Příslušnost a organizace soudů

K řízení ve správním soudnictví jsou téměř výhradně věcně příslušné krajské soudy. U krajských soudů jsou k projednávání věcí týkajících se správního soudnictví zřizovány speciální senáty, které mají potřebnou odbornost a odpovídající zaměření. Takový senát pak rozhoduje ve složení jednoho předsedy a dvou soudců, a k přijetí rozhodnutí je potřeba nadpoloviční většiny hlasů – tedy pro musí hlasovat alespoň dva soudci.

Soudní řád správní vymezuje okruh věcí, o kterých rozhoduje specializovaný samosoudce. Jedná se například o spory ve věcech důchodového a nemocenského pojištění, ve věcech přestupků s horní sazbou pokuty do výše 100 000 Kč, či ve věcech rozhodnutí o správním vyhoštění. I přes to že může být název poněkud zavádějící jedná se o speciální části krajských soudů (například v Praze – Městský soud v Praze) a nikoliv tedy o samostatné soudy soudní soustavy ČR.

Nejvyšší správní soud se sídlem v Brně pak funguje zejména jako soud druhé instance, který projednává především kasační stížnosti proti rozhodnutím soudů prvního stupně.

Místní příslušnost soudu se stanoví podle toho, v obvodu kterého soudu je sídlo správního orgánu, který v napadené věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo který jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li správní orgán sídlo mimo oblast, ve které vykonává svou činnost, za jeho sídlo se považuje místo uvnitř této oblasti Tato situace nastává především u správních orgánů, které mají obvod své působnosti v rámci Středočeského kraje, ovšem sídlí v Praze. Nebýt tohoto novelou doplněného pravidla, řídila by se příslušnost pouze podle sídla správního orgánu, a k řešení těchto sporů by byl místně příslušný Městský soud v Praze. Právě množství správní agendy v minulosti vedlo k jeho značnému přetížení.

Pokud by došlo k situaci, kdy by návrh byl podán k soudu, který není věcně příslušný, tedy není oprávněn v dané věci rozhodovat, musí tento soud vyslovit svou věcnou nepříslušnost a poté návrh postoupit soudu, který věcně příslušný je. Stejný postup se uplatní i při nesprávném určení místní příslušnosti. Nesouhlasí-li soud, kterému byla věc postoupena, s postoupením věci, rozhodne o příslušnosti Nejvyšší správní soud. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu jsou soudy vždy vázány a musí rozhodnutí respektovat. Obdobně to platí i pro účastníky řízení.

Podmínky zahájení řízení

Správní žaloba musí splňovat zákonné náležitosti, aby o ní soud mohl vůbec začít jednat. Tyto náležitosti jsou vymezeny v § 37 (3) soudního řádu správního. Jedná se o následující:

• z každého podání musí být vždy zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno,
• žaloba musí obsahovat údaje, na základě kterých lze žalobce identifikovat, tedy  musí být uvedeno jméno, příjmení a adresa, na kterou mu lze doručovat;
• k podání musí být připojeny listiny, kterých se žalobce dovolává;
• musí být správně označené napadené rozhodnutí,
• podání, které je třeba doručit ostatním účastníkům a osobám na řízení zúčastněným, musí být předloženo v potřebném počtu stejnopisů (to platí zejména v případě listinného podání).

Zákonem jsou následně vymezeny náležitosti jednotlivých typů žalob, které musí být obsaženy nad rámec výše zmíněných. Mezi ně patří například následující:

• návrh toho, jak má soud rozhodnout neboli uvedení tzv. „žalobního petitu“. Žalobce se zpravidla domáhá zrušení napadeného rozhodnutí správního orgánu;
• úplné a správné vymezení žalobních bodů. Jedná se o vymezení skutkových a právních důvodů, na základě kterých žalobce považuje rozhodnutí za nezákonné. Žalobní body je možné uvést pouze ve lhůtě k podání žaloby a není možné je poté rozšířit. Vždy je tak nezbytné věnovat této části žaloby odpovídající pozornost a případně vyhledat pomoc u zkušeného advokáta.

Žaloba, která nemá zákonné náležitosti a žalobce je ani přes výzvu soudu včas neodstraní, bude soudem odmítnuta. Předseda senátu však nejprve žalobce usnesením vyzve k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu (usnesení zpravidla obsahuje i poučení o následcích nevyhovění výzvě). Neprovede-li žalobce v této lhůtě opravu podání nebo jej nedoplní, nebude možno pokračovat v řízení a soud podání usnesením odmítne.

Účastníci řízení

Účastníky soudního řízení správního jsou navrhovatel (žalobce) a odpůrce (žalovaný).

Pokud se jedná o řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, je oprávněn podat žalobu ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. V tomto případě muselo dojít k porušení práva úkonem správního orgánu, kterým se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Žalovaným je vždy správní orgán, který rozhodl ve správním řízení v posledním stupni, případně ten, na něhož působnost takového orgánu přešla.

Jedná-li se o řízení o ochraně proti nečinnosti správního orgánu, je žalobcem vždy ten, kdo vyčerpal prostředky, které procesní předpisy stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Žalovaným je v tomto případě správní orgán, který podle žalobce má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení.

V řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu je k podání žaloby oprávněn každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu. Takový zásah však nesmí být rozhodnutím, a musí být zaměřen přímo proti žalobci. Žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah. V případě zásahu členem ozbrojených sil, ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, který není správním orgánem, bude žalovaným správní orgán, který takový sbor řídí nebo jemuž je takový sbor podřízen.

Způsobilost

Způsobilý být účastníkem tohoto typu řízení je ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti podle občanského zákoníku, a správní orgán, který je žalován.

Účastník je způsobilý samostatně činit v řízení úkony v rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti, hovoříme o procesní způsobilosti.  Procesní způsobilost, tedy způsobilost činit procesní úkony v soudním řízení, má také správní orgán.

Za právnickou osobu jedná vždy ten, kdo je k tomu oprávněn. U právnických osob zapsaných v obchodním rejstříku jsou oprávněné jen osoby zapsané jako členové statutárního orgánu, pokud není prokázán opak.

Kdo jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění na výzvu soudu prokázat. Důležité je zmínit, že v jedné věci může za právnickou osobu jednat pouze jediná osoba, a to i v případě, že je v obchodním rejstříku způsob jednání za ni upraven jinak. Za právnickou osobu nemůže ovšem jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby.

Za správní orgán jedná ve většině případů jeho vedoucí, popřípadě jiná osoba k tomu oprávněná podle vnitřních předpisů.

Osoby zúčastněné na řízení

Osobami zúčastněnými na řízení se rozumí osoby, které nesplňují podmínky pro to, aby mohly být přímo účastníky řízení, ale jejichž práva a povinnosti byly přímo dotčeny napadeným aktem (případně jeho nevydáním, či zrušením). Takové osoby jsou povinny soudu výslovně oznámit, že budou v řízení uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení.

Navrhovatel je povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, jsou-li mu známy. Soud takové osoby vyrozumí o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Oznámení lze učinit pouze v této lhůtě. Současně s vyrozuměním je soud povinen takovou osobu poučit o jejích právech, která může v řízení uplatňovat. Obdobně soud postupuje, zjistí-li se v průběhu řízení, že je tu další taková osoba.

Osoba zúčastněná na řízení je oprávněna předkládat soudu svá písemná vyjádření, nahlížet do spisu, být vyrozuměna o nařízeném jednání a žádat, aby jí bylo při jednání uděleno slovo. Doručuje se jí také žaloba, usnesení o přiznání odkladného účinku, usnesení o předběžném opatření a rozhodnutí, jímž se řízení u soudu končí. Osoba zúčastněná na řízení však nemůže disponovat s řízením a není tedy ani oprávněna vzít např. zpět žalobu podanou účastníkem řízení (žalobcem).

Ve výjimečných případech může soud rozhodnout, že z důvodu velkého počtu osob zúčastněných na řízení budou tyto osoby uplatňovat svá práva pouze prostřednictvím společného zmocněnce, kterého si zvolí. Nedohodnou-li se na jeho výběru, určí ho soud s přihlédnutím k jejich zájmům. Společný zmocněnec pak tato práva v rámci řízení vykonává jménem všech zastoupených osob.

Zástupce účastníka

Účastník, který nemá procesní způsobilost, musí být v řízení zastoupen svým zákonným zástupcem.

Účastník může být v řízení také zastoupen advokátem. Za zastupování advokátovi náleží odměna, přičemž pro určení její výše se použije advokátní tarif.

Navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně nutné k ochraně jeho práv, může soud ustanovit zástupce, jímž může být i advokát. Výdaje advokáta v takovém případě platí stát.

Účastník řízení o kasační stížnosti, konkrétně stěžovatel, má povinnost být zastoupen advokátem.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.