Kreativní ekonomika a kreativní manažer

Příspěvek se snaží hledat a naznačovat využívání rezerv tvůrčího potenciálu v pracovní aktivitě společnosti, hledat možnosti pro další a ještě rychlejší rozvoj, jež by mohl být spojen s rozvojem kreativní ekonomiky. Práce je zaměřena především na popis těch pracovních aktivit, které jsou součástí showbyznysu, reklamy, výzkumu a vědy a veškerých uměleckých aktivit.



Převzato z knihy „Kreativní ekonomika“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing v roce 2010.

V následujícím textu se zaměříme na takové pojetí, které vidí tvůrčí aktivitu v jiných souvislostech, a to v pracovní aktivitě manažera a jeho týmu. Kreativní ekonomika přináší nové trendy, ale i výzvy a příležitosti ve všech oblastech lidské činnosti, tedy i v oblasti vedení a řízení lidí. Jde o to hledat ještě širší prostor a možnosti, jak do tvůrčí činnosti zapojit co nejvíce lidí, dokonce i ve výrobních organizacích, a jak zaměstnance podniků vychovávat a vést k tvůrčí práci. Zaměstnanci podniků jsou rezervou „třídy tvůrčích pracovníků“, neboť v současné době přežívají pouze ty organizace, které jsou ve stálém procesu změny, které jsou kreativní, které inovují nepřetržitě a vyžadují inovaci od svých pracovníků.

A to je jeden z úkolů, který by měli brát za své všichni manažeři, ale především top manažeři. Měli by si uvědomit, že lidská psychika je těžko poznatelná, že je ovlivňována řadou faktorů vnitřních i vnějších, které jsou těžko kontrolovatelné. Že každý jedinec je jedinečný a může reagovat na problémovou situaci odlišně než kdokoli jiný. Že má na jedné straně určité stereotypy v chování, ale na druhé straně také to, co je jedinečné, neopakovatelné a tvůrčí, a to se může projevovat v každé jeho činnosti. Jsou podceňovány poznatky, které by člověku mohly pomoci při řešení problémů, ale také v rozvoji jeho jednotlivých psychických funkcí, rozvoji tvůrčích dovedností, které přinášejí užitek a dokonce hned ve dvojím smyslu. Objevování, vynalézání, zlepšování, inovování, to vše přináší užitek společnosti v prvním pojetí. Veškerý pokrok, vše nové, co vzniká, je produktem tvůrčí aktivity. Ale vedle toho pro samotného tvůrce je to něco, co mu dává pocit seberealizace, pocit štěstí, pocit užitečnosti, pocity uznání a naplnění života.

Tvořivost a inovace v podnikové ekonomice vyvolává vzrůstající zájem, a to nejen u ekonomů a manažerů, ale i u široké veřejnosti. Lidé si uvědomují její ekonomický význam. Tvořivost je důležitá zejména ve složitých, nejednoznačných situacích.

Často se v managementu přejímají způsoby myšlení a organizace od předchůdců ve funkci. Mnozí manažeři slovo tvořivost a inovace používají ve svém verbálním projevu, ale už méně často ve své pracovní činnosti.

Studium organizací, které se věnují tvořivosti a zvyšování jejího vlivu na úspěch, umožňuje porovnávat vstupy a výstupy. Pozornost se přesouvá k týmové práci a organizační tvořivosti, i když vlastní tvůrčí nápady jsou většinou produktem jednotlivců. Mezi největší problémy patří agregace, což je vzájemné ovlivňování míry tvořivosti jednotlivce, týmu a celé organizace a problém dočasnosti, což je připravenost na změny a výstupy v průběhu času, a s tím spojená proměnlivost zájmu o tvořivost.

V devadesátých letech byl proveden zajímavý výzkum s britskými a americkými manažery (Rickards, T., Encyclopedia of Creativity, 1999), který ukázal, že efekty tvořivé organizace nejsou založeny na tom, jak tvořiví jedinci firmu vedou, ale spíše na schopnosti firmy přežít v dlouhodobějším časovém rozmezí, dále na tom, jak je schopná obnovy, zda je schopná inovovat, přijímat a aplikovat nové technologie, zda je schopná se učit, měnit, přizpůsobovat. Tvořivý manažer to může do určité míry ovlivnit, urychlit nebo zpomalit, ale výrazné proměny probíhají v delším časovém horizontu. Mezi nejtvořivější firmy patří Procter & Gamble, Motorola, General Electrics, Sony, Toshiba, které ale nemají ve vrcholových funkcích ty nejtvořivější manažery. Nejkreativnější firmy jsou ty, které podporují vzdělávání, trénink vlastních zaměstnanců, pořádání nejrůznějších konferencí, soutěží a dovedou vydržet po delší dobu na trhu. Jde o propojení kreativní tvorby uvnitř firmy a inovativních výstupů směrem navenek. Dalším důležitým poznatkem je, že společnosti, které se umisťují na předních místech žebříčku, nejsou limitovány jedním odvětvím čili zabývají se celou řadou odlišných činností (Mikuláštík, M., 2010).

Manažerská praxe je proměnlivá. Vyžaduje reagovat na měnící se situace pokud možno rychle a selektivně. Nestačí jen osobní zkušenosti. Je nezbytné sledovat vše, co se děje kolem, zkušenosti jiných manažerů i podnikatelů, včetně takových zkušeností, které byly zpracovány v podobě metodických návodů a postupů, být otevřený nápadům ze všech stran.

Téměř každý manažer během své pracovní kariéry projde celou řadou funkcí, kdy se mění rozsah pravomocí a odpovědnosti i způsob práce. V takových situacích může být proces získávání poznatků urychlován formou informací, seminářů, briefingů, výcviku, tutoringu, koučování, předávání zkušeností, sebevzděláváním, rozvíjením tvůrčího potenciálu a vlastností, které jsou typickými projevy tvůrčího ducha, což vytváří předpoklad a naději pro rozvoj nových hodnot v ekonomice, sociálních vztazích i politice.

Převzato z knihy „Kreativní ekonomika“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing v roce 2010.

Pravidelné novinky e-mailem