Mimosoudní řešení sporů

Související právní předpisy:

• Občanský soudní řád
• Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů
• Zákon o mediaci
• Zákon o probační a mediační službě

Související právní průvodci

• Jak vymáhat pohledávky
• Mediace jako alternativa k soudnímu řízení
• Pohledávky
• Směnky
• Smlouvy
• Vymahatelnost pohledávek
• Zajištění závazků
• Základy občanského soudního řízení

Charakteristika a odlišnost mimosoudního řešení sporů od soudního řešení sporů

Mimosoudní řešení sporů nebo také alternativní (metody) řešení sporů se odlišují od soudních řešení sporů svou dobrovolností. Na stranách sporu záleží, zda vůbec jiný způsob řešení sporu zvolí, a jsou to právě ony, které mají rozhodující vliv na průběh řešení sporu touto cestou.

Mimosoudní řešení sporů se řídí odlišnými pravidly a uplatňují se v nich jiné principy než u řízení soudního, řízení probíhá před osobami odlišnými od soudu, je rychlé a v některých případech i méně nákladné, čemuž koresponduje stále větší zájem o mimosoudní řešení sporů.

Mimosoudní řešení sporů může v České republice probíhat jako institucionalizované, a to u stálého rozhodčího soudu, nebo u obchodní společnosti s předmětem podnikání rozhodčí řízení, se kterou mají smluvní strany uzavřenou rozhodčí smlouvu (případně doložku). V České republice zatím existují tři stálé rozhodčí soudy:

• Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky – jedná se o jediný stálý rozhodčí soud s obecnou působností v České republice.
• Burzovní rozhodčí soud při Burze cenných papírů Praha – rozhoduje jen spory z obchodů s investičními instrumenty.
• Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno – rozhoduje jen spory z obchodů, uzavřených na Českomoravské komoditní burze Kladno a na Obchodní burze Hradec Králové, jakož i spory z mimoburzovních obchodů, jejichž předmětem jsou komodity, jimiž se na těchto burzách obchoduje.

Jak již bylo uvedeno výše, v České republice působí řada institucí (obvykle ve formě obchodní společnosti či sdružení), které formálně poskytují servisní služby rozhodcům a v některých případech vydávají i předpisy o způsobu vedení rozhodčího řízení. Tyto instituce však nejsou stálými rozhodčími soudy. Činnost některých tzv. rozhodcovských společností je předmětem silné kritiky ze strany odborné veřejnosti, když existují značné pochybnosti o platnosti takových rozhodčích smluv.

Základní odlišnosti soudního řízení a řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, což je nejznámější stálý rozhodčí soud v ČR, jsou shrnuty v následující tabulce:

^[1] Ust. § 6a odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: „Poplatek podle sazebníku je vybírán nejvýše v částce 2 000 000 Kč; to neplatí, je-li v sazebníku stanoveno jinak“. Např. Položka 1 bod. 1c) Sazebníku poplatků.

Závěrem této kapitoly je vhodné dodat, že pro spotřebitele (jak je definuje OZ v ust. § 419) platí přísnější pravidla pro mimosoudní řešení sporů, a to s ohledem na tu skutečnost, že se jedná o slabší stranu smlouvy. V roce 2015 došlo k novelizaci zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, který zapracovává evropskou legislativu (zejména pak směrnici o alternativním řešení spotřebitelských sporů (2013/11/EU), se zohledněním přímo použitelného nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line (č. 524/2013) a požadavky z aplikační praxe.

Novela zavedla nový systém mimosoudního řešení sporů – konciliaci – která urychlí a zjednoduší urovnávání sporů mezi spotřebiteli a prodejci či výrobci. Rozšiřuje také kompetence České obchodní inspekce v boji proti nekalým prodejním praktikám v rámci ČR i EU.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.