Podnikatelská seskupení

26. 9. 2018 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Článek seznamuje čtenáře s podnikatelskými seskupeními, tedy se samostatnými obchodními korporacemi spojenými vztahy ovládání či jednotného řízení. Poskytuje ucelený přehled o takových seskupeních, odlišuje jejich jednotlivé typy a popisuje práva a povinnosti obchodních korporací nacházejících se v takových seskupeních.

Podrobný obsah

  • Koncern
    • Pokyny řídící osoby
    • Zproštění povinnosti hradit újmu
  • Ovládání
    • Domněnky ovládání
  • Ovlivnění
  • Zpráva o vztazích
    • Přezkum zprávy o vztazích
    • Právo na seznámení se zprávou o vztazích
  • Jednání ve shodě
  • Právo na odkup
  • Jiná zákonná ustanovení aplikovatelná obdobně na ovládající a ovládané osoby

Úvod

Zákon o obchodních korporacích již oproti obchodnímu zákoníku opustil koncepci ovlivněnou německým právem a zavedl novou koncepci podnikatelského seskupení inspirovanou právní úpravou francouzského pojetí. Toto pojetí je doplněno akcentem pravidla tzv. wrongful trading a také novou úpravou pro případ úpadku korporace.

Na první pohled tato koncepce snižuje roli akcionářů a společníků v celém procesu, nicméně samotný zákonodárný text toto nepotvrzuje – akcionáři či společníci mají totiž dominantní vliv, když se jim zakládá právo výstupu ze seskupení v případě negativního vlivu seskupení na jejich postavení.

Zákon tak reaguje na to, že seskupení je ekonomickou realitou, kterou právo může regulovat, nikoliv však zakazovat, a proto zákon reaguje výhradně na negativní následky spojené s podnikatelskými seskupeními, jelikož u těch pozitivních taková regulace není zapotřebí.

Zákon předpokládá tři základní stupně podnikatelských seskupení, jimiž jsou koncern, ovládání a ovlivnění. Hierarchie třístupňového podnikatelského seskupení je pak taková, že nejvýše stojí koncern, jenž je kvalifikovanější než ovládání, které je ale zároveň kvalifikovanější než ovlivnění. Tomu odpovídá i členění tohoto článku, kdy každá kapitola popisuje jiný stupeň podnikatelského seskupení.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Koncern

V případě koncernu jde o ekonomickou jednotku s pevnějším stupněm vnitřní organizace, zákon o obchodních korporacích ve svých ustanoveních vytváří pravidla pro existenci koncernu, v rámci kterého jsou řízené osoby podřízené soudržné politice s jednotným hospodářským účelem.

V koncernu jsou vnitřní výhody a nevýhody stanoveny v rámci celého uskupení tak, aby nedošlo k úpadku jednoho z členů koncernu. Koncern sám pak nemá právní osobnost, tedy nemůže sám uzavírat smlouvy, být účastníkem soudního nebo správního řízení apod. To může činit vždy pouze jednotlivý člen koncernu. Jinými slovy každý člen koncernu si ponechává svoji právní osobnost.

V koncernové terminologii se pak používá terminologie řídící osoba (neboli mateřská společnost) a řízená osoba (v podstatě jde o ovládající a ovládanou osobu s prvky konsorcia, důsledkem čehož je jiné názvosloví), kdy řídící osobou může být kdokoliv (soukromá právnická osoba, fyzická osoba, stát nebo veřejnoprávní korporace, apod.), osobou řízenou pak pouze obchodní korporace.

Vnitřní organizace koncernu se projevuje v jeho jednotném řízení, kdy řídící osoby sledují a prosazují koncernovou politiku, resp. rovněž kontrolují podnikání řízené osoby. Přitom není podstatné, jak koncern vznikl (na základě jakých smluv či ujednání), rozhodující je pouze jednotné řízení a vnitřní zhojení výhod a nevýhod s tím souvisejících.

Zákon stanovuje, že je koncern založen již při existenci jedné řídící osoby a jedné osoby řízené. Není vyloučen ani případ, kdy je řídicích osob více.

Řízení koncernu musí směřovat ke strategickému cíli, což je důležitý indikátor koncernu, protože struktury ovlivnění a ovládaní sice mohou vykazovat určitý stupeň řízení, nebudou však mít strategický cíl.

Kromě strategického cíle, je rovněž důležitý faktor jednotné politiky koncernu, kdy jednotlivé kroky řízení (resp. politiky) směřují k jednotnému cíli koncernu. Jde o vědomou koordinaci jednotlivých kroků. Pokud nebude prokázána existence koncernu, například když bude vliv vykonáván jen na jednu řízenou osobu a na druhou nikoliv, nepoužijí se v takovém případě ustanovení o koncernu, ale aplikují se pravidla pro ovlivnění.

Formální kontrolou koncernu je pak uveřejnění existence koncernu na internetových stránkách všech členů koncernu. Webové stránky by měly mít zřízeny všechny obchodní korporace v koncernu, bez ohledu na to, zda jsou dle zákona povinně zřizované (jako v případě akciové společnosti) nebo ne.

Vytvoření internetových stránek u jednotlivých členů koncernu by mělo být učiněno co nejdříve po vzniku koncernu a nejlépe ještě předtím, než dojde k nějaké škodné události způsobené jeho vlivem. Pouze uveřejnění koncernu však nelze považovat za skutečnost dokazující jeho existenci, musí být splněny i výše uvedené základní znaky takového koncernu. Pokud by takové zveřejnění chybělo, pak by se jednalo o takzvaný nepřiznaný koncern, který by se řídil podle pravidel ovládání nebo ovlivnění v závislosti na konkrétní situaci.

Koncerny mohou vytvářet koncernové závody, jinými slovy závody řízené a řídící osoby, přičemž závodem se rozumí organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Podnikatel přitom může mít i více závodů.

Pokyny řídící osoby

Orgán řídící osoby může udělovat orgánům řízené osoby pokyny týkající se obchodního vedení, a to v případě, jsou-li takové pokyny v zájmu řídící osoby nebo jiné osoby, se kterou tvoří řídící osoba koncern. Takový pokyn přitom může být udělen pouze po deklaraci koncernu na internetových stránkách jejich jednotlivých členů. V případě, že tak ještě učiněno nebylo, musí členové orgánů řízené osoby dokázat obhájit, že narovnání v rámci koncernu přijde ještě před případnou škodnou události, jinak by členové statutárních orgánů řízené osoby nepostupovali s péčí řádného hospodáře.

Zákon o obchodních korporacích předpokládá, že pokyn může udělit pouze orgán řídící osoby, jelikož by pokyn měl udělovat pouze ten, kdo má sám povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Z tohoto pravidla existuje výjimka, kdy takový pokyn může podle zákona udělit i prokurista řídící osoby, a naopak pokyn orgánů řídící osoby může být udělen i prokuristovi řízené osoby.

Tyto pokyny přitom musí být uděleny v koncernovém zájmu, tedy v zájmu řídící osoby, členů koncernu nebo koncernu samotného, tudíž by orgán řídící osoby měl svůj pokyn při jeho udělení adekvátně zdůvodnit a vysvětlit orgánu řízené osoby, že jde o pokyn v koncernovém zájmu. Ačkoliv udělený pokyn může ve svém důsledku způsobit řízené osobě újmu, členové orgánů řízené osoby mající povinnost jednat s péčí řádného hospodáře se dle zákona mohou z takové újmy vyvinit právě s odvoláním na to, že byla způsobena v koncernovém zájmu a byla nebo bude vyrovnána.

Zproštění povinnosti hradit újmu

Existuje zvláštní možnost vyrovnání újmy v koncernu. Obligační vztahy v této formě uskupení často vznikají v rámci dlouhodobého výhledu sledujícího konkrétní strategické cíle koncernové politiky, v jejímž rámci může docházet nejen ke kladnému, ale i k zápornému ekonomickému efektu, na což zákon pamatuje a dává v koncernu možnost jiného vyrovnání než náhradu způsobené újmy.

Ustanovení o náhradě újmy se totiž nepoužijí v případě, kdy řídící osoba prokáže, že újma zapříčiněná vlivem řídící osoby vznikla v zájmu řídící osoby nebo jiné osoby, se kterou tvoří koncern, a byla nebo bude v rámci tohoto koncernu vyrovnána. Zákon zde nepředpokládá, že újma musí vzniknout v zájmu koncernu jako celku, ale postačí, je-li to v zájmu některého z členů koncernu, nikoli nutně toho, kdo byl účasten konkrétního jednání, ze kterého povinnost k náhradě újmy vznikla. Posouzení výše uvedeného zájmu pak bude vždy záležet na konkrétních okolnostech.

Způsobená újma je nebo bude vyrovnána, byla-li nebo bude-li v přiměřené době a v rámci koncernu nahrazena přiměřeným protiplněním nebo jinými prokazatelnými výhodami plynoucími z členství v koncernu. Lhůta pro takové vyrovnání zákonem stanovená není, lze ale předpokládat, že by k vyrovnání mělo dojít nejpozději do vyhotovení zprávy o vztazích v rozhodném účetním období, a to z toho důvodu, že tato zpráva musí obsahovat informace o případném vyrovnání.

Pod výhodami plynoucími z členství v koncernu si pak lze představit např. marketingové výhody, které řízené osobě vyplývají ze zařazení do koncernu. Dojde-li pak zásahem řídící osoby k pozastavení části výroby řízené osoby, protože je to v rozporu s koncernovou politikou, lze tuto újmu vyrovnat právě tím, že řízené osobě klesají marketinkové a reklamní výdaje, jelikož je členem koncernu. Tato zásada se však neuplatní v případě, kdy dojde v důsledku jednání řídící osoby k úpadku osoby řízené.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Ovládání

Ovládající osobou je osoba, která může v obchodní korporaci přímo nebo nepřímo prosazovat rozhodující vliv. Ovládající osobou může být právnická osoba (nejen obchodní korporace ale i stát nebo veřejnoprávní korporace) ale i fyzická osoba. Ovládající osobou může tedy být ve skutečnosti kdokoliv, např. i svěřenecký fond.

Ovládání je kvalifikovanějším stupněm ovlivnění. Na rozdíl od ovlivnění předpokládá možnost opakovaného uplatňování vlivu, čímž se blíží koncernu, aniž by jím však bylo. V mnohých případech existuje tenká hranice mezi ovládáním a ovlivněním, a bude-li např. u jedné korporace čas od času uplatňován vliv, bude nutno zkoumat, zda se jedná o dlouhodobější ovládání či nahodilé ovlivnění, které je považováno spíše za faktickou skutečnost.

V souvislosti s ovládáním je pak potřeba odlišovat ovládající osobu od osoby ovládané. Ovládající osobou je vždy řídící osoba s tím, že řízené osoby jsou osoby ovládané. Ovládající osobou je dále vždy mateřská společnost a to, i když nedrží 100% podíl v osobě ovládané, kterou je vždy společnost dceřiná. Ovládanou osobou pak může být pouze obchodní korporace.

Domněnky ovládání

Na základě níže uvedených zákonných domněnek ovládaní lze určit ovládající osobu, nelze však zapomínat na to, že jde jen o vyvratitelné domněnky, tedy domněnky, kde je přípustný důkaz opaku (důkaz opaku však vždy musí přinést ten, jehož postavení ovládající osoby se posuzuje).

Má se za to, že ovládající osobou je / jsou:

  • a) osoba, která může jmenovat nebo odvolat většinu osob, které jsou členy statutárního orgánu obchodní korporace nebo osobami v obdobném postavení nebo členy kontrolního orgánu obchodní korporace, jejímž je společníkem, nebo může toto jmenování nebo odvolání prosadit;
  • b) ten, kdo nakládá s podílem na hlasovacích právech představujícím alespoň 40 % všech hlasů v obchodní korporaci, ledaže stejným nebo vyšším podílem nakládá i jiná osoba nebo osoby jednající se shodě;
  • c) osoby jednající ve shodě, které společně nakládají podílem na hlasovacích právech představujícím alespoň 40 % všech hlasů v obchodní korporaci, ledaže stejným nebo vyšším podílem nakládá i jiná osoba nebo osoby jednající se shodě;
  • d) ten, kdo sám nebo společně s osobami jednajícími s ním ve shodě získá podíl na hlasovacích právech představující alespoň 30 % všech hlasů v obchodní korporaci, za současné splnění podmínky, že tento podíl představoval na posledních 3 po sobě jdoucích jednáních nejvyššího orgánu této osoby více než polovinu hlasovacích práv přítomných osob.

Ovlivnění

Každý, kdo pomocí svého vlivu (může jít o vliv přímý i nepřímý) v obchodní korporaci, tedy tzv. vlivná osoba, rozhodujícím významným způsobem ovlivní chování obchodní korporace, tj. ovlivněné osoby, k její újmě, je povinen obchodní korporaci tuto újmu nahradit. Vlivná osoba není povinna k náhradě škody, pokud prokáže, že mohla při svém ovlivnění v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu ovlivněné osoby.

Ovlivněnou osobou může být na rozdíl od vlivné osoby vždy jen obchodní korporace. Kdokoliv kromě prokuristy a členu orgánů ovlivněné osoby (u nichž jde o specifickou úpravu odpovědností související s jednáním s péčí řádného hospodáře), mohou svým jednáním a chováním přimět korporaci (příp. jinou osobou, jejíž jednání se přičítá korporaci) k jednání nebo chování, které korporaci způsobí újmu.

Vlivná osoba tedy musí osobě ovlivněné nahradit újmu, pouze jsou-li kumulativně splněny tyto podmínky:

  • a) jednající musí mít přímý nebo nepřímý vliv na jednání nebo chování korporace (díky vlivu v obchodní korporaci);
  • b) tento vliv musí být ve vazbě na konkrétní jednání nebo chování korporace rozhodující a významný;
  • c) následkem tohoto vlivu na chování korporace musí být její újma; a
  • d) nesmí být dány okolnosti vylučující povinnost k náhradě škody.

Ovlivnění je chápáno i jako jednorázový vliv, což ho odlišuje od ovládání, proto je podle zákona též vyžadován nejen „rozhodující vliv“ ale „významně rozhodující vliv“.

Ovlivněním není jen působení přímého vlivu vlivné osoby, ale i jejího působení prostřednictvím jiné osoby nebo i řetězících se osob. Podstatou je, že jednání v jakékoliv podobě, tedy buď konání nebo opomenutí škůdce, vede k ovlivnění korporace, tedy k jejímu konání nebo opomenutí, které zapříčiní její následnou újmu.

Přímým vlivem se rozumí účast na rozhodování korporace na základě podílů a přímý podíl na hlasovacích právech. Nepřímým vlivem se rozumí dohody o hlasovacích právech, vliv přes dceřiné společnosti, apod.

Je potřeba konstatovat, že k ovlivnění dojde jen v tom případě, pokud nastane příčinná souvislost mezi vlivem a následkem. Pokud totiž došlo k významnému vlivu, ale újma vznikla z jiného důvodu, nepůjde o ovlivnění a neaplikuje se povinnost náhrady újmy. V případě vlivu více osob jsou vlivné osoby zavázány k náhradě újmy společně a nerozdílně.

Na rozdíl od koncernu se obchodní korporace jako ovlivněná osoba nemůže jakožto slabší strana vzdát vůči vlivné osobě náhrady újmy způsobené vlivnou osobou. Nelze tedy újmu vyrovnat tím, že bude ovlivněné osobě poskytnuto jiné vyrovnání (přiměřené protiplnění či jiná výhoda), jak tomu je v případě koncernu.

Zákonodárce tím sleduje ochranu společníků a věřitelů takové ovlivněné obchodní korporace a rovněž dává možnost, aby vlivná osoba případně dopředu podrobila ustanovením koncernu, když forma koncernu možnost jiného vyrovnání nabízí. Řídící neboli vlivná osoba totiž může svou povinnost k přímé náhradě újmy v koncernu nahradit jinou formou vyrovnání, prokáže-li, že újma vznikla v koncernovém zájmu, tedy v zájmu řídící nebo jiné osoby, se kterou tvoří koncern.

Náhrada újmy je ovšem dle zákona limitovaná časem, a to do konce účetního období, nebo do jiného data dle dohody škůdce a ovlivněné strany (to však neplatí pro koncern). Důsledkem nevčasného uhrazení způsobené újmy vlivnou osobou je povinnost nahradit újmu vzniklou v důsledku takového neuhrazení i společníkům ovlivněné osoby.

Vlivná osoba se rovněž může vyvinit z náhrady újmy v těch případech, kdy prokáže rozumný a v dobré víře učiněny předpoklad, že jednala informovaně a v obhajitelném zájmu ovlivněné osoby. Obhajitelnost nepředpokládá jen zdůvodnění konkrétního vlivu, ale jedná se o objektivní podstatu vlivu ve vazbě na zájem korporace. Musí se jednat o objektivizující prvek vlivu, jelikož samotný zájem korporace se bude lišit případ od případu.

Zákon rovněž ustanovuje ručení vlivné osoby za splnění dluhů, které ovlivněná osoba nemůže v důsledku ovlivnění zcela nebo zčásti splnit. Ručení vlivné osoby se tedy váže jen na ty věřitele, kteří byli poškozeni v důsledku jejího vlivu a ovlivněná osoba současně není schopna na základě takového vlivu plnit vůči takovým věřitelům včas a řádně své povinnosti.

Přitom nemusí jít jen o dluhy existující v době ovlivnění, ale i o dluhy dřívější či pozdější, bude se ale přihlížet k tomu, zda věřitelé náhodou nevěděli o tom, že ovlivněna osoba je v takové situaci, kdy nebude schopná do budoucna plnit, v takovém případě se na ně toto ustanovení vztahovat nebude.

Například u smlouvy o společnosti, jak je definována v § 2716 a násl. občanského zákoníku, budou vlivnými osobami vždy ty strany smlouvy, které ovlivnění vykonaly.

Také zahraniční osoba, která ovlivnila českou obchodní korporaci, bude považovaná za vlivnou osobu a v souvislosti s tím se na ni použiji ustanovení zákona o obchodních korporacích týkající se podnikatelského seskupení, protože podmínkou pro určení rozhodného práva je v této situaci určení statusu ovlivněné osoby při zohlednění mezinárodního práva procesního.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Zpráva o vztazích

Zákon nezakládá povinnost vypracování zprávy o vztazích pro všechny typy podnikatelských seskupení, ale pouze ve vztahu k ovládání a ke koncernu. Pouze ovlivněné obchodní korporace povinnost vypracovávat zprávu o vztazích nemají.

Povinnost vypracovat písemnou zprávu o vztazích mezi ovládající osobou a osobou ovládanou a mezi ovládanou osobou a osobami ovládanými stejnou ovládající osobou je na statutárním orgánu ovládané osoby, lhůta je přitom stanovená do 3 měsíců od skončení uplynulého účetního období. Zpráva musí být vypracována s péčí řádného hospodáře, neměla by přitom obsahovat jen obsah zákonem požadovaných informaci, ale i s tím související vysvětlení a posouzení.

Náležitosti zprávy o vztazích:

  • a) struktura vztahů mezi výše uvedenými osobami;
  • úloha ovládané osoby;
  • c) způsob a prostředky ovládání, tedy zda bylo ovládání nebo řízení činěno přes valnou hromadu, výsledkem dominantní společenské pozice ovládající nebo řídicí osoby nebo např. důsledkem dohody o výkonu hlasovacích práv, akcionářské dohody, apod.;
  • d) přehled jednání učiněných v posledním účetním období, která byla učiněna na popud nebo v zájmu ovládající osoby nebo jí ovládaných osob, pokud se takovéto jednání týkalo majetku, který přesahuje 10 % vlastního kapitálu ovládané osoby zjištěného podle poslední účetní závěrky.
    Důležité je uvést, že nejde jen o prostý přehled jednání, ze zprávy musí jasně vyplývat, zda konkrétní jednání bylo učiněno v zájmu nebo na popud ovládající nebo řídící osoby nebo ovládaných a řízených osob a taková jednání by měla být i podrobněji specifikována. Přehled jednání se vztahuje na veškerá jednání, tedy nejen na smlouvy, ale i na jednostranná jednání ovládané nebo řízené osoby. Tyto smlouvy a jednostranná jednání musí být blíže specifikována, a to tak, aby mohl být posouzen jejich obsah;
  • e) přehled vzájemných smluv mezi osobou ovládanou a osobou ovládající nebo mezi osobami ovládanými;
  • f) posouzení toho, zda vznikla ovládané osobě újma, a posouzení jejího vyrovnání, čímž se rozumní posouzení, zda jednání, která jsou ve zprávě popsána, vedla k újmě ovládané osoby a zda byla tato újma vyrovnána, resp. taktéž posouzení vyrovnání újmy z pohledu ovládané nebo řízené osoby.

Nemá-li statutární orgán potřebné informace pro vypracování zprávy o vztazích, tuto skutečnost ve zprávě s vysvětlením uvede. Statutární orgán ve zprávě o vztazích zároveň zhodnotí výhody a nevýhody plynoucí ze vztahů mezi výše uvedenými osobami a uvede, zda převládají výhody nebo nevýhody a jaká z toho pro ovládanou osobu plynou rizika.

Toto zhodnocení nemá mířit na statický popis ekonomických výhod a nevýhod popsaných ve zprávě, ale má obsahovat hodnocení, které vezme v úvahu všechny okolnosti existence seskupení. Zpráva o vztazích by zde tak měla popsat i jiné výhody navazující na členství v seskupení, a to i ty dlouhodobé či budoucí, a zároveň by měla být popsána a zhodnocena možná rizika členství v seskupení, např. možné důsledky hrozícího úpadku členů seskupení. Statutární orgán současně uvede, zda, jakým způsobem a v jakém období byla nebo bude vyrovnána případná újma způsobená ovládané osobě.

Účelem zprávy o vztazích je zajistit osobám s omezenou možností dostat se k informacím dostatek podkladů pro možné posouzení jednání orgánů korporace. Neodlišují se důvody vzniku ovládaní nebo koncernu, předpokládá se, že se při jejich existenci taková zpráva vždy vypracuje, a to i kdyby takový faktický vliv nebyl využit.

Právo společníků obchodní korporace se s takovou zprávou seznámit je pak obdobné právu společníků se seznámit s účetní závěrkou. Není-li zpráva o vztazích společníkům předložena, lze usuzovat o porušení péče řádného hospodáře statutárního orgánu ovládané osoby. Přitom se nelze odvolávat na nepředložení takové zprávy společníkům pouze z důvodu obchodního tajemství. Takové nepředložení je sice možno, ale muselo by být dostatečně dobře zdůvodněno a mělo by jim být umožněno právo přezkumu takového rozhodnutí.

Přezkum zprávy o vztazích

Přezkum zprávy o vztazích kontrolním orgánem

Zpráva o vztazích vypracovaná statutárním orgánem ovládané osoby podléhá přezkumu jeho kontrolním orgánem, samozřejmě jen za předpokladu, že je kontrolní orgán zřízen. Přezkum zprávy o vztazích přitom nenaleží jen do kompetence obligatorního kontrolního orgánu (dozorčí rada, správní rada, kontrolní komise) ale i do kompetence kontrolních orgánů vytvořených vnitřními předpisy (např. dozorčí rada u společnosti s ručením omezeným).

O výsledcích přezkumu informuje kontrolní orgán nejvyšší orgán ovládané osoby se svým stanoviskem, které by mělo obsahovat jeho názor na vyrovnání újmy způsobené ovládané osobě.

Členové kontrolního orgánu postupují při kontrole s péčí řádného hospodáře. Zjistí-li kontrolní orgán při kontrole zprávy o vztazích jakékoliv vady, vyzve statutární orgán k nápravě, přičemž po takové nápravě má kontrolní orgán právo na další přezkum. Pokud statutární orgán neodstraní vytčené vady, měl by důkladně zdůvodnit, proč tak neučinil.

Je důležité pamatovat na to, že výše uvedený přezkum se dle zákona nevyžaduje v případě, kdy ovládající osobou je pouze jediný společník ovládané osoby, nebo jsou-li všichni společníci ovládané osoby osobami jednajícími ve shodě vůči ovládané osobě. Jednání ve shodě bude záležet na konkrétní situaci a bude posuzováno v souladu se zákonem.

Přezkum zprávy o vztazích znalcem na návrh kvalifikovaného společníka

Každý kvalifikovaný společník ovládané osoby, který se domnívá, že zpráva o vztazích nebyla vypracovaná řádně (např. neúplně, nepravdivě apod.), může navrhnout soudu, aby pro účely jejího přezkumu jmenoval znalce.

Nesmí však u takového společníka docházet ke zneužití daného institutu, výsledkem by totiž mohlo být rozhodnutí soudu, že zpráva byla vypracována řádné a uložení uhrazení odměny a nákladů znalce společníkovi, který k tomuto přezkumu podal podnět. Toto právo lze uplatnit do jednoho roku ode dne, kdy se kvalifikovaný společník o obsahu zprávy o vztazích dozvěděl nebo se dozvědět mohl.

Kvalifikovaným společníkem se rozumí u společnosti s ručením omezeným společník nebo společníci, jejichž vklady dosahují alespoň 10 % podílu na základním kapitálu společnosti nebo 10 % podíl na hlasovacích právech ve společnosti.

U akciové společnosti se pak za kvalifikovaného akcionáře považuje akcionář nebo akcionáři:

  • a) vlastnící akcie, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota nebo počet kusů dosáhne alespoň 5 % základního kapitálu společnosti, jejíž základní kapitál je 100 000 000 Kč nebo nižší;
  • b) vlastnící akcie, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota nebo počet kusů dosáhne alespoň 3 % základního kapitálu společnosti, jejíž základní kapitál je vyšší než 100 000 000 Kč a zároveň nižší než 500 000 000 Kč;
  • c) vlastnící akcie, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota nebo počet kusů dosáhne alespoň 1 % základního kapitálu společnosti, jejíž základní kapitál je 500 000 000 Kč nebo vyšší.

Návrh každého dalšího společníka na jmenování znalce podaný dříve, než je znalec jmenován, se považuje za přistoupení k řízení o přezkumu zprávy o vztazích, a to ode dne podání návrhu. Od okamžiku jmenování znalce nejsou další návrhy oprávněných osob na jmenování znalce přípustné.

Společník může v rámci svého návrhu rovněž navrhnout konkrétní osobu znalce, soud však není tímto návrhem vázán. O návrhu na jmenování znalce soud rozhoduje ve lhůtě 15 dnů od doručení předmětného návrhu.

Pokud soud v této lhůtě o návrhu na jmenování znalce nerozhodne, platí, že schválil znalce navrženého společníkem. Pro splnění této podmínky je však nezbytné, aby byl návrh na jmenování znalce bezvadný a současně aby byla navržena osoba, způsobilá být znalcem.

Možnost změny jmenovaného znalce se pak váže na hrubé porušení jeho povinnosti a návrhu kvalifikovaného společníka na jeho odvolání a jmenování nového. Důkazní břemeno o porušení povinnosti znalce leží na navrhovateli, tedy na kvalifikovaném společníkovi.

Po jmenování znalce je ovládaná osoba povinna znalci poskytnout potřebnou součinnost k přezkumu zprávy o vztazích. Znalecký posudek přezkoumávající zprávu o vztazích doručí znalec ve stanovené lhůtě soudu, který ho jmenoval a osobě, jejíž orgán přezkoumávanou zprávu vyhotovil.

Závěry takové zprávy se doručí i navrhovateli a dalším společníkům, kteří k takovému návrhu přistoupili. Tudíž ze zákona neplyne právo všech společníků seznámit se se znaleckým posudkem, ale dle odborného výkladu by jim takové právo upřeno být nemělo.

Odměna znalce za zpracování znaleckého posudku se určuje dohodou a hradí ji ovládaná osoba. Nedohodnou-li se znalec s ovládanou osobou na výší odměny, určí ji na návrh některého z nich soud, který znalce jmenoval. Kromě odměny znalci náleží i náhrada účelně vynaložených nákladů (např. překlady potřebných listin apod.).

Kromě kvalifikovaného společníka dává zákon možnost navrhnout jmenování znalce k přezkumu zprávy o vztazích také každému společníkovi ovládané osoby, jsou-li ve zprávě o vztazích uvedeny informace o tom, že vznikla újma, která nebyla nebo nebude vyrovnána.

Obdobně má každý společník právo se dovolávat takového přezkumu v případě, kdy zpráva o vztazích nereagovala na podstatné výhrady, resp. připomínky kontrolního orgánu, pokud nepůjde o výhrady, které mohly být statutárním orgánem odstraněny a jejichž povaha není z hlediska věrohodnosti a správnosti zprávy o vztazích rozhodná.

Posouzení toho, co je pro věrohodnost a správnost zprávy rozhodné, závisí na konkrétních okolnostech, zejména půjde o to, zda výhrady kontrolního orgánu byly pro celkový závěr zprávy podstatné a zda se s nimi statutární orgán vypořádal.

Právo na seznámení se zprávou o vztazích

Toto právo je dáno společníkům ovládané osoby, kteří se mimo jiné mohou seznámit i se stanoviskem kontrolního orgánu, a to vše ve stejné lhůtě a za stejných podmínek jako v případě účetní závěrky.

K výše uvedenému je třeba poznamenat, že ne vždy se společníci musí seznámit se zprávou o vztazích na jednání nejvyššího orgánu, společnici osobní společnosti se totiž mohou se zprávou o vztazích seznámit kdykoliv, společnici společnosti s ručeným omezeným pak také i mimo valnou hromadu, u akciové společnosti na základě práva na vysvětlení a v případě družstva pak na základě pozvánky k členské schůzi s vyznačeným místem, kde se se zprávou o vztazích mohou podrobně seznámit.

Korporace však není povinna zprávu o vztazích společníkům zasílat či doručovat, má jen povinnost jim umožnit nahlédnutí, případně možnost si udělat její kopii.

Zpráva o vztazích se také připojuje k výroční zprávě podle předpisů upravujících účetnictví a zveřejňuje se ve sbírce listin vedené rejstříkovým soudem. Stanovisko kontrolního orgánu, které směřuje pouze dovnitř korporace pro její společníky, se neuveřejňuje.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Jednání ve shodě

Jednáním ve shodě je jednání dvou nebo více osob nakládajících hlasovacími právy za účelem ovlivnění, ovládání nebo jednotného řízení obchodní korporace. Osoby jednající ve shodě plní své povinnosti z toho vyplývající společně a nerozdílně. Podstatou je pak věcný (funkční) vliv, nezávisle na způsobu, jak se tak stalo, a vliv skrze výkon hlasovacích práv.

Jednání ve shodě má za následek zákaz výkonu hlasovacího práva společníka, pokud se rozhoduje o tom, zda bude jemu nebo osobě jednající s ním ve shodě prominuto plnění dluhu. Toto však neplatí, jednají-li ve shodě všichni společníci.

Zákon přitom uvádí příkladný výčet možného jednání ve shodě (jde jen o názorný výčet, nikoliv výčet konečný) a tyto zákonné domněnky jsou vyvratitelné. Má se za to, že osobami jednajícími ve shodě jsou:

  • a) právnická osoba a člen jejího statutárního orgánu, osoby v jeho přímé působnosti, člen kontrolního orgánu, likvidátor, insolvenční správce a další správci podle jiného právního předpisu, nucený správce,
  • b) ovládající osoba a jí ovládané osoby,
  • c) vlivné a ovlivněné osoby,
  • d) společnost s ručením omezeným a její společníci nebo pouze její společníci,
  • e) veřejná obchodní společnost a její společníci nebo pouze její společníci,
  • f) komanditní společnost a její komplementáři nebo pouze její komplementáři,
  • g) osoby blízké podle občanského zákoníku,
  • h) investiční společnost a jí obhospodařovaný investiční fond či penzijní fond nebo pouze jí obhospodařované fondy, nebo
  • i) osoby, které uzavřely dohodu o výkonu hlasovacích práv.

Právo na odkup

V případě, kdy ovládající osoba využije svého vlivu v ovládané osobě, v jehož důsledku dojde k podstatnému zhoršení postavení společníků ovládané osoby nebo k jinému podstatnému poškození jejich oprávněných zájmů, a není proto možné po nich spravedlivě požadovat, aby v ovládané osobě setrvali, je každý společník, který není ovládající osobou nebo osobou jí ovládanou, oprávněn požadovat, aby od něj ovládající osoba jeho podíl odkoupila za přiměřenou cenu.

Musí tedy dojít k podstatnému zhoršení postavení společníka (případně k jinému poškození jeho oprávněných zájmů) a zároveň z tohoto důvodu není možné po společníkovi požadovat, aby v ovládané nebo řízené osobě setrval.

Naplnění těchto podmínek je pak předmětem dokazování. Jako příklad takového zhoršení postavení lze uvést opakované potlačení hlasovacích práv, nebo poškození dobré pověsti ovládané nebo řízené osoby a s tím souvisejícího snížení hodnoty podílu společníka, apod. Mezi takovým vlivem a jeho projevem na postavení společníka musí existovat příčinná souvislost.

Právo na odkup by přitom měl mít možnost uplatnit i ten společník, který v době žádosti o odkup je v postavení ovládající osoby nebo osoby jí ovládané, nicméně v době poškození jeho podílu v takovém postavení nebyl.

Důkazní břemeno při prokazování, zda došlo k podstatnému zhoršení postavení společníka nebo k jinému podstatnému poškození jeho oprávněných zájmů, nese takový společník, ledaže soud rozhodne, že to po něm nelze spravedlivě požadovat. Důkazní břemeno nelze po společníkovi rozumně požadovat, když společník nemá možnost předložit potřebné důkazy, jelikož jsou v rukou ovládané nebo řízené osoby.

Při posuzování, zda k podstatnému zhoršení postavení společníků nebo k jinému podstatnému poškození jejich oprávněných zájmů nedošlo v důsledku využití vlivu ovládající osoby v osobě ovládané, nese důkazní břemeno ovládající osoba, ledaže soud rozhodne, že to po ní nelze spravedlivě požadovat.

Podstatné zhoršení postavení společníků se pak předpokládá vždy v těch případech, kdy se ovládaná osoba v důsledku vlivu osoby ovládající dostane do úpadku.

Přiměřená cena za odkup podílu společníka se bude určovat dle hodnoty majetku obchodní korporace s přihlédnutím k budoucímu provozu závodu, a to na základě posudku znalce jmenovaného na návrh ovládané osoby soudem. Dle dikce zákona lze předpokládat, že odměnu a náklady znalce v tomto případě ponese navrhovatel, tím ale není dotčena možnost dovolávat se náhrady škody.

Znalec v takovém případě určuje hodnotu majetku ovládané osoby, kterou měla v době, než došlo ke zhoršení postavení společníků nebo jinému podstatnému poškození jejich oprávněných zájmů.

Pro potřeby odkupu podílu se stávají neúčinnými omezení převoditelnosti podílů plynoucí ze zákona nebo společenské smlouvy. Nadále se však budou uplatňovat jiná omezení převoditelnosti, např. omezení související s akcionářskými dohodami.

Jiná zákonná ustanovení aplikovatelná obdobně na vlivné a ovládající osoby

Závěrem je důležité uvést takové případy, kdy se na vlivné a ovládající osoby mající vliv na chování jiných nahlíží funkčně stejně jako na členy orgánů s tím, že se podřizují podobným pravidlům.

Prvním takovým případem je užití pravidel o střetu zájmů, které dopadá i na případy, kdy je jednání určitého člena orgánu ovlivňováno vlivnou nebo ovládající osobou. Jelikož vliv zakládá střet zájmů, musí být o takovém vlivu obchodní korporace informována, a to nezávisle na tom, zda hrozí konflikt zájmu nebo porušení péče řádného hospodáře či nikoliv.

Dalším případem je dopad ustanovení týkajících se rozhodnutí o vyloučení člena statutárního orgánu upadnuvší obchodní korporace (kdy takový člen statutárního orgánu nesmí po dobu tří let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení) i na vlivnou nebo ovládající osobu, pokud svým vlivem podstatně přispěla k úpadku ovlivněné nebo ovládané obchodní korporace.

Na základě výše uvedeného lze dovozovat, že při splnění zákonných podmínek může být vlivná nebo ovládající osoba vyloučena z členství v orgánech obchodních korporací, bez ohledu na to, zda byla členem orgánu korporace, která se jejím přičiněním dostala do úpadku.

Obdobná aplikace jiných ustanovení týkajících se členů orgánů obchodní korporace na vlivnou a ovládající osobu nastane v situaci, kdy soud může na návrh insolvenčního správce nebo věřitele obchodní korporace rozhodnout, že člen nebo bývalý člen jejího statutárního orgánu ručí za splnění jejích povinností, jestliže bylo rozhodnuto, že obchodní korporace je v úpadku a člen nebo bývalý člen statutárního orgánu obchodní korporace věděl nebo měl a mohl vědět, že je obchodní korporace v hrozícím úpadku, a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinil za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokladatelné.

Toto pravidlo se však bude aplikovat na vlivné a ovládající osoby pouze zřídka, jelikož zákon neukládá vlivné nebo ovládající osobě povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, proto bude aplikace možná pouze v případě, kdy taková osoba bude mít stanovenou ad hoc péči řádného hospodáře, např. rozhodnutím soudu.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek