Smlouvy uzavírané podnikateli – rozdíly mezi smluvními typy

Podnikatelé při své činnosti vstupují do smluvních vztahů s obchodními partnery, dodavateli, s nimiž uzavírají různé typy smluv. Seznámení s jednotlivými smluvními typy, např. kupní smlouva, smlouva o dílo, smlouva o prodeji podniku, smlouva o úvěru, příkazní smlouvy, komisionářské smlouvy, zprostředkovatelské smlouvy, smlouvy o obchodním zastoupení, smlouvy týkající se přepravy a dopravy a smlouvy z oblasti energetiky a telekomunikací.

Přeskočit seznam kapitol

Podrobný obsah

Strana 1

Související právní předpisy:

Související právní průvodci:

Úvod

Podnikatelé při své činnosti vstupují do smluvních vztahů s obchodními partnery, dodavateli, s nimiž uzavírají smlouvy řídící se občanským zákoníkem (zákonem č. 89/2012 Sb.). V praxi je někdy obtížné určit jaký smluvní typ, se bude vztahovat na dané právní jednání.

Určení správného smluvního typu je stěžejní z důvodu aplikace zákonných ustanovení týkajících se daného smluvního typu. Uzavírají-li například subjekty kupní smlouvu při prodeji či koupi nemovité věci, musí tato smlouva obsahovat náležitosti stanovené zákonem pro kupní smlouvu, jde o tzv. kogentní ustanovení, od kterých se strany nesmí odchýlit, v našem případě jde například o uzavření dané smlouvy v písemné formě. Naopak dispozitivní ustanovení jsou taková ustanovení, od kterých se smluvní strany odchýlit mohou, a úprava ve smlouvě může být odlišná od úpravy, kterou nabízí zákon. Neujednají-li si tak strany tato odlišná ustanovení, nastoupí zákon, který tato „nevyplněná místa“ ve smlouvě nahradí zákonnými ustanoveními pro daný smluvní typ.

Pokud se strany chtějí v některých aspektech odchýlit od zákonné úpravy (což lze pouze u dispozitivních ustanovení), musí ve smlouvě jasně formulovat, jakými právy a povinnostmi nahrazují ty, které jsou stanovené zákonem. Je tedy třeba přesně určit, o jakou smlouvu se v daném případě skutečně jedná, neboť celý smluvní vztah pak bude podřízen úpravě týkající se tohoto typu smlouvy.

Která zákonná ustanovení jsou kogentní, nebo donucující (jak o nich hovoří zákonodárce v textu zákona), tedy závazná bez možnosti odchylné úpravy není v textu občanského zákoníku přesně určeno. Často není ani z textu ustanovení jasné, zda se o kogentní ustanovení jedná či nikoliv a v praxi tedy o kogentnosti rozhodují soudy především na základě zkoumání účelu jednotlivých sporných ustanovení. Například ustanovení občanského zákoníku, týkající se závazkových vztahů jsou dispozitivní (ta, od nichž se lze odchýlit). I z tohoto pravidla však platí výjimky, například v případě, kdy zákon vyžaduje pro právní úkon písemnou formu (jako např. u již zmíněné kupní smlouvě, kterou se převádí nemovitost).

Tento článek se zaměřuje na smlouvy uzavírané zejména mezi podnikateli a rozdíly mezi podobnými smluvními typy, ale i některými smlouvami, které nejsou v zákoně výslovně upravené. Největší prostor je věnován zejména kupní smlouvě, smlouvě o dílo, smlouvě o prodeji závodu, leasingovým smlouvám, smlouvě o tichém společenství a smlouvám obstaravatelským a zprostředkovatelským. Naopak některé méně časté smluvní typy upravené občanským zákoníkem v tomto článku zmíněny nejsou.

Shrnutí podstatných náležitostí většiny smluvních typů dle občanského zákoníku naleznete v přehledu na konci článku.

• Teritorium: Česká republika
• Oblasti podnikání: Energetika | Management | Právo, právní služby | Služby

Doporučujeme