Zajištění a utvrzení dluhu

Věřitel je vždy v určité nejistotě ohledně toho, zda dlužník splní svůj dluh vůči němu. Tato nejistota přitom může odrazovat od realizace řady oboustranně přínosných transakcí. Právní řád proto obsahuje možnosti, jak zvýšit jistotu věřitele, že jeho pohledávka bude splněna. Souhrnně se hovoří o zajištění a utvrzení dluhu. Právní úprava smluvní pokuty, ručení, zajištění převodem práva nebo postoupení pohledávky, uznání dluhu a finanční zárukou.



Podrobný obsah

Související zákony


Věřitel vždy podstupuje určité riziko a je v nejistotě ohledně toho, zda dlužník svůj dluh vůči němu splní. Tato nejistota přitom může odrazovat od realizace řady oboustranně přínosných transakcí. Právní řád proto obsahuje možnosti, jak zvýšit jistotu věřitele, že jeho pohledávka bude splněna. Souhrnně se hovoří o zajištění a utvrzení dluhu. Právní úprava obsahuje instituty smluvní pokuty, ručení, zajištění převodem práva nebo postoupení pohledávky, uznání dluhu a finanční záruky.

Zajištění dluhu se uskutečňuje prostřednictvím vedlejšího, tj. zajišťujícího právního vztahu, který je svým vznikem, obsahem a případně i trváním závislý na existenci hlavního, tj. zajišťovaného vztahu. Z vedlejšího vztahu vyplývají věřiteli další práva, která v hlavním vztahu s dlužníkem neměl. Vedlejší, neboli akcesorická, povaha zajištění je dána tím, že zajišťovací dluh nemůže vzniknout bez existence hlavního dluhu a nemůže bez něj existovat. Platnost vedlejšího dluhu je závislá na platnosti dluhu hlavního a až na výjimky platí, že při zániku hlavního dluhu zaniká i dluh vedlejší, byť by nebyl splněn. Naproti tomu zánik vedlejšího dluhu nemá za následek zánik dluhu hlavního.

V případech, kdy zajištění poskytne osoba odlišná od dlužníka, mají zajišťovací prostředky subsidiární povahu, to znamená, že kdo zajištění poskytl, je povinen plnit jen v případě, že neplnil dlužník.

Zajišťovací právní vztahy vznikají obvykle smlouvou (např. smluvní pokuta, ručení). Zajišťovací právní vztahy mohou vzniknout též na základě zákona, rozhodnutí soudu či správního úřadu.

Základní funkcí zajišťovacích právních institutů je zvýšení jistoty věřitele, že jeho pohledávka bude splněna. Některé ze zajišťovacích institutů plní též funkci uhrazovací, spočívající v tom, že věřiteli je dána možnost uspokojit svou pohledávku náhradním způsobem z majetku dlužníka či třetí osoby, která závazek zajistila – např. ručitele.

K zajištění lze použít též notářskou či advokátní úschovu, ale i zajišťovací směnku. K zajištění pohledávky lze použít i více zajišťovacích prostředků zároveň.

Základní dělení zajištění:

  • věcněprávní zajišťovací instrumenty – např. právo zástavní, zadržovací a výhrada vlastnictví;
  • závazkověprávní zajišťovací instrumenty – ručení, dohoda o srážkách ze mzdy, zajištění závazku převodem práva, zajištění postoupením pohledávky, převzetí dluhu a finanční záruka,
  • prostředky utvrzení dluhu – smluvní pokuta a uznání dluhu.

Utvrdit dluh lze ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu. Uznání dluhu ani smluvní pokuta nezajišťují pohledávku věřitele, třebaže mu poskytují jiné výhody. Uznáním je dluh utvrzen v tom smyslu, že je založena právní domněnka existence dluhu, což vylepšuje šanci na jeho vymahatelnost v případném soudním sporu, oproti tomu smluvní pokuta utvrzuje dluh, a to tak, že dlužník je vystaven hrozbě sankce a tím je motivován ke splnění dluhu. Nejedná se tedy o zajištění dluhu, ale o pouhé potvrzení jeho existence.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.