V úvodní části je vysvětlen samotný pojem vlastnického práva, oprávnění z něj plynoucí a možné formy vlastnického práva (individuální, podílové a společné jmění manželů) a opomenuty nejsou ani různé způsoby jeho nabývání (smlouvou, děděním, rozhodnutím státu nebo jinak). Následně se v článku zabýváme možnými zásahy do vlastnického práva, včetně institutu vyvlastnění.

Související právní předpisy:

• Listina základních práv a svobod
• Katastrální zákon
• Občanský zákoník
• Zákon o vyvlastnění
• Zákon o daních z příjmů

Související právní průvodci:

• Institut stavby a související právní vztahy
• Koupě a pacht závodu
• Nemovitosti
• Převody majetkové účasti v obchodních společnostech
• Smlouvy
• Úvod do dědického práva
• Vyvlastnění
• Zákonné předkupní právo

Ústavní základy a prameny úpravy

Vlastnické právo je jedním ze základních práv, jenž upraveno již v samotné Listině základních práv a svobod, a to konkrétně v článku jedenáctém. Listina základních práv a svobod v tomto článku především garantuje každému právo vlastnit majetek, dále zde zdůrazňuje, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a požívá stejné ochrany. Současně je zde stanoveno všeobecné omezení vlastnictví určitého majetku, který může být vlastněn jen zákonem stanovenými subjekty. To však musí být upraveno zvláštním zákonem, samotná Listina základních práv a svobod takové věci nevymezuje.

Listina základních práv a svobod taktéž umožňuje na základě zvláštních zákonů omezení vlastnického práva, nebo dokonce i vyvlastnění, jakožto možný krajní prostředek ochrany veřejného zájmu. Institut vyvlastnění je obecně a stručně zmíněn i v občanském zákoníku, a to především v  ust. § 1037-1039. Podrobnější úpravu tohoto institutu pak obsahuje zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů.

Je však nutné podotknout, že vyvlastnění je opravdu jen krajním prostředkem, jehož aplikace je možná jen na základě zákona, v mezích zákona a samozřejmě za odpovídající náhradu. Vyvlastnění je přípustné jen pro účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem a jen jestliže veřejný zájem na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Vyvlastnění není přípustné, je-li možno práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou nebo jiným způsobem. Vyvlastnění lze provést jen v rozsahu nezbytně nutném pro dosažení účelu vyvlastnění podle zvláštního zákona a v průběhu vyvlastňovacího řízení musí být prokázán veřejný zájem na vyvlastnění.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.