Kreativní ekonomika a kreativní manažer



Osobnost je jedinečná a také její tvůrčí činnost má jedinečný charakter. Osobnost je integrativním prvkem tvořivosti i dalších psychických funkcí. Ale na druhé straně i sama osobnost je ovlivňována tvořivostí. Každý se projevuje svým osobnostním stylem, který v kvalitě i kvantitě určuje míru tvořivosti.

Svou roli hraje i styl vytváření produktů, které jsou nové, poněvadž jsou součástí určitého osobnostního stylu. Odborníci bývají často v zajetí určitých naučených stereotypů, teorií (tzv. profesionální slepota). Jsou schopni vnímat a přemýšlet v rámci svého odborného koridoru, což může být někdy zábranou.

K. G. Jung ve své práci o typologii uvádí, že k silné stránce osobnosti patří také její opak, tedy potlačená stránka osobnosti, což průměrný člověk popírá, ať už vědomě či nevědomě (introvert touží být extrovertem a naopak, velmi spořádaný, upjatý a konvenční člověk tajně touží po spontánnosti, pokorný člověk zase po ovládání jiných lidí). Pokud jsou ale takové stránky osobnosti potlačovány, jedinec se cítí frustrován. Hlídá sám sebe, aby nevypadl z role, aby respektoval všechna pravidla.

U tvořivého člověka tomu tak není. Struktura jeho osobnosti sice dělá dojem rozháranosti a desintegrovanosti, protože se chová velmi mnohotvárně, až extremisticky a excentricky. Spojují se u něj ambivalentní vlastnosti, např. obliba v řádu, v uspořádanosti, s tendencí k neuspořádanosti a asymetrii. Čili kreativita je vnitřně rozporný proces, ale tendující k neustálému vyrovnávání a souladu. Jeho chování může být ambivalentní, a přesto je schopen prožívat obapolní extrémy spontánně se stejnou intenzitou a bez vnitřních konfliktů. Tvořivý člověk disponuje množstvím fyzické energie, ale současně dovede být klidný a uvolněný, až pasivní. Tvořivý člověk může být velmi inteligentní, ale současně v některých aspektech velmi naivní. Je schopen úžasné fantazie, ale na druhé straně i přízemního realismu, dovede být otevřený, ale vzápětí zase uzavřený, až autistický. Spojuje se v něm směs pokory i hrdosti. Dovede být ctižádostivý, soutěživý, ale také obětavý a kooperativní, dovede být nespoutaný, ale také koncentrovaný a ovládající se. Dovede být nezávislý, ale také konzervativní, náruživý a objektivní, senzibilní a zranitelný, ale také dovede prožívat intenzivní radost.

Základní předpoklady nebo vlastnosti tvořivého člověka lze shrnout do několika základních bodů:

• Autonomie(nezávislost, nekonvenčnost, nebojí se jednat až bláznivě).
• Originalita, jedinečnost, bezprostřednost, opomíjení pravidel a obvyklých stereotypů při přemýšlení nad předloženým úkolem a spíše hledání neobvyklých řešení, a to hravým, uvolněným způsobem.
• Činorodost, nadšení, zaujetí, nezvyklá energičnost, vysoké ambice, extrémní motivovanost a radost z tvůrčího procesu, hravost (hra je důležitá pro rozvoj osobnosti, pro poznávací a citové procesy, součástí hry jsou pozitivní i negativní emoce).
• Schopnost pracovat s analogiemi, metaforami a s inspirací, schopnost dívat se na věci úplně z jiné strany.
• Nebát se být nápadný a provokativní, riskovat – znamená to opustit základní bezpečnou zónu s tím, že je tady možnost získat něco navíc. Je to výraznější převaha neofílie nad neofóbií. Umět říct ne, když všichni ostatní říkají ano, umět zpochybňovat zavedené věci.
• Tolerance vůči dvojznačnosti znamená, že tvořivý jedinec je otevřenější vůči světu, neurčitost snáší lépe než jiní, nevyvolává u něj úzkostné napětí, spíše v něm vyvolává touhu ponořit se do této neurčitosti, nalézat v ní vzrušení a hledat více alternativních forem řešení, být proměnlivý, stále jiný, manipulovat, měnit pořadí, rozčlenit celek na části, být více otevřený ke zkušenostem.
• Schopnost nalézat asociace, spojení mezi různými prvky, strukturami, mnohdy takovými, které spolu nemají zdánlivě nic společného.
• Funkční svoboda je nezávislost na naučených teoriích a naučených postupech. Ukázalo se, že čím má vyšší vzdělání, tím bývá člověk závislejší na vědomostech a postupech, které získal. Funkční strnulost je ale problémem, který nekoreluje úplně jednoznačně se vzděláním, vyskytuje se na všech úrovních vzdělání (Smith, Amner, 1997).
• Výrazná představivost a fantazie, schopnost vytvářet vizuální představy, obrazy, myšlenky, nápady, které jsou zvláštní, neopakovatelné, výjimečné. Nebát se snít, v podstatě jde o abstrahování od reálného světa.
• Flexibilita jako otevřenost světu, stimulům, změnám, a když změny nejsou, tak je jedinec vyvolává, hledá, provokuje. Proměnlivost, adaptabilita, variabilita, humor, umět se uvolnit.
• Preferování neurčitosti znamená také preferování složitosti, asymetrie, neobvyklosti, neuspořádanosti, a znamená to pro tvůrce výzvu pracovat s daným problémem či věcí, dát mu svou pečeť.
• Preferování dlouhodobější zaměřenosti s odkladem okamžitého uspokojení. Je to vůle umožňující dlouhodobé zaměření, dlouhodobé úsilí, bez okamžitých zisků, zisky se dostavují se zpožděním. S přihlédnutím k riziku se dokonce nemusí dostavit vůbec.
• Intuice jako podvědomé, podprahové nebo dokonce nevědomé postřehnutí souvislostí, podstaty jevu (jde o asociace, které si člověk není sto uvědomit, jen to cítí, může to být citové vnímání jevů, procesů). Pro intuici ale musí být připravena půda v podobě usilovné práce na něčem, čeho má člověk plnou hlavu, až je z toho unavený a právě při odpočinku se může objevit intuitivní nápad, asociace, řešení.
• Logika, která je družkou usilovné práce, hledání, hledání souvislostí, kauzality. Předpoklad a závěr, premisa, soud a úsudek patří k sobě. Když chybí jedna část, pak to není logika. Podstatou logiky je pravdivost, mít dobrou sebekontrolu.
• Aktivita a energičnost.
• Zvědavost.
• Hluboká víra v hodnotu své práce, odvaha v situacích, kdy proti tvůrci stojí všichni kolem něj, nikdo nevěří v realizaci a význam jeho práce. Málokdo dovede vydržet napětí, které je spojeno s prosazováním nové myšlenky, když je proti němu silný odpor a výsměch v nepřátelském nebo odmítavém prostředí. Z toho pramení i rozhodovací jistota.
• Rozsáhlé znalosti z oblasti, ve které tvůrce pracuje, zručnost v dominantní pracovní činnosti. Vysoká zaangažovanost v tvůrčím úsilí a také v tom, co se bude dít s jeho tvůrčími výstupy.
• Zkušenost ve své proměnlivosti, zkušenost jako očekávání variabilnosti, ve spojení s hravostí jako radost z nového.
• Autoregulace,schopnost podchycovat své myšlenky a umět se soustředit, umět se prosazovat, sebekázeň, silná vůle, uznávání určitých etických norem. Sebeovládání je nezbytné k racionálnímu využívání času, k soustavnosti v práci, k vytrvalosti. Čili je to vlastnost, která je podmínkou, respektive podporuje další nezbytné vlastnosti tvořivého ducha.
• Oproštění se od stereotypu sexuální role. Je to role, která je v lidské společnosti podsouvána k identifikování a která vytváří bariéru tvůrčích projevů zejména u žen (Dacey, J. S., Lennon, K. H., 2000).
• Vytrvalost a tvrdohlavost se projevuje zejména v situacích, kdy nemůže člověk dosáhnout cíle, o němž je přesvědčen, že dosažitelný je, překážky se přitom mohou jevit jako nepřekonatelné.
• Elaborace je schopnost dopracovávat myšlenky do realizační podoby, do inovační změny, zkompletování, upravení, změny produktu.
• Citlivost na problémy, vidění problémů je faktor tvořivosti, který umožňuje všímat si takových jevů, které mohou na jedné straně znamenat určité ohrožení, narušit efektivitu, úspěch, a na straně druhé jevů, které naopak výrazně přispívají k vyřešení problému (Guilford, J. P., 1968).
• Asociační fluence je schopnost vybavovat si co nejvíce pojmů v určitých souvislostech (Guilford, J. P., 1968).
• Expresivní fluence je schopnost vymýšlet vhodná slova na vyjádření souvislých myšlenkových celků (Guilford, J. P., 1968).
• Ideační fluence je schopností, která se projevuje ve spontánnosti uvádění velkého množství nápadů v souvislosti s určitou problematikou (Guilford, J. P., 1968, Mikuláštík, M., 2007).

Převzato z knihy „Kreativní ekonomika“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing v roce 2010.