykonatelnosti.

Žalobce je však oprávněn současně s podáním žaloby požádat soud, aby žalobě byl přiznán odkladný účinek, pokud je přesvědčen, že právní následky rozhodnutí by pro něj znamenaly významnou újmu. Pokud soud takové žádosti vyhoví, dochází k  odložení právní moci rozhodnutí správního orgánu a jeho vykonatelnosti, a to až do rozhodnutí o žalobě samotné.

Podání žaloby je zpoplatněno částkou 3 000 Kč, která tvoří soudní poplatek. Soudní poplatek je třeba zaplatit vylepením kolků v této hodnotě na prvopisu žaloby nebo uhradit bezhotovostně na výzvu soudu. Žalobce, který ve sporu zvítězí, má právo na úhradu veškerých nákladů žalovaným, které byly důvodně vynaložené, tedy i na zaplacený soudní poplatek. O tomto právu na náhradu nákladů řízení rozhodne soud v rozsudku.

Výsledkem řízení je rozsudek, kterým soud žalobu zamítne nebo jí vyhoví a zruší napadené rozhodnutí. Věc pak vrací ke správnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí. S výjimkou moderace uloženého trestu tak soud vždy pouze rozhodnutí ruší a je na správním orgánu, aby vydal znovu rozhodnutí, přičemž je však vázán právním názorem správního soudu.

Zvláštním způsobem ukončení sporu je pak tzv. autoremedura, kdy správní orgán může sám vyhovět žalobci a napadené rozhodnutí zrušit a vydat nové, které již bude žalobci „plně vyhovovat“. V takovém případě soud pouze řízení zastaví, jelikož pozbývá významu rozhodnutí rušit.

Bližší informace můžete najít na webu Nejvyššího správního soudu.

Ochrana proti nečinnosti správního orgánu

Žalobu proti nečinnosti správního orgánu je oprávněn podat ten, kdo se domáhal u správního orgánu vydání rozhodnutí nebo osvědčení, ale správní orgán zůstal nečinný a žadatel bezvýsledně vyčerpal prostředky, které mu poskytují ochranu před nečinností ve správním řízení.

Možnosti obrany proti nečinnosti správního orgánu ve správním řízení jsou však velmi omezené. Účastník správního řízení může v zásadě jen dát podnět nadřízenému správnímu orgánu, který následně z moci úřední vydá opatření proti nečinnosti, kterým může:

  • přikázat nečinnému správnímu orgánu, aby ve stanovené lhůtě učinil potřebná opatření ke zjednání nápravy nebo vydal rozhodnutí,
  • usnesením převzít věc a rozhodnout namísto nečinného správního orgánu,
  • usnesením pověřit jiný správní orgán ve svém správním obvodu vedením řízení, nebo
  • usnesením přiměřeně prodloužit zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí, lze-li důvodně předpokládat, že správní orgán v prodloužené lhůtě vydá rozhodnutí ve věci, a je-li takový postup pro účastníky výhodnější.

Nezřídka kdy se tak žalobce může bránit pouze správní žalobou. Tato situace nastává většinou poté, co není na jeho výzvy nikterak reagováno a nápravu nezjedná ani nadřízený správní orgán.

Lhůta pro podání žaloby činí 1 rok a běží ode dne, kdy podle zákona mělo být rozhodnutí nebo osvědčení vydáno. Vyhoví-li soud žalobě, uloží rozsudkem správnímu orgánu vydat o věci rozhodnutí nebo vydat osvědčení ve lhůtě, kterou mu současně stanoví. Pokud správní orgán lhůtu stanovenou soudem nedodrží, může být taková povinnost vynucována ukládáním pořádkových pokut správnímu orgánu.

Řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu

Ochrana před zásahy správních orgánů, které nejsou rozhodnutími, ale přesto je jimi zasaženo do právní sféry žalobce, je velmi důležitou součástí správního soudnictví a možností, jak se bránit proti svévoli správních orgánů.

V praxi se jedná o různé zásahy orgánů veřejné správy (např. nezákonný policejní zásah). Žalobu lze podat proti trvajícímu nezákonnému zásahu či se lze domáhat určení toho, že již provedený zásah byl nezákonný. K podání žaloby je stanovena lhůta dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce o zásahu dozvěděl, nejpozději však do dvou let ode dne, kdy k němu došlo.

V případě, že soud žalobě vyhoví, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování práva pokračoval, a současně mu přikáže obnovit stav, který tu byl před zásahem. Soud také může konstatovat, že provedený zásah byl nezákonný, což má význam pro určení odpovědnosti za škodu, která mohla takovým zásahem vzniknout.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.




• Témata: Právní průvodce | Právo
• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby
• Teritorium: Česká republika