Posuzování vlivů na životní prostředí (EIA, SEA)

31. 5. 2018 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Průvodce zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. EIA). Možnost ovlivňovat koncepce/strategie dotýkající se území obce či vyššího územního celku je důležitá i pro podnikatele. A to nejen jako investora záměru, který musí dodržet všechny podmínky EIA, ale i podnikatele – dotčeného subjektu, který s posuzovaným záměrem nesouhlasí.

Podrobný obsah

 


Článek informuje o možnostech účasti veřejnosti nejen ve zjišťovacím řízení, ale i při procesu posuzování vlivů významných záměrů na životní prostředí a veřejné zdraví a současně o možnostech zapojení veřejnosti při projednávání různých koncepcí a strategií dotýkajících se určitého území.

Současně článek popisuje v základních obrysech posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví tak, jak je upraveno zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon EIA“).

Možnost ovlivňovat koncepce či strategie dotýkající se území obce či vyššího územního celku, vyjadřovat se při jejich tvorbě či vznášet připomínky je pro podnikatele významnou činností s ohledem na možný rozvoj jeho podnikání.

Obdobně pak podávání námitek v rámci zjišťovacího řízení, či během posuzování vlivů záměru na životní prostředí a veřejné zdraví, respektive účast může být v tomto procesu pro podnikatele velice podstatná, a to jednak z pohledu podnikatele jako investora záměru, kdy bude muset dodržet všechny podmínky dle zákona EIA, a jednak z pohledu podnikatele, který s posuzovaným záměrem nesouhlasí a přeje si využít všech právních prostředků ochrany k tomu, aby záměr nebyl zrealizován.

Úvod do problematiky

Každá fyzická či právnická osoba, která má v úmyslu postavit například rodinný dům či malou provozovnu, potřebuje k výstavbě územní rozhodnutí o umístění stavby a ohlášení, případně stavební povolení.

Pokud však má takováto osoba v plánu postavit významnější stavbu, jakou může být velké nákupní centrum, či sportovní areál s určitou ubytovací kapacitou, bude nutné, aby si zajistila před územním rozhodnutím minimálně závěr zjišťovacího řízení, či stanovisko dotčeného úřadu k posouzení vlivů záměru na životní prostředí (dále jen „stanovisko“) dle § 9a zákona EIA.

Stanovisko je výsledkem procesu posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví, dále jen „proces EIA“. Zkratka EIA se odvozuje z angličtiny „Environmental Impact Assessment“, česky posuzování vlivů na životní prostředí).

Ministerstvo životního prostředí ČR, respektive příslušný orgán kraje v přenesené působnosti, však nevydává závazná stanoviska pouze u nových staveb, ale i u rozšíření již fungujících provozů podnikatele. Pravomoc Ministerstva životního prostředí ČR, respektive orgánu kraje v přenesené působnosti, stanovuje příloha č. 1 zákona EIA.

Pokud určitý podnikatel prosperuje například ve výrobě papíru a bude chtít rozšířit svoji výrobu, kdy by naplnil podmínky bodu 72 přílohy č. 1 zákona EIA, tedy by navýšil výrobu papíru nad 10 tun/den, měl by nechat svůj záměr posoudit příslušným krajským úřadem, zda toto rozšíření nebude mít negativní vliv na životní prostředí a veřejné zdraví.

Jak vyplývá z výše uvedeného, pojem záměr, který užívá zákon EIA, je pojmem širším než pojem stavba. Záměrem se rozumí stavby, činnosti a technologie, které jsou uvedeny v příloze č. 1 k zákonu EIA.

Příloha č. 1 zákona EIA je velmi důležitá pro každého investora, neboť stanoví, které záměry podléhají vždy tzv. velké EIA, což znamená kompletnímu posouzení vlivu záměru na životní prostředí a veřejné zdraví, a u kterých záměrů bude dostatečná tzv. malá EIA.

Malá EIA je zjišťovací řízení, ve kterém se posuzují vlivy záměru, a jehož závěrem je zjištění, zdali posuzovaný záměr nemá významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví, a jeho další posouzení tak není třeba, či že tento záměr má významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví, a je tedy nutné provést celý postup posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví. Dalším účelem zjišťovacího řízení je stanovení oblastí, na které je třeba se zaměřit při zpracování dokumentace EIA (tzv. scoping).

Proces posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví není procesem uzavřeným, interním bez přístupu veřejnosti, ba právě naopak. Veřejnosti jsou přiznána velmi silná oprávnění v celém procesu posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví, přičemž dotčené veřejnosti jsou tato oprávnění přiznána i v navazujících řízení dotýkajících se záměru.

Dotčená veřejnost může podat žalobu proti závěru zjišťovacího řízení a rovněž se může bránit proti vydanému stanovisku v navazujícím řízení. Soud by měl takovéto žaloby na zrušení závěru zjišťovacího řízení rozhodovat do 90 dnů od doručení žaloby, a to z toho důvodu, aby nebyl celý proces posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví a navazujících řízení blokován dlouhotrvajícími soudními řízeními.

Lhůty pro projednání žaloby jsou stanoveny jako pořádkové. V tomto ohledu je důraz kladen především na rychlost soudního rozhodování, neboť mohou být soudně napadány i záměry, které jsou prospěšné pro větší počet lidí.

Všechny záměry, které podléhají posouzení dle zákona EIA, se zveřejňují na úřední desce dotčených orgánů (orgánů EIA, dotčených správních úřadů, dotčených územních samosprávných celků), a to především na internetových stránkách, které umožňují dálkový přístup všem bez rozdílu. Zveřejňují se všechny dokumenty v rámci zjišťovacího řízení, resp. procesu EIA bez ohledu na příslušný úřad (ve smyslu § 16 zákona EIA).

Posouzením vlivů koncepcí na životní prostředí (dále jen „proces SEA“) se posuzují koncepce využití území. Zkratka SEA se odvozuje z anglického pojmu „Strategic Environmental Assessment“, který znamená posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí. Koncepcí se rozumí strategie, politiky, plány nebo programy zpracované nebo zadané orgánem veřejné správy, které následně orgán veřejné správy schvaluje a předkládá.

I koncepce se musí zveřejňovat na úředních deskách jednotlivých dotčených orgánů, neboť se ke koncepcím může vyjadřovat i veřejnost a dotčená veřejnost. Koncepce jsou zveřejňovány v rámci Informačního systému SEA.

V článku bude velmi podrobně probrán a popsán proces EIA, kratším způsobem i proces SEA a přeshraniční záměry.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Historický exkurz

Otázka posuzování vlivů na životní prostředí je již dlouhodobě v rámci České republiky upravována. Poprvé byla tato oblast upravena v zákoně č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí na životní prostředí, v tehdy platném znění, který byl nahrazen zákonem EIA.

Zákon EIA je platný a účinný od roku 2002, avšak v roce 2015 byl změněn významnou novelou, a to zákonem č. 39/2015 Sb., změna zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a dalších zákonů (dále jen „novela“), s účinností od 1. dubna 2015.

Důvody pro takto rozsáhlou novelu byly poměrně závažné, neboť povolovací procesy plně nezohledňovaly požadavky směrnice Rady č. 2011/92/EU, o posuzování některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, a České republice bylo pohrozeno ze strany Evropské unie omezením dotací.

Nesoulad s komunitárním právem se především týkal nedostatečného zapojení veřejnosti do povolovacích procesů, nezávaznosti stanoviska v navazujících řízeních a soudní ochrany veřejnosti (možnost domáhat se soudní ochrany – nyní možnost podávat žaloby pro dotčenou veřejnost).

Současně nebylo stanovisko dle zákona EIA správním rozhodnutím, ale bylo vydáváno dle části IV. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), tedy jako osvědčení, sdělení, vyjádření, proti kterému se veřejnost nemohla bránit v soudním řízení ani v procesu EIA. Stanovisko bylo dle judikatury přezkoumatelné až v rámci navazujících řízeních.

Skutečnost, že stanovisko a jeho podmínky nebyly závazné, mohla vést ke změnám záměru v navazujících řízeních, co se týče rozsahu, kapacity, technického řešení, apod. Taktéž docházelo k situacím, kdy záměr, u kterého bylo vydáno nesouhlasné stanovisko, byl navzdory této skutečnosti zrealizován. Jako příklad záměru, který měl nesouhlasné stanovisko, a i tak byl zrealizován, lze uvést záměr Obchodní centrum Eden, Praha 10 – Vršovice (podrobnosti k OC Eden).

Z výše popsaných důvodů musel být zákon EIA změněn tak, aby odpovídal komunitárním předpisům, v opačném případě hrozilo zastavení čerpání veškerých evropských dotací.

Základní definice zákona EIA

Definice záměru a koncepce již byly vysvětleny výše. Pro orientaci v zákoně EIA jsou důležité ještě následující pojmy.

Příslušným úřadem, který bude posuzovat jednotlivé záměry, je buď Ministerstvo životního prostředí, nebo příslušný orgán kraje v přenesené působnosti, v jehož území by mohlo být závažně ovlivněno životní prostředí anebo obyvatelstvo.

Otázka, který úřad je pro konkrétní záměr příslušným úřadem, je taktéž vyřešena v příloze č. 1 zákona EIA, ve které je stanoveno, kdo je oprávněn posoudit předmětný záměr – zda Ministerstvo životního prostředí nebo dotčený krajský úřad. Současně je Ministerstvo životního prostředí vždy příslušné k zajištění posouzení mezistátních záměrů a koncepcí.

Dotčeným orgánem se rozumí správní orgán, který hájí zájmy chráněné zvláštními právními předpisy, a jehož územně správní obvod alespoň z části tvoří dotčené území. Za dotčený orgán se vždy považuje Česká inspekce životního prostředí.

Za navazující řízení se dle zákona EIA považují řízení vedená k záměru nebo jeho změně, která podléhají posouzení vlivů záměru na životní prostředí, jde-li o řízení vyjmenovaná v § 3 písm. g) zákona EIA, zejména potom územní a stavební řízení.

Velmi důležitá je definice dotčené veřejnosti, neboť pouze dotčená veřejnost má určitá oprávnění v navazujících řízeních a dle zákona EIA. Veřejností je jedna či více osob.

Mezi dotčenou veřejnost se řadí:

  • jednak osoba, která může být rozhodnutím vydaným v navazujícím řízení dotčena na svých právech nebo povinnostech,
  • a především se za dotčenou veřejnost považuje právnická osoba soukromého práva, jejímž předmětem činnosti je ochrana životního prostředí nebo veřejného zdraví a jejíž činnost vznikla alespoň 3 roky před zveřejněním informací o navazujících řízeních, případně před tím, než je vydán závěr zjišťovacího řízení, že záměr nepodléhá dalšímu posuzování, či pokud získala minimálně 200 podpisů dle § 3 odst. 1 písm. i) bodu 2 zákona EIA (dále jen „právnická osoba soukromého práva“).

Především definice právnické osoby soukromého práva jako dotčené veřejnosti, kdy se bude zpravidla jednat o spolek, je velice důležitá, neboť pouze tato osoba může využívat řádné opravné prostředky, popř. žaloby na zrušení buď negativního závěru zjišťovacího řízení, či stanoviska. Nikomu jinému toto oprávnění zákon EIA nepřiznává. Časové omezení minimální činnosti spolku bylo zavedeno z důvodu, aby bylo pokud možno zabráněno blokacím záměrů ze strany účelově vytvořených spolků.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Předmět úpravy EIA

V zásadě lze říci, že zákon EIA se rozděluje na dvě části – posuzování vlivů záměru na životní prostředí (proces EIA) a posuzování vlivů koncepce na životní prostředí (proces SEA). Zákon EIA upravuje nejen posuzování záměrů a koncepcí týkajících se území České republiky, ale i ty, které mají přeshraniční dopad, kdy i u těchto záměrů se musí dodržovat zákon EIA.

Pro ilustraci je v rámci mezistátního procesu posuzování vlivů záměru na životní prostředí a veřejné zdraví posuzována výstavba větrných elektráren na hranicích České republiky, ale i výstavba větrných elektráren na území našich sousedů jako například Windpark Asch,, který byl povolen. Mezistátní záměry musí být současně v souladu s mezistátní úpravou, směrnicí EIA, Espoo úmluvou atd.

Záměry, které se posuzují na základě zákona EIA, stanovuje příloha č. 1 k zákonu EIA. V příloze č. 1 se rozlišují záměry uvedené v kategorii I (záměry vždy podléhající posouzení) a v kategorii II (záměry vyžadující zjišťovací řízení).

Záměry kategorie I se posuzují v rámci kompletního posouzení EIA (§ 4 odst. 1 písm. a) zákona EIA)

Jedná se o tyto záměry očíslované podle pořadí v příloze č. 1:

    • 1 Rafinerie ropy nebo primární zpracování ropných produktů.
    • 2 Zařízení ke zplyňování a zkapalňování uhlí a bituminové horniny s kapacitou od 500 t/den.
    • 3 Tepelné nebo chemické zpracování uhlí, popřípadě bitumenových hornin, včetně výroby uhlíku vysokoteplotní karbonizací uhlí nebo elektrografitu vypalováním nebo grafitizací.
    • 4 Zařízení ke spalování paliv s tepelným výkonem od 300 MW.
    • 8 Jaderné elektrárny a jiné jaderné reaktory včetně demontáže nebo konečného uzavření těchto elektráren nebo reaktorů s výjimkou výzkumných zařízení pro výrobu a přeměnu štěpných a množivých látek, jejichž maximální výkon nepřesahuje 1 kW nepřetržitého tepelného výkonu.
    • 9 Zařízení na přepracování vyhořelého jaderného paliva.
    • 10 Zařízení na obohacování nebo výrobu jaderného paliva.
    • 11 Zařízení určená pro konečné uložení, konečné zneškodnění nebo dlouhodobé skladování plánované na více než 10 let vyhořelého nebo ozářeného jaderného paliva a radioaktivních odpadů na jiném místě, než na kterém jsou vyprodukovány.
    • 12 Zařízení určená pro konečné uložení, konečné zneškodnění nebo dlouhodobé skladování plánované na více než 10 let vyhořelého nebo ozářeného jaderného paliva a radioaktivních odpadů na jiném místě, než na kterém jsou vyprodukovány.
    • 16 Integrovaná zařízení pro primární tavbu litiny a oceli.
    • 19 Zařízení na výrobu neželezných surových kovů z rudy, koncentrátů nebo druhotných surovin metalurgickými, chemickými nebo elektrolytickými postupy.
    • 25 Zařízení k získávání azbestu.
    • 26 Zařízení ke zpracování a přeměně azbestu a výrobků obsahujících azbest pro azbestocementové výrobky s produkcí konečných výrobků od 20 tis. t/rok.
    • 27 Zařízení ke zpracování a přeměně azbestu a výrobků obsahujících azbest pro třecí materiály s produkcí konečných výrobků od 50 t/rok.
    • 28 Zařízení ke zpracování a přeměně azbestu a výrobků obsahujících azbest pro další používání azbestu se spotřebou vstupní suroviny od 200 t/rok.
    • 30 Integrovaná zařízení k průmyslové výrobě základních organických a anorganických chemických látek a směsí chemickou přeměnou (například uhlovodíky, kyseliny, zásady, oxidy, soli, chlór, amoniak).
    • 31 Integrovaná zařízení k průmyslové výrobě základních přípravků na ochranu rostlin a biocidů chemickou přeměnou.
    • 32 Integrovaná zařízení k průmyslové výrobě fosforečných, dusíkatých a draselných hnojiv chemickou přeměnou.
    • 33 Integrovaná zařízení k průmyslové výrobě základních farmaceutických produktů biologickou nebo chemickou cestou.
    • 35 Integrovaná zařízení k průmyslové výrobě výbušin chemickou přeměnou.
    • 43 Letiště se vzletovou a přistávací dráhou s délkou od 2,1 km.
    • 44 Celostátní železniční dráhy.
    • 47 Dálnice I. a II. třídy.
    • 48 Silnice nebo místní komunikace o čtyřech a více jízdních pruzích, včetně rozšíření nebo rekonstrukce stávajících silnic nebo místních komunikací o dvou nebo méně jízdních pruzích na silnice nebo místní komunikace o čtyřech a více jízdních pruzích, o souvislé délce od 10 km.
    • 50 Vodní cesty, přístavy, přístaviště a překladiště pro plavidla s výtlakem od 1350 t.
    • 53 Zařízení k odstraňování nebo využívání nebezpečných odpadů spalováním, fyzikálně-chemickou úpravou nebo skládkováním.
    • 54 Zařízení k odstraňování nebo využívání ostatních odpadů spalováním nebo fyzikálně-chemickou úpravou s kapacitou od 100 t/den.
    • 59 Odběr nebo umělé doplňování podzemních vod s objemem čerpané vody od 10 mil. m3/rok.
    • 60 Odběr vody a převod vody mezi povodími řek s objemem odebrané nebo převedené vody od 100 mil. m3/rok (vyjma převodu pitné vody vedené potrubím), pokud cílem tohoto převodu je zabránit případnému nedostatku vody.
    • 61 Převod vody mezi povodími řek, vyjma převodu pitné vody vedené potrubím, pokud dlouhodobý průměrný průtok v povodí, odkud se voda převádí, přesahuje 2 000 mil. m3 za rok a objem převedené vody dosahuje nebo přesahuje 5 % dlouhodobého průměrného průtoku v místě, odkud se voda převádí.
    • 63 Čistírny městských odpadních vod od 150 tis. EO.
    • 65 Vodní nádrže a jiná zařízení určená k akumulaci vody nebo k dlouhodobé retenci vody, pokud objem akumulované vody dosahuje nebo přesahuje 10 mil. m3.
    • 66 Potrubí k přepravě plynu, ropy a chemických látek a směsí o vnitřním průměru nad 800 mm a o délce od stanoveného limitu. Produktovody k přepravě toků oxidu uhličitého za účelem jeho ukládání do přírodních horninových struktur, včetně připojených kompresních stanic o vnitřním průměru nad 800 mm a o délce od 40 km.
    • 68 Zařízení k chovu drůbeže nebo prasat s prostorem pro více než stanovený počet:
      • a) 85 tis. kusů kuřat,
      • b) 60 tis. kusů slepic,
      • c) 3 tis. kusů prasat na porážku nad 30 kg nebo
      • d) 900 kusů prasnic.
    • 71 Průmyslové závody na výrobu buničiny ze dřeva nebo podobných vláknitých materiálů.
    • 72 Průmyslové závody na výrobu papíru a lepenek od 200 t/den.
    • 77 Těžba ropy v množství od stanoveného limitu (a) a zemního plynu v množství od stanoveného limitu (b):
      • a) 500 t/den,
      • b) 500 tis. m3/den.
    • 79 Stanovení dobývacího prostoru a v něm navržená povrchová těžba nerostných surovin na ploše od stanoveného limitu (a) nebo s kapacitou navržené povrchové těžby od stanoveného limitu (b). Povrchová těžba nerostných surovin na ploše od stanoveného limitu (a) nebo s kapacitou od stanoveného limitu (b). Těžba rašeliny od stanoveného limitu (c):
      • a) 25 ha,
      • b) 1 mil. t/rok,
      • c) 150 ha.
    • 80 Stanovení dobývacího prostoru a v něm navržená těžba uranu, těžba uranu a úprava uranové rudy.
    • 84 Nadzemní vedení elektrické energie o napětí od 220 kV s délkou od 15 km.
    • 86 Zařízení ke skladování ropy a ropných produktů od stanoveného limitu a zařízení ke skladování chemických látek a směsí klasifikovaných jako nebezpečné v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí s kapacitou od 200 tis. t.
    • 89 Úložiště oxidu uhličitého.
    • 90 Zařízení k zachytávání oxidu uhličitého za účelem jeho ukládání do přírodních horninových struktur, a to ze zařízení, která vždy podléhají posouzení vlivů záměru na životní prostředí podle tohoto zákona, nebo ze zařízení o celkové roční kapacitě zachyceného oxidu uhličitého 1,5 megatuny nebo vyšší.


Změny záměrů uvedených v kategorii I a záměry uvedené v kategorii II a změny těchto záměrů se posuzují v rámci zjišťovacího řízení. V případě, že tak stanoví závěr zjišťovacího řízení, posuzující se v rámci kompletního procesu EIA (§ 4 odst. 1 písm. b), c) zákona EIA).

Do kategorie II přílohy č. 1 zákona EIA se řadí následující záměry:

    • 2 Zařízení ke zplyňování a zkapalňování uhlí a bituminové horniny s kapacitou od 50 t/den.
    • 4 Zařízení ke spalování paliv s tepelným výkonem od 50 MW.
    • 5 Průmyslová zařízení k výrobě elektrické energie, páry a teplé vody o výkonu od 50 MW.
    • 6 Vodní elektrárny s celkovým instalovaným elektrickým výkonem od 10 MW.
    • 7 Větrné elektrárny s výškou stožáru od 50 m.
    • 13 Zařízení ke zpracování a skladování radioaktivního odpadu; vrty pro ukládání jaderného odpadu.
    • 14 Hlubinné geotermální vrty a hloubkové vrty pro zásobování vodou u vodovodů s hloubkou od 200 m.
    • 15 Hlubinné vrty neuvedené v předchozím bodě s výjimkou vrtů pro výzkum stability půdy a s výjimkou vrtů, jejichž realizací nemůže dojít k propojení hydrogeologických horizontů či výraznému ovlivnění hydrogeologických poměrů v území.
    • 17 Zařízení k výrobě surového železa nebo oceli (primární nebo sekundární tavení), včetně kontinuálního lití.
    • 18 Zařízení na zpracování železných kovů: slévárny, válcovny za tepla, kovárny a zařízení k nanášení ochranných povlaků z roztavených kovů.
    • 20 Zařízení na tavení, včetně slévání slitin, neželezných kovů (kromě vzácných kovů), včetně přetavovaných produktů a provoz sléváren neželezných kovů.
    • 21 Pražení nebo slinování kovové rudy včetně sulfidické rudy.
    • 22 Zařízení pro povrchovou úpravu kovů nebo plastických hmot s použitím elektrolytických nebo chemických postupů s objemem lázní od 15 m3.
    • 23 Zařízení pro povrchovou úpravu látek, předmětů nebo výrobků, používající organická rozpouštědla při spotřebě organických rozpouštědel stejné nebo vyšší než alespoň jeden ze stanovených limitů (75 kg/h nebo 100 t/rok).
    • 24 Tváření výbuchem.
    • 29 Zařízení na výrobu azbestu a produktů obsahujících azbest.
    • 34 Výroba chemických látek a směsí a zpracování meziproduktů od 200 t/rok (například pesticidy a farmaceutické produkty, nátěrové hmoty a peroxidy).
    • 36 Zařízení k delaboraci nebo ničení výbušin, munice, střeliva a pyrotechnických předmětů chemickou přeměnou.
    • 37 Zařízení na výrobu cementu, vápna nebo zpracování magnezitu od 15 tis. t/rok.
    • 38 Zařízení na výrobu skla a skelných vláken s kapacitou tavení od 7 tis. t/rok.
    • 39 Zařízení k tavení minerálních látek nebo výrobě minerálních vláken s kapacitou od 7 tis. t/rok.
    • 40 Zařízení k výrobě umělých minerálních vláken s kapacitou od 7 tis. t/rok.
    • 41 Zařízení na výrobu keramických produktů vypalováním, zejména střešních tašek, cihel, žáruvzdorných cihel, dlaždic, kameniny nebo porcelánu s kapacitou od stanoveného limitu; výroba ostatních stavebních hmot a výrobků s kapacitou od 25 tis. t/rok.
    • 42 Výroba nebo zpracování polymerů, elastomerů, syntetických kaučuků nebo výrobků na bázi elastomerů s kapacitou od 1 tis. t/rok.
    • 43 Letiště se vzletovou a přistávací dráhou s délkou do 2,1 km.
    • 45 Železniční a intermodální zařízení, překladiště a železniční dráhy s délkou od 2 km.
    • 46 Tramvajové, trolejbusové, nadzemní a podzemní dráhy, visuté dráhy nebo podobné dráhy zvláštního typu sloužící výhradně nebo zvláště k přepravě lidí od 1 km.
    • 48 Silnice nebo místní komunikace o čtyřech a více jízdních pruzích, včetně rozšíření nebo rekonstrukce stávajících silnic nebo místních komunikací o dvou nebo méně jízdních pruzích na silnice nebo místní komunikace o čtyřech a více jízdních pruzích, o souvislé délce od 2 km do 10 km.
    • 49 Silnice všech tříd a místní komunikace I. a II. třídy o méně než čtyřech jízdních pruzích od stanovené délky (a); ostatní pozemní komunikace od stanovené délky (a) a od stanovené návrhové intenzity dopravy předpokládané pro novostavby a ročního průměru denních intenzit pro stávající stavby (b):
      • a) 2 km,
      • b) 1 000 voz/24 hod.
    • 51 Přístavy, přístaviště a překladiště pro plavidla s výtlakem od 200 t.
    • 52 Vodní cesty a úpravy toků sloužící k jejich splavnění; úpravy toků sloužící k ochraně proti povodním, pokud významně mění charakter toku nebo ráz krajiny.
    • 55 Zařízení k odstraňování nebo využívání nebezpečných odpadů s kapacitou od 250 t/rok.
    • 56 Zařízení k odstraňování nebo využívání ostatních odpadů s kapacitou od 2 500 t/rok.
    • 57 Odkaliště.
    • 58 Zařízení k odstraňování nebo zpracování vedlejších produktů živočišného původu a odpadů živočišného původu.
    • 59 Odběr nebo umělé doplňování podzemních vod s objemem čerpané vody od 250 tis. m3/rok do 10 mil. m3/rok.
    • 62 Odběr vody a převod vody mezi povodími řek s objemem odebrané nebo převedené vody od stanoveného limitu (a), nebo pokud objem odebrané nebo převedené vody dosahuje nebo přesahuje stanovenou část (b) Q355 povodí, odkud se voda odebírá nebo převádí:
      • a) 5 mil. m3/rok,
      • b) 50 %.
    • 63 Čistírny městských odpadních vod od 10 tis. EO do 150 tis. EO.
    • 64 Ostatní čistírny odpadních vod, ze kterých jsou vypouštěny odpadní vody, u nichž lze mít důvodně za to, že s ohledem na charakter výroby, při které odpadní vody vznikají, mohou obsahovat alespoň 1 zvlášť nebezpečnou látku nebo alespoň 1 prioritní nebezpečnou látku, s objemem vypouštěných odpadních vod od stanoveného limitu (a) a ostatní čistírny odpadních vod s objemem vypouštěných odpadních vod od stanoveného limitu (b):
      • a) 20 tis. m3/rok,
      • b) 600 tis. m3/rok.
    • 65 Vodní nádrže a jiná zařízení určená k akumulaci vody nebo k dlouhodobé retenci vody, pokud objem akumulované vody dosahuje nebo přesahuje 100 tis. m3 až do 10 mil. m3.
    • 67 Potrubí k přepravě plynu, ropy, páry, chemických látek a směsí a vody o vnitřním průměru od 300 mm a o délce od stanoveného limitu.
    • 68 Produktovody k přepravě toků oxidu uhličitého za účelem jeho ukládání do přírodních horninových struktur o vnitřním průměru od 300 mm a o délce od 8 km.
    • 69 Zařízení k chovu hospodářských zvířat s kapacitou od 50 dobytčích jednotek. (1 dobytčí jednotka = 500 kg živé hmotnosti).
    • 70 Rybníky určené k chovu ryb s obsádkou při zarybnění od stanoveného limitu počtu váčkových plůdků hlavní ryby – stáří K0 (a), počtu plůdků hlavní ryby – stáří K1 (b) a počtů násady hlavní ryby – stáří K2 (c):
      • a) 100 000 ks/ha,
      • b) 3 000 ks/ha,
      • c) 1 000 ks/ha.
    • 72 Průmyslové závody na výrobu papíru a lepenek od 10 tun/den do 200 t/den.
    • 73 Předúprava (například praní, bělení, mercerace) nebo barvení textilních vláken či textilií při kapacitě zpracování od 10 t/den.
    • 74 Vydělávání kůže a kožešin při zpracovatelské kapacitě od 12 t/den hotových výrobků.
    • 75 Zařízení na výrobu a zpracování celulózy.
    • 76 Výroba dřevovláknitých, dřevotřískových, pilinových desek nebo překližek a dýh od 200 m3/den.
    • 77 Těžba ropy v množství od stanoveného limitu (a) a zemního plynu v množství od stanoveného limitu (b):
      • a) 50 t/den,
      • b) 50 tis. m3/den.
    • 78 Povrchová průmyslová zařízení k těžbě uhlí, ropy, zemního plynu a rud, včetně bituminových hornin na ploše od 5 ha.
    • 79 Stanovení dobývacího prostoru a v něm navržená povrchová těžba nerostných surovin na ploše od stanoveného limitu (a) nebo s kapacitou navržené povrchové těžby od stanoveného limitu (b). Povrchová těžba nerostných surovin na ploše od stanoveného limitu (a) nebo s kapacitou od stanoveného limitu (b). Těžba rašeliny od stanoveného limitu (c):
      • a) 5 ha,
      • b) 10 tis. t/rok,
      • c) X.
    • 81 Stanovení dobývacího prostoru a v něm navržená hlubinná těžba, hlubinná těžba.
    • 82 Těžba nerostných surovin z říčního dna.
    • 83 Úprava uhlí (včetně lignitu) s kapacitou od 1 mil. t/rok.
    • 85 Nadzemní vedení elektrické energie o napětí od 110 kV s délkou od 2 km.
    • 86 Zařízení ke skladování ropy a ropných produktů od stanoveného limitu a zařízení ke skladování chemických látek a směsí klasifikovaných jako nebezpečné v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí s kapacitou od 200 t do 200 tis. t.
    • 87 Skladování zemního plynu a jiných hořlavých plynů s objemem zásobního prostoru od 10 tis. m3.
    • 88 Povrchové skladování fosilních paliv s kapacitou zásobníku od 10 tis. t.
    • 91 Zařízení k zachytávání oxidu uhličitého za účelem jeho ukládání do přírodních horninových struktur ze zařízení, které nepřísluší do kategorie I.
    • 92 Záměry uvedené v kategorii I určené výhradně nebo převážně k rozvoji a zkoušení nových metod nebo výrobků s předpokládaným provozem nejdéle 2 roky.
    • 93 Restrukturalizace pozemků v krajině a záměry využití neobdělávané půdy nebo polopřírodních území k intenzivnímu zemědělskému využívání na ploše od 10 ha.
    • 94 Projekty vodohospodářských úprav pro zemědělství (např. odvodnění, závlahy, protierozní ochrana, lesnicko-technické meliorace) s celkovou plochou úprav od 10 ha.
    • 95 Zalesnění nelesního pozemku na ploše od stanoveného limitu (a) nebo odlesnění pozemku za účelem změny způsobu využívání půdy na ploše od stanoveného limitu (b):
      • a) 25 ha,
      • b) 10 ha.
    • 96 Výroba a montáž motorových vozidel, drážních vozidel, lodí, výroba a oprava letadel a výroba železničních zařízení na výrobní ploše od 10 tis. m2.
    • 97 Výroba rostlinných nebo živočišných olejů nebo tuků s kapacitou od 20 tis. t/rok.
    • 98 Balení a konzervování výrobků živočišného a rostlinného původu s kapacitou výrobků od 100 tis. t/rok.
    • 99 Zpracování mléka od 200 tis. hl/rok.
    • 100 Pivovary s kapacitou výroby od stanoveného limitu (a) a sladovny s kapacitou výroby od stanoveného limitu (b) a lihovary nebo pálenice s kapacitou od stanoveného limitu (c):
      • a) 200 tis. hl/rok,
      • b) 50 tis. t/rok,
      • c) 100 tis. hl/rok.
    • 101 Výroba nealkoholických nápojů s kapacitou od 200 tis. hl/rok.
    • 102 Výroba cukrovinek a sirupů s kapacitou od 10 tis. t/rok.
    • 103 Jatka, masokombináty a zařízení na zpracování ryb (včetně výroby rybí moučky a rybích olejů) s kapacitou výrobků od 5 tis. t/rok.
    • 104 Výroba škrobu s kapacitou výroby od 50 tis. t/rok.
    • 105 Cukrovary s kapacitou zpracované suroviny od 150 tis. t/rok.
    • 106 Výstavba skladových komplexů s celkovou zastavěnou plochou od 10 tis. m2.
    • 107 Průmyslové zóny a záměry rozvoje průmyslových oblastí s rozlohou od 20 ha.
    • 108 Záměry rozvoje sídel s rozlohou záměru od 5 ha.
    • 109 Parkoviště nebo garáže s kapacitou od 500 míst parkovacích stání v součtu pro celou stavbu.
    • 110 Výstavba obchodních komplexů a nákupních středisek s celkovou zastavěnou plochou od 6 tis. m2.
    • 111 Stálé tratě pro závodění a testování motorových vozidel s délkou od 2 km.
    • 112 Testovací lavice motorů, turbín nebo reaktorů.
    • 113 Skladování železného šrotu (včetně vrakovišť) od 1 tis. t.
    • 114 Sjezdové tratě, lyžařské vleky, lanovky a související zařízení.
    • 115 Rekreační přístavy pro plavidla s výtlakem od stanoveného limitu (a) nebo pro plavidla v počtu od stanoveného limitu (b):
      • a) 1 t,
      • b) 25 plavidel.
    • 116 Rekreační a sportovní areály vně sídelních oblastí na ploše od stanoveného limitu (a) a ubytovací zařízení vně sídelních oblastí s kapacitou od stanoveného limitu (b):
      • a) 1 ha,
      • b) 100 lůžek.
    • 117 Stálé kempy a autokempy s ubytovací kapacitou od 100 osob.
    • 118 Tematické areály na ploše od 2 ha; krematoria.


Dále se v rámci zjišťovacího řízení, pokud tak stanoví příslušný úřad, posuzují tzv. podlimitní záměry, pod které spadají záměry, které dosáhnou alespoň 25 % příslušné limitní hodnoty, nacházejí se ve zvláště chráněném území nebo jeho ochranném pásmu (§ 4 odst. 1 písm. d) zákona EIA). Za podlimitní záměr se dá například považovat záměr výstavby parkoviště s kapacitou 480 parkovacích míst (tento záměr nenaplňuje limit dle bodu 109 přílohy č. 1 zákona EIA).

Navzdory tomu by měl investor (oznamovatel) tento záměr oznámit a nechat zpracovat oznámení podlimitního záměru. Na základě takto předložených informací příslušný úřad (v tomto případě krajský úřad) rozhodne, zdali je nutné provést alespoň zjišťovací řízení, či zda nebude vůbec nutné provádět zjišťovací řízení.

Za novinku zavedenou novelou zákona EIA z dubna 2015 lze považovat opětovné posouzení a vydání stanoviska u změn záměru, které by mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí dle § 9a odst. 6 zákona EIA.

Důvodem této změny byla především skutečnost, že stanovisko nebylo závazné pro navazující správní řízení. A velmi často docházelo k situacím, že záměr byl po vydání stanoviska, investorem a oznamovatelem pozměněn takovým způsobem, že ve svém důsledku byla postavena stavba, jejíž vlivy na životní prostředí a veřejné zdraví nebyly vůbec posouzeny.

Takovýmto změnám má právě předejít opětovné posouzení záměru. Pokud oznamovatel v záměru učiní změny pro navazující správní řízení, musí být tyto změny opětovně posouzeny příslušným správním úřadem. Neposuzují se však všechny změny záměru, ale pouze ty, které mohou mít negativní vliv na životní prostředí a veřejné zdraví.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Rozsah procesu EIA

V rámci procesu EIA se posuzují vlivy na životní prostředí a veřejné zdraví ve svém vzájemném působení a souvislostech. Především se posuzují vlivy na:

  • na živočichy,
  • rostliny,
  • ekosystémy,
  • půdu,
  • horninové prostředí,
  • vodu,
  • ovzduší,
  • klima a krajinu,
  • přírodní zdroje,
  • hmotný majetek,
  • kulturní památky,
  • obyvatelstvo.
 

Dále se zjišťují, popisují, posuzují a vyhodnocují předpokládané přímé či nepřímé vlivy záměru na životní prostředí. Vždy se posuzují a porovnávají záměry s tzv. nulovou variantou, což je varianta derealizace záměru.

Pokud má záměr několik etap (například různé etapy výstavby bytových domů), jednotlivé etapy se posuzují samostatně, ale také ve své vzájemné souvislosti. Především by měly být všechny etapy posouzeny komplexně, nikoliv odděleně, tzv. „salámovou metodou“.

V rámci posuzování se nehodnotí jen vliv již uskutečněného záměru na životní prostředí a veřejné zdraví, ale i vlivy záměru v průběhu přípravy, provádění, provozování, a případně i likvidace záměru. V rámci posuzování provozu se posuzuje nejen běžný provoz záměru, ale také možné  havárie.

Součástí posouzení záměru jsou i opatření k předcházení nepříznivých vlivů na životní prostředí provedením záměru a dále k vyloučení, snížení či zmírnění nebo minimalizaci těchto vlivů.

Oznámení záměru EIA

Každá osoba, která má v úmyslu provést záměr, musí tento záměr oznámit příslušnému úřadu, a to ve formě oznámení záměru (dále jen „oznámení“). Počet oznámení, která se zasílají příslušnému úřadu, stanoví zákon EIA. Při předložení oznámení o podlimitním záměru příslušný úřad do 15 dnů sdělí oznamovateli, zda předmětný záměr bude podléhat zjišťovacímu řízení.

Náležitosti oznámení jsou stanoveny v příloze č. 3 zákona EIA a jsou závislé na zařazení záměru do jednotlivých kategorií. Lze shrnout, že náležitosti oznámení jsou následující:

  • údaje o oznamovateli (obchodní firma, IČO, sídlo, zástupce oznamovatele);
  • údaje o záměru (název záměru, jeho zařazení, kapacita, umístění záměru, jeho charakter, zdůvodnění umístění záměru, stručný technický a technologický popis řešení záměru, předpokládaný termín zahájení realizace záměru a jeho dokončení, výčet dotčených územních samosprávných celků, výčet navazujících rozhodnutí, údaje o vstupech – využívání přírodních zdrojů a údaje o výstupech;
  • údaje o stavu životního prostředí v dotčeném území (přehled nejvýznamnějších environmentálních charakteristik dotčeného území a stručná charakteristika stavu složek životního prostředí, které budou pravděpodobně ovlivněny);
  • údaje o možných významných vlivech záměru na veřejné zdraví a životní prostředí (charakteristika možných vlivů a odhad jejich velikosti a významnosti, rozsah vlivů vzhledem k zasaženému území a populaci, údaje o možných významných nepříznivých vlivech přesahující státní hranice, charakteristika opatření k prevenci, charakteristika použitých metod prognózování a výchozích předpokladů, charakteristika všech obtíží, které se vyskytly při zpracování oznámení);
  • porovnání variant řešení záměru;
  • doplňující údaje (mapová a jiná dokumentace, další podstatné informace);
  • všeobecně srozumitelné shrnutí netechnického charakteru.

Oznamovatel může místo oznámení předložit rovnou dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí a veřejné zdraví (dále jen „dokumentace“), jejíž náležitosti jsou komplexnější a rozsáhlejší než u oznámení, neboť se dokumentace zpravidla zpracovává u těch záměrů, které jsou vždy posuzovány v rámci celého procesu EIA, tedy u kategorie I přílohy č. 1 zákona EIA. I u záměrů, které podléhají pouze zjišťovacímu řízení, může oznamovatel předložit oznámení ve formě dokumentace, pokud má oznamovatel zájem předložit k posouzení dostatek informací.

Po doručení bezchybného oznámení jej příslušný úřad zveřejní do 7 pracovních dnů. Chybné či nedostatečné oznámení může být vráceno oznamovateli k doplnění.

Současně příslušný úřad zašle oznámení s žádostí o vyjádření dotčeným správním úřadům (např. orgánu ochrany přírody a krajiny, městskému úřadu, odboru odpadů, atd.) a dotčeným územním samosprávným celkům.

Veřejnost, dotčená veřejnost a dotčené orgány mají právo zasílat písemné vyjádření k oznámení do 30 dnů ode dne zveřejnění informace o oznámení příslušnému úřadu. Pokud budou některá vyjádření zaslána po této lhůtě, příslušný úřad k nim nepřihlíží. V této chvíli dochází k prvnímu zapojení veřejnosti, a to ve formě jejího případného písemného vyjádření.

Zjišťovací řízení

Zjišťovací řízení se provádí za účelem zjištění, zdali má záměr významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví nebo kvůli upřesnění informací, které je nutné následně uvést v dokumentaci u záměrů uvedených v kategorii I přílohy č. 1 zákona EIA. Pokud oznamovatel oznámil záměr ve formě oznámení zpracovaného v rozsahu dokumentace, není nutné zpracovávat novou dokumentaci a oznámení se může považovat za dokumentaci.

U ostatních záměrů je cílem zjištění, zda záměr či jeho změna může mít významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví, a především, zda záměr bude posuzován ve smyslu zákona EIA.

Jak již bylo uvedeno výše, zjišťovací řízení se zahajuje na podkladě oznámení. Příslušný úřad by měl zjišťovací řízení ukončit do 45 dnů ode dne zveřejnění informace o oznámení, avšak ve zvlášť složitých případech může být tato lhůta prodloužena. Závěr zjišťovacího řízení příslušný úřad doručí oznamovateli, dotčeným uzemním samosprávným celkům a dotčeným orgánům a současně jej zveřejní na internetu.

V rámci zjišťovacího řízení se zohledňují kritéria pro zjišťovací řízení stanovená přílohou č. 2 zákona EIA a dále je zejména přihlíženo k následujícím skutečnostem:

  • povaze a rozsahu záměru a jeho umístění;
  • okolnosti, zda záměr nebo změna záměru svou kapacitou dosahuje limitních hodnot uvedených u záměrů příslušného druhu uvedených v kategorii II v příloze č. 1 zákona EIA;
  • obdrženým vyjádřením veřejnosti, dotčené veřejnosti, dotčených orgánů a dotčených územních samosprávných celků.

V zásadě lze říci, že závěr zjišťovacího řízení může být dvojí. Za prvé, že záměr bude posuzován dle zákona EIA (pozitivní závěr zjišťovacího řízení), a za druhé, že záměr nebude posuzován dle zákona EIA (negativní závěr zjišťovacího řízení). Závěr zjišťovacího řízení ohledně skutečnosti, že záměr nebude posuzován dle zákona EIA má formu rozhodnutí, které se zveřejňuje na internetu, a doručuje se veřejnou vyhláškou.

Proti závěru zjišťovacího řízení ve formě rozhodnutí lze podat odvolání. Odvolání může podat pouze oznamovatel a právnická osoba soukromého práva, tj. dotčená veřejnost. Současně se může dotčená veřejnost domáhat žalobou zrušení rozhodnutí vydaného ve zjišťovacím řízení, jehož závěrem je, že záměr nepodléhá posuzování dle zákona EIA. Dotčená veřejnost může napadat nejen hmotnou, ale i procesní zákonnost rozhodnutí.

O žalobě dotčené veřejnosti proti rozhodnutí vydanému v zjišťovacím řízení rozhodne soud do 90 dnů od doručení žaloby soudu. Lhůta k rozhodnutí soudu je pořádková.

Dokumentace EIA

Dokumentace se zpracovává u posouzení záměrů uvedených v kategorii I přílohy č. 1 zákona EIA a u záměrů, u kterých se tak stanovilo v závěru zjišťovacího řízení. V dokumentaci musí být zohledněny vyjádření k oznámení a závěry zjišťovacího řízení. Požadavky na rozsah dokumentace jsou stanoveny v příloze č. 4 zákona EIA a jsou obsáhlejší než požadavky na oznámení, které byly pospány výše.

Dokumentace se zasílá příslušnému úřadu, který ji posoudí z formální stránky. Pokud dokumentace neobsahuje všechny náležitosti, vrátí ji příslušný úřad oznamovateli do 10 pracovních dnů k doplnění.

Pokud má předložená dokumentace všechny náležitosti, příslušný úřad ji zveřejní ve lhůtě 10 pracovních dnů od doručení na internetu a rozešle dotčeným orgánům a dotčeným územním samosprávným celkům k vyjádření. Současně se dokumentace bezodkladně doručuje zpracovateli posudku o vlivech záměru na životní prostředí (dále jen „posudek“).

I v tomto momentu má veřejnost a dotčená veřejnost oprávnění vyjádřit se k dokumentaci u příslušného úřadu, a to v písemné formě ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění informace o dokumentaci. Příslušný úřad nepřihlíží k vyjádřením zaslaným po této lhůtě.

Příslušný úřad doručí všechna obdržená vyjádření k dokumentaci po jejich obdržení zpracovateli posudku.

I v této fázi procesu EIA může příslušný úřad vrátit dokumentaci oznamovateli, a to v případě doporučení zpracovatele posudku, či na základě obdržených vyjádření k dokumentaci.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Posudek EIA

Příslušný úřad, který posuzuje záměr, smluvně zajistí zpracování posudku osobou k tomu oprávněnou. Osoba oprávněná ke zpracování posudku (dále jen „zpracovatel posudku“) musí mít potřebnou autorizaci a dále musí splňovat požadavky dle § 19 zákona EIA.

Posudek musí mít náležitosti uvedené v příloze č. 5 zákona EIA, které jsou následující:

  • základní údaje (název záměru, jeho kapacita, umístění, obchodní firma oznamovatele a jeho IČO a sídlo);
  • posouzení dokumentace – úplnost dokumentace, správnost údajů, pořadí variant z hlediska vlivů na životní prostředí, hodnocení významných vlivů záměru na životní prostředí přesahující státní hranice;
  • posouzení technického řešení záměru s ohledem na dosažený stupeň poznání, pokud jde o znečištění životního prostředí;
  • posouzení navržených opatření k prevenci, vyloučení, snížení, popřípadě kompenzaci nepříznivých vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví a k jejich monitorování;
  • vypořádání všech obdržených vyjádření k dokumentaci;
  • celkové posouzení akceptovatelnosti záměru z hlediska vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví;
  • návrh stanoviska;
  • identifikace zpracovatele posudku.

Posudek by měl být zpracovatelem posudku zpracován ve lhůtě 60 dnů od doručení dokumentace a všech obdržených vyjádření. Lhůtu ke zpracování posudku lze prodloužit o 20 dní. Posuzovatel posudku si může vyžádat od oznamovatele doplnění podkladů či poskytnutí podkladů, na základě kterých byla zpracována dokumentace.

Vypracovaný posudek odešle zpracovatel posudku příslušenému úřadu. Pokud posudek nesplňuje náležitosti vyžadované přílohou č. 5 zákona, příslušný úřad jej do 10 pracovních dnů vrátí k doplnění nebo přepracování, k čemuž zpracovateli zároveň stanoví přiměřenou lhůtu.

Veřejné projednání dokumentace a posudku

Jedná se o další možnost zapojení veřejnosti a dotčené veřejnosti v procesu EIA. Příslušný úřad zveřejní informaci o veřejném projednání alespoň 5 pracovních dní před jeho konáním a současně zajistí, aby se nařízené veřejné projednání konalo nejpozději 30 dnů po uplynutí lhůty pro vyjádření k dokumentaci.

Pokud na veřejném projednání není přítomen oznamovatel nebo zpracovatel dokumentace či posudku, může být veřejné projednání ukončeno, ale pouze se současným určením místa a času nového projednání ve lhůtě 5 dnů od ukončení veřejného projednání.

Z veřejného projednání je pořízen zápis příslušným úřadem, který zejména obsahuje informaci o účasti a závěry z projednání. Současně se z veřejného projednání pořizuje zvukový záznam. Zápis se zveřejňuje na internetu a rozesílá oznamovateli, dotčeným správním orgánům a dotčeným územním samosprávným celkům společně se stanoviskem.

Pokud příslušný úřad neobdrží žádné odůvodněné nesouhlasné vyjádření k dokumentaci, není nutné veřejné projednání konat.

Závazné stanovisko

Ve lhůtě 30 dnů ode dne obdržení posudku vydá příslušný úřad na základě dokumentace, vyjádření k ní podaných, veřejného projednání a posudku závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí.

Náležitosti stanoviska určuje příloha č. 6 zákona EIA. Stanovisko se vydává kladné, či negativní. Kladné stanovisko znamená, že záměr nemá negativní vlivy na životní prostředí. Negativní stanovisko předpokládá negativní vlivy na životní prostředí a záměr by tedy neměl být zrealizován.

Stanovisko se zveřejňuje spolu s posudkem na internetu a rozesílá oznamovateli, dotčeným správním orgánům a dotčeným územním samosprávným celkům.

Stanovisko je závazným podkladem pro vydání rozhodnutí v navazujících řízeních (především dle stavebního zákona). Stanovisko musí být předkládáno k žádosti o vydání navazujícího rozhodnutí. Stanovisko má platnost 7 let a tuto platnost lze opakovaně prodloužit.

V případě změny záměru dle § 9a odst. 4 věty druhé zákona EIA před podáním žádosti o vydání rozhodnutí v navazujícím řízení, musí oznamovatel předložit příslušnému úřadu dokumentaci pro změny záměru oproti již projednanému záměru. Za předpokladu, že došlo ke změnám záměru, které by mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí, vydá příslušný úřad nesouhlasné stanovisko.

Jestli změny záměru nebudou mít negativní vliv na životní prostředí, příslušný úřad vydá souhlasné stanovisko.

Proti stanovisku nelze podat odvolání, stanovisko taktéž nelze zrušit podáním samostatného návrhu na jeho zrušení či podáním odvolání. Stanovisko je závazným podkladem pro navazující řízení a lze se proti němu odvolat pouze v navazujícím správním řízení (§ 149 správního řádu), ve kterém může být stanovisko zrušeno.

Navazující řízení

Zákon EIA stanoví podmínky pro správní orgán, který je příslušný k vedení navazujícího řízení. Tyto podmínky se především dotýkají povinnosti zveřejňování určitých údajů. Pokud bylo vydáno stanovisko EIA, tak se navazující řízení vždy považuje za řízení s velkým počtem účastníků.

Veřejnost může v navazujícím řízení uplatňovat připomínky k záměru ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění informací o zahájení navazujícího řízení. Správní orgán se musí vypořádat i s připomínkami veřejnosti v odůvodnění svého rozhodnutí.

Dotčený uzemní samosprávný celek a dotčená veřejnost (ve formě právnické osoby soukromého práva) se stanou účastníkem navazujícího řízení, pokud se podáním písemného oznámení přihlásí správnímu orgánu, který navazující řízení vede, ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění informací o zahájení navazujícího řízení. Účastník řízení má v navazujícím řízení významnější postavení než obyčejná veřejnost.

Odvolání proti rozhodnutí vydanému v navazujícím řízení může podat i dotčená veřejnost ve formě právnické osoby soukromého práva, nejen pokud byla účastníkem řízení v prvním stupni, ale také pokud jím nebyla. Zakotvením této úpravy se opětovně rozšiřují oprávnění veřejnosti k ochraně životního prostředí.

Dotčená veřejnost ve formě právnické osoby soukromého práva může podat žalobu na zrušení rozhodnutí vydaného v navazujícím řízení, kdy může napadat jak hmotnou, tak procesní zákonnost rozhodnutí. O žalobě musí být soudem rozhodnuto do 90 dnů od doručení žaloby. Soud rozhodne i bez návrhu o přiznání odkladného účinku žalobě nebo předběžného opatření, pokud hrozí nebezpečí, že realizací záměru může dojít k závažným škodám na životním prostředí.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Předmět procesu SEA

Jak vyplynulo z popisu procesu EIA, nejsou vždy všechny záměry tomuto procesu podrobeny. Obdobně pak ne všechny koncepce mají být posuzovány dle zákona EIA.

Předmět procesu SEA jsou koncepce, které stanoví rámec pro budoucí povolení záměrů uvedených v příloze č. 1 zákona EIA (tedy umístění všech záměrů posuzovaných dle zákona EIA bez ohledu na jejich zařazení do kategorie) a jsou zpracované v následujících oblastech:

  • zemědělství,
  • lesního hospodářství,
  • myslivosti,
  • rybářství,
  • nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami;
  • energetiky,
  • průmyslu,
  • dopravy,
  • odpadového hospodářství,
  • telekomunikací,
  • cestovního ruchu,
  • územního plánování,
  • regionálního rozvoje,
  • životního prostřední.
 

Dále jsou předmětem procesu SEA také koncepce, u kterých podle stanoviska orgánu ochrany přírody nelze vyloučit významný vliv na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Tyto koncepce spolu s výše zmíněnými podléhají posuzování vždy.

Případné změny koncepcí, které jsou předmětem procesu SEA, jsou posuzovány, pokud je tak stanoveno ve zjišťovacím řízení.

Dle zákona EIA nejsou posuzovány koncepce finanční a rozpočtové, či zpracované pro účely obrany státu a pro případ mimořádných situací.

Rozsah procesu SEA

Proces SEA zahrnuje zjištění, popis a zhodnocení předpokládaných přímých a nepřímých vlivů provedení i neprovedení koncepce po celé období předpokládaného provádění.

Při posuzování koncepce se vychází ze stavu životního prostřední v době podání oznámení o zpracování koncepce (dále jen „oznámení koncepce“). Současně musí být při zpracování a oznámení koncepce zohledněny jiné koncepce či záměry, kterou budou provedeny před uskutečněním koncepce, či v průběhu jejího provádění.

V rámci posuzování koncepce se navrhují a posuzují opatření k předcházení nepříznivých vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví. Současně se posuzuje jejich vyloučení, zmírnění či kompenzace. Hodnotí se i předpokládaná účinnost navrhovaných opatření.

Zásadně je proces SEA velice podobný procesu EIA, kdy se taktéž odlišují jednotlivé stupně a to oznámení koncepce, zjišťovací řízení, návrh koncepce a stanovisko. Určité výjimky z tohoto postupu se aplikují na posouzení vlivů politiky územního rozvoje, zásad územního rozvoje a územního plánu, kdy se uplatní zvláštní zákon, kterým je stavební zákon.

Oznámení koncepce

Oznámení koncepce musí splňovat náležitosti přílohy č. 7 k zákonu EIA. Koncepci předkládá předkladatel, což je osoba, která předkládá podnět ke zpracování koncepce. Především musí obsahovat:

  • údaje o předkladateli (název, IČO, sídlo, zástupce předkladatele);
  • údaje o koncepci (název, obsahové zaměření, charakter, zdůvodnění potřeby pořízení, základní principy a postupy, hlavní cíle, míra stanovující prostřednictvím koncepce rámec pro záměry a jiné činnosti, přehled uvažovaných variant řešení, vztah k jiným koncepcím, předpokládaný termín dokončení, návrhové období, způsob schvalování);
  • údaje o dotčeném území (vymezení dotčeného území, výčet dotčených územních samosprávných celků, které mohou být koncepcí ovlivněny), základní charakteristiky stavu životního prostředí, stávající problémy životního prostředí v dotčeném území);
  • předpokládané vlivy koncepce na životní prostředí a veřejné zdraví ve vymezeném dotčeném území;
  • doplňující údaje (výčet možných vlivů koncepce přesahující hranice České republiky, mapovou dokumentaci).

Do 10 dní ode dne obdržení rozešle příslušný úřad oznámení koncepce dotčeným správním orgánům a územním samosprávným celkům. Současně zveřejní oznámení koncepce na internetu.

Každý může zaslat písemné vyjádření k oznámení koncepce do 20 dnů ode dne jejího zveřejnění. K vyjádřením, která budou příslušnému úřadu zaslána po lhůtě, se nepřihlíží.

Zjišťovací řízení SEA

Cíl zjišťovacího řízení SEA je velice obdobný jako cíl zjišťovacího řízení EIA. Cílem je upřesnění obsahu a rozsahu vyhodnocení vlivů koncepce na životní prostředí (dále jen „vyhodnocení“).

Zjišťovací řízení příslušný úřad ukončuje do 35 dnů od zveřejnění oznámení koncepce. V rámci zjišťovacího řízení posoudí dle oznámení, obdržených vyjádření a kritérií stanovených v příloze č. 8 zákona EIA.

Zjišťovací řízení se ukončuje písemným závěrem, ve kterém je stanoveno, že koncepce buď podléhá dalšímu posuzování dle zákona EIA, či nikoliv. Pokud příslušný úřad neshledá důvody pro další posuzování koncepce, musí své rozhodnutí odůvodnit.

Závěr zjišťovacího řízení rozešle příslušný úřad předkladateli, dotčeným správním úřadům a dotčeným územním samosprávným celkům a zároveň jej zveřejní na internetu.

Proti závěru zjišťovacího řízení, že koncepce nepodléhá dalšímu posuzování, není možné podat návrh na jeho zrušení a to ani dotčenou veřejnosti ve formě právnické osoby soukromého práva, kdy se toto odlišuje od procesu EIA.

Vyhodnocení koncepce, návrh koncepce

Na rozdíl od procesu EIA, v rámci procesu SEA si sám předkladatel zajišťuje osobu, která provede zpracování vyhodnocení (dále jen „posuzovatel“). Předkladatel zajistí osobu posuzovatele a informuje o tom příslušný úřad, který tuto informaci zveřejní na internetu.

Posuzovatel je zodpovědný za úplné a objektivní zpracování vyhodnocení. Posuzovatel může od předkladatele, příslušného úřadu, dotčených orgánů a dotčených územních samosprávných celků požadovat nezbytné informace pro vyhodnocení.

Předkladatel předkládá příslušnému úřadu návrh koncepce. Nedílnou součástí návrhu koncepce je vyhodnocení zpracované posuzovatelem. Návrh koncepce rozešle příslušný úřad do 10 dnů od jejího obdržení dotčeným orgánům a uzemním samosprávným celkům. Současně zveřejní návrh koncepce na internetu.

O návrhu koncepce se koná veřejné projednání. Místo a čas veřejného projednání zveřejňuje předkladatel na své úřední desce, na internetu a dalším obvyklým způsobem v místě a čase alespoň 10 dní před konáním veřejného projednání. Zápis z veřejného projednání se zveřejňuje na internetu a musí být vyhotoven do 5 dnů od konání veřejného projednání. Veřejné projednání se může konat nejdříve po uplynutí 30 dnů ode dne předložení návrhu koncepce příslušnému úřadu.

Každý může zaslat vyjádření k návrhu koncepce příslušnému úřadu ve lhůtě 5 dnů od konání veřejného projednání. K vyjádřením odeslaným po lhůtě se nepřihlíží. Předkladatel se může vyjádřit k vyhodnocení koncepce.

Veřejné projednání koncepce má odlišnou úpravu než veřejné projednání záměru, a proto se na něj ustanovení o veřejném projednání záměru nepoužijí.

Stanovisko k návrhu koncepce

Na základě návrhu koncepce vydá příslušný úřad stanovisko k návrhu koncepce (dále jen „stanovisko ke koncepci“). V rámci stanoviska ke koncepci jsou zváženy a vypořádány i vyjádření podaná k návrhu koncepce a veřejné projednání. Stanovisko se vydává ve lhůtě 20 dnů od doručení zápisu z veřejného projednání návrhu koncepce.

Stanovisko koncepce může být nesouhlasné z hlediska možných negativních vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví. Ve stanovisku koncepce může být též navrhnuto jeho doplnění, či kompenzační opatření.

Stanovisko koncepce se zveřejňuje na internetu a rozesílá předkladateli, dotčeným orgánům a dotčeným územním samosprávným celkům.

Bez stanoviska koncepce nemůže být koncepce schválena. Orgán schvalující stanovisko koncepce musí zohlednit požadavky a podmínky vyplývající ze stanoviska. Orgán, který koncepci schvaluje, je povinen tuto koncepci zveřejnit.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přeshraniční záměry

Zákon EIA upravuje i proces schvalování záměrů a koncepcí přesahující hranice České republiky. Posuzují se jednak koncepce a záměry, které plánují sousední státy a které mohou ovlivnit životní prostředí a veřejné zdraví na území České republiky, a potom také záměry a koncepce zamýšlené na území České republiky, které mohou mít vliv na životní prostředí a veřejné zdraví sousedního státu.

Část zákona EIA, která tuto problematiku upravuje, se zaměřuje spíše na spolupráci Ministerstva životního prostředí s přeshraničními orgány, a proto se uplatní výše popsaný proces EIA a proces SEA s určitými zvláštnostmi (překlady do českého jazyka, apod.)

I v rámci mezistátního posuzování jsou zachovány oprávnění veřejnosti na její účast v řízení. Podstatné části oznámení o záměru a oznámení o koncepci zahraničních států jsou překládány do českého jazyka, aby mohly být zveřejňovány Ministerstvem životního prostředí na internetu. Obdobně pak vyjádření příslušných úřadů, které se zasílají do zahraničí, jsou zveřejňovány.

Všechna rozhodnutí v rámci mezistátního posuzování jsou zveřejňována a veřejnost se k nim může vyjadřovat ve stanovených lhůtách zákonem EIA. Procesy projednání přeshraničního záměru a koncepce jsou téměř totožné s projednáním vnitrostátního záměru a koncepce, a proto si dovolujeme na tyto části odkázat a tuto problematiku více nerozebírat.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek